Tajemný žralok velký: Ohrožený obr z chladných hlubin

13.08.2022 - Martin Procházka a Žaneta Gregorová

Žralok velký je druhou největší parybou světových oceánů a jako jeden ze tří žraloků konzumuje pouze zooplankton. S doširoka otevřenou tlamou křižuje těsně pod hladinou a nasává do ní neuvěřitelné množství vody, kterou filtruje přes žaberní kostice

<p>Z čelního pohledu je velmi dobře patrný neobvyklý tvar žraločího rypce.<em> (foto: © Martin Procházka, se souhlasem k publikování)</em></p>

Z čelního pohledu je velmi dobře patrný neobvyklý tvar žraločího rypce. (foto: © Martin Procházka, se souhlasem k publikování)


Reklama

Žralok velký (Cetorhinus maximus) je po žralokovi obrovském druhou největší parybou. Jeho vzdáleným příbuzným je žralok bílý, ovšem žralok velký je oproti svému obávanému bratranci zcela neškodný. I tak ale z přítomnosti v jeho bezprostřední blízkosti mrazí, a to jak doslova, tak v přeneseném smyslu. 

Honba na zooplankton

Ani nevím, z čeho je mi větší zima. Zda ze studené vody, z níž jsem právě vylezl na loď a nebo ze silného chladného větru, který mi na palubě bičuje obličej. Naše asi pětimetrová lodička se houpe na vlnách mezi ostrovy Coll a Tree ve Skotských Hebridách. Nemrzneme tady ale jen tak pro nic za nic a důvod naší přítomnosti může až dvojnásobně přesahovat délku našeho plavidla. Žralok velký skutečně dorůstá až deseti metrů a během dnešního dne jsem na něj měl velké štěstí – už třikrát jsem skákal do vody k mohutnému tvorovi, který projel těsně kolem mě. 

Žralok velký jako jediný patří do čeledi obrounovitých (Cetorhinidae) a o jeho životě se mnoho neví. Konzumuje zooplankton, což jsou drobní bezobratlí živočichové, kteří se živí mikroskopickým rostlinným fytoplanktonem, jenž ke svému růstu potřebuje sluneční svit. Během léta na určitých místech dochází doslova k explozivnímu rozmnožení jak fyto-, tak zooplanktonu. To láká jejich konzumenty, mezi které patří makrely, medúzy, velryby nebo právě žraloci velicí.

Odpočinek v hlubinách?

Krmení, jemuž paryba věnuje prakticky veškerý svůj čas, připomíná řádění gigantického vysavače. S doširoka otevřenou tlamou křižuje obr těsně pod hladinou a nasává do ní až 1 800 kubických metrů vody za hodinu. Přes žaberní štěrbiny, které zaujímají takřka celý obvod hlavy, vychází voda opět ven a drobná potrava je zachycena na žaberních kosticích. Po zavření tlamy se kostice složí a žralok polkne vše, co se v obrovitém sítě zachytilo. Takto se do jeho žaludku dostane až 500 kilo planktonu za den. 

Žaberní kostice se po zhruba pěti měsících vyměňují a dosud není jasné, zda žralok v té době přestává přijímat potravu. Jedna teorie hovoří o tom, že se v dané období potápí do velkých hloubek a šetří energii. Při krmení je ovšem často pozorován blízko u hladiny v záři slunečních paprsků, a proto si vysloužil i své anglické jméno basking shark, neboli „vyhřívající se žralok“

Ozubení milovníci chladu

V tlamě má žralok jen 5 až 6 mm velké zuby hákovitého tvaru, které ovšem nepoužívá ke krmení. Je možné, že mají nějaký úkol během rozmnožování a není vyloučeno ani to, že drobné zuby využívají žraloci v embryonálním stavu. Žralok velký je pravděpodobně vejcoživorodý (ovoviviparie). Embrya se nejprve živí ze žloutkového vaku a následně pravděpodobně využívají své zoubky k pojídání neoplozených mateřských vajíček. Předpokládá se, že gravidita u samic trvá déle než jeden rok, možná dva až tři. Na konci březosti se rodí pět až šest mláďat, která mohou dosahovat délky jednoho a půl až dvou metrů. Tento závěr potvrzuje zatím jediný rybářský úlovek tohoto druhu – samice žraloka velikého, která v sobě měla zárodky šesti mláďat.

Tento druh dává přednost chladnějším vodám celého světa, které mají okolo 8 až 15 °C. Jsou však zdokumentovány případy, kdy překročil teplejší rovníkové pásmo, a to převážně ve velkých hloubkách. Při migraci je možné vidět osamocené jedince, ale také skupiny žraloků velkých čítající až sto kusů. S velkou pravděpodobností je můžete vidět na jaře a v létě u pobřeží Irska a Skotska či na podzim u Kalifornie.

Lov, teplo a mikroplasty

Díky obrovským játrům, které mohou představovat až třetinu váhy paryby a jež obsahují látku zvanou skvalen, dokáže žralok vydržet dlouhé období bez potravy. Skvalen mu pomáhá i k držení neutrálního vztlaku ve vodě, čímž zvíře šetří energii. Tato látka se ale pro žraloky už v minulosti stala kamenem úrazu. Kvůli skvalenu, využívanému jako mazivo, pro kosmetické a farmaceutické produkty, byli hojně loveni. Substance se dnes už naštěstí produkuje synteticky, ale pro žraloky to neznamená definitivní výhru. I když od 90. let minulého století jsou v Británii chráněni, jejich lov převážně pro ploutve nekončí. Jsou tak často terčem rybářů a pytláků a jejich ploutve jsou následně prodávány na asijský trh jako surovina pro přípravu polévky. 

Další zásadním problémem jsou pro žraločí populace globální změny teplot, k jejichž následkům patří i nepravidelný výskyt planktonu. V neposlední řadě je velkou hrozbou i stále se zvyšující množství mikroplastů, které pocházejí z lidských odpadků a poškozují žralokům filtrační orgány. IUCN vede druh jako ohrožený (Endangered). Škoda, že tvor, který křižuje oceány po miliony let a čelil všem možným překážkám, narazil poslední desítky let na obrovského protivníka, který mu možná vystaví stopku jeho další existence. Tím tvorem je samozřejmě člověk.

Z bezprostřední blízkosti

Přes svou velikost není žralok velký snadným objektem k nalezení. Projíždíme s lodí oblast Skotských Hebrid a ze soustředěného pohledu na vodní hladinu mě už pomalu začínají bolet oči. Rentgenuju každý metr vodní plochy a hledám obrovský stín nebo jinou známku přítomnosti „slunícího se žraloka“. Po hodině nakonec máme štěstí. Hladinu prořízne obrovská ploutev, mnohem větší než ty doposud spatřené, a po chvilce se na hladině ukáže i žraločí čumák. To znamená, že má otevřenou tlamu a právě se krmí. Náš kapitán Shane najíždí před něj. ,,Kdo je připravený?!” zazní jeho otázka? Hlásím se, že já můžu. Tak tedy: „Let's go!“ Skáču do studené vody a snažím se rychle dokopat ploutvemi přímo před žraloka. Pod vodou už vidím obrovský stín, jak se ke mně blíží.

TIP: Mýty o krvelačných monstrech: Potápění se žraloky na vlastní kůži

Rychle kopu ještě víc a natahuju se, abych strčil foťák žralokovi přímo před otevřenou tlamu. Asi půl metru přede mnou se obr stáčí na pravou stranu a těsně mě míjí. Držím spoušť fotoaparátu, který fotí jeden snímek za druhým. Chvíli nato mě vlna ze žraločího manévru odhodí o několik metrů dál a můj model mizí jedním máchnutím zadní ploutve v hlubině. Mám pocit, jako by kolem mne relativně pomalým tempem projel mikrobus. Šťastný se škrábu zpátky na loď a ptám se, jak asi dlouhý mohl být, protože bezprostřední blízkost moc dobrou představu neposkytuje. Podle Shanea měl tenhle „můj“ kus okolo osmi metrů. Hned kontroluji pořízené záběry a s radostí konstatuji, že jsem pořídil asi nejlepší fotku z celého týdne. Na displeji se ještě dlouho těším pohledem na fascinujícího tvora, který je zatím už kdovíkde.

Žralok velký (Cetorhinus maximus)

  • Třída: Paryby (Chondrichthyes)
  • Řád: Obrouni (Lamniformes)
  • Čeleď: Obrounovití (Cetorhinidae), jediný zástupce čeledi
  • Současné a zastaralé názvy v češtině: žralok velký, žralok veliký, žralok obr, žralok obří, obroun veliký
  • Popis: Má kuželový rypec, obrovské žábry a ocas ve tvaru srpku měsíce. Na horní části těla je zabarven od šedohnědé po černou, často se světlejšími skvrnami. Díky pigmentu a jizvám na těle rozeznávají vědci jednotlivé žraloky. Jako většina žraloků má pět žaberních otvorů. Příležitostně vyskakuje z vody. V roce 1937 se tím bohužel zapsal do statistik, když po výskoku dopadl na člun a zabil tak tři lidi.
  • Velikost: Průměrně velký kus dorůstá délky 7–9 metrů a hmotnosti kolem 4 tun. V poměru k velikosti těla má v porovnání s ostatními žraloky nejmenší mozek.
  • Status IUCN: Zařazen jako ohrožený (EN – Endangered).

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    © Martin Procházka (se souhlasem k publikování)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

O psy po zesnulé královně Alžbětě II. se podle britských médií bude starat její syn Andrew. (foto: Profimedia)

Revue

Jakýkoliv pokus o dodatečnou úpravu, umazání části textu nebo jeho vyškrábání perořízkem po sobě na ovčí kůži zanechal viditelnou vadu na povrchu. (ilustrační foto: PixabayCC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907