bílý trpaslík

Zákrytová dvojhvězda bílých trpaslíků.

Mladý bílý trpaslík „opékající“ planetu velikosti Neptunu.

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Gravitační čočka vyvolaná bílým trpaslíkem.

Hvězda  U Camelopardalis vyvrhuje vlny plynu a prachu, podobně jako T Ursae Minoris

Binární systém bílých trpaslíků ZTF J1539+5027

Vesmír je plný „prchajících hvězd“, které se snaží uniknout ze své domovské galaxie. Patří mezi ně například Kappa Cassiopeiae ze souhvězdí Kasiopeji, která se vzhledem ke svým sousedům řítí vesmírem rychlostí přes 1 100 km/s.

Betelgeuze by na místě Slunce zasahovala obálkou až k Jupiteru. Podle přímých i nepřímých pozorování je fotosféra hvězdy značně neklidná a probublává v obřích konvektivních buňkách. Současně stálice vyvrhuje do prostoru velké množství materiálu, jak se v jejím nitru výbušně zapalují reakce těžších prvků

 

Krabí mlhovina je vhodným objektem i pro amatérské dalekohledy. Jde o pozůstatek supernovy, která vybuchla v roce 1054, přičemž ji pozorovali astronomové v Číně, Japonsku i v arabském světě

Dvojice bílých trpaslíků v systému HM Cancri se navzájem obíhá zběsilou rychlostí. V budoucnu stálice splynou a možná explodují jako supernova

Astronomové využili toho, že dalekohled HST sledoval dvojhvězdu R Aquarii pouze několik dní před plánovaným pozorováním pomocí SPHERE/VLT. To jim poskytlo mimořádnou příležitost k vylepšení získaných měření jasnosti a celkové kalibrace nového přístroje ZIMPOL.

Bílý trpaslík, obklopený prstencem prachu a suti

Oba objekty od sebe dělí okolo 300 tisíc kilometrů, tedy méně, než kolik činí vzdálenost Země k Měsíci.

Kulová hvězdokupa 47 Tucanae

<p>Dvojice bílých trpaslíků, pár milionů let před srážkou</p>