evoluce

V současné době jsou všichni lidé na Zemi příslušníky jediného živočišného druhu: Homo sapiens. Společně s vlastními vyhynulými předchůdci a nejbližšími „příbuznými“ vytváříme širší rod Homo, jehož všichni členové mají některé společné lidské rysy.

Rekonstrukce tváře „hobitího“ druhu Homo floresiensis z ostrova Flores v souostroví Malé Sundy – vypadal nějak podobně i Homo luzonensis?

Naše evoluce v sobě zahrnuje celou řadu cest a cestiček, větvících se a křížících, se spoustou nejrůznějších předků.

Galapážské souostroví tvoří osmnáct ostrovů větších než kilometr čtvereční. Na snímku leguán mořský Amblyrhynchus cristatus.

Takto nějak pravděpodobně vypadali králové druhohorní oblohy azhdarchidi. Největší známý z nich, nazvaný Quetzalcoatlus, měl patnáctimetrové rozpětí křídel.

Až metr dlouhý a deset kilogramů vážící leguán galapážský se živí převážně kaktusy. Vyskytuje se na šesti z 19 ostrovů v odhadovaném počtu 5 000–10 000 jedinců.

Smutná želatina

„Blobfish“
Druh: Psychrolutes microporos | Výskyt: okolí Austrálie

Tajemnému tvorovi, kterého se podařilo objevit teprve roku 1983, vynesl jeho netradiční tvar těla poněkud úsměvné pojmenování „blobfish“ („blob“ lze volně přeložit jako „rosol“). Ryba si kvůli bizarnímu vzhledu vysloužila dokonce označení „nejošklivější zvíře planety“, přestože jí její podoba ve skutečnosti pomáhá přežít: Přebývá totiž v hloubce okolo 1 000 m, a právě „želatinová“ tkáň jí umožňuje čelit tamnímu obrovskému tlaku. Dospělí jedinci váží přibližně 750 g, víc toho však o chování a životě prazvláštních ryb zatím nevíme, neboť je velmi obtížné je pozorovat v jejich přirozeném prostředí.

 

Ve výřezu levá ruka 10 týdnů starého lidského embrya. Modré čáry ukazují „plazí“ svaly. 

Pozůstatky čtyřnožců rodu Acanthostega se objevují v zemských vrstvách starých zhruba 365 milionů let.

V roce 1982 vytvořil Dale Russell koncept dinosauroida – výsledek hypotetických evolučních pochodů, které by působily na rychlého a dravého běžce druhu Troodon formosus.

Tučňákům by se let hodil zejména při přesunu od hnízdiště k pobřeží. Přesto bylo pro jejich předky výhodnější upřednostnit pohyb výhradně v mokrém živlu

Jen velcí ptáci jako jsou tukani, mohou bez problémů konzumovat velké plody a šířit velká semena. Jejich odchod má nevyhnutelný dopad i na pralesní flóru

Pavouci skákavky druhu Euophrys omnisuperstes obývají oblasti okolo 6 700 m n. m., a jsou tak nejvýše žijícími zvířaty na světě.