historie

Divadelní představení

Mořské národy vyvrátily nejmocnější říše tehdejšího světa. O původu těchto válečníků však nic nevíme.

Červenec 1909: Louis Blériot opouští francouzské pobřeží v Calais

V bitvách rytíři pomáhali udržovat morálku armády svou čestností, odhodlaností a neohrožeností. Rytíř na koni se zaklesnutým kopím měl z dnešního pohledu bojovou sílu srovnatelnou s tankem.

Křížové výpravy dovolily hamižným a ctižádostivým rytířům skrýt svou motivaci za svaté ideály.

Pokud dokázal obviněný kněz pozřít hostii aniž by zakašlal nebo mu zaskočilo, byl nevinen. Úplně jednoduché to ale nebylo...

Baron Adolf Erik Nordenskiöld označil již v 19. století Katalánský atlas za „nejobsažnější kartografické dílo 14. století“

Neléčená nemoc se mimo jiné projevovala vředy, ze kterých někdy vytékal sekret.

Na koni ujela Celia přes 6 400 km. Taková vzdálenost se v její době považovala za nepřekonatelnou.

1. Petr Veliký, milovník vodky

Největší pokuta synody: vypít naráz „velkého orla“ – 1,5 litru vodky
Kariéra u dvora: car prý povýšil nejednoho generála, pokud se ukázalo, že je zdatným pijanem

Pokud by se mezi všemi vládci světa všech dob hledal největší pijan, neměl by asi ruský car Petr I. Veliký vážnější konkurenci. Vydržel prý opravdu hodně a alkohol jej nikdy nezmohl úplně. V roce 1695 panovník mimo jiné založil spolek Nejopilejší synoda, jako parodii na shromáždění nejvyšších církevních hodnostářů. První pravidlo spolku znělo, že se jeho členové musejí opít každý den a do postele nikdy nesmějí jít střízliví.

Voltaire v biografii Petra Velikého popisuje, jak Nejopilejší synoda volila nového „papeže“: Před samotnou volbou se pořádal osmidenní pijácký dýchánek a jeho účastníci museli každých patnáct minut polknout čajovou lžičku vodky, přičemž je obsluhovali nazí sloužící. A „papežem“ se nakonec stal dvorní šašek.

Dražba trůnu 

Didius Julianus
v úřadu: 66 dní | kde: Řím

Zatímco následníci trůnu obvykle bývají určeni pokrevní linií nebo mocenskými okolnostmi, v případě římského císaře Didia Juliana rozhodly peníze. Jeho předchůdce – Publia Helvia Pertinaxe – zavraždila pretoriánská garda, která se poté rozhodla římský trůn vydražit a o získané peníze se podělit. Julianus nabídl nejvyšší částku a 28. března 193 si tak koupil postavení císaře. Senát sice jeho statut nakonec akceptoval, nicméně veřejnosti se změna nezamlouvala a provincie se proti němu rovnou vzbouřily. Odkoupením trůnu tak Didius rozpoutal občanskou válku, která 1. června vyvrcholila jeho svržením – pouhý den po sesazení z úřadu byl navíc i úkladně zavražděn.

Marlene s vojákem