hmyz

Zlatěnka ohnivá v celé kráse u vletového otvoru do hnízda svého hostitele – samotářské vosy. Kontroluje přítomnost hostitele a za okamžik zmizí v hnízdě

Charakteristický tvar svícníku Sandersonova (Ceropegia sandersonii) rostlině vysloužil přezdívku „padáková“ nebo také „lucernová květina“. Snímek ukazuje květ při pohledu zboku a seshora.

Japonci znají cvrčky a kobylky, stále více se ale prodávají i bourci nebo třeba pavouci.

Motýl Greta oto žije ve Střední a Jižní Americe až po jižní oblasti Chile. Migruje však na velké vzdálenosti a byl pozorován až v Mexiku a Texasu.

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Takto v detailu se mohou měňavé metalické krovky zdát takřka nepřehlédnutelné. Ve skutečnosti ale zřejmě mají velmi dobré kamuflážní vlastnosti. Na snímku je druh Chrysocoris stollii z čeledi štítovkovitých (Scutelleridae), který je běžný v jihovýchodní Asii.

Stínka skvrnitá (Porcellio spinicornis) při svlékání. Stará pokožka často slouží jako první zdroj vápníku a dalších stavebních látek

Chvostoskoci (Collembola) jsou řádem šestinohých bezobratlých živočichů, kteří v širším smyslu patří mezi hmyz. Žijí v půdě nebo na jejím povrchu, někdy však i na vodní hladině či na okrajích ledovců. Už podle tohoto výčtu je zřejmé, že jde o velmi odolnou a přizpůsobivou skupinu.

Dobyvatelé Austrálie

Již ve starověku si pozorovatelé přírody povšimli neobvyklé schopnosti množení u zajíců a králíků, kteří se dokonce stali jakýmsi symbolem plodnosti. Není divu. Vždyť zajíci se například dokážou pářit již ve svých třech až čtyřech měsících života a samice mohou být znovu oplodněny téměř okamžitě po vrhu mláďat. Limitujícím faktorem množství vrhů v jedné sezóně je zejména roční období. V Evropě se mohou zajíci množit pouze na jaře a v létě. Naproti tomu v Austrálii se tito zavlečení savci množí po celý rok až v sedmi jednotlivých vrzích! Právě to už dříve způsobilo velké problémy s jejich přemnožením.

Zajíci se stali symbolem plodnosti a jara, ale také nevinnosti a něhy – důvodem je jejich vzezření a fakt, že jsou lovnou zvěří a častou potravou mnoha predátorů včetně člověka. Objevují se rovněž v mytologii mnoha etnik a národů, od Aztéků přes střední Afriku až po Japonsko, Koreu a Čínu. Většinou jsou vnímáni pozitivně, ale například v židovském folklóru je zajíc symbolem zbabělosti.

Komby jižní se živí hmyzem, především motýly, můrami a brouky, ale také pryskyřicí ze stromů.

Hlava mravenčího vojáka zachycená elektronovým mikroskopem (SEM). Na snímku je vlevo vidět jedno ze složených očí a pod rozšířenou hlavou jsou patrné čelisti. (foto: Profimedia)

Zpočátku je vosí královna na všechnu práci sama. Až první generace dělnic, která se vylíhne po 5 až 6 týdnech, přebírá namáhavou práci se stavěním hnízda a péčí o vajíčka.

Srílanská skákavka druhu Plexippus petersi. Na snímku je zachycena samice plná vajíček.

Hmyz nabízí z výživového hlediska nutričně-efektivní zdroj bílkovin, zrovna tak jako maso. A více bílkovin než třeba sója.

Mravenci jsou zcela po zásluze příkladem pracovitosti a schopnosti spolupracovat.