hmyz

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster) je zřejmě nejznámějším druhem octomilky a je s oblibou používána jako modelový organismus nejrůznějších (mimo jiné genetických) studií.

Ne vždy volí mravenci nejkratší cestu. Občas si vyberou „objížďku“, po níž ale dorazí do cíle rychleji. Na snímku mravenci druhu Megaponera analis při nájezdu na termitiště.

Smažení cvrčci prý chutnají velmi podobně jako pražené oříšky nebo mandle.

Půlmilionový roj sarančat pustinných (Desert locust) dokáže za jediný den spořádat stejné množství jídla jako 10 slonů, 25 velbloudů nebo 2 500 lidí. Velké roje mohou mít až 80 milionů jedinců.

Sršeň mandarínská má takřka dvakrát delší tělo než podobný hmyz, který se vyskytuje u nás.

Moucha Humorolethalis sergius a její marvelovská předloha Deadpool.

Při pozorném pohledu uvidíte na horní části červeného kvítku drobného mravence, který je překvapivě důležitým společníkem většího a silnějšího nosiče.

Miniaturní „outdoorová“ kamera váží pouhých 248 miligramů.

Listy některých „masožravek“ jsou nenápadné, což platí u tučnic. Jiné rostliny svítí kapičkami lepu na chlupech listů, což je často ještě zvýrazněno červenou barvou chlupů. Zatímco byblis a rosnolist jsou pasivní lovci, chlupy rosnatek již pomalým pohybem odpovídají na přítomnost kořisti.

Lepkavé listy nebo stonky má přitom více rostlin a nalepený hmyz můžeme najít například na šalvěji lepkavé nebo smolničce. Ty však kořist neumí aktivně využít, a proto do společnosti „dravých květin“ nepatří.

Na snímku Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) – naše bezesporu nejznámější masožravá rostlina

O zdroji potravy se netopýři nechají poučit nejen od svých nejbližších příbuzných, ale také od příslušníků jiného druhu.

Různé druhy hmyzu, které se perfektně zachovaly v barmském jantaru

Mravenci druhu Lasius brunneus při starosti o larvy. Dělníci larvy přesunují poté, co bylo hnízdo narušeno.

Mravenci, kteří v minulosti neměli spoj mezi tělem a hlavou dokonale vyvinutý, neunesli tak velká břemena. Proto vyklidili pozice zdatnějším mravencům s odolnějším „krkem“.

Vážka červená (Crocothemis erythraea) je v Česku vzácným druhem bez prokázaného stálého výskytu. Přesto jsme se s ní na jižní Moravě již několikrát setkali.