hmyz

Drobněnka zachycená elektronovým mikroskopem při kladení na vajíčko můry z rodu černopásek (Heliothis). Na snímku jsou dobře patrná drobná křídla pokrytá chloupky. Velmi výrazné jsou oči, které tvoří nejširší část těla drobněnek.

Nejčastějším úlovkem ploštic byli drobní zástupci čeledi Byrrhidae. Tito brouci mají velmi tvrdé krovky a je neuvěřitelné, jak snadno je ploštice probodnou. 

Sameček modráska bahenního je na líci křidélek modře zbarvený, samička jen lehce nebo vůbec. Z rubu jsou obě pohlaví zbarvena totožně.

Sameček srpice obecné (Panorpa communis) má v dospělosti rozpětí křídel kolem 35 milimetrů. Na fotce je dobře patrné „škorpioní“ zakončení ocasu se dvěma háčky, jimiž si při páření přidržuje samičku.

Tito drobní a ještě zcela bílí bílí termiti byli nejčastějšími návštěvníky houbových zahrad

Stříbrný mravenec Cataglyphis bombycinus na chvíli uniká žhavé plotně saharského písku vyběhnutím na uschlou rostlinu.

Půlmilionový roj sarančat pustinných (Desert locust) dokáže za jediný den spořádat stejné množství jídla jako 10 slonů, 25 velbloudů nebo 2 500 lidí. Velké roje mohou mít až 80 milionů jedinců.

Molice mají ve své výbavě speciální gen, který jim umožňuje neutralizovat rostlinné jedy.

Vážka druhu Pachydiplax longipennis, jemuž se v angličtině říká Blue Dasher, což se dá přeložit jako „modrý švihák“. (zdroj: Shutterstock)

Snímek z elektronového mikroskopu je kolorovaný, takovéto barvy mšice ve skutečnosti pochopitelně nemá.

Podle aktuálních analýz DNA jsou hrabáči součástí starobylé skupiny živočichů nazývaných Afrotheria. Kromě hrabáčů sem patří také sloni, damani, sirény, bércouni, zlatokrtovití a bodlínovití. (zdroj: Shutterstock)

Skákavkovitý pavouček druhu Maratus speciosus má na svém rozvinutém zadečku kresbu, která velmi připomíná obličej. Můžete vidět oči, nos, ústa a dokonce i obočí.

Včely z mršin zrozené

Pověrám se nevyhnuly včely medonosné (Apis mellifera), považované za vzor pilnosti. Mnozí středověcí lidé se domnívali, že včely vznikají velmi nevábným způsobem – rodí se v mršinách dobytka a jiných zvířat. V té době se ještě věřilo na spontánní tvoření, například na vznik much ze zkaženého masa. Obdobně z jakýchsi drobných mušek, rodících se uvnitř mršin, pak měly vznikat dospělé včely. Středověký člověk odchovaný v patriarchální společnosti věřil, že si včely vybírají nejnoblesnějšího zástupce rodu a korunují jej za svého krále. Klíčovou roli královny poznali lidé mnohem později.

Věřilo se prý také, že včely mají své souboje cti a řídí se přísnými zákony roje. Pokud se například některá z včel provinila proti pravidlům, spáchala sebevraždu vlastním žihadlem. A konečně – včely byly někdy považovány za nejmenší zástupce ptáků!

Chobot nosálky dubové (Stomaphis quercus) je tak dlouhý, že dvojnásobně přesahuje délku těla této mšice.