hmyz

Molice mají ve své výbavě speciální gen, který jim umožňuje neutralizovat rostlinné jedy.

Vážka druhu Pachydiplax longipennis, jemuž se v angličtině říká Blue Dasher, což se dá přeložit jako „modrý švihák“. (zdroj: Shutterstock)

Snímek z elektronového mikroskopu je kolorovaný, takovéto barvy mšice ve skutečnosti pochopitelně nemá.

Podle aktuálních analýz DNA jsou hrabáči součástí starobylé skupiny živočichů nazývaných Afrotheria. Kromě hrabáčů sem patří také sloni, damani, sirény, bércouni, zlatokrtovití a bodlínovití. (zdroj: Shutterstock)

Skákavkovitý pavouček druhu Maratus speciosus má na svém rozvinutém zadečku kresbu, která velmi připomíná obličej. Můžete vidět oči, nos, ústa a dokonce i obočí.

Včely z mršin zrozené

Pověrám se nevyhnuly včely medonosné (Apis mellifera), považované za vzor pilnosti. Mnozí středověcí lidé se domnívali, že včely vznikají velmi nevábným způsobem – rodí se v mršinách dobytka a jiných zvířat. V té době se ještě věřilo na spontánní tvoření, například na vznik much ze zkaženého masa. Obdobně z jakýchsi drobných mušek, rodících se uvnitř mršin, pak měly vznikat dospělé včely. Středověký člověk odchovaný v patriarchální společnosti věřil, že si včely vybírají nejnoblesnějšího zástupce rodu a korunují jej za svého krále. Klíčovou roli královny poznali lidé mnohem později.

Věřilo se prý také, že včely mají své souboje cti a řídí se přísnými zákony roje. Pokud se například některá z včel provinila proti pravidlům, spáchala sebevraždu vlastním žihadlem. A konečně – včely byly někdy považovány za nejmenší zástupce ptáků!

Chobot nosálky dubové (Stomaphis quercus) je tak dlouhý, že dvojnásobně přesahuje délku těla této mšice.

Raci červení (Procambarus clarkii) se nejenže báli dalších elektrických šoků, ale navíc podobně jako člověk příznivě reagovali na podané léky, zaměřené na potlačení úzkosti.

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster) je zřejmě nejznámějším druhem octomilky a je s oblibou používána jako modelový organismus nejrůznějších (mimo jiné genetických) studií.

Ne vždy volí mravenci nejkratší cestu. Občas si vyberou „objížďku“, po níž ale dorazí do cíle rychleji. Na snímku mravenci druhu Megaponera analis při nájezdu na termitiště.

Smažení cvrčci prý chutnají velmi podobně jako pražené oříšky nebo mandle.

Půlmilionový roj sarančat pustinných (Desert locust) dokáže za jediný den spořádat stejné množství jídla jako 10 slonů, 25 velbloudů nebo 2 500 lidí. Velké roje mohou mít až 80 milionů jedinců.

Sršeň mandarínská má takřka dvakrát delší tělo než podobný hmyz, který se vyskytuje u nás.