hmyz

Čarokrásní otakárci

V naší přírodě se můžete setkat se dvěma opravdovými klenoty: otakárkem fenyklovým a otakárkem ovocným. Je potěšitelné, že zatímco v nedávno minulých časech byl jejich výskyt velmi vzácný, v posledních letech se s nimi můžete setkat častěji. Přestože se v literatuře dočtete, že otakárek ovocný je v našich krajích vzácnější než fenyklový, moje osobní zkušenost to nepotvrzuje: ovocného vídám mnohonásobně častěji.

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) připomíná krasavce z tropů. Od ovocného se liší kresbou na křídlech, sytější základní barvou (béžovou až žlutou), červenými oky a kratšími ostruhami. I tento motýl je skvělým letcem, oddávajícím se hilltoppingu. Je dvougenerační, v nejteplejších oblastech jižní Moravy až třígenerační. Dospělci létají od konce dubna do září. Housenky se živí na miříkovitých rostlinách – např. na mrkvi, kopru, kmínu, fenyklu, bedrníku atd.

30. 03. 2020

Nejčtenejší


Takto nějak pravděpodobně vypadali králové druhohorní oblohy azhdarchidi. Největší známý z nich, nazvaný Quetzalcoatlus, měl patnáctimetrové rozpětí křídel.

14. 03. 2020

Mravenci rodu Cephalotes si ve větvích stromů vždy najdou cestu a dávají přednost té, která má nejméně křižovatek

29. 02. 2020

Kudlanka Pseudocreobotra wahlbergii je velká jen asi 4–5 centimetrů. Letu jsou schopni jen samečci.

05. 02. 2020


Reklama

Zrak jako břitva

Nejostřejším zrakem se mohou nepochybně pyšnit ptáci z řádu dravců (Falconiformes)Opeření predátoři jako orel, jestřáb nebo káně disponují zrakem 3 až 4krát ostřejším, než je ten náš. Orli například umí rozeznat zajíce na vzdálenost několika kilometrů a jestřábi spolu s káňaty z výšky mnoha stovek metrů spatří malého hlodavce! Když už svoji kořist zaměří, pak ze svého pernatého „rukávu“ vytáhnou ohromující zrakový kousek – bleskově útočí rychlostí až ve stovkách kilometrů za hodinu a přitom dokážou svůj cíl stále bezpečně udržet v zorném poli.

Také někteří dávní předkové ptáků, tedy neptačí dinosauři, viděli velmi dobře. Například oční bulva proslulého teropoda druhu Tyrannosaurus rex měla velikost grapefruitu a masivní čichové laloky i zrakové centrum v mozku tohoto dinosaura svědčí o vytříbených smyslech. Podle některých vědecky podložených odhadů mohl mít zrak dokonce čtyřikrát ostřejší než člověk a vidět malé objekty až do vzdálenosti šesti kilometrů. Člověk vidí podobné předměty do vzdálenosti asi 1,6 kilometru.

03. 02. 2020

Půlmilionový roj sarančat pustinných (Desert locust) dokáže za jediný den spořádat stejné množství jídla jako 10 slonů, 25 velbloudů nebo 2 500 lidí. Velké roje mohou mít až 80 milionů jedinců.

27. 01. 2020

Jednoho dne jdu na zahradě okolo mé oblíbené růže a vidím, že její listy jsou pravidelně okousané. Prohlédnu je ze všech stran, předpokládám, že někde najdu viníka – housenku. Ale nikde nic. To je divné… Druhý den jsou na tom listy ještě hůř. Tuhle záhadu musím vyřešit. Sednu si opodál, fotoaparát mám samozřejmě po ruce. Čekám…

10. 01. 2020

Mravenec nakažený houbou Ophiocordyceps unilateralis, která vyrůstá z jeho zátylku. Oproti skutečnosti je obraz otočený o 180°.

06. 01. 2020

Hmyz mizí doslova před očima

04. 11. 2019

Čmelák mávne křídly sto dvacetkrát za vteřinu. V hmyzí říše jej v rychlosti kmitů předstihne kde kdo, lidé se k takové frekvenci ani nepřiblíží

23. 10. 2019

Reklama

Kutilka Tracheliodes varus je proti výraznější žluti T. curvitarsis jakoby ve smutečním šatu. Mravenci na smímku zřejmě nepomůže ani varování s doširoka rozevřenými kusadly

02. 10. 2019

Paneláky ze suché trávy

Snovači

K méně známým architektům přírody náleží snovač pospolitý, obývající výhradně jih Afriky. Staví si stromová hnízda propojená do podivuhodných útvarů, jež zdálky připomínají obří kupy sena. Jediný takový „panelák“ může zahrnovat stovky „bytů“ a největší kolonie obývá i 400 opeřenců. Gigantické výtvory měří až 4 metry na výšku a 8 metrů na šířku.

24. 09. 2019

Barvy jako varování

Drobné žabky žijící v pralesích Jižní Ameriky jsou klasickým příkladem živočichů, kteří výrazným zbarvením upozorňují na svou nebezpečnost. Tito pestří obojživelníci z čeledi pralesničkovitých (Dendrobatidae) vylučují pokožkou jed, jímž jihoameričtí indiáni potírali hroty šípů. Míra toxicity jedu se však u jednotlivých druhů i populací výrazně liší a ukázalo se, že jen čtyři ze 175 druhů pralesniček používali indiáni jako zdroj jedovaté substance. Na fotografii je pralesnička amazonská (Ranitomeya amazonica), která se vyskytuje ve více barevných formách – na nohou a spodní části těla je síťová kresba kombinovaná z modré, šedé nebo zelené a černé. Horní část těla a hlava jsou buď pruhovaně oranžové, nebo červené.

13. 09. 2019

Migrace monarchů na pobřeží Kalifornie.

09. 09. 2019

Cvrčci mají sice dva páry křídel, ale nelétají. Díky speciálně uzpůsobenému třetímu páru nohou jsou ovšem skvělí skokani. Ve výřezu křeček polní (Cricetus cricetus) v ostražitém vyčkávavém postoji.

30. 08. 2019

Dnes již díky mezinárodní pomoci neznamená černý oblak sarančat jistou smrt, přesto jsou jejich nálety zdrojem ekonomického rozvratu a psychického strádání obyvatel rozvojových zemí

10. 08. 2019

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907