hvězdokupa

Hyády. Nejjasnější oranžová hvězda je Aldebaran, který do hvězdokupy nepatří.

Díra do nebe

To, co jejich předchůdci kdysi považovali za díru v obloze, znají dnešní astronomové jako molekulární mrak: Vysoká koncentrace plynu a prachu absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo vydávané hvězdami v pozadí. Temné okolí činí vnitřek molekulárních mračen jedním z nejchladnějších a nej­izolovanějších míst ve vesmíru. K nejpozoruhodnějším tmavým absorpčním mlhovinám patří mračno v souhvězdí Hadonoše, nesoucí označení Barnard 68. Od Země jej dělí asi jen 500 světelných let a měří 1,5 světelného roku. Odborníci dosud přesně nevědí, jak podobná molekulární mračna vznikají, zřejmě se v nich však rodí nové hvězdy. A také mlhovina Barnard 68 nejspíš kolabuje za vzniku hvězdného systému. Mračno si můžeme prohlédnout prostřednictvím infračerveného světla. 

Působivou hvězdnou asociaci, Orion OB1b, najdeme v oblasti Orionova pásu. Tvoří ji mladé horké hmotné stálice spektrálních tříd O a B.

Malá elegantní hvězdokupa NGC 1755

Valparaíso 1 (ve výřezu) je mohutná otevřená hvězdokupa středního věku, kterou jsme doposud přehlíželi.

Vizualizace koncentrace černých děr v centru kulové hvězdokupy NGC 6397. Vědci předpokládají, že by jich mohlo být více než dvacet.

Galaxie Dragonfly 44 na snímku Hubbleova teleskopu. Přehnaný odhad počtu kulových hvězdokup způsobil, že tato galaxie vybočovala z našich představ o temné hmotě v galaxiích.

Proud Fénixe je rozsáhlá struktura, která se pne kolem Mléčné dráhy.

Dvojhvězda CX1 je dr. Jekyllem a panem Hydem hvězdokupy Terzan 5.

Plejády v souhvězdí Býka

Otevřená hvězdokupa s katalogovým označením M45 zaujímá prostor o průměru 20 světelných let (ly), od Země ji dělí 380 ly. V závislosti na pozorovacích podmínkách v ní můžeme pouhýma očima rozeznat šest až deset hvězd, ovšem ve skutečnosti jich zahrnuje víc než tisíc. Světlo nejjasnějších z nich se pak odráží na modrých reflexních prachových mlhovinách. Nedávno se v Plejádách podařilo objevit několik hnědých trpaslíků, tedy „nedorostlých“ hvězd. Jelikož se jedná o otevřenou hvězdokupu, vědci odhadují, že se zhruba za 250 milionů let zcela rozplyne a jednotlivé stálice budou osamoceně kroužit kolem centra Galaxie.

Současná astronomie nahlíží na Plejády jako na otevřenou hvězdokupu vzdálenou zhruba 445 světelných let, jejíž členky vznikly z jednoho prachoplynného mezihvězdného mračna asi před 110 miliony roky. 

Mléčná dráha a Magellanova mračna

Oblak plynu NGC 604 v galaxii M33 je tak velký, že by v něm mohlo vzniknout dost stálic i na kulovou hvězdokupu.

Podle nových výpočtů odpovídá hmotnost naší domovské Galaxie 1,5 bilionu Sluncí.

Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi (vlevo) a otevřená hvězdokupa Plejády se již na první pohled liší počtem hvězd