22. 02. 2022Díra do nebe
To, co jejich předchůdci kdysi považovali za díru v obloze, znají dnešní astronomové jako molekulární mrak: Vysoká koncentrace plynu a prachu absorbuje prakticky veškeré viditelné světlo vydávané hvězdami v pozadí. Temné okolí činí vnitřek molekulárních mračen jedním z nejchladnějších a nejizolovanějších míst ve vesmíru. K nejpozoruhodnějším tmavým absorpčním mlhovinám patří mračno v souhvězdí Hadonoše, nesoucí označení Barnard 68. Od Země jej dělí asi jen 500 světelných let a měří 1,5 světelného roku. Odborníci dosud přesně nevědí, jak podobná molekulární mračna vznikají, zřejmě se v nich však rodí nové hvězdy. A také mlhovina Barnard 68 nejspíš kolabuje za vzniku hvězdného systému. Mračno si můžeme prohlédnout prostřednictvím infračerveného světla.
14. 05. 2020Plejády v souhvězdí Býka
Otevřená hvězdokupa s katalogovým označením M45 zaujímá prostor o průměru 20 světelných let (ly), od Země ji dělí 380 ly. V závislosti na pozorovacích podmínkách v ní můžeme pouhýma očima rozeznat šest až deset hvězd, ovšem ve skutečnosti jich zahrnuje víc než tisíc. Světlo nejjasnějších z nich se pak odráží na modrých reflexních prachových mlhovinách. Nedávno se v Plejádách podařilo objevit několik hnědých trpaslíků, tedy „nedorostlých“ hvězd. Jelikož se jedná o otevřenou hvězdokupu, vědci odhadují, že se zhruba za 250 milionů let zcela rozplyne a jednotlivé stálice budou osamoceně kroužit kolem centra Galaxie.