krokodýl

Ostrost nahrazuje sílu

Piraňa je synonymem pro obávaného vodního tvora, který údajně dokáže během chvilky ohlodat nohu kopytníka nebo neopatrného člověka doslova až na kost. Jak se to má ale se sílou čelistí těchto masožravých jihoamerických ryb? V roce 2012 proběhl výzkum, při němž se povedlo přímo změřit sílu stisku čelistí piraní stříbřitých (Serrasalmus rhombeus). Výsledek kupodivu nebyl příliš impozantní – síla čelistního stisku těchto ryb činí jen asi 320 newtonů, což je zhruba čtyřikrát méně než u dospělého člověka! Piraně tedy nespoléhají na extrémně silný stisk, protože mají velmi početné a ostré zuby, které se i tak rychle „prořežou“ masem kořisti. A pověst rybích zabijáků je tak zachována…

Lepší výsledek v testu síly čelistí vykazovala pravěká příbuzná dnešních piraní, žijící v Jižní Americe asi před devíti miliony lety. U tohoto druhu o délce do 130 cm, odborně nazvaného Megapiranha paranensis, se síla stisku odhaduje až na 4 750 newtonů, což už je srovnatelné s některými krokodýly. (foto: Shutterstock)

Nově objevený krokodýl Confractosuchus sauroktonos těsně před smrtí slupnul malého ornitopodního dinosaura.

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Volavka velká západní (Ardea herodias occidentalis, poddruh volavky velké) loví v týmu společně s aligátorem. V souvislosti s výzkumem ptačích genomů se ukázalo, že krokodýli mají k ptákům dokonce geneticky blíž než k ostatním plazům.

Skvostnou podívanou nabízejí návštěvníkům mimo jiné ohromující vodopády Catarats Arcoiris (duhové vodopády).

Krokodýl svoji kořist sevře brutální silou, která v současné zvířecí říši nemá prakticky konkurenci. Jedině velký bílý žralok má možná silnější čelisti (podle výpočtů kolem 280 kg/cm²), ale u něj nebyla tato hodnota nikdy experimentálně ověřena.

Neobvyklý dvojnožec z období křídy

Trojice fytosaurů Mystriosuchus steinbergeri v mělkém oceánu

Aligátoři mají široký čenich a když zavřou tlamu, překrývá horní čelist zuby spodní čelisti. Dospělí samci mohou od čumáku k ocasu měřit i přes čtyři metry.

Takto mohl Razanandrongobe sakalavae před 170 miliony lety hodovat na uloveném sauropodovi.

I v kalné vodě dokážou aligátoři díky nesmírně citlivým receptorům zaznamenat pohyb blízké kořisti.

Australané nemají snadný život: Žijí totiž na kontinentě, kde se je příroda s trochou nadsázky pokouší zabít každý den. 

Cesta dvou piraní do kajmaního krku