květy

Pro vysoký vzrůst liliovníku a podzimní zbarvení listů jej v Americe někdy nazývají žlutý topol (Yellow Poplar). (foto: Wikimedia Commons, AndyScott, CC BY-SA 4.0)

Šest dní strávených v hlubokých kaňonech na cestě mezi městečky Lençois a Capão se proto stává opravdovým dobrodružstvím a cestou do jiného světa – takového, kde stále dominuje síla přírody.

Pelargonium praemorsum ssp. Speciosum připomíná spíše orchidej.

Růže galská (Rosa gallica) nebo též růže keltská má od raného středověku doložené hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako Rosa officinalis; využíván byl květ i šípek. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaer, CC BY-SA 4.0 + ilustrace Tereza Samková)

Pivoňky jsou poměrně náročné na kvalitu přírodního prostředí a jeho změny a také se jen pomalu šíří, protože mají velká a těžká semena. I hojnější druhy mají obvykle pouze ostrůvkovitý areál, přičemž jednotlivá místa výskytu mohou být i značně vzdálená. Proto se u některých lokalit můžeme domnívat, že vznikly druhotně, zplaněním z kultury. Jestliže k tomu ale došlo ve starověku, můžeme to dnes jen stěží dokázat. Jiné druhy jsou endemité malých území, většinou hor, ze kterých se nemohly dále šířit. Mezi ně patří i tyto nejvzácnější evropské pivoňky.

Vonokvětky jsou příbuzné ptačím zobům, od nichž se odlišují tím, že květy vyrůstají ve svazečcích; nikoliv v latě na konci větví. Atraktivní stálezelené stromy a keře s kožovitými listy připomínají cesmíny. Od nich se však poznají podle vstřícných listů. Květy vonokvětek jsou čtyřčetné a jejich korunní lístky obvykle srůstají v trubku. Tyčinky bývají dvě nebo čtyři. Plodem je peckovice. Anglický název Devilwood (ďábelské dřevo) odkazuje na obtížně zpracovatelné dřevo některých druhů. Na snímku vonokvětka cesmínolistá v kultivaru Rotundifolius jako bonsai.

Žlutý květ - kosatec žlutý (Iris flavescens), bílý květ - kosatec florentský (Iris germanica ´Florentina´), červenorůžový - kosatec bezový (Iris sambucina), modrofialový - kosatec německý (Iris germanica), červenofialový - kosatec červenofialový (Iris squalens)

Sušená píce, v níž jsou přítomny sasanky nebo pryskyřníky, není jedovatá díky rozkladu jedovatých látek při sušení či fermentaci. V případě, že k otravě dojde, projevuje se intoxikace podrážděním, záněty v ústech, puchýři, bolestí břicha a průjmem. V krajních případech může dojít k poškození ledvin a jater, při vysokých dávkách i k útlumu nervového systému a zástavě dechu. Nejúčinnějším toxinem sasanek je protoanemonin, který má silné antimikrobiální účinky. Dříve byly tyto rostliny využívány v lidovém léčitelství proti revmatismu. 

Přestože květy sasanek netvoří nektar, jsou opylovány hmyzem. Květy hajních sasanek, s jejichž evropskými zástupci se seznámíme v našem atlase, se večer a při dešti sklápějí dolů a tím je jejich pyl chráněn před zmoknutím.