opice

Pohyb ve větvích je pro orangutany nepostradatelným životním prvkem

Lvíčkům zlatým zůstalo v Brazílii jen asi 2–5 % původního životního prostoru. Dnes je jejich výskyt omezen do tří malých oblastí tropického pralesa v jihovýchodní Brazílii.

Turisté často přijíždějí do parků s představou, že nevadí, když se zvířete dotknou. naštěstí se dnes většinou návštěvníci nesmějí ke zvířatům přiblížit na méně než 7,5 metru.

Malpa pruhohřbetá při používání kamenného „kladiva“ ve volné přírodě.

Z lesa se vynořuje několik samic s mláďaty na zádech

Nedobrou prognózu mají do budoucna velké šelmy a také řada primátů. Orangutani nebo kahau nosatí by však na Borneu mohli přežít, pokud se podaří stávající situaci zvrátit.

Bonobové jsou i ve volné přírodě ochotni stýkat se s příslušníky jiných tlup a dokonce se s nimi živit ze stejných zdrojů. Na snímku mládě bonoba při hře (Kongo).

Zdvořilé chování v rámci tlupy paviánů čakma (Papio hamadryas ursinus) předchází takovýmto otevřeným projevům nepřátelství.

Zdá se, že orangutani a šimpanzi mají zhruba v polovině svého života psychické problémy podobné naší krizi středního věku.

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Absolutní blízkost orangutaní matky a jejího mláděte potrvá do zhruba čtvrtého roku života mláděte.

Krádež jídla není pro šimpanze ničím nesprávným. Smysl pro spravedlnost jsme tedy od našich opičích předků zřejmě nezdědili

Najít nártouna ve volné přírodě není nic jednoduchého

Chápani se živí ovocem, listy, semeny, květy a bezobratlými živočichy. Na snímku je zachycena skupina chápanů vlnatých v ekvádorské džungli.

Po výcviku dokázali paviáni s velkou jistotou poznat slova, která neexistují