opice

Vybarvení malých hulmanů stříbrných se mění nejprve na hlavách, takže po nějakou dobu vypadají, jako by měli oblečené oranžové triko.

Mandrilové jsou blízce spřízněni s paviány a geneticky ještě bližší jsou jim drilové. Mandrilové a drilové byli dříve zařazeni do stejného rodu jako paviáni (Papio), ale dnes mají svůj samostatný rod Mandrillus.

Šimpanzi se živí převážně rostlinnou stravou a hmyzem. Dřívější poznatky ovšem ukázaly, že maso je pro ně lákavou pochoutkou a zjištění z parku Loango tyto závěry potvrzují.

Mládě makaka medvědího (Macaca arctoides) na nás kouká skrze podrost kolem cesty.

Chvostani mají dlouhý a hustý ocas, který nepoužívají jako pátou končetinu, ale pro vyvažování rovnováhy při pohybu ve větvích.

Možnost pozorovat gorily na mýtinách, kam vycházejí hledat svoji oblíbenou potravu – vodní rostliny, je velmi vzácná.

Zatímco v některých populacích se šimpanzi podělí o nalezenou potravu, aby měli pokoj od dotírajících „žebráků“, v jiných společenstvích se striktně dělí o jídlo pouze s rodinou a přáteli.

Přestoupil fotograf Christophe Courteau hranice slušného chování, nebo jej gorilí samec skutečně napadl pod vlivem alkoholu?

Vůdčí samci jsou pro stabilitu tlupy klíčoví. Jestliže tlupa přijde o vůdce, může dojít k rozvratu společenství.

„Plavit se“ umí i gekoni

Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu. 

„Maso z buše“ je podstatnou složkou jídelníčku Afričanů. Po zabitých dospělých šimpanzech zůstávají opuštěná mláďata, která bez pomoci zahynou

Na tomto snímku to vypadá, jako by hulmanovi jávskému (Trachypithecus auratus) listí nechutnalo. I tak ale tvoří hlavní složku jeho potravy.

Bonobové s lidmi sdílejí 99 % DNA. Těmto velmi mírumilovným zvířatům se občas přezdívá „hippie šimpanzi“.

Výrazné barvy nemají mandrilové jen v obličeji, ale rovněž na zadku, kde pravděpodobně slouží pro snadnější pohyb skupiny v husté vegetaci.

Škrábání nemusí být jen reakcí na svědění. V případě, že je spouštěcím mechanismem stres, může zafungovat jako tlumič agresivity a snížit pravděpodobnost konfliktu