ptáci

Sameček kachničky mandarinské je jedním z nejkrásnějších vodních ptáků světa. Samičky za svými nápadníky ve zdobnosti výrazně zaostávají.

Starší havrany poznáte podle olysalého kořene zobáku; mladší mají kořen zobanu plně opeřen. Peří na nohou havranům mírně odstává a tvoří slušivé „kalhotky“. (foto: Wikimedia Commons, Mark Winterbourne, CC BY 2.0)

Oviraptoři se před vylíhnutím pohybovali ve vajíčku prakticky stejně, jako dnešní ptáci. Dokládá to nález unikátní fosilie z Číny.

Volavka popelavá dobře pozná, kdy jí od orla nehrozí nebezpečí. Pokud se orel právě krmí, odváží se přiblížit k němu na pár metrů a čeká na zbytky.

Modropláštníci nádherní (Malurus cyaneus) zpívají svým nevylíhlým zárodkům zvláštní signál, který je obranou proti hnízdnímu parazitizmu kukačky bronzové (Chalcites basalis).

Všichni kolibříci se živí v prvé řadě nektarem. Nejen proto, aby dokázali „zastavit ve vzduchu“ před jakýmkoli květem v téměř libovolné pozici, potřebují jedinečné manévrovací schopnosti, která jim například jako jediným ptákům dovolují ve vzduchu couvat. K tomu jsou vybaveni silnými létacími svaly, jež představují až třetinu hmotnosti těla a rovněž rychlým metabolismem, který jim umožní kmitat křídly až 80 krát za sekundu! Relativně (v poměru k tělu) dlouhá křídla opisují ve vzduchu osmičky a elipsy. Na snímku dvojice kolibříků šestibarvých (Selasphorus platycercus).

Většina ptáků zmizela v zemědělské krajině a na loukách. Ptáci ale mizejí všude, i ve městech. 

Mladá červenky si mě prohlížela velkým, jako studna hlubokým okem.

Především papoušci (Psittaciformes) a pěvci z čeledi krkavcovitých (Corvidae) se duševními výkony v řadě ohledů vyrovnají lidoopům (Hominidae). 

Hejno plameňáků se seskupilo a vytvořilo na hladině jezera Bogoria v západní Keni útvar, který připomíná srdce. Chtějí nám růžový jedinci něco sdělit?

Perličky supí (Acryllium vulturinum) jsou největšími zástupci čeledi perličkovitých (Numididae). Výzkum německých vědců u nich odhalil nečekané množství společenských vazeb s dalšími jedinci svého druhu.

Každý sup se snaží u mršiny získat co nejlepší místo, a tak se vytváří neskutečná vřava plná vzájemných potyček.

Sameček dudka spěchá nakrmit mláďata, která jsou i po opuštění hnízda nějakou dobu dokrmována.

Někteří ptačí rodiče nakrmí přednostně potomky, kteří mají největší hlad. Jiní ve stejné situaci nejslabší jedince ignorují.