rytíř

Za prvního mistra jeruzalémského špitálu je považován blahoslavený Gérard Tenque.

Karel IV. byl neotřelý taktik a miloval boj – ve válečné vřavě se až do usednutí na trůn cítil jako doma, mezi udatné bojovníky patřil ale i Jan Lucemburský.

V bitvách rytíři pomáhali udržovat morálku armády svou čestností, odhodlaností a neohrožeností. Rytíř na koni se zaklesnutým kopím měl z dnešního pohledu bojovou sílu srovnatelnou s tankem.

Křížové výpravy dovolily hamižným a ctižádostivým rytířům skrýt svou motivaci za svaté ideály.

Na rytíře byli pasováni mladíci ze šlechtických rodin, ojediněle se této cti dostalo i statečným neurozencům.

Řád Maltézských rytířů získával finance také přepadáváním pirátů a lodí islámských kupců.

V ulicích Jeruzaléma leželo tolik mrtvých, že se prý rytíři brodili po kolena v krvi.

K Antiochie dorazili křižáci po vyčerpávající cestě v říjnu 1097.

Těžce obrněná křižácká jízda ze západní Evropy byla pro turecké vojsko smrtící.

Poslední velmistr řádu Jacques de Molay skončil spolu s dalšími důležitými templáři na hranici.

<p>Objevil ve skvělém odění a se štítem, v němž byl vyřezán kráčející lev&nbsp;</p>