šelmy

Při hledání potravy spoléhá šakal na své bystré smysly. Když má ale příležitost, rád se přiživí na cizím úlovku.

Od svých afrických bratranců se lev asijský liší mimo jiné i poněkud méně bohatou hřívou, o jejímž pravém smyslu kolují četné dohady.

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.

Liščata vylézají poprvé z doupěte, když je jim asi měsíc a půl.

Jako první většinou žerou největší zvířata, a teprve až se nasytí, přicházejí na řadu ti menší.

Spatřit psy pralesní ve volné přírodě je nesmírně obtížné. V zoologické zahradě je můžete vidět třeba v té pražské.

Každý večer samice pravidelně vylezla s mláďaty téměř ve stejnou dobu. Postupem času jim dávala větší a větší volnost.

Jelenům wapiti v Yellowstonu téměř vůbec nevadí možnost, že se mohou setkat s vlčí smečkou, přestože na vlky každých 7 až 11 dní skutečně narazí. Během zimy obývá park okolo pěti tisíc jelenů, v létě až kolem 20 tisíc kusů...

Výrazy obličeje jsou pro medvědy malajské důležitým komunikačním nástrojem. I přesto, že jsou to samotářská zvířata.

Vlci jsou demokratičtější a lépe spolu kooperují. Psi zřejmě ale mají jiné schopnosti, které jim umožňují snazší soužití s lidmi.

Oceloti se vyskytují na rozsáhlých územích sahajících od amerického státu Texas na severu až po severní oblasti Argentiny na jihu. Původně žili i ve státech Louisiana, Arkansas a Arizona, ale tam už je člověk vyhubil.

Cibetka asijská dorůstá asi 5–11 kilogramů a tělo dospělých jedinců je v průměru zhruba 80 cm dlouhé, přičemž samci jsou o něco větší než samice. Kožich těchto zvířat je probarvený šedou nebo hnědou s výraznými černými skvrnami, které připomínají kresbu kočkovitých šelem.

Smilodon je rod vyhynulých kočkovitých šelem, tzv. „šavlozubých tygrů” z podčeledi Machairodontinae. Je znám z fosilních nálezů z Ameriky, kde se objevil před asi 2,5 milionu let a vymřel před asi 10 000 lety.

Duchové hor

Levhartům sněžným (Panthera uncia) se říká také irbis horský. Dospělí jedinci jsou obvykle 35–45 kilogramů těžcí. Tito nádherní dravci měří od nosu k zadku 1–1,3 metru, přičemž ocas přidává dalších 75–90 % celkové délky. Oháňka jim slouží zejména k balancování v příkrém terénu, v němž se téměř výhradně pohybují. 

Lvi mají velmi silnou tělesnou konstituci a lezení na stromy pro ně není zrovna typické. Nicméně se k tomu občas odhodlají.