Milovníci lidského masa: Střetnutí s lidožravými lvy

10.06.2022 - Petr Hejtmánek

Lidé pro lvy nikdy nebyli přirozenou kořistí. Jenže teritorium lvů je stále menší a ke střetům mezi populacemi těchto šelem a pastevci hlídajícími stáda dobytka dochází stále častěji. Ve výjimečných případech se tak může na lvím jídelníčku ocitnout i člověk

<p>Jednou z příčin lidožroutství může být nějaký handicap – v případě tohoto lvího samce se jednalo o ulomený tesák.</p>

Jednou z příčin lidožroutství může být nějaký handicap – v případě tohoto lvího samce se jednalo o ulomený tesák.


Reklama

V pradávných dobách v Africe, kolébce lidstva i lvů, stály oba druhy coby predátoři na vrcholu pomyslné potravní pyramidy. Přestože si odjakživa vzájemně potravně konkurovali, žili vedle sebe ve vzájemném respektu. Kořisti bylo všude dostatek, lidská populace nebyla početná a k vzájemným střetům docházelo minimálně. Lidé lvy nelovili a zabíjeli je jen v sebeobraně. Také pro lvy člověk nikdy nebyl a není přirozenou kořistí. Lidská vzpřímená postava jim ani vzdáleně žádnou obvyklou kořist nepřipomíná.

S nástupem zemědělství a pastevectví a s tím spojené potřeby lidí zabírat stále větší a větší území, se situace změnila. Začíná docházet ke střetu zájmů. S rostoucí lidskou populací se lvům teritorium neustále zmenšuje a přirozené kořisti ubývá. Lvi jsou pak leckde donuceni lovit dobytek a někdy i jejich ochránce – lidi.

Jak se rodí lidožrouti

V představách afrických domorodců už jen vyslovení jména „lidožrout“ znamenalo přivolání dalšího neštěstí! Po celé Africe se mezi domorodci šíří hrůzy nahánějící historky o lvech-lidožroutech, kteří terorizují celé oblasti a postupem času se z normálních predátorů stávají mýtické legendy – očarovaní démoni s nadpřirozenou silou a schopnostmi.

Přes svoji přirozenou plachost lvi na člověka skutečně občas zaútočí. Důvodů je zcela jistě mnoho a ne všechny útoky byly plně objasněny. Z mnoha proběhlých situací se však dají některé důvody vyvodit. Za nejčastější příčinu útoku se uvádí stáří, zranění nebo nemoci, kdy už lev není schopen ulovit běžnou kořist, dlouho hladoví, ztratí zábrany a nakonec zaútočí i na člověka, který je pro něj za běžných okolností „tabu“.

Jinou příčinou bývá konkurence a boj o teritorium. Obzvlášť mladí samci, kteří byli vypuzeni ze smečky, se vydávají do nových, neobsazených oblastí a pokud mají štěstí a najdou ji, bývá už zpravidla osídlena lidmi. To přímo souvisí s další příčinou, a tou je ztráta přirozené kořisti. Ze lvích nomádů se pak stanou lovci dobytka a někdy také lidí. Pokud lev jednou zjistí, jak snadné je ulovit lidskou bytost, zpravidla se na ni začne specializovat. Lidožrout je na světě!

Duch a Temnota z Tsavo

Asi nejznámějším případem lvů-lidožroutů se díky trojnásobnému zfilmování stalo řádění lidožroutů v oblasti Tsavo v Keni. Během let 1895–1901 zde britská koloniální správa budovala železnici z keňského přístavního města Mombasy do ugandského Kisumu u Viktoriina jezera. Při stavbě železničního mostu přes řeku Tsavo zde dva lvi, v noci a ve vší tichosti, přepadali stanový tábor. Duch a Temnota, jména, které lidožraví bratři dostali, postupně ulovili a sežrali několik dělníků. Vytahovali je ze stanů, které neměli podlážky.

Množství obětí bylo pravděpodobně hodně nadneseno. Patterson – britský důstojník a inženýr, který měl stavbu železnice na starosti, tvrdil, že lvi zabili dohromady 135 lidí, ale záznamy společnosti Ugandan Railway Company hovoří přibližně o 28 lidech. Teprve nedávno se na základě izotopové analýzy pozůstatků lvů zjistilo (oba lvi byli preparováni a jsou vystaveni v Field Museum of Natural History v americkém Chicagu), že mají na svědomí dohromady asi 28–31 lidí.

Osudové „místo krveprolití“

Důvodů, proč si lvi v Tsavo zvykli na lidské maso, bylo zřejmě víc. Mnoho dělníku na stavbě bylo hinduistického vyznání a ti mrtvá těla svých kolegů nechávali ležet v buši, napospas mrchožroutům. Navíc stavba železnice kopírovala historickou arabskou otrokářskou trasu, na níž mnoho otroků náročnou pouť k pobřeží nepřežilo. Mrtvá těla byla ponechaná svému osudu a traduje se, že v této době místní lvi ve velké míře ochutnali lidské maso a z mnoha z nich se pak stali lidožrouti. Lidožroutství se následně dědilo z matky na lvíčata.

TIP: Stoletá záhada vyřešena: Proč zabíjeli lidožraví lvi ze Tsavo?

Zdálo se, že v oblasti Tsavo se lidožroutům už léta daří. Zdejší lidé věřili, že za to může už samo jméno Tsavo, neboť v domorodém jazyce místního kmene Kamba to znamená „místo krveprolití“.

Prokletí vyhnaného šamana

Méně známou, ale co do počtu obětí považovanou za nejhorší v dějinách, se stala série lvích útoků na území dnešní Tanzanie v okolí města Njombe, nedaleko severního okraje jezera Tanganyika. V roce 1932 zde začala řádit velká smečka lvů, která během následujících patnácti let usmrtila nejméně 1 500 lidí! Lvi útočily nepravidelně, zpočátku jen v noci, později, se vzrůstající kuráží i během dne.

Neozbrojení, chudí domorodci, žijící v polorozpadlých chýších, se pravidelným útokům nedokázali úspěšně bránit a stali se tak pro lvy snadnou kořistí. Domorodci začali lvům přisuzovat nadpřirozené schopnosti. Magii spojenou s ovládáním jednání lví smečky na ně údajně seslal zdejší dřívější šaman Matamula Mangera, kterého místní komunita vyhnala ze svého kmene. Na pověrách nic nezměnil ani fakt, že většinu lvů postupně postřílel britský lovec Georgie Rushby.

Nebezpečná centrální Tanzanie

V případě útoků v okolí města Njombe se usuzovalo, že za nepřirozené chování lvů mohla tehdejší britská koloniální vláda, která zde nechala vystřílet divokou zvěř, jíž se lvi živili. Začátkem roku 1930 se totiž britská správa rozhodla, že sníží počet divoce žijících zvířat ve volné přírodě, aby nespásala trávu skotu anglických farmářů a neroznášela trypanozomiázu (smrtelná nemoc, kterou přenáší moucha tse-tse z divokých zvířat na dobytek).

Pozoruhodné je, že tatímco třeba v oblasti národního parku Serengeti není znám případ napadení člověka lvem, centrální Tanzanie se s útoky lvů stále potýká. V letech 1990–2005 došlo v rezervaci Selous a v provincii Lindi u mozambických hranic k minimálně 563 útokům na vesničany. Odhaduje se, že každý rok je zde zabito 250 lidí.

Hroch v tom byl nevinně

Že lví útok se může z oblasti vzrušujících historek snadno zhmotnit v bolestnou realitu jsem se přesvědčil v říjnu 2003, během cyklistického zájezdu po Malawi a Zambii. Lvice tehdy zaútočila na nic netušícího, ve stanu spícího kamaráda. Tlapou roztrhla tropiko stanu a prudce ho zasáhla do obličeje. Stalo se to na severu Zambie, v oblasti Lundape GMA, chráněném území, které sousedí s národním parkem South Luangwa, v turistickém kempu Wildlife.

Uprostřed noci mě probudil křik a panika z vedlejšího stanu: „Napadl nás hroch!“ Okamžitě jsem vylezl ze stanu a naskytl se mi nehezký pohled na silně na hlavě krvácejícího Petra, který seděl na okraji otevřeného stanu. Hned mi bylo jasné, že nešlo o útok hrocha (hroši se zde v noci mezi stany běžně popásají – kemp je neoplocený), ale domníval jsem se, že útočníkem pravděpodobně byla hyena. Přivolaný správce kempu ale podle typu zranění s jistotou označil za viníka lva. Zraněného kamaráda jsme naložili do safari auta a společně se správcem jsme vyjeli do hluboké noci hledat pomoc k nejbližším lékařům.

Práce profesionála

Když jsme přijeli k domu, kde lékaři bydleli, ocitli jsme se uprostřed sloního stáda. Čekání na to, až sloni odejdou a my budeme moci konečně vystoupit z auta, se zdálo nekonečné. Poté jsme se konečně dozvonili na mladý lékařský pár. S ošetřením si evidentně nevěděli rady a „dáma“ se jen neustále zajímala, zda máme peníze na zaplacení!

Naštěstí byl členem naší výpravy doktor – dětský chirurg, který se pacienta nakonec ujal sám. Okamžitě Petrovi podal silnou dávku antibiotik a pak diagnostikovat rozsah zranění. Tržné rány na lebce, způsobené ostrými drápy, vypadaly sice hrozivě, ale stačilo je vyčistit a zašít. Daleko horší bylo, že jeden dráp zasáhl oko, kompletně uřízl víčko a narušil lícní kost. Oko zůstalo jako zázrakem neporušeno!

Petr se statečně držel a šití bez anestetik vydržel! Doktoři v soukromé nemocnici v Lusace, kam byl pacient ráno přivolaným letadlem převezen, už jen konstatovali, že ošetření a šití by sami neprovedli lépe. Později to náš doktor s úsměvem glosoval: „Se šitím jemné kůžičky mám doma v ordinaci velkou praxi. V Praze se staly velkou módou mužské obřízky“.

Útěk do koruny stromu

Všechny útoky lvů se snaží strážci nebo místní výzkumníci lvů neprodleně objasnit. Z jakého důvodu tehdy lvice zaútočila? Mozaika událostí se začala zpětně skládat dohromady. Den před útokem jsme pozorovali zvláštní chování lvice, která se v pravé poledne procházela v otevřeném korytě řeky Luangwy, a to nezvykle blízko kempu – touto dobou lvi zpravidla odpočívají někde ve stínu a lidským sídlům se vyhýbají. Později dvě Američanky nahlásily, že několik minut před útokem na Petra lvice zasáhla tlapou jejich stan a jedné z nich drápem roztrhla stehno. Při dotazu správce kempu, proč to ihned neoznámily, řekly, že nechtěly dělat zbytečnou paniku!

Správce ihned povolal ozbrojené rangery. Následující noc lvice navštívila kemp potřetí. Ze stanu vytáhla batoh a odvláčela ho do koryta řeky. Vyprázdnila obsah kapes a údajně pak několik dolarových bankovek poletovalo po kempu… Další noc lvice zaútočila večer na rybáře a vrhla se na pytel se sušenými rybami, zatímco rybáři se zachránili útěkem do koruny stromu, kde prožili zbytek noci.

Poslední možnost zraněných šelem

Zprávy o lidožravém lvu se brzy dostaly do nedaleké vesnici Mfuwe a mezi vesničany vypukla panika. Začali tvrdit, že ta „dolary žeroucího bestie“ je osudová návštěva ze spirituálního světa, která ohrožuje turistický ruch. Stopaři museli tyto hrozné události rychle ukončit.

Problém však byl sehnat dostatek dobrovolných stopařů a strážců, kteří by měli kuráž postavit se této démonické lvici. Krátce poté, co lvici vystopovali a zastřelili, se našlo pravděpodobné vysvětlení pro všechny incidenty. Lvice měla na zádech spoustu poranění a nedokázala následovat svoji smečku. Sama nebyla schopná si nic ulovit a k těmto zoufalým nočním útokům ji donutil hlad.

TIP: Problémy krále zvířat: Někdejší africký vládce bojuje o holé přežití

Menší vyhojená zranění se najdou na většině ulovených lidožroutů. Například lvici, která v Krugerově národním parku v Jihoafrické republice zabila a sežrala domorodého strážce parku, chyběla celá jedna končetina a velká část zubů. Později se ukázalo, že zvíře se chytilo do pytláckých želez a při vyprošťování přišla jak o nohu, tak o většinu zubů.

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Petr Hejtmánek (se souhlasem k publikování)




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Samička morčáka velkého (Mergus merganser) s mládětem. (foto: Shutterstock)

Příroda

Jedním z nejmarkantnějších rozdílů mezi životem na vsi a ve městě je množství zeleně. Asi málokoho překvapí, že čím větší plocha vegetace člověk obklopuje, tím zdravější je jeho organismus, a to po stránce fyzické i psychické. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Vizualizace mladé exoplanety HD 114082 B, obíhající svou mateřskou hvězdu jednou za 110 dnů. (ilustrace: NASA/JPL-Caltech, CC0)

Vesmír

Pruský král Fridrich II. byl největším protivníkem Marie Terezie po celou dobu její vlády. (foto: Wikimedia Commons, CC0)

Historie

Červená auta se podle britské studie společnosti Halfords stávají nejčastějším terčem útoků ptáků. (foto: Shutterstock)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907