Slunce

Povrch planetky Phaethon se při přiblížení ke Slunci ohřívá na 750 °C, což vede k uvolňování sodíku z hornin a k pozorovanému zjasňování.

Tzv. zelený záblesk, případně ještě vzácnější záblesk modrý, patří mezi atmosférické jevy, jež nemají nic společného se samotným slunečním tělesem. Jejich podstatou je skutečnost, že zemská atmosféra představuje optické prostředí, v němž se světelné paprsky lámou.

Mimořádně silná sluneční erupce z 3. července 2021, na snímku americké sondy Solar Dynamics Observatory.

10. Nejbližší trojice

Alfa Centauri

absolutní jasnost: +4,38 | zdánlivá jasnost: −0,29 | svítivost: 1,52× vyšší než Slunce
vzdálenost: 4,37 ly | souhvězdí: Kentaur

Alfa Centauri představuje ve skutečnosti soustavu tří hvězd a na severní polokouli není pozorovatelná. Dvě stálice, typem i stářím podobné Slunci, kolem sebe krouží v těsné blízkosti, třetí složku tvoří Proxima Centauri. Dvojhvězda Alfa Centauri A+B dosahuje jasnosti −0,29 a její členky se nacházejí tak blízko sebe, že je pouhýma očima nerozlišíme. Leží 4,37 ly od Země a v jejich soustavě se podařilo objevit tři exoplanety.

Alfa Centauri A je známá také jako Rigil Kentaurus neboli „noha kentaura“. Patří do spektrální třídy G2, je asi o 10 % hmotnější než Slunce a má o 22 % větší průměr. Alfa Centauri B alias Toliman reprezentuje hvězdu hlavní posloupnosti spektrální třídy K1, dosahuje 90 % hmotnosti naší mateřské stálice a má o 14 % menší průměr. Alfu Centauri C známe spíš jako Proximu Centauri, nejbližší hvězdu po Slunci, přičemž je pozorovatelná jen v dalekohledu. Tohoto červeného trpaslíka spektrální třídy M6 dělí od Země 4,24 ly, v porovnání se Sluncem je zhruba 20 000krát slabší a dosahuje pouze 0,12 jeho hmotnosti. (foto: Stellarium, Wikimedia Commons, ESO, CC BY 4.0)

Několik nezávislých studií poukázalo na zjevný fakt, že dvojhvězdy ve vesmíru převažují. V případě Slunce je ale téměř vyloučeno, aby mělo svého hvězdného průvodce.

Slunce ve fázi rudého obra Zemi promění ve spálenou pustinu, nebo ji i s Měsícem zcela pohltí.

Sluneční aktivita za posledních 1000 let (modře a bíle) a sluneční skvrny za posledních 400 let (červeně).

DKIST rozliší na povrchu Slunce 30km detaily. Bude jako mikroskop při sledování velmi malých útvarů ve fotosféře hvězdy.

Extrémně detailní snímek sluneční skvrny ze 28. ledna 2020.

Sluneční erupce 29. listopadu 2020 je patrná v levé části snímku