09. 03. 2022Erupce: Exploze na Slunci
Jako první sledoval v 19. století anglický amatérský astronom Richard Carrington tzv. bílou erupci, jež je nejsilnější svého druhu, jakou lze na Slunci zaznamenat. S nástupem úzkopásmových filtrů počet pozorování vzrostl, zejména v čáře H-alfa typické pro chromosféru. Sluneční erupce se často nacházejí mezi regiony s opačnou magnetickou polaritou a nejsnáz je můžeme popsat jako rychlé uvolnění energie, která se nahromadila v magnetickém poli aktivní oblasti. Magnetická pole ležící v protilehlých směrech se spojí a dojde k tzv. rekonexi – uvolní se energie v podobě tepla a záření v celém elektromagnetickém spektru. (NASA, Solar Dynamics Observatory, CC BY 4.0)
10. 02. 2022Geomagnetická bouře překazila cestu většiny ze 49 družic firmy SpaceX.
10. 09. 2021Slunce rozhodně není statické. Kromě skvrn a protuberancí se ve smyčkách magnetických polí tu a tam zažehne erupce. A ta může být pro civilizaci fatální.
06. 07. 2021Mimořádně silná sluneční erupce z 3. července 2021, na snímku americké sondy Solar Dynamics Observatory.
02. 12. 2020Sluneční erupce 29. listopadu 2020 je patrná v levé části snímku
04. 06. 2020Vizualizace hvězdy s obří magnetickou skvrnou - Skvrna je jasná, zabírá až čtvrtinu povrchu hvězdy a je způsobena magnetickým polem hvězdy. Při rotaci hvězdy se skvrnu objevuje a mizí na polokouli přivrácené k Zemi, což způsobuje pozorovatelné změny jasnosti hvězdy.
03. 04. 2020Šest cubesatových jednotek vytvoří formaci na ploše o velikosti zhruba 10 kilometrů. Společně mají pracovat jako velký a výkonný radioteleskop.
06. 08. 2018Snímek Eta Carinae adaptivní optikou NACO na soustavě Very Large Telescope
04. 06. 2018Aktivní oblast na Slunci na snímku v ultrafialovém záření.
22. 08. 2015
