věda

Mrazivá katastrofa  

O konci dinosaurů a jejich současníků po dopadu obří planetky na Zemi máme již mnoho důkazů. Také loni spatřilo světlo světa několik vědeckých prací, jež se zajímavému fenoménu věnují. S využitím zpřesněných počítačových modelů pro množství vyvržené hmoty po nárazu tělesa a následný vývoj klimatu vědci například zjistili, že se průměrná globální teplota snížila o neuvěřitelných 26 °C, a to na 3–16 let. Teplomilní dinosauři a mnozí jejich pozemští souputníci tak jednoduše nemohli přežít. Do atmosféry se také dostalo ohromné množství plynů – podle zatím nejpřesnějších odhadů asi 325 gigatun síry a 425 gigatun oxidu uhličitého – a celkově měla exploze energii výbuchu 300 milionů atomových bomb. Saze a prach pak zatemnily oblohu na celé měsíce či roky.

Wernher von Braun zužitkoval své znalosti v Německu stejně jako v USA

Ve starověku se rozšířila představa, že kaz způsobuje zubní červ. Ta vzala za své až v 18. století

Pro Josefa II. byli zednáři obyčejnými kejklíři

Nálezy fosilií rodu Kulindadromeus zabaikalicus nás zřejmě donutí přehodnotit dosavadní představy o podobě některých dinosaurů.

Víra v existenci umělých vodních kanálů na povrchu rudé planety, které měl vybudovat neznámý inteligentní druh, přežila až do druhé poloviny 20. století.

Na soukromé lodi New Shepard již probíhají experimenty NASA

V éter coby všudypřítomnou substanci, skrz kterou se šíří světlo, věřili badatelé již od Aristotela. Einstein existenci éteru vyvrátil. Tesla však předpokládal, že se substance vyskytuje v podobě plynu.

Nicholas Christakis z Harvard University popsal ve své studii nakažlivost štěstí.

Podle teorie expandující Země byla naše planeta dřív menší a pokrýval ji jeden souvislý kontinent. S tím, jak zeměkoule rostla, se ovšem „roztrhal“.