život

Každý den narazí do zemské atmosféry biliony atomových jader, cestujících kosmem rychlostí blízkou rychlosti světla. Energie kosmického záření by mohla „pohánět“ životní procesy jednoduchých organismů třeba na Marsu.

Vesmír je neuvěřitelně rozlehlý, tudíž je prakticky vyloučeno, abychom v něm byli sami. Proč jsme však ještě nenarazili na mimozemskou civilizaci, nebo alespoň na stopy její existence?

Poloha obyvatelné zóny závisí na vývoji mateřské hvězdy.

Obzvlášť nadějný cíl pro hledání stop života představují soustavy méně zářivých hvězd, tzv. oranžových trpaslíků.

Obyvatelné zóny cizích planetárních soustav leží blízko mateřských stálic. Nevylučuje silné UV záření tamní existenci života?

Budoucí teleskopy mohou hledat život na vodíkových planetách.

Marsovská krajina

poušť Atacama
kde: Chile | extrém: dlouhotrvající sucho

Jihoamerická poušť Atacama představuje jedno z nejsušších míst na Zemi. Před dešti, jež by mohly přijít z amazonských pralesů, ji „chrání“ nedaleké štíty And. Prší tam přibližně jednou za deset let a srážky se počítají na milimetry. Nejdelší období bez deště trvalo čtyřicet roků. Kvůli podobnosti s marsovským prostředím využívá oblast i NASA k testování zařízení pro mise na rudou planetu. A přestože vědci považovali lokalitu za zcela mrtvou, nedávno se tam podařilo objevit některé mikroorganismy.

Detailní pohled odhaluje zřetelné tektonické lomy, které naznačují, že na Enceladu v minulosti docházelo a možná i stále dochází k velkým, jednosměrným posunům obrovských ledových ploch.

Podle vědců bychom se při hledání mimozemského života měli zaměřit především na exoplanetyu oranžových trpaslíků.

Animace letu nové americké sondy kolem měsíce Europa

 

Europa detailně kamerou sondy Galileo.

Nahromadění hmoty na odvrácené straně našeho souputníka vysvětlují vědci někdejším pomalým dopadem dalšího měsíce

Jak vidí mimozemšťané naši planetu?

Jsme ve vesmíru sami? A pokud ano, proč nás ještě nikdo nekontaktoval?