Raketa Starship poprvé dosáhla oběžné dráhy. Historický let ale skončil předčasně po necelých dvou obletech Země

Společnost SpaceX 28. září uskutečnila čtrnáctý testovací let systému Starship. Mise Flight 14 měla tentokrát ambicióznější cíl než předchozí zkoušky: Starship se měl poprvé dostat na oběžnou dráhu a zároveň vypustit 26 družic Starlink.

Start ze základny Starbase v Texasu proběhl v 8:48 východoamerického času (14:48 SELČ). Odpočítávání i samotný start proběhly bez komplikací a mohutný nosič Super Heavy vynesl Starship do kosmického prostoru.

Problémy při vzestupu

Ani tentokrát se však let neobešel bez technických potíží. Během vzestupu vysadil jeden z motorů Raptor na stupni Super Heavy. Další motor se pak nepodařilo znovu zažehnout při návratovém manévru. Booster přesto zvládl plánovaný návrat a měkké přistání v Mexickém zálivu.

Liftoff of Starship! pic.twitter.com/40D8bXSkr2

— SpaceX (@SpaceX) September 28, 2026

Problém se objevil také na samotném Starshipu. Jeden ze šesti motorů Raptor s větší tryskou určenou pro provoz ve vakuu se během vzestupu vypnul přibližně o minutu dříve, než bylo plánováno. SpaceX nejprve oznámila, že kvůli této závadě nebude provádět zážeh potřebný k dosažení oběžné dráhy. O několik minut později ale rozhodnutí změnila a v misi pokračovala.

Starship poprvé na orbitě

Přibližně 25 minut po startu tak horní stupeň provedl plánovaný 19sekundový zážeh. Starship se díky němu dostal na oběžnou dráhu ve výšce přibližně 275 kilometrů. Šlo o vůbec první orbitální pokus Starshipu po třinácti předchozích suborbitálních testovacích letech.

Původní plán mise počítal se šesti oblety Země a následným přistáním v Tichém oceánu poblíž pobřeží Chile, k němuž mělo dojít téměř deset hodin po startu. Ještě předtím ale Starship začal vypouštět náklad. Přibližně deset minut po orbitálním zážehu uvolnil prvních z celkem 26 družic Starlink V3. Jejich vypuštění trvalo zhruba půl hodiny.

Družice Starlink V3 představují větší a modernizovanou verzi typu V2 mini, který SpaceX v současnosti vynáší pomocí raket Falcon 9. Družice V3 použité při této misi mají při běžném startu Falconu 9 poskytovat desetinásobnou kapacitu oproti družicím V2 mini.

K úplnému splnění původního letového plánu však nedošlo. SpaceX se rozhodla misi ukončit už po méně než dvou obletech Země. Starship proto provedl krátký deorbitovací zážeh a přibližně tři hodiny a osm minut po startu znovu vstoupil do atmosféry.

Následovalo měkké přistání v severním Pacifiku poblíž Havaje. Tentokrát se však loď po převrácení v oceánu rozpadla. Při předchozí misi Flight 13 přitom Starship po přistání v oceánu zůstal neporušený.

Ani Super Heavy se při Flight 14 nepodařilo zachytit a zachránit. SpaceX místo toho využila let k testování zážehů potřebných pro návrat a přistání boosteru v předem určené oblasti v moři nedaleko Starbase v Mexickém zálivu.

SpaceX upravila motory i tepelný štít

Právě návrat Super Heavy představoval jeden z problémů už při předchozím letu Flight 13 v červenci. Podle SpaceX tehdy tři centrální motory Raptor vykazovaly známky ucpání ledem, což vedlo k předčasnému ukončení zážehu při návratu boosteru. Při závěrečném zážehu před přistáním se následně podařilo znovu zažehnout pouze osm ze třinácti motorů a Super Heavy nakonec tvrdě dopadl do Mexického zálivu.

SpaceX proto před Flight 14 upravila hardware s cílem zlepšit filtraci motorů. Změny se dotkly také softwaru, který měl zvýšit spolehlivost jejich opětovného zážehu.

Úprav se dočkal rovněž tepelný ochranný systém Starshipu. SpaceX při jeho vylepšování vycházela mimo jiné z údajů získaných během Flight 13, při němž loď dokázala přežít přistání v oceánu neporušená. Dvě dlaždice z tehdejšího Starshipu, označovaného jako Ship 40, proto byly použity také na lodi Ship 41, která letěla při Flight 14.

Flight 14 se uskutečnil v době, kdy na SpaceX sílí tlak na uvedení Starshipu do pravidelného provozu. Firma s ním počítá nejen pro vlastní potřeby, především pro vynášení družic Starlink, ale také pro program Artemis americké NASA.

SpaceX už začala omezovat vynášení družic Starlink pomocí raket Falcon 9 s výhledem, že je postupně nahradí družice Starlink V3 vynášené právě prostřednictvím Starshipu. Součástí tohoto přechodu je také ukončení startů Starlinku z Floridy.

NASA zase počítá se Starshipem jako s přistávacím modulem pro první pilotované mise programu Artemis k Měsíci. SpaceX však zatím nepředvedla jednu z klíčových technologií, které jsou pro tento plán zapotřebí: přečerpávání paliva mezi dvěma Starshipy na nízké oběžné dráze Země.

Šéf NASA Jared Isaacman tento proces při rozhovoru 15. září přirovnal k tankování letadel za letu a označil jej za zásadní pro konkurenceschopnost Spojených států ve vesmíru. Demonstraci tankování ve vesmíru očekává na začátku roku 2027, případně už na konci letošního roku.

Dalším cílem je zachytit oba stupně

Další významný krok představuje schopnost zachytit a znovu použít jak Super Heavy, tak samotný Starship. Právě opakované používání obou stupňů považuje SpaceX za nezbytné pro dosažení vysoké frekvence startů.

První pokus o zachycení samotného Starshipu by mohl přijít už při misi Flight 15. Elon Musk během vystoupení na All-In Summitu uvedl, že pokud Flight 14 proběhne dobře, pokusí se SpaceX při následujícím letu zachytit Starship pomocí startovní věže na Starbase. Princip by měl být podobný jako při zachytávání boosteru.

Následně by podle Muska mohl být Starship i Super Heavy znovu použity ještě do konce letošního, nebo začátkem příštího roku. SpaceX už ostatně v minulosti dokázala znovu použít zachycené boostery Super Heavy.

Dlouhodobým cílem je dosáhnout v roce 2027 plné znovupoužitelnosti systému a rychlého opakování jednotlivých letů. Musk odhadl pravděpodobnost úspěšného zachycení Starshipu při prvním pokusu na 50 až 60 procent. Podle jeho vyjádření by navíc věž Starship zachytila už při Flight 13, kdyby se tehdy nacházela v místě jeho přistání v Indickém oceánu.

Podle Muska měl Flight 14 především potvrdit, že Starship dokáže přežít návrat atmosférou. To je důležitý předpoklad i pro budoucí pokusy o zachycení lodi, protože její návratová trajektorie vede přes Mexiko. Právě možnost, že by se Starship během návratu rozpadl nad pevninou a jeho trosky dopadly do obydlených oblastí, označil Musk za největší zdroj obav.