Během náročného výstupu mimo kosmickou loď by se Alexej Leonov (vpravo) neobešel bez životně důležitých stopek, které mu nakonec zajistily hodinky Strela. Později dal přednost hodinkám Omega Flightmaster, které dostal od amerického kolegy Toma Stafforda.

Vizualizace kvazaru ULAS J1120+0641, poháněného černou dírou s hmotností dvou miliard Sluncí. Kvazar ULAS J1120+0641 je doposud nejvzdálenějším a nejsvítivějším objeveným objektem raného vesmíru.

Povrch planetky Phaethon se při přiblížení ke Slunci ohřívá na 750 °C, což vede k uvolňování sodíku z hornin a k pozorovanému zjasňování.

Největší Saturnův měsíc Titan představuje pozoruhodný svět s hustou atmosférou a cirkulací metanu, jež se podobá koloběhu vody na Zemi. (foto: NASA, CC0)

Planetka Chicxulub měřila v průměru přibližně 10 kilometrů a na Zemi vyhloubila 150 kilometrů velký kráter.

Pohled na kráter Koroljov vygenerovaný z fotografií a výškových map pořízených sondou Mars Express.

Galaxie Arp 148. Ve výřezu supernova, která byla patrná pouze v infračervené oblasti.

Supermasivní černou díru objevili astronomové prakticky v každé větší galaxii.

Hvězdy ve středu Mléčné dráhy na snímku z Hubbleova teleskopu: Různé barvy vypovídají o odlišných teplotách na jejich povrchu. Podrobnější spektrum pak poskytuje informaci o chemickém složení a vývoji, kterým stálice v minulosti prošly.

Ve výřezu 7 centimetrů hluboký vrt z 6. srpna, ze kterého se roveru Perseverance nepodařilo odebrat vzorky.

Vizualizace představuje jednu z planet (L 98-59b) systému hvězdy L 98-59, která leží 35 světelných let od Slunce. V soustavě byly potvrzeny čtyři terestrické (kamenné) planety. Pátá, nejvzdálenější planeta od hvězdy, je zatím nepotvrzená. 

Tento mimořádný záběr objektu Herbig-Haro (HH 46/47) vznikl kombinací pozorování získaných v rádiové oblasti pomocí teleskopu ALMA a dalekohledu NTT ve viditelné oblasti spektra. Záběry mladé hvězdy získané pomocí ALMA (oranžové a zelené odstíny vpravo dole) odhalují mohutný jet hmoty pohybující se směrem od nás, která je na snímcích ve viditelné oblasti skryta za oblaky prachu a plynu. V levé části (v růžových a fialových odstínech) je zachycena část jetu mířícího směrem k nám, pozorovatelná ve viditelné oblasti spektra.

Černá díra v galaxii NGC 4889 má hmotnost 21 miliard ekvivalentů Slunce, čímž asi 5 200krát překonává svůj protějšek v nitru Mléčné dráhy. Poloměr horizontu událostí takového monstra odpovídá asi pětinásobku vzdálenosti Pluta od Slunce.