Ze sukně do kalhot: Emancipace žen za první světové války (4)

20.12.2019 - Miroslav Mašek

Brzo po vypuknutí konfliktu se v zázemí nedostávalo pracovních sil, neboť statisíce mužů mašírovaly na frontu. Na uvolněné pozice nastoupily ženy a poprvé se tak objevily v řadě povolání dosud vyhrazených jejich partnerům a otcům. Velká válka však ovlivnila život žen i v mnoha dalších ohledech

<p>Lucemburčanky oslavují konec války. Ta dodala ženám velké sebevědomí.</p>

Lucemburčanky oslavují konec války. Ta dodala ženám velké sebevědomí.


Reklama

Vedle počtů žen na prvoválečných bojištích se nedochovaly ani jejich pohnutky vedoucí k pozvednutí zbraně. Magnus Hirschfeld v knize Sitten Geschichte des Weltkrieges (Dějiny mravů a morálky za světové války) z roku 1930 tvrdí, že ženské vojáctví lze ve většině případů vysvětlit sklony k homosexualitě či transvestitismu. Tento názor však autor nijak nedokládá, pouze se odkazuje na údajné názory lékařů. Ačkoliv u části žen tomu tak mohlo být, obecně jde o neakceptovatelné zjednodušení.

Ve zbrani

Mnohé příslušnice něžného pohlaví se k boji odhodlaly pro své vlastenecké cítění a touhu přispět k porážce nepřítele. Dokladem budiž fakt, že nejvíce dam na frontě pocházelo ze Srbska – asi 2 400 z nich se shromáždilo v takzvané Lize smrti. Sociální složení útvaru bylo velmi pestré – pod velením jedné vdovy po bojovníkovi proti Turkům se sešly selky, chudší měšťanky i vznešené dámy.

K srbské pěchotě se připojila též Flora Sandesová – jediná Britka oficiálně sloužící za Velké války jako vojačka. Na Balkán se dostala coby zdravotnice, ale roku 1915 převládla touha pomoci trpícímu národu v boji. Sandesová vydávala válečné deníky ve snaze získat Srbsku finanční pomoc a zapojila se i do několika bitev. Roku 1916 jí zranění znemožnilo dále bojovat a věnovala se chodu lazaretu, konec války ji zastihl v hodnosti kapitánky dekorované nejvyšším srbským vyznamenáním. 

V zákopu a na obloze 

„Pramátí“ ženských bojových oddílů v Rusku se stala Marija Bočkarjovová, která na základě osobní žádosti adresované carovi obdržela povolení stát se vojačkou a strávila dva roky v zákopech. Když roku 1917 dosáhla hodnosti četařky, navrhla ministru války Alexandru Kerenskému vznik ryze ženské jednotky. Politik v takovém útvaru viděl dobrý nástroj, jak povzbudit upadající morálku, a tak se zrodil legendární prapor smrti.

Feministky z celého světa označily vznik batalionu za jednu z největších událostí války. Jeho příslušnice si neváhaly před odchodem na frontu holit hlavy a přijmout požehnání z rukou pravoslavné církve. Útvar bojoval statečně a dochovalo se i několik svědectví jeho příslušnic: „Najednou jsem uviděla, jak proti mně běží Němec. Vrazila jsem mu do břicha bajonet a zároveň jsem vypálila. Byl mrtvý. Jako památku jsem si vzala jeho helmu.“

Jiná Ruska napsala: „Spatřily jsme oddíl německých vojáků. Obklíčily jsme je a vyzvaly, aby zvedli ruce. Odhodili zbraně, a jakmile jsme se k nim přiblížily, udiveně zvolali: ‚Dobrý Bože, ženy!‘“ Dodejme, že mnohokrát vyznamenaná Bočkarjovová se za občanské války dočkala obvinění z vlastizrady a na jaře 1920 ji bolševici popravili. Německým i francouzským ženám zákon účast v pozemním boji zapovídal. Francouzky svou čest zachránily vstupováním do letectva, německé feministky alespoň usilovaly o zavedení branné povinnosti pro ženy. Marianne Turma kupříkladu navrhla: „Dívky by tvořily zdravotní, zabezpečovací a pomocné vojsko. Službu by vykonávaly od 18 do 20 let, tudíž by se nesměly před 20. rokem vdát. Branná povinnost by trvala do věku 45 let a od pravidelných cvičení by byly osvobozeny pouze matky malých dětí, těhotné ženy a šestinedělky.“

Z lásky k muži i vlasti 

Rakousko-uherská armáda vojenskou službu ženám nezapovídala, přesto v ní ucelená jednotka tohoto typu nevznikla a do historie se zapsaly spíše jednotlivé bojovnice. Marie von Fery-Bognar následovala manžela na frontu, dotáhla to na četařku a stala se jedinou vojačkou dekorovanou Řádem Františka Josefa. Jiná Rakušanka se roku 1916 pokusila zachránit bratra před nebezpečím smrti. Když musel z dovolené zpět na frontu, nechala se ostříhat a v uniformě se pokusila místo něj nastoupit k jednotce.

K její lítosti důstojníci podvod odhalili. To v polských legiích, které na straně centrálních mocností usilovaly o nezávislost Polska, bojovaly asi dvě stovky žen. Kromě vlasteneckých motivů vstupovaly do služby i z lásky – kupříkladu Stanisława Ordyńska milovala manžela-legionáře natolik, že s ním chtěla sdílet osud i na frontě. Britky se angažovaly především v roli ošetřovatelek , ale anglické feministky se dožadovaly též práva bojovat za krále a vlast.

Nové sebevědomí

V roce 1917 se ustavil Ženský pomocný armádní sbor (Women’s Army Auxiliary Corps), do kterého vstoupilo 57 000 Britek, z nichž na frontu putovaly kuchařky, zdravotnice a servírky. Z jejich osudů pronikl do médií příběh australské lékařky Phoebe Chappleové, která navzdory bombardování dohodových zákopů německými letouny u Abbeville (sever Francie) poskytla první pomoc mnoha raněným a jako první lékařka si vysloužila Vojenskou medaili. Američanky se nesměly účastnit přímých bojových operací, a tak se zapojily zejména do přípravy a distribuce zásob pro vojsko.

TIP: Ženy v armádě: Norské dámy v zeleném

Závěrem můžeme konstatovat, že ačkoliv první světová válka znamenala nevídané utrpení, ženské části populace přinesla i pozitiva. Nabyté sebevědomí, vědomí vlastní důležitosti a nárůst ekonomicko-politického významu odstartovaly další vlnu emancipace a zapojení žen do nových oborů.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Křídový pták Falcatakely forsterae.

Věda

Konstantinův křest, obraz namalovaný pravděpodobně Gianfrancescem Pennim.

Historie

Stávající vesmírná smlouva zakazuje použití jaderných zbraní nebo jiných zbraní hromadného ničení ve vesmíru. Průzkum vesmíru, Měsíce a jiných nebeských těles by měl být motivován výhradně mírovými účely.

Vesmír

 Dohodová propaganda dokázala německé zločiny v Belgii propagandisticky využít.

Válka

Pod ochranou rodiny

Vorvani obrovští (Physeter macrocephalus) oplývají vysokou inteligencí a jsou obdařeni vyvinutým sociálním cítěním. Jestliže je některý vorvaň napaden, útočník je vzápětí vystaven nemilosrdnému zásahu dalších členů rodinného klanu. Například když se do nebezpečí dostane mládě ohrožované kosatkami nebo žraloky, vyšle signál a ostatní vorvani ihned připlavou. Utvoří kolem ohroženého jedince kruh, přičemž jejich hlavy směřují dovnitř a nebezpečné ocasy jsou připraveny uštědřit útočníkům smrtelnou ránu.

Příroda

Pro Evropany byly dřevěné inuitské mapy jen primitivním suvenýrem – ony však velice účinně kopírují topografii pobřeží.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907