Zimní královna: Alžběta Stuartovna odešla z Čech ještě před Bílou horou

13.11.2019 - Kristina Popelka

Jen málokterá šlechtična vystřídala za život tolik titulů jako Alžběta Stuartovna. Od skotské přes anglickou princeznu, přes falckou kurfiřtku až k české královně. Později si na dlouhá léta vyzkoušela i roli exulantky, aby se skrze své potomky dočkala hned dvojího návratu k moci – ve Falci a v Anglii

<p>Portrét Alžběty Stuartovny jako vdovy od Gerarda van Honthorsta, 1642.</p>

Portrét Alžběty Stuartovny jako vdovy od Gerarda van Honthorsta, 1642.


Reklama

Alžběta Stuartovna přišla na svět 19. srpna 1596 ve skotském Fife jako nejstarší dcera skotského krále Jakuba a jeho manželky Anny Dánské. Pokřtěna byla poměrně pozdě, až na samém konci listopadu, nicméně dlouho chystané oslavy byly o to velkolepější. Zvolené jméno vyjadřovalo smělé ambice novopečeného královského otce, jenž toužil převzít anglický trůn po aktuálně panující stejnojmenné královně. Sen se Jakubovi I. vyplnil roku 1603, kdy byl po náročných a vleklých diplomatických jednáních jmenován králem Anglie a Irska ještě tentýž den, kdy stařičká Alžběta I. navždy zavřela oči a kdy se skončila její bezmála padesátiletá vláda. Pro tehdy šestiletou skotskou princeznu znamenala otcova korunovace anglickým panovníkem zásadní životní změnu, neboť se z ní ze dne na den stala jedna z nejžádanějších nevěst své doby, obzvláště v protestantském světě. 

Nevinně v centru spiknutí

Ona sama však pochopitelně zatím celou událost vnímala spíš jako nepřetržitý proud oslav, zábav a opulentních hostin. V bujarém duchu a plná dětského nadšení si užila i několikadenní triumfální cestu do Londýna. Absolvovala ji po boku své matky, s níž jinak nebyla příliš v kontaktu, jelikož dosud vyrůstala coby svěřenkyně v rodině Lorda Livingstona ve skvostném skotském paláci Linlithgow.

Pokud doufala ve změnu a život u dvora po boku rodičů, musela být Alžběta hořce zklamaná, neboť krátce po příjezdu byla odeslána na výchovu do opatství Coombe ve Warwickshire, kde odpovědnost za její vychování přejal královský důvěrník Lord Harrington. Stejně jako její ostatní sourozenci (včetně následníka trůnu Jindřicha) se podle všeho nemohla zúčastnit ani otcovy korunovace. 

Zatímco se Alžběta poklidně vzdělávala v srdci Anglie ve všech disciplínách a oborech potřebných pro dívku jejího postavení, dostala se bez vlastního přičinění v roce 1605 do centra komplotu katolických šlechticů. Jeho cílem bylo odstranit z trůnu Jakuba I., unést princeznu z coombského opatství a dosadit ji coby loutkovou královnu. K odstranění panovníka a potažmo i korunního prince mělo dojít odpálením náloží umístěných ve sklepeních pod sněmovnou lordů během zasedání vlády, díky čemuž tato konspirace vstoupila do historie jako spiknutí střelného prachu. Ke smůle katolické části anglické šlechty odhalili spiknutí v předvečer plánované realizace náhodně královští gardisté a jeho hlavní aktéři v čele s Robertem Catesbym byli zajati a popraveni. 

Odmítnutý a vyvolený

Když bylo Alžbětě čtrnáct let, dozrál čas vážně pomýšlet na vdavky. Uchazečů o princezninu ruku se vyrojilo mnoho a všichni se svorně obdivovali její perfektní francouzské výslovnosti,  šarmu i jezdeckému umu. Většinu nápadníků tvořili nejurozenější a nejzámožnější angličtí lordi, s nabídkou k ženitbě se ovšem v Londýně ukázal také savojský dědic Victor Emanuel, brunšvický vévoda Fridrich či mladičký švédský král Gustav II. Adolf. Posledně jmenovaný monarcha byl podle mnohých žhavým kandidátem, nicméně vzhledem k tomu, že se Švédsko nacházelo ve válečném stavu s Dánskem, rodnou zemí Alžbětiny matky Anny, z námluv rychle sešlo. 

Finální volba nakonec padla na falckého vévodu Fridricha, který se před nedávnem ani ne jako patnáctiletý ujal kurfiřtské vlády po zemřelém otci a jemuž v žilách kolovala krev aragonských a sicilských králů. Námluvy s falckou stranou probíhaly na dálku a mladý vévoda se do Anglie připlavil až 16. října 1612 s úmyslem rovnou uzavřít sňatek. Ten musel být nakonec odložen kvůli nanejvýš tragické události, jež během svatebních příprav zasáhla anglickou královskou rodinu. Korunní princ Jindřich totiž podlehl břišnímu tyfu a jeho náhlá smrt zdrtila všechny blízké včetně Alžběty, která měla s Jindřichem ze všech sourozenců nejdůvěrnější vztah

Manželkou kurfiřta

Nový termín svatby Alžběty s Fridrichem byl stanoven na den, kdy se v současné západní kultuře slaví svátek zamilovaných, tedy na 14. únor 1613. Datum bylo celkem příznačné, protože oba snoubenci se od samého počátku netajili vzájemnou zálibou. Svatební obřad proběhl v královské kapli whitehallského paláce a jednalo se přinejmenším o událost roku, která přilákala nejen pozornost ostrovanů a obyvatel Falce, nýbrž i pomazaných hlav napříč Evropou. Řada z nich neváhala vypravit se do anglické metropole osobně a ozdobit svou přítomností už beztak velkolepou oslavu, jejíž trvání se nakonec protáhlo na dobré dva měsíce. 

V květnu konečně přišlo na řadu stěhování do nového domova, kurfiřtské rezidence v Heidelberku. I zde čekaly Alžbětu s Fridrichem mohutné oslavy, kterými falckrabství vyjadřovalo své nadšení z aliance s anglickou královskou rodinou a naději na vstup mezi velké hráče evropské politiky.

Jedinou vadu na kráse z pohledu mladé nevěsty prozatím představoval chladný vztah s Fridrichovou matkou, Luisou Julianou Oranžskou. Ta se totiž nehodlala vzdát svého dosavadního rodinného postavení ve prospěch snachy. Snad ještě o to víc, že absolutní prvenství své dcery ve všech ohledech stanovil Jakub I. jako jednu z podmínek zasnoubení a trval na tom, že Fridrich musí s Alžbětou v budoucnu vždy zacházet jako s královnou.  V tu dobu samozřejmě nikdo nemohl tušit, že se Alžběta královského titulu skutečně dočká – a že se z něj dlouho těšit nebude. 

Česká epizoda

Poté, co pražský generální sněm sesadil 19. srpna 1619 dosavadního vladaře Ferdinanda II., se na Fridricha obrátily české stavy s úmyslem jmenovat jej panovníkem. Samotný Fridrich z předloženého návrhu velkou radost neměl a podle všeho to byla právě Alžběta, která zahrála na struny jeho šlechtické cti a smyslu pro povinnost a přiměla jej usednout na uprázdněný český trůn. Fridrichova korunovace proběhla 4. listopadu, Alžbětina o tři dny později. Slavnost si královna nejspíš příliš neužila, jelikož se nacházela ve vysokém stupni těhotenství se čtvrtým potomkem.

Vyhlídky na setrvání na Pražském hradě byly navíc od samého počátku každým dnem nepříznivější. Podle očekávání si totiž sesazený Habsburk nedal převrat líbit a za pomoci katolických spojenců zahájil mocnou ofenzívu. Ta v konečném důsledku stála Alžbětu s Fridrichem nejen český královský titul, nýbrž i kurfiřtskou hodnost, neboť katolická liga obsadila Fridrichovu rodnou Falc a za nového kurfiřta dosadila císařova spojence Maxmiliána Bavorského. Fridrichovo české panování trvalo jeden rok a čtyři dny, Alžbětino ještě méně. Vzhledem k dalšímu těhotenství opustila Čechy ještě před bělohorským kláním a syna Mořice přivedla na svět v půli listopadu 1620 v bezpečí zámku Küstrin poblíž Berlína.

TIP: Anglickou královnou jsem já: Intriky proti tetičce stály Marii Stuartovnu hlavu

Díky podpoře příbuzných ze strany Fridrichovi matky si pár zařídil exilové sídlo v Haagu, kam Alžběta s dětmi dorazila na jaře následujícího roku. V relativním bezpečí skromné rezidence porodila dalších osm potomků. Poté ovšem Fridrich 29. listopadu 1632 v Mohuči podlehl nákaze moru či tyfu. Stalo se tak při návratu z válečného tažení, na které se vydal jako spojenec Alžbětina dávného nápadníka, švédského krále Gustava II. Adolfa.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Cesta ke špicberskému souostroví byla velmi komplikovaná. Skutečné problémy však tehdy Italii teprve čekaly.

Zajímavosti
Zajímavosti

Dávné značky (ve výřezu) ve starém kostele měly chránit před čarodějnicemi a černou magií.

Věda
Vesmír
Historie

„Plavit se“ umí i gekoni

Indický oceán z Madagaskaru na Andamanské ostrovy přepluli před 6 miliony předci gekonů felsuma andamanská (Phelsuma andamanense). Na přírodním voru se plavili více než 5 000 kilometrů. Dnes jsou v Bengálském zálivu jedinými zástupci felsum. Jejich nejbližší příbuzní žijí stále v „domovině předků“ na jihozápadě Indického oceánu. 

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907