7+1 perel astronomie: Kosmický ohňostroj supernov (1)

14.10.2021 - Petr Horálek

Na obloze se odehrává sedm představení, jež by měl alespoň jednou zažít každý pozemšťan. Jak nepřijít o nebeské události století? Proč se vyplatí cestovat i přes půl světa za prchavým okamžikem při pohledu na nebe? A které úkazy nás v blízké budoucnosti čekají?

<p>Až vybuchne <strong>Betelgeuze</strong>, nejbližší známý červený veleobr, bude hrát několik týdnů hlavní roli na noční obloze a nakonec po sobě zanechá možná podobný obraz (ve výřezu).</p>

Až vybuchne Betelgeuze, nejbližší známý červený veleobr, bude hrát několik týdnů hlavní roli na noční obloze a nakonec po sobě zanechá možná podobný obraz (ve výřezu).


Reklama

Hvězdy žijí miliardy roků, přesto občas můžeme být svědky jejich překotné proměny: Jedna z tisíců stálic na obloze prudce zvýší jasnost a na pár týdnů přezáří všechny ostatní. Vzácně zasvítí víc než Měsíc v úplňku a na denním nebi pak můžeme po několik týdnů pozorovat druhé slunce, výrazně slabší, ale nepřehlédnutelné…

Když se řekne supernova, lidé si obvykle představí dramatický skon hvězdy provázený masivním výbuchem. Do jisté míry tomu tak je, ale ne ve všech případech. Supernovy totiž vznikají různými procesy, přičemž nejčastěji se setkáváme s typem Ia či II.

Show na rozloučenou

V případě typu Ia jde o explozi v důsledku nestabilní interakce dvou nesourodých hvězdných souputníků – zpravidla malé, kompaktní, méně hmotné stálice, například bílého trpaslíka, a velkého rudého obra. Trpaslík ze svého protějšku nasává hmotu, ale sám ji nedokáže efektivně ukládat. Materiál se proto hromadí v jeho okolí a při překročení jisté meze se vznítí, což trpaslíka zničí a obra obvykle „jen“ odmrští. Právě ono vznícení pak pozorujeme jako supernovu. 

U typu II už sledujeme zánik jediné, velmi hmotné hvězdy s železným jádrem, která kvůli chemické a energetické nestabilitě dosáhne bodu, kdy se začne hroutit do sebe. Vrstvy s lehčími prvky kolabují na ty vnitřní s těžšími prvky a vznikají překotné reakce, což postupně vede k celoplošným explozím a závěrečnému vznícení, jež vidíme jako supernovu. Jádro stálice se potom zhroutí do extrémně hustého objektu zvaného neutronová hvězda nebo do hvězdné černé díry. 

Supernovy patří ve vesmíru ke statisticky poměrně častým jevům, ovšem v naší Galaxii a navíc v nejbližším hvězdném okolí jsou již dost vzácné. Mezi žhavé kandidáty se v současnosti řadí rudý obr Betelgeuze v souhvězdí Oriona. Nikdo však nedokáže přesně říct, kdy se promění v kýžený „ohňostroj“ – může k tomu dojít v následujících stovkách milénií. Za posledních tisíc let lidé pozorovali blízkou supernovu jen pětkrát, naposledy před více než čtyřmi stoletími. Další by se tedy měla statisticky objevit každou chvíli…

Supernovy pozorované za posledních tisíc let
  • 1006 – pozorovaná z Itálie či Egypta v souhvězdí Vlka
  • 1054 – pozorovaná z Číny v souhvězdí Býka, na jejím místě leží mlhovinový pozůstatek zvaný Krabí mlhovina
  • 1181 – pozorovaná z Číny nebo Japonska v souhvězdí Kasiopeji
  • 1572 – pozorovaná Tychem Brahem v souhvězdí Kasiopeji
  • 1604 – dosud poslední supernova v naší Galaxii, pozorovaná Johannesem Keplerem v souhvězdí Hadonoše

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Banánový byznys - z každého utraceného dolaru obdrží dělníci nanejvýš deset centů. Zbytek jde obchodníkovi, přepravcům, obchodům a státu.

Zajímavosti

Jednou z největších pochoutek je zatopená tráva.

Příroda

Modré opozdilce nacházíme v centrech hustých kup, přičemž mezi ostatními hvězdami nápadně vyčnívají právě mladistvým vzhledem – přestože podle všech ostatních indicií dosahují stejného stáří jako jejich souputnice zrozené zřejmě v tomtéž čase z identické zárodečné mlhoviny.

Vesmír

Analýza DNA téměř 800 pravěkých lidí ukázala, že příchozí na jih Británie mezi lety 1300 až 800 před naším letopočtem tvořili zhruba polovinu genetického původu pozdějších populací.

Zajímavosti

Mimas, nejmenší a nejvnitřnější z osmi hlavních měsíců Saturnu, může být dostatečně teplý, aby ukrýval globální vodní oceán.

Vesmír

Vlevo hlava jedné ze sfing Amenhotepa III., vpravo jedna z objevených soch bohyně války Sachmet.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907