7+1 perel astronomie: Meteorický déšť je nezapomenutelným zážitkem

28.10.2021 - Petr Horálek

Na obloze se odehrává sedm představení, jež by měl alespoň jednou zažít každý pozemšťan. Jak nepřijít o nebeské události století? Proč se vyplatí cestovat i přes půl světa za prchavým okamžikem při pohledu na nebe? A které úkazy nás v blízké budoucnosti čekají?

<p>Sledování meteorického deště přináší nezapomenutelný zážitek.</p>

Sledování meteorického deště přináší nezapomenutelný zážitek.


Reklama

Ležíte pod hvězdnou oblohou, když ji náhle pročísne meteor. A další. Další. A ještě jeden. Frekvence závratně stoupá, až není na nebi místo, kde by v niterný okamžik nezazářila „padající hvězda“. Každou sekundu jich nad vámi sviští víc, než je prstů na ruce, a všechny vylétají z jednoho bodu, tzv. radiantu. Některé vybuchují, jiné dokonce oslňují. Strhující podívaná trvá desítky minut a pak jako když utne, vše se zase zklidní. Na hvězdném nebi se právě odehrálo jedno z nejdynamičtějších divadel – meteorický déšť.

Když z nebe „lije“ za sucha

Z oblohy během něj skutečně „lije“ za sucha. Za jedinečnou nebeskou show stojí průchod Země hustým proudem ledoprachových částic, jež za sebou zpravidla zanechá nějaká kometa či drolící se planetka. Dosahují velikosti zrnek písku, jsou jich miliony a vstupují do atmosféry rychlostí až 260 000 km/h. Třením o její molekuly se prudce zahřejí, zazáří, shoří – a právě tehdy pozorujeme „padající hvězdu“. 

S nadsázkou tak můžeme říct, že meteorické roje tvoří hořící částice kosmického smetí. A protože přicházejí z jednoho směru, tak se – podobně jako při pohledu na sbíhající se koleje na obzoru – vlivem perspektivy zdá, že vylétají z jediného bodu. O meteorickém dešti pak hovoříme, když frekvence překoná magickou hranici tisíce meteorů za hodinu.

Pod prašnou sprchou

Nejčastěji se lidé s meteorickými dešti setkávali v souvislosti s každoročním rojem Leonid, který vrcholí po půlce listopadu. Obvykle kolem jeho maxima mezi 17. a 19. dnem podzimního měsíce každoročně sledujeme jen slabý roj, s frekvencí okolo 15 meteorů za hodinu. Zhruba třikrát za století, když se ke Slunci vrátí mateřská kometa 55P/Tempel–Tuttle, však může hustší rozdrolený prach táhnoucí se za vlasaticí vykouzlit nezapomenutelné „dešťové“ představení. Nezřídka jej Leonidy nabízejí i několik let po průletu 55P, pochopitelně vždy v období svého listopadového maxima. 

Naposledy se kometa ke Slunci vrátila v roce 1998 a větší kusy materiálu tehdy vytvořily „bolidový déšť“, kdy do hodiny padaly stovky meteorů jasnějších než Venuše! Deště pak byly pozorovatelné až do roku 2002. Znovu vlasatice přilétne v roce 2031, kdy bychom také mohli vyhlížet další nebeský „spektákl“.

Historické a očekávané meteorické deště Leonid
  • 13. listopadu 1833 – přes 40 tisíc meteorů za hodinu, pozorováno v USA
  • 17. listopadu 1966 – přes 70 tisíc meteorů za hodinu, pozorováno v USA
  • 18. listopadu 2001 – přes 3,5 tisíce meteorů za hodinu, nad Evropu a USA
  • 19. listopadu 2002 – přes 1,5 tisíce meteorů za hodinu, nad Evropou a USA
  • 18. listopadu 2031 – ~2 tisíce meteorů za hodinu, nad Evropou a USA; možné zvýšené frekvence ještě v letech 2032 a 2033

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru

  • Zdroj fotografií:

    Petr Horálek (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ladislav Hojer byl neobyčejně brutální. Části těl si nosil domů, kde se nad nimi ukájel. 7. prosince 1986 byl popraven v pankrácké věznici.

Zajímavosti
Věda

Observatoř ESO na vrcholu hory Cerro Paranal má ke hvězdám opravdu blízko. Výjimečně jasné a temné obloze severního Chile právě dominuje Jupiter.

Vesmír

Na snímku ze 4. srpna 2019 je Jevgenij Kočeškov během cvičení ruského námořnictva v Baltském moři. 

Válka
Zajímavosti

Mláďata v kapse  

Vačice bývají březí pouhých dvanáct či třináct dní, načež porodí i dvacet mláďat. Podobně jako u klokanů jsou však potomci nedovyvinutí, takže zalézají k matce do kapsy, kde jejich vývoj pokračuje. Z bezpečí se nehnou zhruba sto dní, a když už jsou na vak příliš velcí, vyšplhají se rodičce na záda a nechají se nosit. Samice pak mohou mít vlastní mladé zhruba v šesti až osmi měsících.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907