Obecně se jednalo o lidi nezakotvené majetkem na jednom místě, bez stálého bydliště nebo přesně vymezených pracovních povinností, jako byli tuláci, žebráci ale i námezdní pracovníci, chudina, nevěstky a potulní umělci všeho druhu. Ne všichni byli sami strůjci svého osudu. Zatímco někteří si dobrovolně zvolili cestu společenských vyvrhelů, jiní se do obtížné životní situace mohli dostat bez vlastního zavinění.

Městská chudina a zločinci

Městská chudina tvořila poměrně početnou skupinu obyvatel středověkých měst. Životní úroveň různých nádeníků, čeledě, sluhů, tuláků a žebráků nebyla vysoká. Jejich mzda většinou stačila pouze na pokrytí základních životních potřeb, tedy k nákupu potravin a nuzného ošacení. Jakýkoliv luxus v odívání nebo ve stravě, například konzumování masa, koření nebo vína, byl vyloučen. 

Česká a moravská středověká města byla plná i dalších společenských vyděděnců – žebráků. Ne vždy byl boháč ochoten poskytnout almužnu, zejména v případě, měl-li obavu, že se jedná o falešného nebo pyšného žebráka. Z měst byli vypovídáni především cizí žebráci, jimž se podsouvalo vše nemorální, zlé či zakázané. Přestože nemůžeme přesněji odhadnout počet nuzáků, kteří obcházeli měšťanské domy nebo seděli s prosíkem u městských bran, je jisté, že byli nerozlučnou součástí středověké každodennosti.

TIP: Potřební, přesto opovrhování: Krvavá historie katovského řemesla

K hospodským rvačkám nebo i vraždám docházelo často v městských krčmách. V tavernách se scházeli drobní lupiči s překupníky kradeného zboží, mezi které někdy patřili samotní hostinští. V Praze byl již ve 14. století zaveden dohled nad cizími příchozími do města. Hospodský nesměl ubytovat žádného „neřádného” hosta, a pokud měl o jeho mravní počestnosti pochybnost, musel jej nahlásit. V opačném případě dostal pokutu, ať byl takový host zajat, nebo utekl. 

Nevěstky a kati

Prázdné ženky, mandeleny, báryně, harapanny či prostě jen kurvy, jak se ve středověku nejčastěji nazývaly vykonavatelky nejstaršího řemesla, se nacházely snad v každém větším městě, ale poměrně často i na venkově. Podle takzvaných Soběslavských práv z 15. století se nevěstkám předepisovalo nosit šlojíře se žlutými okraji, aby byly jasně odlišitelné od počestných žen.

Někdy však městská rada nebrala prostituci jako nutné zlo, ale spíš jako zdroj příjmů. Například v roce 1353 brněnští konšelé vydali pro místní nevěstince zvláštní řád, podle kterého poplatky pravidelně plynoucí z veřejných domů směřovaly do městské kasy. Nevěstince, jež byly také označovány „chalupy stydké“ nebo „domy kurevské“, se podobně jako krčmy stávaly útočištěm ostatních lidí na okraji: žebráků, zlodějů a jiných zločinců.

Nelehké postavení na okraji většinové společnosti se nevyhýbalo ani dalšímu v dobovém vnímání nečistému řemeslu, kterému se věnoval mistr ostrého meče neboli kat. Jeho hlavním úkolem bylo vykonávat popravy lidí odsouzených k trestu smrti, ale také mučit odsouzené nebo právem útrpným vymáhat přiznání při výsleších obžalovaných. 

Přestože popravčí mistři tvořili nezbytnou součást měšťanské společnosti, nikdy nebyli přijati mezi plnoprávné měšťany a často byli různě omezováni. V hostincích a v kostele měli v lavicích vyhrazené místo, umístěné stranou od ostatních, často museli chodit oblečeni v černé barvě, někde stačilo jen viditelné označení. Do města směli popravčí vstupovat pouze jim vyhrazenou fortnou – katovskou brankou. Ve městech většinou obývali domy v okrajových částech, pokud možno co nejdále od domů počestných občanů. 

Oboustranná užitečnost

Ke skupinám, které byly středověkou společností pronásledovány nebo se pohybovaly na jejím okraji, patřili i potulní studenti, malomocní nebo jinak psychicky či tělesně postižení, lazebníci, pištci, hudebníci a kejklíři, kacíři, čarodějnice či různí mágové, ale také Židé a Cikáni. Ani ve středověku však nebylo nemožné zlepšit své společenské postavení a schopným jednotlivcům se v některých případech otvírala cesta jak k materiálnímu, tak společenskému vzestupu.

TIP: Jaké bylo nejvznešenější řemeslo v historii? Odpověď vás možná překvapí

Lidé na okraji byli velmi závislí na většinové společnosti, ta však na druhou stranu mnohé z nich také potřebovala. Například poskytnutí almužny chudému bylo spojováno se spásou vlastní duše, nevěstky sloužily k ochraně počestných žen nebo k poskytnutí rozkoše svobodným mužům. Židé pak v rámci středověké společnosti umožňovali získat finanční hotovost, a v našich zemích tak suplovali úlohu severoitalských bankovních domů a zastaváren.

Zraky vědců a inženýrů se upírají na podivuhodný žlutý měsíc Saturnu Titan. Je to zmrzlý svět plný organických látek a my bychom ho moc rádi prozkoumali. Než ale vypravíme do tak extrémního prostředí průzkumné roboty, tak bychom si je měli vyzkoušet tady na Zemi.

Průzkumníci pro Titan

Ian Richardson z Washingtonské Státní univerzity a jeho tým postavili experimentální komoru, kterou naplnili kapalným metanem a etanem. V komoře tak dokázali napodobit podmínky prostředí na Titanu, včetně teploty kolem mínus 180 °C s tlakem čtyř atmosfér.

Podle Richardsona to není zrovna nejpřátelštější prostředí. Tím spíše by ale badatelé měli otestovat připravované roboty, jak v takových podmínkách obstojí. NASA pracuje na ponorce pro Titan a mluví se i o dronu, který by létal na mrazivými moři.

TIP: V mořích na Titanu si nejspíš nezasurfujeme: Zdejší vlny prý nestojí za řeč

První výsledky experimentů v experimentální komoře ukazují, že teplo z ponorky může vést ke tvorbě bublin dusíku, což bude komplikovat pohyb ponorky, její manévrování i pozorování okolí kamerami a senzory. Příjemným překvapením naopak bylo zjištění, že v mořích Titanu se zřejmě netvoří ledovce.

Květolib včelí je samotářská dravá vosa, která se specializovala na lov včel. Útočí na včely, které sedí na květech nebo se vracejí do úlu. Květolib včelu ochromí svým jedem a pak ji odnese do hnízda jako potravu pro své potomky.

Kromě toho, že květolibové musí sehnat k snědku včely, potřebují také ochránit potomstvo před rychle rostoucími plísněmi. Kvůli tomu si v tykadlech pěstují spřátelené bakterie, které jim pomáhají vyrábět speciální koktejl antibiotik. Tím pak chrání své potomstvo v podzemním hnízdě.

TIP: Jed brazilské vosy dokáže proděravět nádorové buňky

Antibiotika květolibů jsou účinná proti rozmanitým druhům plísní. Tento koktejl funguje už asi 68 milionů let ve víceméně stejné podobě. Jak se zdá, rezistence na antibiotika není pro květoliby problém. Právě složitost směsi antibiotik, společně se samotářským životem květolibům zaručuje, že po celou tu dlouhou dobu květolibové odolávají plísním.

Vědci objevili u pavouků novou sexuální techniku, kterou nazvali „kopulace na dálku“. Sameček při ní zanechá svůj pohlavní orgán v těle samičky a uprchne dříve, než ho samička sežere. Pohlavní orgán pavoučího samečka pak ještě sám pracuje a přenáší do těla samičky spermie.

Výhodná kopulace na dálku

Ačkoli se na první pohled může toto jednání zdát nerozumné, pavoukům se vyplatí. První výhodou je fakt, že samička se nemůže spářit s jiným samcem, čímž je zajištěn žádoucí přenos genů na další generaci. Do jejího těla se navíc dostane z odlomeného pohlavního orgánu více spermií než při normálním oplodnění a v neposlední řadě si sameček zachrání život. Je sice nadále sterilní, ale svůj úkol splnil a kupodivu získal na čilosti a bojovnosti.

TIP: Vodouch stříbřitý je jediným pavoukem žijícím pod vodou

Kopulaci na dálku zkoumali vědci u pavouků z čeledi nefilovitých s latinským názvem Nephilengys malabarensis. Samotné spojení se samičkou bylo velmi krátké – jen 3 až 35 vteřin. Samečci se snažili uprchnout z dosahu kanibalistických samiček co nejdříve a téměř 90 procent z nich dávalo přednost kopulaci na dálku před běžným způsobem páření.

Vědci předpokládají, že sexuální chování druhu N. malabarensis se objevuje i u jiných druhů pavouků. Tato skupina živočichů má ve svém repertoáru více podivných praktik spojených s pářením – například snovačka Hasseltova vyžaduje, aby se jí partner dvořil po dobu 100 minut, jinak také skončí v jejím břiše.

Spojené arabské emiráty jsou známé jako země posedlá výškovými rekordy svých staveb. Nachází se zde například nejvyšší budova světa Burdž Chalífa, vysoká 828 metrů. V plánech je superluxusní přístav se 135 metrů vysokým majákem nebo největší nákupní komplex na světě pro 180 milionů návštěvníků. Nově na seznamu dubajských „nej“ přibyl i nejvyšší hotel na světě. Nový hotel nese název Gevora, má 75 pater a měří 356 metrů. O jeden metr tak překonal dosavadního rekordmana mezi hotely JW Mariott Marquis, který se nachází rovněž v Dubaji.

TIP: Na křídlech orla: Střemhlavý let z nejvyšší budovy světa

Dubaj by chtěla od roku 2020 lákat každoročně až 20 miliónů návštěvníků. Právě ve zmíněném roce 2020 bude hostit světovou výstavu Expo.

Oblast s probíhajícím vznikem hvězd Lupus 3 se na obloze nachází v souhvězdí Štíra a leží jen asi 600 světelných let od Slunce. Je součástí mnohem většího komplexu oblaků rozprostírajícího se v sousedním souhvězdí Vlka, které jí také dalo jméno. Oblaky připomínají kouř rozfoukaný na pozadí milionů hvězd a astronomové takový útvar označují jako temnou mlhovinu.

Nejznámější temné mlhoviny, jako třeba Uhelný pytel nebo rozsáhlý temný pás severní Mléčné dráhy (někdy označovaný jako Velká trhlina), jsou natolik nápadné, že je možné je na přírodní noční obloze spatřit i pouhým okem jako tmavé oblasti v jinak zářivé Mléčné dráze.

Oblak Lupus 3 má nepravidelný tvar připomínající hada kroutícího se po obloze. Na tomto záběru husté temné filamenty nápadně kontrastují s intenzivním namodralým světlem hvězd uprostřed. Jako většina temných mlhovin je i Lupus 3 oblastí s probíhajícími procesy formování hvězd, jsou zde hojně zastoupeny protohvězdy a velmi mladé hvězdy. Nedaleké poruchy mohou způsobit, že se některá z hustějších částí oblaku začne hroutit působením vlastní gravitace, následkem tohoto procesu se hmota zahřívá a dále zahušťuje. Nakonec se v extrémních podmínkách jádra takového shluku může zrodit nová protohvězda.

Moa byli obří nelétaví ptáci, kteří žili na Novém Zélandu. Z patnácti druhů lišících se velikostí je nejznámější Dinornis robustus a Dinornis novaezelandiae, kteří dosahovali výšky asi 3,6 metru a hmotnosti kolem 230 kg. V lesním ekosystému Nového Zélandu patřili k dominantním býložravcům.

Narušená symbióza

Asi před šesti stoletími ale ptáci Moa zmizeli. Vyhubili je tehdejší obyvatelé Nového Zélandu, a také dovezené krysy, které plenily jejich hnízda. Vymření ptáků Moa drasticky ovlivnilo přírodu, a důsledky této změny se projevují dodnes.

Vědci nedávno prozkoumali řadu nálezů zkamenělého trusu ptáků Moa a zjistili, že se tito velikáni živili překvapivě velkým množstvím hub. Zřejmě právě kvůli tomu je v lesích Nového Zélandu tolik jasně barevných hub. Ptáci Moa je s oblibou pojídali a přitom rozšiřovali jejich výtrusy.

TIP: Nedávno objevený fosilní tučňák z Nového Zélandu se výškou vyrovnal člověku

S tím jak ptáci Moa zmizeli, se dnes houby v novozélandských lesích šíří mnohem obtížněji a pomaleji. Pro lesy je to problém, protože zdejší stromy do značné míry závisejí na symbióze s těmito druhy hub. 

Svět právě prožívá další epidemii chřipky, podle odborníků jednu z těch horších. Léčit chřipku je relativně obtížné a na účinné očkování stále ještě čekáme. Co kdybychom si ale dokázali poradit s chřipkovými viry, když jsou ještě ve vzduchu?

Američtí lékaři navrhují prosvětlovat veřejné prostory ultrafialovým zářením, konkrétně krátkovlnným zářením UVC o vlnové délce 222 nanometrů. Takové záření se dostane ke genetické informaci chřipkových virů a zničí ji.

TIP: Zákeřní útočníci z mikrosvěta: Chřipka, angína, nebo prostě nachlazení?

Dobrou zprávou je, že pro lidi je UV světlo neškodné. Nedokáže totiž proniknout vrstvou odumřelých buněk na povrchu lidské kůže ani vrstvou, kterou vytvářejí slzy na povrchu oka. Proto by se instalace lamp s tímto osvětlením na veřejných místech mohla stát bezpečnou a účinnou prevencí šíření chřipky a dalších infekčních chorob, které se mohou šířit vzduchem.

Nápad vybudovat rekreační středisko určené výhradně ženám klíčil v hlavě americké podnikatelky Kristiny Rothové již delší domu. „Někdy je obtížné relaxovat, když jsou kolem vás muži. Ženy mají tendenci se v jejich přítomnosti podvědomě hlídat. Chci jim nabídnout místo, kde mohou relaxovat bez zábran,“ říká o svém zbrusu novém projektu Kristina.

TIP: V srdci Karibiku vzniklo první letovisko určené výhradně XXL turistům

Rekreační středisko SuperOna vzniká na ostrůvku nedaleko Finska, který si pro tento účel podnikatelka pořídila. „Když jsem ho poprvé uviděla, okamžitě jsem se do něj zamilovala,“ popisuje své bezprostřední pocity Kristýna.

Pro dámy budou ve středisku SuperOna připravené kurzy zážitkové kuchyně, kurzy jógy nebo třeba meditační cvičení. Ceny ani další podrobnosti zatím zveřejněné nebyly, první návštěvnice má ostrůvek SuperOna přivítat letos v červenci a otevřeno má být po celý rok.

Všechno na něm bylo jaksi pokroucené a přehnané. Vytáhlá postava, křivé vyceněné zuby, vypoulené oči… to všechno bylo nějak „moc“. Stejně jako jeho brutální humor a energie, kterou na jevišti vydával. Hrál, a především bavil doslova a do písmene do roztrhání těla. Na jevišti dokonce několikrát zkolaboval.

Útěk od soch

František Fiala se narodil 7. prosince 1891 v Mníšku pod Brdy režisérovi a herci němého filmu Karlu Fialovi. František se nejprve vyučil štukatérem, od roku 1908 studoval sochařství na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Osamělé sochání ale není nic pro divokého chlapce. Daleko přitažlivější pro něj jsou kabarety. Na scéně se poprvé objevil roku 1913. Začínal jako komik a zpěvák v pivovaru U Halánků na Betlémském náměstí, jeho sláva se odtud ale rychle šířila po celé Praze. Na přelomu 20. a 30. let přišla dokonce nabídka z Národního divadla, tu ale Futurista rozumně odmítl. Zřejmě chápal, že jeho energie by byla na Zlatou kapličku příliš extravagantní.

Slavnější než král

Zato nabídku Voskovce s Werichem přijal rád. Jejich humor spolu ladil pouhé dvě sezony, ale přesto Futuristovo hostování dokázalo Osvobozené divadlo výrazně ekonomicky podepřít. Vždyť ve 30. letech Ferenc patří mezi nejmilovanější kabaretiéry. Jeho jméno na plakátě automaticky znamená vyprodaný sál. Diváci jeho drsnou komiku milují. Říkají mu Ivan Hrozný české komiky a jeho autorské skeče plné černého humoru i deformované mluvy jsou nesmírně populární.

TIP: Jiří Voskovec: komik s nelehkým osudem

Kritici ho považují za obhroublého, publikum ale Futurista baví víc než „král komiků“ Vlasta Burian. Když ve 20. letech vystupují ve společných programech, je hlavní hvězdou právě Ferenc. Na kabaretních jevištích mu sekundují o osm let mladší nevlastní bratr Eman Fiala či Jára Kohout. Jeho skeče jsou kouzelně vyšinuté a živelné, sehraje třeba i Náladu při loupání buřta.

Futuristovy divadelní začátky ale nejsou jen zality sluncem. Provází je maléry zaviněné hercovou nezodpovědností. V roce 1921 ho například museli vyhodit z kabaretu Červená sedma, protože: „Obecenstvo marně čekalo na jeho číslo. Futurista se nedostavil a už se v podniku neukázal.“ To se stalo poté, co se v dubnu 1921 oženil a odjel na líbánky do Paříže. Prostě se z nich nějak zapomněl vrátit…

Milující manžel

Není se co divit. Svoji manželku Ferenc bláznivě miloval. Anna Tichá byla o 15 let mladší herečka, která se výrazněji neproslavila. Zato rodinný život měla vedle Futuristy krásný.  Herec ji zahrnoval nejen láskou, ale i luxusem. Vysoké honoráře rád utrácel za vybavení domácnosti – vášnivě nakupoval zejména automobily a zahraniční dovolené. Se svou paní byl herec šťastný o to víc, když se jim v květnu 1927 narodila dcera Anna.

S postupujícími léty se v osobním životě zkrátka uklidnil, na jevišti zůstal ale pořád stejně nepředvídatelný. Exceloval v Divadle na Vinohradech či v Tylově divadle. I když jeho výkony v Moliérových aktovkách v režii Karla Čapka či v Kvapilově adaptaci Shakespearova Cymbelína měly výborné kritiky, Futurista se raději vrátil do kabaretu. Podle něj je dobrých herců víc než dost, ale dobrých komiků zoufale málo. A on prostě hrozně rád bavil lidi… a ještě raději si dělal legraci z témat, na která si před ním nikdo netroufal.

Útok na kamaráda

Zavedenému kabaretiérovi se nemohlo vyhnout ani stříbrné plátno. Ferenc debutoval už v roce 1918 v němých groteskách Ošálená komtesa Zuzana, Ferenc se žení a Učitel orientálních jazyků. Fascinoval ho i svět za kamerou, proto se brzy pustil do psaní scénářů a režírování. Přechod ke zvukovému filmu zvládl s ohromnou lehkostí. A ač se vesměs jednalo o menší role, objevil se od té doby v téměř čtyřech desítkách snímků. 

Jak bylo v kinematografii té doby zvykem, herec si většinou držel jedné škatulky, ze které mu publikum prakticky nedovolovalo vyklouznout. Ferencův přístup k tomu přímo vybízel. Už od začátků své umění piloval v krátkých výstupech, které mohly být předvedeny buď na jevišti, nebo právě před filmovou kamerou. Jenže právě kvůli tomu se mu snad jen jednou podařilo získat jinou roli, a to v komedii Martina Friče Tetička z roku 1941. Jinak ale hrál především figurky, podobně pokroucené jako byly ty z jeho skečů.

Významná filmová role mu unikla v roce 1936. A neobešlo se to bez skandálu. Ferenc už několik let v Tylově divadle exceloval v roli hajného Matěje Štětivce v populární operetě Na tý louce zelený. Režisér Lamač se ale při filmovém přepisu tohoto představení rozhodl, že hajného si na plátně zahraje Futuristův divadelní partner Jára Kohout. Když Jára roli přijal, považoval to dravý „Ivan Hrozný“ za zradu. Něčeho takového by se nenadál. Plný vzteku se řítí k rázem bývalému kamarádovi. Slova nestačí. Zaútočí na něj pěstmi, pak po něm začne střílet. K celému výstupu je nakonec povolána policie, která Futuristu převeze na psychiatrii. 

Do posledního dechu

Ke konci druhé světové války Ferenc Futurista onemocněl. Stihl si ještě zahrát kočího Václava v posledním protektorátním filmu Prstýnek, jinak ale pracoval výrazně méně než v předešlých letech. Po osvobození založil s mladším bratrem Emanem Divadlo Ference Futuristy v paláci Kotva. Dokázal však odehrát jen jednu sezonu. Pak se na čas vrátil na jeviště Divadla V + W.

TIP: Za hranice v maškaře: Proč Jára Kohout prchal z vlasti v převleku?

Hrál, i když mu nebylo dobře.  Po jednom takovém představení ho museli odvézt do nemocnice. Lékaři konstatovali, že přechodil nejméně dva zápaly plic. Hercův stav se nelepšil. Zhubl snad dvacet kilo. Přesto stále žertoval – navrhoval třeba, že by se na něj mohli složit tělnatější kolegové jako např. Nedošinská či Rašilov. 19. června 1947 ale Ferenc Futurista vydechl naposledy. Nebylo mu ještě ani 56 let. Jeho pohřeb ochromil městskou dopravu. Cestu z centra Prahy do smuteční síně ve Strašnicích zablokovaly davy milujících a vděčných diváků, kteří se přišli rozloučit se svým milovaným Ferencem…