Neděle 11. února 2018 se měla zapsat do historie letů k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Rusko připravilo let zásobovací lodi Progress MS-08, v kódu NASA označené jako Progress 69, který se měl stát nejrychlejším zásobovacím letem k této orbitální stanici. Zásobovací loď se měla připojit k modulu Zvezda za pouhé 3,5 hodiny po startu z Bajkonuru. Během té doby by stihla dvakrát oběhnout kolem Země.

Progress 69 má na ISS dopravit asi 2,5 tuny nákladu. Má na palubě jídlo, palivo a další materiály, včetně 705 kg paliva pro motory ISS, 50 kg kyslíku a vzduchu a 420 kg vody.

Dvanáct sekund do startu...

Nosná raketa Sojuz 2.1a byla připravena ke startu na rampě kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu. Běželo odpočítávání, dvanáct sekund před startem se ale neodpojila jedna z věží startovací rampy a start byl ihned poté zastaven. Dodejme, že takové situace jsou u ruských raket Sojuz vzácné.

TIP: Aktuálně: Druhý start ruské rakety z kosmodromu Vostočnyj skončil krachem

Příští příležitost ke startu dostane loď Progress 69 už v úterý 13. února. Podmínkou startu ale je, že se ruským inženýrům podaří identifikovat a odstranit příčiny potíží, které vedly k zastavení nedělního startu. 

Britská panovnice jde i ve svých 91 letech s dobou. Na královských panstvích nově zakázala používat plastové lahve a plastová brčka. Cílem je snížit spotřebu neekologických plastů. Jídlo a pití má být v Buckinghamském paláci, Windsoru a Holyroodském opatství v Edinburghu nově servírováné výhradně ve skle, nebo na porcelánu. Přípustné jsou i recyklovatelné papírové pohárky. Opatření se má týkat všech úrovní stravování. 

TIP: Potřebuje Británie ještě monarchii?

Samotný Buckinghamský palác prochází kompletní renovací za více než 10 miliard korun. Plány počítají se zlepšením energetické účinnosti, instalací solárních panelů a bioplynové jednotky. Sídlo britské panovnice je dlouhodobě ve špatném stavu – očití svědci hovoří o tom, že když prší, musejí tam údajně zachytávat vodu do kbelíků. V technickém zázemí honosných budov se nacházejí bojlery staré 60 let, které každý rok spotřebují energii přibližně za 29 milionů korun. Náročná rekonstrukce královského paláce má trvat zhruba 10 let.

Američtí vědci vyvinuli elektronickou kůži, která je měkká, ohebná a obsahuje množství senzorů. Ve srovnání s jinou nositelnou elektronikou nebo elektronickým tetováním má ale podstatné výhody.

Když se tahle elektronická kůže poškodí, lze ji jednoduše opravit pomocí speciální směsi, horka a tlaku. Navíc, když zařízení doslouží, je možné ho jednoduše recyklovat pomocí etanolu při pokojové teplotě. Vzhledem k ohromnému množství elektronického odpadu jsou takové vlastnosti velmi žádoucí.

TIP: Nositelná elektronika s mikrolaboratoří analyzuje pot na kůži

Elektronická kůže je vyrobena z polymeru polyiminu, který je obohacený nanočásticemi stříbra. Nanočástice dodávají elektronické kůži mechanickou pevnost, stabilitu vůči chemikáliím, a také elektrickou vodivost.

Amišové jsou skromní a pracovití lidé. Narazit na ně můžete především v amerických státech Pensylvánii, Ohiu, Indianě nebo v kanadském Ontariu. Dohromady jich není více než čtvrt milionu. Jako samostatná skupina se na konci 17. století oddělili od mennonitů. 

Na vousy nesahat

Ženaté amiše rozpoznáte díky jejich typickému plnovousu, který si začínají pěstovat od svatby. Kníry ovšem zavrhují – byly totiž běžnou součástí vizáže vojáků minulých staletí a symbolem násilí. Dámy i pánové preferují módu 19. století, u žen nechybí pokrývka hlavy.

Na případnou návštěvu se vybavte angličtinou nebo speciální, tzv. pensylvánskou němčinou. A raději si nenoste fotoaparát. Fotí se neradi, protože, jak praví pátá kapitola knihy Deuteronomium, „neučiníš sobě rytiny, ani jakého podobenství těch věcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani těch, kteréž na zemi dole (…)“. Podle toho vypadají i panenky malých děvčat – obličeje chybí.

Muž živí rodinu, žena je mu významem podřízena a stará se o děti. Těm ovšem podle amišů nadměrné vzdělání škodí a po patnáctém roce mají školu zakázánu. Ještě před dvacátým rokem je však někdy rodiče pošlou na zkušenou do světa, odkud se mladí dospělí, poučení o zkaženosti okolí, rádi vracejí domů. O tom, že někteří během svého výletu na určitou dobu podlehli volnému stylu života, raději moc nemluví a zůstávají dál věrni své výchově.

Pověstné pevné zdraví amišů se často připisuje zázračným lékům z receptů po prabábách, větší roli ale spíše hraje jejich životní styl. Obezitu neznají – však také pracují dlouhé hodiny na polích, bez traktorů, jen za pomoci koní a vlastních rukou. U počítače nesedí: pojítkem se světem je pro ně jediný telefon ve vesnici.

TIP: Amišové mají genetickou mutaci, která jim přidává 10 let života

Vody rozvíří jen kontakt se zákony vnějšího světa, někdy značně kuriózní. Deset dní natvrdo si loni v srpnu vysloužila skupina amišských mužů z Kentucky, když odmítla připevnit na své bryčky zářivé reflexní trojúhelníky, protože živé barvy jsou příliš rouhačské. Drobné pokuty ani přímluvy úředníků nepomohly a muži nakonec nastoupili do vězení ve svých nejlepších nedělních šatech. 

Mír komunity výjimečně naruší i vnitřní problémy. V nedávné době na sebe upozornil především Sam Mullet se svojí rodinou a dalšími věrnými, který vládl tvrdou rukou a odpůrcům nechával uřezávat vousy. Mezi amiši se ztráta plnovousu samozřejmě rovná neodpustitelné potupě.

Náš druh stále více pronásledují problémy s neplodností. Týká se to mužů i žen. Vědci se proto snaží co nejlépe pochopit všechny mechanismy, které souvisejí s rozmnožováním člověka a získané poznat využít v léčbě neplodnosti.

Skotští vědci dosáhli významného úspěchu, když v laboratorních podmínkách jako první napěstovali lidská vajíčka do plné zralosti. Něco podobného se již dříve podařilo s myšími vajíčky, s lidskými vajíčky to ale vědcům nefungovalo celá dlouhá desetiletí.

TIP: Preventivní mrazení vajíček a spermií: Jsme na prahu epidemie neplodnosti?

Odborníci neskrývají nadšení, ale zároveň upozorňují, že v pěstování lidských vajíček jsme teprve na samotném počátku. Skotskému týmu úspěšně uzrálo jenom 9 vajíček z původních 48, takže je rozhodně ještě co vylepšovat.

Planety obíhající kolem slabého červeného trpaslíka TRAPPIST-1, který se nachází jen 40 světelných let od Slunce, se poprvé podařilo detekovat v roce 2016. Pozorování získaná v následujícím roce pomocí dalších pozemních i kosmických přístrojů odhalila, že systém tvoří minimálně sedm planet, které jsou všechny svou velikostí podobné Zemi. Planety nesou označení TRAPPIST-1b, c, d, e, f, g a h, v pořadí se zvyšující se vzdáleností od centrální hvězdy systému.

Sedm různých světů

Vnitřní planety TRAPPIST-1b a TRAPPIST-1c mají pravděpodobně kamenná jádra a jsou obklopeny atmosférami mnohem hustějšími, než má Země. Třetí planeta TRAPPIST-1d je nejspíš nejlehčím tělesem systému s hmotností pouhých 30 % Země. Vědci si zatím nejsou jisti, zda má rozsáhlou atmosféru nebo je pokryta oceánem, či dokonce ledovým příkrovem.

Vědce překvapilo, že planeta TRAPPIST-1e je jediným tělesem v systému, které má větší hustotu než Země, což naznačuje, že by mohla mít hustější železné jádro a nemusí tedy nutně mít hustou atmosféru, oceán nebo ledový povrch. Zdá se, že v případě TRAPPIST-1e tvoří horniny mnohem větší část tělesa, než je tomu u ostatních planet systému. Pokud však jde o velikost, hustotu a množství záření dopadajícího na povrch, je Zemi nejpodobnější.

TRAPPIST-1f, TRAPPIST-1g a TRAPPIST-1h jsou dost daleko od hvězdy, aby voda zamrzla na celém povrchu. Pokud tato tělesa mají řídké atmosféry, je nepravděpodobné, že by obsahovaly těžké molekuly, jako je třeba oxid uhličitý, které nacházíme na Zemi.

„Je zajímavé, že vnitřní planety systému nejsou nejhustější, a také, že chladnější planety nemohou mít husté atmosféry,“ poznamenává spoluautorka práce Caroline Dorn ze švýcarské University of Zurich.

Více vody než na Zemi

Hustoty jednotlivých těles v systému, které jsou nyní známy mnohem přesněji než doposud, naznačují, že některé planety mohou obsahovat až 5 % hmotnosti v podobě vody – tedy 250× více než v oceánech na Zemi (pro srovnání, v případě Země tvoří voda jen asi 0,02 % hmotnosti) Teplejší planety ležící nejblíže své mateřské hvězdy mají pravděpodobně husté atmosféry obsahující značné množství vodní páry, vzdálenější pak mohou být pokryty silným ledovým příkrovem. Čtvrtá planeta systému TRAPPIST-1e je, pokud jde o velikost, hustotu a množství záření dopadajícího na povrch, nejpodobnější Zemi. Ze všech sedmi těles obsahuje největší množství hornin a má potenciál udržet na povrchu vodu v kapalném stavu.

Simon Grimm vysvětluje postup určení hmotnosti: „Planety v systému TRAPPIST-1 jsou tak blízko sebe, že se navzájem gravitačně ovlivňují, proto dochází k časovým posunům v okamžicích přechodů jednotlivých těles přes disk mateřské hvězdy. Tyto odchylky závisí jednak na hmotnosti těles, ale také na vzdálenosti a dalších parametrech dráhy. S pomocí počítačového modelu simulujeme dráhy planet, dokud vypočtené okamžiky přechodů nesouhlasí s napozorovanými daty. Takto je možné zjistit hmotnosti těles.“

TIP: Důležitý objev: NASA hlásí sedm planet podobných Zemi u nedaleké hvězdy

Měření hustoty, v kombinaci s modely složení těles, naznačují, že planety systému TRAPPIST-1 nejsou jen pusté kamenné světy. Zdá se, že tělesa obsahují značné množství těkavých materiálů, pravděpodobně vody, která by v některých případech mohla tvořit až 5 % jejich celkové hmotnosti.

„Hustota, ačkoliv je velmi podstatná pro odvození složení planety, neříká takřka nic o její obyvatelnosti. Naše studie je však důležitým krokem na cestě k poznání, zda některá z těchto planet je schopná skutečně nést život,“ říká spoluautor práce Brice-Olivier Demory ze švýcarské University of Bern.

Cesta do systému TRAPPIST-1:

Mráz se zakusuje do všech údů a smrkový les je úplně ztichlý. Jakoby široko daleko nebylo nic než stromy a sníh. Šišky poházené na čerstvém sněhu však nutí člověka zvrátit hlavu vzhůru. Stále ovšem není nic vidět! Až trpělivý průzkum triedrem ve vysokých jehlanech korun odhalí, že les je i teď plný života – červenaví ptáčci se zahnutými zobáčky si cpou bříška semeny šišek.

Neviditelní krasavci

Křivky obecné (Loxia curvirostra) jsou přibližně stejně velké jako pěnkavy obecné. Mají o něco větší hlavičku, nápadný překřížený zobák a vykrojený ocásek. Samečci jsou cihlově červení (byli však pozorováni i žlutě zbarvení), méně nápadné samičky jsou olivově hnědé se žlutým kostřecem (opeření nad kořenem ocasu). Mláďata křivek mají výrazně proužkovanou spodní stranu těl, jejich prachový šat je černošedý. Křivky létají rychle ve vlnovkách, často se zdržují ve větších hejnech.

Hlasově se projevují výrazným „kipp“ a „gipp“, zpěv tvoří cvrlikavé a flétnové zvuky doprovázené „skřípotem“ a vábením. Při krmení se však křivky hlasově nijak neprojevují, a proto také unikají lidské pozornosti. Hlasitě se ozývají pouze při letu v hejnech.

Akrobatky s louskáčkem

Na pomyslném jídelníčku křivek jsou především semena smrků a jedlí. Tato olejnatá potrava bohatá na tuk jim dodává spoustu energie a chrání ptáčky před silnými mrazy. Za doplňkovou potravu je možno považovat různé lesní bobule, jiná semena a hmyz.

Pro dobývání semen ze šišek mají křivky dokonalý nástroj – překřížený zobák! Horní a dolní špičky zobáku jsou hákovitě zahnuté a kříží se. Křivka zasune špičku mírně pootevřeného zobáčku pod šupinu šišky a skousne. Překřížené špičky šupinu odtrhnou a pták jazykem semínko vyndá. Někdy křivka odkousne celou šišku a zpracovává ji na větvi.

Křivky působí při krmení v korunách stromů jako rozené akrobatky a vzdáleně připomínají papoušky. Mnohdy se činí i hlavičkami dolů. Mají i další anatomickou výhodu, která jim jejich „akrobatické produkce“ ulehčuje – nožky s pohyblivými prsty, které jim umožňují šišky uchopit a držet.

Otužilci mezi ptáky

Díky potravě bohaté na tuk patří křivky mezi mimořádně otužilé ptáky. Mohou hnízdit po celý rok, nejčastěji se tak děje od ledna do dubna. Nejfrekventovanějším měsícem jejich hnízdění bývá únor. V každém případě jsou však křivky prvním druhem ptáků, který v novém roce v naší domovině zahnízdí.

TIP: Nemocnice pro divoká zvířata aneb Jak fungují záchranné stanice

Hnízda křivek jsou umístěna vysoko ve větvích statných smrků. Často je lze zahlédnout i čtyřicet metrů nad zemí, i když výjimečně byla objevena jen ve dvoumetrové výšce. Hnízdo je spletené z klacíků, mechů a lišejníků – je tlustostěnné s hlubokou, bohatě vycpanou kotlinou. Na třech až čtyřech nazelenalých, řídce kropenatých vajíčkách sedí po dobu dvanácti až čtrnácti dnů pouze samička. Za mrazů hnízdo vůbec neopouští, aby vejce nevystydla, a sameček jí nosí potravu. Po dobu dalších čtrnácti dnů krmí vylíhlá mláďata oba rodiče společně. Mladí ptáci pohlavně dospívají po půl roce.

Vzácní hosté a zatoulanci

Na našem území můžete v zimním období vzácně zastihnout ještě další dva druhy křivek – křivku velkou (Loxia pytyopsittacus) a křivku bělokřídlou (Loxia leucoptera). Oba druhy se k nám občas invazně zatoulají z evropského severu. Křivka velká má na rozdíl od křivky obecné větší hlavu a mohutnější zobák. Křivka bělokřídlá se od obecné odlišuje zejména dvěma širokými, bílými pásky na křídlech; tento druh je občas v zimě vzácně k zastižení zejména v Bílých Karpatech.

Kam za křivkami

Křivka obecná je výhradně lesní pták a specializuje se na jehličnaté lesy v Evropě, Asii a v Severní Americe. U nás jsou nejčastějším místem jejího výskytu Polabí, dolní Povltaví, Poohří, Podkrušnohoří, Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory, Šumava, jižní a střední Morava, Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a Bílé Karpaty. Křivky jsem však pozoroval i na Českomoravské vrchovině, v Moravském krasu, Jeseníkách a v Orlických horách. Důvěryhodnými pozorovateli byly křivky zaznamenány dokonce i v Praze.

Rada pro netrpělivé

Kdo miluje ptactvo, ale nemá čas či trpělivost pátrat v korunách smrků po křivkách, může s klidným svědomím zamířit v únoru pod Pavlovské vrchy na Mušovské přehradní nádrže. Rozhodně nebude zklamán! Každoroční divadlo zde bere zaníceným „birdwatcherům“ dech. Problematické vodní dílo je pravidelným zimovištěm desetitisícovým hejnům hus polních a běločelých a stovkám hus velkých. O různých druzích kachen nemluvě. Zimuje zde morčák velký, vzácněji morčák malý, velmi vzácně berneška bělolící a samozřejmě impozantní orlové mořští. A mnoho a mnoho dalších druhů… Nezapomeňte si doma dalekohled!

Tip pro všechny

Hlas křivek je možno poslechnout na www.rozhlas.cz/hlas, kde najdete množství zajímavých informací nejen o nich, ale prakticky o všech u nás žijících ptácích.

Navrhl ho ve třicátých letech 20. století průmyslový designér Henry Dreyfuss, autor mnoha designových ikon – ať už šlo o lokomotivy, vysavače, telefony či psací stroje. Splňoval požadavky tehdy dominujícího stylu Art deco a zároveň působil zcela ojediněle.

Ve své době to byl vůbec první stroj navržený komplexně a do posledního detailu – od tvaru hliníkového pláště v barvě rtuti po užívaný porcelán. V každém vagonu bylo kolem 48 až 56 míst na sezení, některé měly i zvláštní kuřácký salonek. Jídelní vůz se dělil na tři oddíly o celkové kapacitě 56 osob. Nechyběl ani oddíl s barem a soukromé salonky.  

Podle nejrozšířenější teorie se jedná o zkrácené anglické spojení „oll korrect“, tedy záměrně chybně napsaná slova „all correct“ (v překladu „vše správně“), která se objevila v bostonských novinách ve 40. letech 19. století. Komolení a chybné psaní tehdy představovalo velmi oblíbený způsob, jak pobavit čtenáře. Zmíněné sousloví si pak údajně vypůjčili newyorští demokraté, aby zpopularizovali svého prezidentského kandidáta Martina Van Burena, jemuž se říkalo Old Kinderhook, tedy O. K.

Podle jiných názorů je však třeba pátrat u indiánského kmene Čoktavů a jejich výrazu „okeh“. Uvedené slovo později použili misionáři v překladu Bible ve smyslu „tak to bylo“, načež se dostalo do širšího povědomí už jako zkomolenina.

Třetí teorie souvisí s armádou: Když se prý spojenečtí piloti za druhé světové války vraceli z náletů, musel velitel letky hlásit ztráty. Pokud do rádia oznámil „zero killed“ – doslova tedy „nula zabitých“, zapsáno jako „0 K“ –, šlo o úspěšný den. 

Mars je sice dost daleko, ale díky skvostným snímkům povrchu planety posílaným americkým satelitem Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) je jako na dosah ruky. Satelit MRO svým kamerovým systémem High-Resolution Imaging Science Experiment (HiRISE) pořídil i pozoruhodný snímek jednoho z kráterů Marsu.

Kráter na fotografii připomíná spermii anebo v méně mládeži nepřístupné verzi pulce. Jde o impaktní kráter, který vznikl po dopadu meteoritu. Velikost kráteru je asi 150 až 200 metrů. Nápadná struktura ocasu „spermie“ vznikla až později, když se stěna kráteru naplněného vodou na jenom místě protrhla a voda se vyvalila ven.

Podle odborníků NASA je na snímcích z povrchu Marsu a dalších podobných míst často obtížné poznat, jakým směrem se takovými kanály valila voda. V případě tohoto kráteru to neplatí, protože máme k dispozici klíčovou informaci o tvaru terénu.

TIP: Kam zmizela voda Marsu? Možná ji nasákly místní horniny

Detailní studium snímků kráteru ve tvaru spermie by tím pádem mělo prozradit leccos zajímavého o historii aktivity vody v této oblasti Marsu i na celé Rudé planetě, která bývala na povrchu mnohem více zavodněná, než je dnes.