Svatá země je stále plná zajímavých archeologických nálezů. Archeologové v těchto dnech ohlásili objev malé pečeti v Jeruzalémě, která podle nich patřila vládci Jeruzaléma před 2 700 lety. V té době stál v Jeruzalémě první, tedy Šalamounův chrám.

Bible se na dvou místech odkazuje na vládce města Jeruzalém z různých období Starého zákona. Objev pečeti potvrzuje, že takový úřad v biblickém Jeruzalémě skutečně fungoval.

Objevený artefakt není větší než malá mince. Je na něm zřetelný nápis tom, že patří vládci města. Taková pečeť podle archeologů hrála roli loga nebo také suvenýru, který dělal reklamu tehdejšímu úřadu vládce města.

Image

Čtěte také

Poklad z časů povstání: Archeologové objevili v Galileji 1 600 let staré mince

Třiapadesátiletý Daniel Biber provozuje v německém Hilzingenu obchod s cyklistickými potřebami. Mimo to je ale také vášnivým fotografem a jeho oblíbenou destinací je severovýchodní Španělsko. Letos se mu ve zdejším kraji podařil mimořádný úlovek. Zachytil zde obří hejno špačků, které se během složité choreografie zformovalo do podoby letícího ptáka.

TIP: Zvířata na cestách: Tajemství stěhovavých živočichů

Výjimečnost svého úlovku Daniel odhalil až během prohlížení fotografií v počítači. Fotografii poté přihlásil do soutěže, kterou každoročně pořádá ptačí observatoř Vogelwarte Sempbach ve Švýcarsku. Letošního ročníku této soutěže se zúčastnilo 540 fotografů z 15 zemí a odborná porota vybírala vítěze z více než 6 800 příspěvků. Jako vítězný snímek porota vybrala právě úlovek Daniela Bibera.

Pokud jde o vesmírný program, letos nás čeká spousta vzrušujících akcí, od prvního letu těžké nosné rakety Falcon Heavy společnosti SpaceX až po start evropské meziplanetární sondy BepiColombo, která si to namíří k planetě Merkur.

Asi nejvíce vzrušující ale nejspíš bude čínská mise Chang’e 4, čtvrtý let Číny k Měsíci, po orbiterech v letech 2007 a 2010 a roveru v roce 2013. Číňané totiž plánují velkolepě přistát na odvrácené straně Měsíce.

Prvenství Číny na odvrácené straně

V minulosti už vzniklo mnoho plánů na takovou misi, zatím ji ale ještě nikdo neuskutečnil. Čína má tím pádem před sebou unikátní příležitost uzurpovat pro sebe skutečné kosmické prvenství.

TIP: Konec Nefritového králíka: Čínský lunární rover je po 31 měsících definitivně mrtvý

Nebude to nic jednoduchého. Mise bude mít dvě části. Nejprve, zřejmě letos v červnu, odstartuje komunikační satelit, který doletí na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Koncem roku by pak měla odstartovat čínská sonda, která dopraví k odvrácené straně Měsíce přistávací modul. Modul pak přistane s dalším čínským roverem, který by se měl pustit do průzkumu odvrácené strany Měsíce. Součástí přistávacího modulu bude i malý ekosystém, který vyzkouší možnosti pěstování rostlin a hmyzu na povrchu Měsíce. 

Rok 2017 se stal oficiálně posledním rokem pro slonovinu v Číně. K 31. 12. 2017 čínské úřady ukončily veškeré zbývající obchodování se slonovinou v Číně.

Dobré zprávy z Číny o tom, že jeden z největších legálních trhů se slonovinou přestal existovat, nepochybně oslavují organizace ochránců přírody, aktivisté a všichni milovníci slonů po celém světě.

TIP: Co by mohlo zachránit kriticky ohrožená zvířata? Změna chutí Číňanů

Pytláctví kvůli slonovině v dnešní době představuje zásadní ohrožení slonů afrických. Podle dostupných údajů podlehne v Africe pytlákům každoročně asi 30 tisíc slonů. Pytláci tak přispívají velkým dílem k úbytku slonů na černém kontinentu. Během posledního 100 let poklesl počet slonů v Africe z původních 3-5 milionů na dnešních 415 tisíc. 

Diskrétní referát zaslaný pruským vyslancem z Vídně do Berlína praví: „František Štěpán je spíše zavalitý, ale nikoli přespříliš. Jinak je dobře rostlý, i když držení těla je poněkud nedbalé. Jeho chování je naprosto nenucené, což ho odlišuje do císaře Karla VI. Je nepřítelem jakékoli etikety a z jeho osoby vůbec nevyzařuje vážnost úřadu, který zastává. Nestrpí, aby mu dámy líbaly ruku, nenávidí španělský způsob odívání a vyhýbá se mu, kde jen může. Jeho charakter je velice ušlechtilý a nikdy jsem neslyšel, že by byl kdy hrubý či rozzlobený. V drobných třenicích s Marií Terezií je vždy tím, kdo ustoupí.“

Vysněná svatba

Jak už víme, vévoda František Štěpán ustoupil i ve věci držení Lotrinska. Náplastí se měl nejprve stát post místodržícího v Rakouském Nizozemí, brzy nato však obdržel analogický úřad v Uhrách a nakrátko se tedy ocitl v blízkosti své vyvolené. Když roku 1737 vymřel rod Medicejských v Toskánsku, odebral se do Florencie, kterou pro sebe (a tím i pro Habsburky) získal v průběhu handlířských licitací jako více než kavalírské odškodné za utrpěné ztráty.

Ale ještě předtím byla svatba. Konala se ve Vídni a psal se únor 1736. Devatenáctiletou princeznu Marii Terezii, ztepilou a ohnivou blondýnku, si František Lotrinský vzal v osmadvaceti letech. Za jejich svatbou stál cit, a ne rozum nebo dynastická vůle panovníka. Dvanáct roků poté, co se prvně spatřili, a potom, co na sebe po léta v odloučení trpělivě čekali, se spojili 12. února roku 1736 svatbou vskutku velkolepou. Pokud snad pro ženicha byla nevěsta na prvním místě jedinečně výhodnou partií, pak pro Marii Terezii se vévoda stal velkou a celoživotní láskou. Rézinka milovala svého prince od dětství a nepřestala v něm vidět hrdinu ani ve zralém věku, ba ani jako vdova, ačkoliv selhával jako voják, státník i politik, ba časem i jako věrný manžel.

Jen moderato, pane!

Když se dalšího roku uvolnilo vévodské křeslo v Toskánsku, mohl se novomanželský pár odebrat do svého nového léna. Z té doby se dochoval denní rozvrh Marie Terezie, který svědomitě dodržovala podle pokynů svého rádce, hraběte Sylvy-Tarouccy: „Ve všední dny vstát v půl šesté. Obléknout se, vyslechnout mši, dvě hodiny duchovní četby, od devíti do dvanácti audience ministrů, ve dvanáct hodin děti, ženy a ostatní, v jednu hodinu oběd, do tří hodin zábava nebo odpočinek, ve tři hodiny čtení modliteb za zemřelé, od čtyř do šesti hodin úřadování, psaní nebo audience, v šest hodin růženec, potom do devíti hodin psaní, konverzace, procházka, tiché zábavné čtení, v neděli od pěti do deseti večer audience.“  

I když... V onom denním pořádku se jaksi vytratilo soukromí. Jistě existovalo, ale nemluvilo se o něm. Důvodně se však dá předpokládat, že Marie Terezie a František Štěpán si manželského štěstí užívali dosyta. Přesně rok a půl po svatbě se jim narodila první dcera Marie Alžběta a další brzy následovaly. Zejména císařský dědeček vnímal úrodu dětí s pochopením, ovšem daleko víc přece jen toužil po vnukovi než po vnučkách. Habsburská kolébka potřebuje přece syna! Ti dva se snažili, seč jim mladé síly stačily. Když se císař dozvěděl, že s mladým párem spadla těžká barokní postel, napsal svému zeti s jemnou výčitkou: „Jen moderato, pane, nepřehánějte!“ Starý císař se však vyhlíženého mužského dědice trůnu nedočkal. Budoucí Josef II. se narodil až 13. března roku 1741, zatímco Karel VI. zemřel 20. října 1740.

Tento pozoruhodný nový snímek byl pořízen pomocí přístroje PIONIER. Odhaluje konvektivní buňky o průměru asi 120 milionů kilometrů tvořící povrchovou vrstvu mohutné hvězdy, která svou velikostí 350krát převyšuje Slunce. 

Hvězda s označením π1 Gruis je chladný rudý obr, který leží asi 530 světelných let od Slunce a na obloze se nachází v jižním souhvězdí Jeřáb. Hmotnost této stálice je sice srovnatelná se Sluncem, ale její průměr je 350krát větší a její svítivost je vyšší dokonce tisíckrát. Podobným monstrem se naše Slunce stane asi tak za 5 miliard let.

Vědci objevili, že povrch tohoto rudého obra tvoří doslova pouze několik konvektivních buněk, které bývají též označovány jako granule. Každá z nich má průměr asi 120 milionů kilometrů, což zhruba odpovídá vzdálenosti dělící Slunce a planetu Venuši ve Sluneční soustavě. 

Zrození rudého obra

Když v dávné minulosti hvězda π1 Gruis spotřebovala dostupné vodíkové palivo ve svém nitru, dokončila tak první část svého programu jaderné fúze. Vzniklým nedostatkem v produkci energie se hvězda smrštila, čímž došlo k ohřátí její hmoty až na 100 milionů stupňů. Tyto extrémně vysoké teploty zažehly další vývojovou fázi, ve které hvězda začala spalovat hélium na těžší prvky, jako je uhlík a kyslík. Mimořádně horké jádro hvězdy následně vypudilo vnější plynové obálky, které se tak nafoukly do stonásobně větších rozměrů, než měly původně. Hvězda, jakou pozorujeme dnes, je proměnným rudým obrem a až dosud se vědcům nepodařilo takto detailně zobrazit povrch hvězdy tohoto typu.

Pro srovnání, fotosféra Slunce obsahuje asi dva miliony konvektivních buněk s typickým průměrem asi 2 000 kilometrů. Propastný rozdíl ve velikosti granulí těchto dvou hvězd je možné částečně vysvětlit rozdílnou přitažlivostí na povrchu. Hvězda π1 Gruis je jen 1,5krát hmotnější než Slunce, ale je mnohem větší. Výsledkem je velmi nízká přitažlivost v místě fotosféry, a tedy existence pouze několika extrémně velkých konvektivních buněk.

Zatímco hvězdy asi 8krát hmotnější než Slunce zakončují svůj život dramatickou explozí supernovy, méně hmotné stálice, jako je tato, postupně odvrhují své vnější vrstvy a dávají vzniknout nádherným planetárním mlhovinám. 

Dřívější výzkumy hvězdy π1 Gruis objevily slupku materiálu, která se nachází asi 0,9 světelného roku od centrální hvězdy, a musela tak být odvržena asi před 20 tisíci lety. Ve srovnání s celým životním cyklem těchto hvězd trvajícím několik miliard let představuje tato několik desítek tisíc let dlouhá epizoda doslova okamžik – a provedená pozorování mimo jiné nabízejí nový způsob, jak prokázat, že se stálice skutečně nachází v pomíjivé životní fázi rudého obra.

V průběhu ledna máme šanci spatřit celou řadu pohledných nebeských setkání. Vystoupí v nich Měsíc, jasné hvězdy i planety viditelné očima. Večer jsou k vidění Neptun ve Vodnáři a Uran ve východní části Ryb. Před svítáním se k sobě nad jihovýchodem přiblíží naoranžovělý Mars a žlutobílý Jupiter. Ve středu 7. ledna navíc dojde k jejich velmi těsné konjunkci. Obě planety od sebe budou jen 12 úhlových minut. Za pokročilého svítání lze pozorovat také Merkur. Venuše se v lednu nachází v těsné blízkosti Slunce, takže pro běžná pozorování bude neviditelná a neviditelný bude i Saturn.

Měsíc bude v úplňku v úterý 2. 1. ve 3:24 SEČ. Vzhledem k tomu, že jen několik hodin před tím, 1. ledna ve 22:56 SEČ projde Měsíc bodem k Zemi nejbližším, můžeme úterní úplněk označit jako tzv. superúplněk. 

Maximum meteorického roje Kvadrantid

Kvadrantidy patří spolu s rojem Perseid, Geminid a Leonid k „velké čtyřce“ meteorických rojů. Jejich letošní maximum nastane v noci z 3. na 4. ledna. Radiant Kvadrantid se nachází v severní části souhvězdí Pastevce, poblíž hranice tohoto souhvězdí se souhvězdími Herkula a Draka. V očekávaném maximu by mohlo být k vidění až 100 meteorů za hodinu. Výhled bude ale rušit Měsíc ve fázi krátce po úplňku.

Východy a západy Slunce

V lednu se Slunce nachází ve znamení Kozoroha, 20. ledna ve 4:09 SEČ vstupuje do znamení Vodnáře.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – na počátku ledna viditelný nízko nad jihovýchodem
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – viditelný na ranní obloze nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný na ranní obloze nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný večer nad jihozápadem

Zajímavé úkazy v lednu 2018

• 3. ledna – Země nejblíž ke Slunci v roce 2018 (147,1 milionu kilometrů)
• 3. ledna – maximum meteorického roje Kvadrantid
• 5. ledna – setkání Měsíce a jasného Regula ze souhvězdí Lva na ranní obloze nad západem
• 7. ledna – těsné setkání Jupitera a Marsu na ranním nebi nad jihem, tělesa bude dělit úhlová vzdálenost cca 0,3°
• 9. až 12. ledna – setkání ubývajícího Měsíce, Jupitera, Marsu a jasné hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nad jihem
• 15. ledna – setkání velmi úzkého měsíčního srpku, Saturnu a Merkuru krátce před východem Slunce nízko nad jihovýchodem
• 26. a 27. ledna – setkání Měsíce a jasného Aldebaranu ze souhvězdí Býka na nočním nebi

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

„Mýlíte se, pane Einsteine – éter existuje!“ Zmíněná slova pronesl počátkem 20. století slavný fyzik a vynálezce Nikola Tesla a Albert Einstein zřejmě nesouhlasně zavrtěl hlavou. V tajemnou substanci ovšem mimo Teslu uvěřila celá řada dalších významných badatelů, jako Giordano Bruno, René Descartes, James Maxwell, Michael Faraday, Heinrich Hertz či Max Planck.  

Koneckonců, pojem „éter“ se dějinami fyziky vinul jako červená nit již od dob antiky. Ve staré řečtině měl význam „čistý nebo čerstvý vzduch“, případně „čisté nebe“. Podle všeobecného přesvědčení šlo o substanci, kterou dýchali samotní bohové a jež vyplňovala prostor, v němž žili. Termín poprvé použil Aristoteles a posléze ho přejala řada antických i křesťanských myslitelů, včetně Tomáše Akvinského. Populárním se stal éter ve středověké alchymii, kde zosobňoval pátý element. V analogické podobě jej přitom najdeme také v buddhismu, hinduismu či tibetském bönismu. 

Podle prvotních představ se jednalo o velmi jemnou všudypřítomnou látku, jež se nachází i „za“ zemským nebem a v níž se šíří světlo. Substance měla být nehmotná, pružná a nezničitelná, mohla však zároveň ovlivnit i pohyb hvězd. Napříč staletími si badatelé představovali éter různě: například jako kvazi kapalinu a později třeba coby látku elektromagnetické či kvantové povahy. Tesla se domníval, že jde o řidší plyn; a považoval elektromagnetické vlnění právě za vlnění éteru, který prý způsobuje i vznik elektrostatické a gravitační síly. Jenže důkaz stále chyběl. 

Přichází zlom

Tlak na prokázání éteru vzrostl, když se fyzikové snažili určit rychlost světla – a to již v době, kdy se vědělo, že jde o elektromagnetické vlnění. Bylo třeba objasnit, vůči čemu se světlo pohybuje, a vůči čemu lze tedy měřit jeho rychlost. Mnozí badatelé se opět přiklonili k závěru, že jde právě o éter: Podle předpokladu však musí být zcela „tuhý“ a současně velmi „řídký“, protože musí pronikat vším a zároveň nesmí klást pohybujícím se objektům téměř žádný odpor. Éter v klidovém stavu byl určen za absolutní vztažnou soustavu. Zbývalo ji prokázat. 

TIP: Seznamte se s nejznámějšími zástupci falešných věd

Ještě na počátku 20. století zohledňovala existenci éteru ve svých pracích řada slavných fyziků, včetně nositele Nobelovy ceny Hendrika Lorentze, který se souběžně s Einsteinem pokoušel formulovat teorii relativity. Zlom přišel s rokem 1905, kdy mladý Einstein publikoval své tři zásadní práce: o Brownově pohybu, o fotoelektrickém jevu a o speciální teorii relativity. Padla tak dosavadní představa absolutního času a prostoru, a s nimi i éteru: Všechny zmíněné teorie totiž stavějí na vztazích těles bez existence univerzální vztažné soustavy (vůči níž se objekty pohybují), ať už by se jednalo o éter, či o cokoliv jiného.

Indonéský Kampung Pelangi býval šedivým místem plným polorozpadlých chatrčí a slumů. Změnit se to rozhodl 54letý Slamet Widodo. V rámci „ozdravného“ projektu sehnal tento ředitel střední školy barvy za 300 milionů rupií (v přepočtu necelých 500 tisíc korun) a společně s dalšími obyvateli městečka se pustil do práce. Každý z 230 domů dostal nový barevný kabátek. Duhovému řádění se nevyhnuly mosty, střechy, chodníky a další části infrastruktury. 

 Iniciátor celé akce věří, že novinka přiláká turisty a přinese nové pracovní příležitosti. Jak sám přiznává, nešlo o úplně původní nápad – podobnou výzdobou se mohou pochlubit i další indonéská městečka – Kampung Tridi a Kampung Kali Code. Pokud jde ale o rozsah výzdoby, nemá Kampung Pelangi konkurenci. Směle se tak může řadit k výběru nejbarevnějších měst světa.

Snahy vypořádat se s prostitucí se v historii objevily bezpočtukrát. V našich středověkých dějinách stojí za zmínku třeba založení pražského Jeruzaléma, útočiště pro padlé ženy, kazatelem Janem Milíčem. Husitství přineslo do řady českých měst nový elán, jak se zavrhovaným, nicméně všudypřítomným řemeslem jednou provždy zatočit. Jeho existenci sice neukončilo, nicméně ji poněkud proměnilo.

Z nevěstinců do ulic

O tom, že lidé opovrhovali prostitucí a odmítali ji, se dochovala řada dokladů. Například podle souboru pražských práv měly lehké ženy nosit šlojířky se žlutými okraji. Žlutá nebyla jen barva zastupující ušlechtilou zlatou, ale rovněž barva nenáviděného Jidáše (oděvy v tomto tónu museli často nosit také Židé).

Podle husitských kazatelů měly být všechny kuběny, nevěstky, prázdné ženky, mandely a kurvy, jak se prostitutkám dobově říkalo, jednoduše vyhnány z měst. Oficiální zrušení nevěstinců se stalo v některých husitských městech skutečností a zůstávalo jí i dlouho po skončení husitských válek. Cestovatel a humanistický literát Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl ještě koncem 15. století udiven skutečností, že v Praze žádné nevěstince neexistovaly. Nejstarší řemeslo ale ve skutečnosti kvetlo nadále, jen se z bordelů přesunulo do ústraní a soukromých domů. Jak trefně poznamenal historik Josef Macek, potvrdilo se tak německé úsloví o tom, že byl sice spálen nevěstinec, ale oheň se roznesl po celém městě.

TIP: Pouliční láska na prodej: Zlatá éra českých nevěstinců

Jako mnohokrát předtím i potom se litera nařízení v realitě obcházela a překrucovala. Na jednu stranu se v Praze v první čtvrtině 16. století opakovalo hned několik rozhodnutí o vyhnání nevěstek. Na druhou stranu lze třeba uvést, že v roce 1530 sídlila jedna (patrně „luxusní“) nevěstka ve vlastním domě na Starém městě.

Realista Žídek

Jedním z těch, kdo si uvědomovali, jak problematický je takový boj s větrnými mlýny, byl kněz, lékař, právník a univerzitní mistr Pavel Žídek. V díle Jiří[ho] správovna, v němž takřka encyklopedickým způsobem uděloval rady králi Jiřímu z Poděbrad, vyslovil názor, že nevěstince by měly být v hlavním městě Čech obnoveny. Tím, že byla prostituce vytlačena do částečné ilegality, se podle mistra Žídka situace jen zhoršila, takže byla „plná Praha nečistoty, dietek zahubovánie“. Je s podivem, že i v současnosti řeší naše společnost v souvislosti s prostitucí obdobná dilemata.