Pokud se někdy vypravíte na Saturnův měsíc Titan, určitě si nezapomeňte vzít deštník. Američtí vědci nedávno zjistili, že na tomto měsíci bývají každým rokem velice intenzivní bouřky. Jsou navíc mnohem častější, než jsme si původně mysleli.

Průtrže mračen na Titanu nejsou jako ty na Zemi. Povrch Titanu, kde panují teploty hodně hluboko pod nulou, skrápí metanový déšť. Během takové bouře ale naprší za jediný den na Titanu tolik metanu, že to odpovídá množství vody, které nedávno napršel hurikán Harvey na nešťastný Houston.

Extrémní srážky na Titanu

Jonathan Mitchell z Kalifornské univerzity v Los Angeles a jeho kolegové odhadují, že se intenzivní deště objevují na Titanu každý zdejší rok a skutečně extrémní srážky asi tak jednou za 30 let. To je zhruba 30 krát častěji, než na Zemi.

TIP: V mořích na Titanu si nejspíš nezasurfujeme: Zdejší vlny prý nestojí za řeč

Badatelé svůj výzkum založili na klimatických modelech, s jejichž pomocí zmapovali klima na Titanu. Časté extrémní srážky podle Mitchellova týmu výrazně tvarují povrch Titanu. Potvrzují to i objevy náplavových kuželů, čili míst, kde se rozlévá prudce tekoucí kapalina, v tomto případě metan.

V Africe nežije zvíře, které by bylo lidem nebezpečnější než hroch. Vypadají jako líní pohodáři, kterým je všechno kolem jedno. Zdání ovšem klame. Rozzuřený hroch dokáže běžet nepříjemně rychle a tato zvířata mají v rámci dlouhodobých statistik na kontě víc smrtících útoků na lidi než kterýkoli africký predátor. Ani hrochům se ale smrt nevyhýbá.

Letos 2. října objevili správci v národním parku Bwabwata v jihoafrické Namibii mrtvého hrocha. Během pouhých pár dní se místní řeka Okavango zaplnila plujícími mrtvolami těchto mohutných a nebezpečných zvířat. Podle dostupných zpráv je mrtvých hrochů nejméně stovka. Přesný počet asi nebude možné zjistit, protože mrtvé hrochy požírají krokodýli.

Viníkem děsivých scén v Namibii by mohl být anthrax. Tato nebezpečná látka zabíjí rychle a v minulosti se již stalo, že podobným způsobem postihla hrochy. Anthrax se navíc mezi hrochy může snadno šířit kvůli jejich sklonům ke kanibalismu.

Image

Čtěte také

Zombie epidemie anthraxu z roztátých mrtvol sobů děsí Sibiř

Ostrov Zanzibar ležící u východního pobřeží Afriky byl na konci 19. století rušným střediskem mezinárodního obchodu, bohatnoucí především z obchodu s kořením a také s otroky. Zanzibar byl sice formálně nezávislým sultanátem, ale ve skutečnosti zde měli rozhodující slovo Angličané.

TIP: Neuvěřitelné války: Španělští vesničané proti celé Francii

Když 25. srpna 1896 náhle zemřel s britskou správou spolupracující sultán Hamid ibn Thuwaini ibn Said, chopil se moci převratem jeho synovec Khalid ibn Bargash. Toho britský konzul upozornil, že jedná v rozporu s uzavřenými smlouvami, ale Khalid varování ignoroval a rychle zmobilizoval 2 800 mužů, z nichž většina byli chabě vyzbrojení sloužící, kteří ale měli i několik kulometů Maxim. Samozvaný sultán disponoval i „námořnictvem“ – jachtou HHS Glasgow.

Konzulova válka

Zatímco Khalid opevňoval paláce, Britové vylodili na ostrově asi 150 námořníků, počítat mohli také s podporou několika stovek zanzibarských vojáků, jimž velel britský důstojník... Před přístavem se seřadilo pět britských lodí – tři křižníky a dva dělové čluny. Napětí stoupalo a britský konzul, vědom si toho, že sám nemůže vyhlásit samozvanému sultánovi válku, obrátil se telegraficky na ministerstvo zahraničí. Obratem mu sdělili, že může vydat povel k palbě na palác, pokud si „bude jist úspěchem“.

To už se psal 27. srpen ráno, do té doby vyklidily všechny civilní lodě přístav a britské ženy a děti byly přemístěny do bezpečí na paluby válečných lodí. Po vypršení ultimáta zahájily britské lodě palbu na sultánův palác. Posádka jachty Glasgow se pokusila o jakési hrdinství, když zahájila palbu na britské lodě, ty ji však okamžitě poslaly ke dnu. Válka skončila dobytím paláce jen čtyři desítky minut poté, co začala. Nový sultán jmenovaný Brity už měl značně okleštěné pravomoci.

Po opojném úspěchu první křížové výpravy vznikl ve svatém městě Jeruzalémě nový řád „bojovných mnichů“ nazvaný Chudí rytíři Šalamounova chrámu, mnohem známější jako templáři. Tento řád, který si původně předsevzal ochranu poutníků ve Svaté zemi, se velmi rychle rozrůstal a bohatl. Významnou úlohu při jeho vzestupu sehrála skutečnost, že už zakladatelé řádu, Hugo de Payens a Godefroy de Saint-Omer, věnovali řádu svůj veškerý majetek. Jejich vzoru následovali i další nově vstupující členové, převážně z urozených rodů, a tak řádový majetek utěšeně rostl. 

První finančníci

V době největšího rozmachu měl templářský řád po celé Evropě i na Východě téměř tisícovku řádových domů, sedm tisíc členů a osminásobný počet dalšího personálu. V polovině 12. století vybudovali templáři i vlastní loďstvo. S nárůstem bohatství řádu stoupal i jeho vliv. Dostávalo se jim maximální podpory papeže i korunovaných hlav, které si od řádu často půjčovaly nemalé částky. Slib chudoby, který templáři skládali, tak vycházel do jisté míry naprázdno. Templáři majetek mít nesměli, ale řád byl nejbohatší organizací v Evropě. Nicméně templáři se těšili veliké důvěře, a tak jim lidé mnohdy svěřovali své peníze do úschovy nebo k přepravě na delší vzdálenosti.

Bezpečně s penězi i bez nich

Spektrum templáři poskytovaných služeb bylo široké. Kromě státních a královských půjček poskytovali templáři finance za patřičný úrok i jednotlivcům a dokonce i Židům. Další významnou službou templářských finančníků byly úschovy a bezpečné transfery peněz. Pokud někdo potřeboval putovat kupříkladu za obchodem do vzdálenějšího kraje nebo země, nemusel již po celou cestu trnout strachy, že bude přepaden a oloupen o měšce plné zlaťáků. Zlatou hotovost složil na nejbližším templářském sídle, kde dostal kódované potvrzení o složení konkrétní částky. S tímto lístkem pak mohl relativně bezpečně cestovat a peníze si po jeho předložení vybrat v cíli své cesty.

Existovala však i jiná možnost. Templáři rovněž zajišťovali přepravu hotovosti. Jakožto obávaní bojovníci s vysokou autoritou byli jedni z mála, kteří byli schopni zabezpečit převoz vysokých částek. To dokládá i papež Honorius III., když roku 1220 ujišťuje legáta Pelagia, že nezná nikoho dalšího, komu by raději svěřil transport velkých peněžních obnosů.

Byl to právě templářský vliv a bohatství, které zapříčinily jeho pád. Zřejmě největším dlužníkem templářů byl francouzský král Filip IV. Sličný, jehož výdaje byly natolik velké, že musel k zajištění potřebných prostředků sáhnout k těm nejdrsnějším metodám. Král Filip zdědil po otci obrovský dluh jeden a půl milionu tourských liber z války proti Aragonu, k tomu jeho pokladnici nemálo vyčerpávala válka s Anglií a později prohraná válka s anglickým spojencem, s Flandrami. Dalším nemalým výdajem bylo věno pro dceru Isabellu, která byla provdána za syna anglického krále Eduarda II.

TIP: Za poklady templářů: Kam zmizelo ohromné bohatství po zničení mocného řádu?

Z čeho nasytit věčně prázdnou pokladnu? Z templářského bohatství! Roku 1306 Filip IV. obvinil řád z kacířství a mnoha dalších přečinů proti Bohu, mnoho rytířů bylo pozatýkáno, řádový majetek zabaven a řád samotný nakonec zrušen.

Hurikánu Ophelia, který se původně jevil jen jako obyčejná tropická níže, meteorologové zpočátku nevěnovali přílišnou pozornost. Pak se ale níže rychle změnila v tropickou bouři a nakonec v hurikán.

Hurikán navíc zamířil zcela nečekaným směrem. Nevydal se totiž k americkému pobřeží, jak je u hurikánů obvyklé, ale k Britským ostrovům, kde plnou silou zasáhl Irsko. Silný vítr vyvracel stromy a sloupy elektrického vedení. Bez elektřiny je na 230 tisíc domácností a podniků, informovali energetici. udeřil na Irsko, kde způsobil značné škody. Dva lidé, žena a muž, zemřeli po pádu stromu na auto. Během bouře zahynul také muž, který se snažil s motorovou pilou odstranit jiný spadlý strom.

TIP: Hurikán Irma dosáhl kategorie 5. V Karibiku vyhlašují stav ohrožení

Ophelia je označována za nejsilnější bouři, jaká kdy byla ve východní části Atlantiku zaznamenána. Meteorologové uvedli, že poryvy větru dosahovaly na jižním pobřeží Irska rychlosti až 176 kilometrů v hodině. Vše nasvědčuje tomu, že si v Evropě budeme muset zvykat na divoké rozmary počasí.

Brianu Northrupovi z New Jersey se podařilo úspěšně dokončit drsnou roční výzvu, příznačně pojmenovanou „PIZZApokalypsa“. Po celý rok se jídelníček tohoto mladíka sestával takřka výhradně z jeho oblíbené pizzy Domino. Zní to možná neuvěřitelně, ale i po roce stravování, nad kterým by dietologové určitě nejásali, se Brian stále pyšní dokonalým tělem, a navíc je o téměř tři kilogramy lehčí než na začátku.

TIP: Sladká dieta: 100 dnů se živil jen zmrzlinou a zhubnul o 15 kilogramů

A v čem tkví tajemství jeho pizzové diety? Nepřekvapivě v pravidelném cvičení. „Spoustu fitness trenérů vám řekne, že pokud se špatně stravujete, nikdy nebudete v dobré kondici. Rozhodl jsem se proto všem ukázat, že to jde. Vše je jen o tvrdé práci,“ okomentoval svou motivaci pizzový král Brian.

Výkon mladíka pochopitelně neušel ani provozovatelům řetězce Domino Pizza. Mluvčí společnosti Jenny Fouracre vyloučila, že by se řetězec s Brianem na jeho experimentu jakýmkoliv způsobem spolupracoval. Připustila ale, že na něj (jako pro každého jiného zákazníka) čeká odběratelský bonus – v Brianově případě jde o 24 pizz zdarma. Pizzový král tak má o svou oblíbenou pochoutku ještě na nějaký čas vystaráno.

Arzenálu teleskopů ESO v Chile se podařilo detekovat první optický protějšek zdroje gravitačních vln. Pozorování, která vejdou do historie, navíc naznačují, že tento unikátní objekt je výsledkem splynutí dvojice neutronových hvězd a jedná se o dlouho hledaný jev známý jako kilonova. Následkem tohoto typu kataklyzmatického spojení jsou do okolního kosmického prostoru rozptýleny těžké chemické prvky jako zlato nebo platina.

17. srpna se dvojici detektorů LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory, NSF, USA) spolupracující s interferometrem Virgo (Itálie) podařilo zachytit gravitační vlny procházející Zemí. Úkaz dostal označení GW170817 a jedná se celkově o pátou detekci gravitačních vln. Asi o dvě sekundy později zaznamenaly dvě kosmické laboratoře Fermi (Fermi Gamma-ray Space Telescope, NASA) a INTEGRAL (INTErnational Gamma Ray Astrophysics Laboratory, ESA) krátký záblesk záření gama zhruba ve stejné oblasti oblohy.

Tisíckrát jasnější než běžná nova

Odhad vzdálenosti objektu, který vědci učinili na základě dat o gravitačních vlnách i dalších pozorování, ukázal, že sledovaný úkaz se skutečně odehrál v galaxii NGC 4993 ležící asi 130 milionů světelných let daleko. Jedná se tak o dosud nejbližší zdroj gravitačních vln, který se podařilo identifikovat, ale také o jeden z nejbližších zaznamenaných zdrojů záblesku gama.

Událost je podle vědců výsledkem splynutí dvou neutronových hvězd – extrémně hustých, zkolabovaných jader hmotných hvězd, odhalených při explozi supernovy. Tato splynutí byla dosud považována za nejpravděpodobnější hypotézu vysvětlující existenci krátkých záblesků záření gama. Očekávalo se, že následkem takové události dochází k jevu 1 000× jasnějšímu než běžná nova, který je označován jako kilonova.

TIP: Většina nejtěžších prvků ve vesmíru vznikla v discích kolem zhroucených hvězd

Po splynutí dvou neutronových hvězd opouští místo probíhající kilonovy expandující oblak těžkých radioaktivních prvků, který se pohybuje až pětinou rychlosti světla. Během několika následujících dní se světlo kilonovy změní z modré na temně červenou, a to mnohem rychleji, než je pozorováno u jakékoliv jiné hvězdné exploze.

Přibližně 140 tisíc návštěvníků dorazilo na výstavu fotografií nazvanou „Tohle je Afrika“, která se od konce září konala v zemském muzeu ve Wu-chanu ve střední Číně. Po protestech (zejména zahraničních) návštěvníků a Afričanů žijících v Číně ji ale kurátoři raději ukončili – vystavované fotografie byly podle některých návštěvníků otevřeně rasistické.

Autorem kontroverzních snímků je Jü Chuej-pching, stavební magnát, považovaný v Číně za renomovaného fotografa. Afriku tento fotograf navštěvuje pravidelně a zabývá se dokumentováním její přírody a obyvatelstva. Jeho nejnovější série zobrazovala tváře obyvatel Afriky v kontextu divokých zvířat, expozice navíc nesla dvojsmyslný název „Odraz vnějšího vzhledu a vnitřní reality“. Nejvíce emocí budil snímek černého dítěte s široce otevřenými ústy, vedle jehož hlavy byla ve stejné grimase vyfocená hlava gorily.

Africký kontinent je pro Čínu stále důležitějším obchodním partnerem, dobré vztahy s africkými zeměmi jsou proto více než žádoucí. Na druhou stranu citlivost k problematice rasismu je v čínské společnosti jiná, než jak ji vnímáme například v Evropě. V loňském roce například televize odvysílala reklamní spot, ve kterém se se z typického černocha stal po vyprání v pračce rozzářený Asiat. Pro mnoho Číňanů je navíc srovnání s konkrétními zvířaty chápáno víceméně jako kompliment.

„Cílová skupina výstavy je především čínská. Rozumíme ale, že se obrázky mohly dotknout našich afrických přátel, a jako vyjádření respektu jsme je odstranili,“ uvedl kurátor výstavy Wang Jüe-ťün.

Tabbyina hvězda ze souhvězdí Labutě, oficiálně označovaná jako KIC 8462852, je žlutobílý trpaslík vzdálený asi 1 500 světelných let od Země. Dřívější pozorování ukázala nevysvětlitelné změny v její jasnosti. Změna jasnosti je obvykle signálem o tranzitujícím tělese – objekt, který z pohledu sondy zastíní hvězdu, sníží její jasnost. Potíž je v tom, že obvyklá změna jasnosti u tranzitujících exoplanet je několik promile či procent a celý jev je zároveň velmi pravidelný. U hvězdy KIC 8462852 ale vědci zaznamenali dva případy poklesu jasnosti o 15 a 22 %, což je zcela výjimečná hodnota.

Komety, mimozemšťané či prachové mračno?

Teorií o tom, co je příčinou nevysvětlitelného poklesu v jasnosti hvězdy se objevilo velké množství – ve hře bylo například hejno komet i spekulace o superkonstrukci mimozemské civilizace. Nejnovější dílek do záhadné skládačky Tabbyiny hvězdy přidal dalekohled Spitzer, observatoř SWIFT a pozemské dalekohledy belgické observatoře AstroLAB IRIS.

TIP: Záhadná hvězda KIC 8462852: Hejno komet, nebo mimozemšťané?

Pozorování ukázala, že poklesy v jasnosti jsou mnohem méně patrné v infračervené oblasti než v ultrafialovém a viditelném světle. Podle vědců to znamená, že snižování jasnosti mají na svědomí částečky prachu – pokud by hvězdu zakrývalo cokoliv většího, byly by poklesy stejně intenzivní v infračerveném i ultrafialovém světle. Za nejpravděpodobnější příčinu tak nyní vědci považují mračno prachu s orbitální periodou 700 dnů. 

Když byla v roce 2012 uvedena do provozu poslední velká turbína na přehradě Tři soutěsky, oslavovala Čína svůj triumf techniky. Jedná se totiž o největší elektrárnu na světě – s instalovaným výkonem 22 500 MW (pro srovnání: v případě Temelína jde přibližně o 2 000 MW).

Přehrada se však stala také učebnicovou ukázkou faktu, že lidová republika při vlastním rozvoji mnohdy nebere ohledy na lidi ani na přírodu. Při stavbě nádrže bylo zaplaveno 13 velkých měst, 140 menších sídel a 1 350 vesnic. Do roku 2007 se muselo kvůli přehradě přestěhovat 1,4 milionu lidí. A to je jen kapka v moři. Za posledních 50 let bylo kvůli podobným energetickým projektům nuceno změnit bydliště 16 milionů Číňanů, přičemž 10 milionů z nich skončilo v chudobě.

Hrozba zemětřesení

V obří asijské zemi se přitom přehrady budují dosud nevídaným tempem. Tamní vláda tvrdí, že jsou bezpečné, neznečišťují životní prostředí, pomáhají bojovat se změnami klimatu, zamezují povodním a suchům a celkově mají na společnost pozitivní vliv.

Jen na řece Jang-c’-ťiang a jejích přítocích Ja-lung-ťiang, Ta-tu a Min-ťiang vyrůstá v současnosti asi stovka vodních děl. Mohou se však změnit v časovanou bombu: Kanadská nezisková organizace Probe International v roce 2012 varovala, že skoro polovina nových čínských nádrží se nachází v oblastech s vysokým nebo velmi vysokým rizikem zemětřesení, přičemž v případě většiny zbývajících se jedná o oblasti s rizikem středním.

Největší obavy vzbuzuje fakt, že jsou přehrady mnohdy umístěny v kaskádách těsně za sebou, takže pokud by došlo ke katastrofě, neměla by se voda kam rozlít. „Pokud nastane havárie na jedné hrázi, plná síla následné tsunami udeří na další přehradu po proudu a tak dále, což může vyvolat dominový efekt,“ varoval tehdy geolog a autor zmíněné zprávy John Jackson. 

Způsobují přehrady zemětřesení?

Někteří vědci se navíc domnívají, že velké přehrady mohou zemětřesení i samy vyvolat. Obrovská masa vody totiž svou váhou působí na horniny nacházející se pod ní, což může vést k nepředvídatelným důsledkům. Když se v roce 2001 začala stavět na řece Min-ťiang gigantická přehrada C’-pching-pchu, seismologové varovali, že jen o kilometr dál leží velký tektonický zlom. Jejich slova však nikdo nebral dost vážně.

V květnu 2008 pak oblast postihlo zemětřesení o síle 7,9 stupně Richterovy škály, jehož epicentrum se nacházelo pouhých 5 km od nádrže. Živelní pohroma tehdy znamenala 87 tisíc mrtvých či nezvěstných osob. V dubnu 2013 došlo na stejném zlomu k dalšímu zemětřesení, tentokrát o síle sedmi stupňů – zemřelo téměř 200 lidí a tisíce jich skončily bez střechy nad hlavou. Čínský geolog Fan Siao tvrdí, že i tentokrát mohla být na vině přehrada. 

Narušení přirozeného toku řek velkými vodními díly přináší i další nepříznivé důsledky. Záplavové oblasti vysychají, což může ještě znásobit komplikace v obdobích sucha. Kvůli globálnímu oteplování se časem může přítok vody do přehrad snížit – nádrže se pak nenaplní a neposlouží svému účelu.

„Škody, které přehrady způsobují říčním ekosystémům, jsou obrovské. Dokážou proměnit volně tekoucí vodní cesty na jezera bez života, likvidují rostliny a stromy, brání migraci a rozmnožování ryb, jejich budování vede k vyhynutí některých druhů a ničí zavedené způsoby života místních lidí,“ uvádí bývalý profesor čínské historie a odborník na životní prostředí Země Charlton Lewis. Velké nádrže ohrožují také řadu unikátních a vzácných druhů ryb, jako je například jeseter jihočínský nebo veslonos čínský (jedna z největších sladkovodních ryb na světě). 

Ekologické? Ale jděte

Ačkoliv hydroelektrárny produkují méně emisí než například elektrárny uhelné, k čisté energii mají daleko. Ze zaplavených a rozkládajících se stromů a rostlin se uvolňují skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý nebo metan. Pokud pak voda poklesne a tlející vegetace se dostane nad hladinu, emise vzrostou.

Během povodní v roce 2010 se u hráze Tří soutěsek nahromadilo tolik naplavenin, že mohli lidé doslova chodit po vodě. Kromě odpadků se v přehradách hromadí také chemikálie, třeba hnojiva stékající z polí. Vodní nádrže na území lidové republiky navíc ovlivňují život i v jiných zemích dále po proudu: například v Laosu a Thajsku zaplavuje voda odpouštěná z čínských přehrad pravidelně pole a ničí úrodu. 

Nesmyslnost budování gigantických vodních děl potvrzují i odborníci z Oxfordské univerzity, kteří obří přehrady výslovně zavrhují. Podle jejich zprávy tato monstra nejen ničí životní prostředí, ale navíc se náklady na jejich stavbu vyšplhají v průměru na dvojnásobek plánovaného rozpočtu, a projekt se tak mnohdy nevyplatí ani ekonomicky.

Země jako Čína, Brazílie, Pákistán nebo Etiopie stavějí velké přehrady s očekáváním budoucí prosperity, ve skutečnosti je však podle autorů zprávy čekají spíš obrovské dluhy. Některé státy si berou na budování nádrží vysoké půjčky v zahraniční měně, což může zvlášť chudší z nich dostat do vážných problémů. Je tedy možné, že příštím generacím budou obří betonové stavby sloužit hlavně jako připomínka lidské nerozvážnosti.