Lidé se vzhledem ke svému původu dožívají velmi vysokého věku. Přesto ale nejsme v tomto směru rekordmany. Vědci nedávno objevili živočichy, kteří se dožívají několika set let.

Jde o přisedlé mořské kroužkovce ze skupiny mnohoštětinatců druhu Escarpia laminata. Obývají dno Mexického zálivu, kde žijí v hloubkách 1 000 až 3 300 metrů na chladných vývěrech. Tryská tam voda, která je bohatá na sirovodík, metan i další uhlovodíky.

TIP: Který obratlovec se dožívá nejvyššího věku? Překvapivě žralok malohlavý

O životě těchto červů jsme zatím věděli jenom velmi málo. Američtí vědci si proto vybrali 356 těchto červů na různých místech Mexického zálivu. Označili si je, a pak sledovali, jak jejich těla přirostou za jeden rok života. Když pak zjištěné přírůstky vztáhli na celkovou velikost červů, vyšlo jim, že červi musí být 100 až 200 let staří, někteří možná i 300 let.

Součást pozemních sil Řecké armády tvoří vojskové letectvo, do něhož spadá zejména 29 bitevních helikoptér AH-64 Apache, z toho deset v moderní verzi AH-64D.

Předchozí část: Proti nepříteli uvnitř Severoatlantické aliance: Fakta o řecké armádě

Také se provozuje celkově 134 dalších vrtulníků, a sice typů CH-47 Chinook, NH90 TTH, UH-1H a AB-206, dvacet lehkých letounů od značek Beech a Cessna a čtyři bezpilotní průzkumné stroje Sperwer. Většina letadel se ale nalézá ve službách vzdušných sil.

Páteř ze sto padesáti F-16

Základ taktického letectva představuje asi 150 stíhaček F-16C/D různých verzí, z nichž 30 odpovídá špičkové variantě Block 52+ ADV. Ve službě se nalézá i 44 francouzských stíhačů Mirage 2000, mezi nimiž něco přes polovinu tvoří zmodernizované Mirage 2000-5 Mk2, a dosluhují i čtyři desítky amerických F-4E Phantom II. O včasnou výstrahu se stará čtveřice letounů EMB-145H se švédskými radary Erieye, zatímco výcvik probíhá na 18 vrtulových T-41D Mescalero (jde o vojenskou obměnu známého stroje Cessna 172), 45 turbovrtulových T-6A/B Texan II a 30 proudových T-2C/E Buckeye.

Přepravní letectvo používá 15 taktických C-130 Hercules verzí B a H, osm menších taktických C-27J Spartan a celkově čtyři desítky lehkých užitkových letadel, a sice EMB-135BJ Legacy, ERJ-135LR, Gulfstream V, CL-215, CL-415 a M-18 Dromader. Páteř vrtulníkového transportního letectva reprezentuje tucet středních AS 332C Super Puma, dále se užívá celkem 19 lehkých dopravních či záchranných vrtulníků AB-205A, AB-212 a AW109. Mezi plány pro budoucnost patří i pořízení nových bojových letadel čtvrté a půl či páté generace a seznam kandidátů zahrnuje různé americké, evropské i ruské typy.

Součástí vzdušných sil Řecka je rovněž protivzdušná obrana státu, zahrnující 36 raketových komplexů Patriot, 12 systémů S-300PMU-1, dále raketové systémy Crotale-NG/GR, Tor-M1 a Sparrow a přibližně tři desítky 35mm kanonů Skyguard. Velká část řeckých systémů PVO má stanoviště na strategicky stále důležitém ostrově Kréta.

Osm ponorek původem z Německa

Kvůli své geografické pozici Řecko věnuje mimořádnou pozornost námořnictvu. To se dnes může chlubit celkově osmi konvenčními ponorkami, z nichž sedm spadá do tříd Glavkos a Poseidon (deriváty německé konstrukce Typ 209) a jedna do nejnovější třídy Papanikolis; ta již odpovídá německému designu Typ 214 s pohonem nezávislým na vzduchu a postupně jich má dorazit dalších pět. Všechny řecké ponorky nesou 533mm torpédomety a část z nich může odpalovat i rakety UGM-84 Harpoon.

Hladinová flotila má především čtyři vynikající fregaty, jež se označují jako třída Hydra. Vycházejí z německé konstrukce MEKO A200 a nesou střely RGM-84G Harpoon, RIM-162 ESSM a 127mm děla. Pod řeckou vlajkou se plaví též celkem devět fregat třídy Elli – původně nizozemská třída Kortenaer v několika mírně odlišných verzích; jejich výzbroj tvoří rakety Harpoon a Sea Sparrow a 76mm kanóny.

Řecko provozuje rovněž pětici raketových korvet (či velkých člunů) třídy Roussen z Velké Británie, na nichž se nalézají rakety MM40 Exocet a RIM-116 RAM; mělo by získat ještě další tři kusy. U pobřeží operuje rovněž tucet řeckých raketových člunů pětice různých tříd, jež pocházejí z Německa a Francie a nesou protilodní střely RGM-84 Harpoon, MM38 Exocet a RBS-12 Penguin, a také dalších 16 hlídkových člunů s kanónovou či kulometnou výzbrojí.

Řecko provozuje čtyři minolovky dodané z USA a Británie, pět velkých výsadkových lodí třídy Chios (z nichž každá dopraví až 300 vojáků), 14 menších výsadkových plavidel a skoro pět desítek podpůrných a logistických plavidel. Do struktury námořnictva patří i pětice protiponorkových letadel P-3B Orion, která nyní prodělávají modernizaci, a 19 protiponorkových vrtulníků AB-212 a S-70B Seahawk. S námořnictvem těsně kooperuje Pobřežní stráž, jež vlastní 126 hlídkových a pomocných plavidel a čtveřici lehkých užitkových letounů.

Přízrak převratu

Seznam vojenské techniky řeckých ozbrojených sil působí impozantně, ale nutno mít na paměti, že značná část není v současné době schopna provozu. Ekonomické problémy totiž přivedly k moci radikální levici v podobě strany SYRIZA, která slíbila voličům rozsáhlé škrty v obranném rozpočtu, vystoupení z NATO či zrušení zahraničních vojenských základen v Řecku.

To vše zákonitě způsobilo znepokojení v západních zemích, jelikož spolu s asertivní politikou současného Turecka, ovládaného islamisty ze strany AKP, to v regionu Středomoří způsobuje velmi problematickou situaci. Přístup Turecka a faktická neschopnost Řecka tvoří faktory, jež se významným způsobem podílely na rozsahu migrační vlny z Blízkého a Středního východu, kterou potom logicky nemohly zvládnout ani další evropské země.

Navíc existují pochybnosti o záměrech strany SYRIZA, která se staví přátelsky k Rusku. To podporuje spekulace, podle nichž by se Řecko mohlo stát v Alianci jakýmsi „trojským koněm“, který by zablokoval některá významná rozhodnutí, jelikož v NATO se musí hlasovat jednomyslně. To však nebylo zdaleka všechno, protože v době nástupu radikální levice k moci se vážně hovořilo o možnosti nějakého dalšího vojenského převratu. Řecko se z hlediska významu ozbrojených sil v politice sice nemůže srovnávat s Tureckem, ale i tak stojí značně vzdáleno standardům západní Evropy.

Právě to vedlo k úvahám, že případná snaha strany SYRIZA nějak dramaticky změnit obrannou politiku státu by mohla řeckou generalitu přinutit až k nějaké formě politické akce. Řecko sice postupně vymizelo z prvních stránek novin, jeho ekonomické problémy se však ve skutečnosti vlastně nevyřešily (jen odsunuly) a politická nestabilita trvá. Vzhledem k ambicím Turecka stále existuje nezanedbatelné riziko konfliktu a nedá se úplně vyloučit ani vstup vojáků do politiky. „Kolébka demokracie“ tak nadále zůstává zdrojem problémů, jejichž důsledky ovlivňují celou Evropu.

V posledních měsících to bylo na spadnutí. Někdy mezi 10. a 12. červencem se od antarktického šelfového ledovce Larsen C konečně odlomil ohromný kus ledu. Vznikl tak třetí největší volný ledovec známé historie.

Americké Národní centrum pro led (NIC, National Ice Center) bez velkých oslav pokřtilo ledovec A68A. Svou rozlohou 5 800 čtverečních kilometrů se blíží americkému státu Delaware a obsahuje tolik vody, že by přinejmenším dvakrát naplnila Erijské jezero, jedno z Velkých jezer.

TIP: V antarktickém šelfovém ledovci Larsen C se rozevírá kolosální trhlina

Odborníci si nejsou jistí, kam ledovec A68A poplave. Podle některých odhadů se může dostat až k Falklandským ostrovům, které jsou 1 000 kilometrů severně. Je ale jenom otázkou času, kdy A68A zmizí v nezměrném oceánu. Ledovec se totiž prakticky ihned začal rozpadat. Již 14. července se od něho odlomil menší kus.

Antropoložka Anne Russonová z York University v Torontu sledovala po dobu dvou let, jak se orangutani sami naučili šťouchnout sumce holí, takže vyděšená ryba vyskočila z jezírka a stala se pro ně snadnou kořistí.

„Jestliže tohle svedou orangutani, pak i prvotní hominidé mohli praktikovat lovení ryb s pomocí nástrojů,“ říká Russonová, které se podařilo zachytit nejen samostatné rybaření těchto primátů, ale i lov ryb ve dvojicích. Podle Russonové se orangutani tomuto umění učí pozorováním šikovnějších jedinců.

Ryby obsahují velké množství mastných kyselin důležitých pro vývoj mozku. Russonová zaznamenala během jediného dne u jezírka plného ryb sedmnáct pokusů o vylovení jedné z nich. Orangutani pak kořist spořádali přímo na místě.

Ačkoli lov ryb není u primátů obvyklou praktikou, i šimpanzi čas od času vytáhnou z vody nějakou tu rybu a opice, které umí dobře plavat – jako například makaci nebo paviáni – loví ryby „holýma rukama“.

TIP: Orangutani vyhnaní z ráje: Primáti, kteří musejí žít mimo prales

Zajímavé však je, že se do hledání potravy ve vodě pouštějí zrovna orangutani, kteří plavat neumějí, a v případě, že do vody spadnou, jdou ke dnu jako kámen. Živit se rybami je napadlo zřejmě náhodou. Postupně se v této činnosti zdokonalili a začali používat klacky a větve, kterých je v okolí vždy dostatek.

Netradiční kampaň zahájili provozovatelé městské hromadné dopravy v Madridu. Cílem je upozornit muže, že na sedadlech nemají sedět s roztaženýma nohama, neboť to omezuje ostatní pasažéry. Kampaň odstartovala petice skupiny Mujeres en lucha („Ženy v boji“), jež shromáždila na dvanáct tisíc podpisů. Dámy v ní upozorňovaly na to, že se kvůli rozvalujícím se cestujícím z řad mužů musejí tísnit v nepohodlných pozicích.

Ve vozech hromadné dopravy se tak nově nacházejí symboly, jež zástupce mužského pohlaví vybízejí, aby se zbytečně neroztahovali. S podobným problémem však bojují i v řadě dalších velkých měst – například v americkém New Yorku, Filadelfii či Seattlu.

Existenci Devítky, tedy pořádně velké deváté planety Sluneční soustavy, poprvé připustili vědci z Caltechu v lednu 2016. Její přítomnost naznačují zvláštnosti oběžných drah transneptunických těles (TNO, z anglického Trans-neptunian objects), objektů, které obíhají Slunce za oběžnou drahou Neptunu.

TIP: Další planeta ve Sluneční soustavě? Historie a současnost hledání Planety X

Devítka by měla mít hmotnost asi 10 Zemí a její oběžná dráha by měla být kdesi ve vzdálenosti 600 až 700 AU. Existence této planety je stále otevřenou otázkou a vědci usilovně shromažďují důkazy pro nebo proti Devítce.

Existuje Devítka anebo ne?

Nové body pro existenci teď Devítce připsali španělští astronomové z Madridské univerzity. Použili nové postupy ke studiu velice vzdálených objektů Sluneční soustavy, takzvaných extrémních transneptunických těles (ETNO, z anglického Extreme trans-Neptunian objects). Dráha těchto objektů se přibližuje ke Slunci nejblíže na 30 AU a velká poloosa jejich dráhy je delší než 150 AU.

TIP: Pátrání po tajemné Devítce: Astronomové hlásí čtyři možné kandidáty

Španělé prostudovali dráhy 28 extrémních transneptunických těles a pak ještě 24 menších těles ze skupiny kentaurů. Výsledky jejich výzkumu potvrzují, že by skutečně mohla existovat masivní planeta Devítka, jak ji popsali vědci z Caltechu. Lov na Devítku ale ještě rozhodně nekončí. Její případnou existenci potvrdí až přímé pozorování našimi přístroji.

Mohlo by se zdát, že s magickými silami mohou pracovat jen a pouze vyvolení jedinci, obdaření nadpřirozenými schopnostmi. Pokud si ale pod pojmem magie představíme možnost ovládat realitu a svět kolem, pak může být mágem každý z nás. Podle těch, kteří se magií zabývají, v sobě člověk skrývá obrovské síly, o nichž však buď nemá tušení, nebo neví, jakým způsobem by je mohl ovládat. 

Pohanství a z něj vycházející čarodějnictví neznamená krok zpět nebo ústup do doby pověr. Právě naopak, je mnohem lépe svázáno s dobou než většina velkých tradičních náboženství. Pro pohana není Bůh nedostupnou entitou sídlící ve vzdáleném nebi. Pohan vnímá božskou přítomnost v rostlinách, zvířatech, ve čtyřech živlech, v lidech i uvnitř sebe. Rovná práva, feminismus, ekologie, harmonie, péče o Zemi… to všechno (a mnohem více) je součástí pohanství – starého, a přece velmi současného náboženství. Čaroděj, to je pohan, který síly přírody dokáže využívat v praxi. 

Příroda – kolébka čarodějnictví 

Celé to začalo před nějakými dvaceti, možná pětadvaceti tisíci lety. Lidé pocházeli z přírody a byli její součástí. Uctívali mnoho božstev, která představovala nejrůznější aspekty lidského života a okolního světa. Hlavními a nejdůležitějšími božstvy pro tehdejší obyvatele střední a západní Evropy byl ženský element bohyně Matky a mužský element Rohatého boha. Lidé se tehdy nesnažili přírodu vytěžovat. Žili s ní v symbióze, a byli proto odměněni možností ovládat síly z přírody pramenící, které jsou i dnes nad naše chápání.

Po Evropě se pak začalo šířit nové náboženství s nepříliš dlouhou tradicí. Hlavní ikonou byl v očích tehdejších evropských pohanů ukřižovaný tesař s trnovou korunou na hlavě. Během několika set let pak bylo pohanství postupně vytlačováno. Nejdříve nenápadně, později v něm však křesťanství začalo vidět konkurenci a díky papeži Řehořovi Velikému byl v šestém století našeho letopočtu spuštěn masový přechod na křesťanskou víru. Rohatý bůh byl označen za ďábla, pohané za ďáblovy vyznavače, původní pohanské svátky zakázány, nebo si je církev přivlastnila a upravila podle svého. Vše nakonec vyústilo v kruté období čarodějnických procesů a pohanství bylo v Evropě téměř zlikvidováno.

Věda, pára a rozum

Dalším extrémem se stala doba rozvoje vědy a techniky. Průmyslová revoluce jen kvetla, rozum a racionalita se staly náboženstvími, která všechna ostatní přejela jako parní válec. Křesťanství a víra obecně se sice stále těšily velké úctě, už však neměly na evropskou populaci ani zdaleka takový vliv, jako tomu bylo dříve. 

Ocitli jsme se v současnosti, ve světě moderním a silně přetechnizovaném, kde by si většina z nás nedokázala svůj život bez počítače, mobilu nebo iPodu vůbec představit. I přes to, anebo možná právě proto zažívá pohanství rozkvět a od poloviny 20. století (kdy byl v Ang­lii zrušen poslední protičarodějnický zákon) se rozšiřuje, sílí a dostává se do povědomí společnosti stále víc a víc. K jeho revitalizaci během posledních šedesáti let došlo zřejmě hned z několika důvodů.

Svět se stal natolik technicky vyspělým, že přestal vnímat čarodějnictví a pohanství jako konkurenci. Zároveň ale začala tato vyspělost lézt některým lidem na nervy a rozhodli se hledat protipól, pravý opak racionální a moderní doby, od které se potřebovali alespoň částečně nebo zcela odpoutat. Novopohanská společenství, rituály, keltská hudba, fantasy literatura a filmy… to jsou jen některé z aspektů současného stylu života těch, kteří se rozhodli vrátit nebo se alespoň ohlédnout zpět ke starým kořenům.

Kult Wicca

Mezi nejznámější neopohanská náboženství patří Wicca. Kult, který na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století založil Gerald Brusseau Gardner, byl silně inspirován pohanstvím, kultem plodnosti, lidovým čarodějnictvím i klasickým okultismem a navazuje na venkovské čarodějnictví praktikované v oblasti New Forest v Anglii. Později se z tohoto magického oboru vyvinuly další tradice, jako například Wicca Saská nebo Dianická. Do svého náboženství Gardner začlenil celou řadu prvků západního okultismu. Často se jako základní pravidlo wiccanů uvádějí slova: „Čiň, co chceš, pokud nikomu neškodíš.“

Gardner byl roku 1939 zasvěcen do covenu (něco jako uzavřený spolek čarodějů a čarodějnic) v New Forest (anglické hrabství Hampshire). Roku 1953 založil coven s názvem Wicca a jeho první kniha, která se novopohanstvím zabývala, nesla název „Witchcraft Today“ (Čarodějnictví dnes).

Wicca neuznává žádný text jako dogmaticky pravdivý (jakým je například Bible pro křesťany nebo Korán pro muslimy), má ale svůj ústřední posvátný spis nazývaný Knihou stínů (Book of Shadows). Tato Kniha se předává z učitele na žáka v prakticky nezměněné podobě po mnoho generací. Většinou obsahuje instrukce k nejrůznějším rituálům a čarodějným praktikám nebo mytické básně.

Hlavní wiccanská božstva, Rohatý bůh a Velká bohyně, mají tajná jména, která jsou (podobně jako Kniha stínů) předávána z učitele na žáka v rámci zasvěcovacího rituálu. Bůh a Bohyně představují svoje vzájemné protiklady, dvě misky vah, na kterých jsou různorodé předměty, obojí ale váží stejně, čímž je udržována rovnováha pohlaví, světa a celého vesmíru.

Panna, Matka a Stařena – to jsou tři aspekty Velké bohyně, které odpovídají fázím, jimiž prochází měsíc. Bohyně je pak považována za zosobnění samotné Země. Bůh je Bohyni synem, milencem i manželem a jeho nebeským tělesem je Slunce. O zimním slunovratu se Bohyni narodí jako syn, který plně dospěje s příchodem jara a stává se jejím milencem. Na podzim je už starý a blíží se jeho smrt. Na začátku zimy se pak odebírá do podsvětí, aby se o zimním slunovratu mohl znovu narodit.

Konec pohanů v Čechách?

Novopohanství se v naší zemi začalo objevovat teprve na konci osmdesátých let 20. století. Ani dnes však u nás nezažívá takový rozkvět jako například v Británii nebo v USA. K Wicce a dalším pohanským směrům se v České republice hlásí jen hrstka lidí a nezdá se, že by se tato komunita nějak zvlášť rozrůstala. Samozřejmě i v našich končinách existují organizace jako například Bratrstvo Keltů, které lidem přináší alespoň nějakou tu ochutnávku prastaré pohanské kultury, jedna vlaštovka však ještě hejno nedělá.

Šedesátá léta, která měla na západ od našich hranic na rozmach alternativních náboženských směrů zásadní vliv, jsou dávno pryč a česká pohanská scéna má za světem padesátileté zpoždění. Většina neopohanů nemá potřebu získávat další ovečky pro svou víru. Představa wiccana, stojícího u vstupu do metra s pohanskými časopisy v rukou nebo zpívajícího písně obracející lidstvo k Bohyni, je tak poněkud úsměvná. 

Ve středověkých Čechách se zachovávalo jen právo zvykové, soudci se tedy neřídili žádnými obecně platnými předpisy, ale právo pro každý případ znovu a znovu „nalézali“, čili posuzovali podle své libovůle, o které prohlašovali, že je v souladu s „dávnými zvyky“. Karel IV. se to pokusil zásadně změnit.

První zemský zákoník

„Aby spravedlnost, dosud tak strašně pošlapávaná, dále už zůstávala na svobodě... a posouzení pře se vám dostávalo nikoli vůlí posuzujícího, ale cestou rozumu,“ to jsou slova z předmluvy k zákoníku, jemuž pozdější tradice přiřkla název Majestas Carolina. Karel IV. toto zlomové právní dílo s nejlepšími právníky připravoval několik let, ale s jeho představením české šlechtě si počkal na vrchol své moci – učinil tak po návratu z císařské korunovace v říjnu 1355.

TIP: Otec vlasti: Byl Karel IV. Čech, Němec nebo Lucemburčan?

Hlavním Karlovým cílem bylo konečně dát Českým zemím psané zákony. Zákoník má celkem 127 článků a měl se předčítat každý rok na začátku jednání zemského sněmu. Je z něj patrná především snaha zabezpečit mír a řád v království, aby se nemohly opakovat chaotické události z let panování Karlova otce Jana. Nyní mělo být jasně stanoveno, jak se má postupovat v případě smrti krále a že pokud si královna bude chtít vzít po smrti krále jiného muže (což byl případ Elišky Rejčky, vdovy po Václavovi II., a Jindřicha z Lipé), musí oba odejít ze země. Další ustanovení se týkala práv nejvyšších zemských úředníků a jejich možného potrestání.

Hazard i ochrana lesů

V zákoníku se řešilo i dědické a manželské právo nebo trestání žhářů a odbojníků. Zajímavá jsou ustanovení o zákazu hry v kostky, kterou Karel nejprve kategoricky vyloučil s poukazem na zhoubné následky hazardu, ale posléze povolil, pokud se bude hrát jen o hotové peníze nebo o malý dluh. Někteří šlechtici holdující kostkám byli totiž schopní zastavovat i celé majetky, a přivést tak svůj rod na mizinu. Články o právech královských lesů zase přinášejí první ustanovení o ochraně přírody, když hovoří o nutnosti zachovat krásu českých hvozdů.

Majestas zčásti vycházel ze starých českých právních zvyků, zachovával třeba předpis o krutém trestu uškrcení u kůlu, který má stihnout dívku i jejího muže, pokud by se vzali bez vědomí nebo proti vůli rodičů. Ale například starobylé takzvané boží soudy neboli ordály zákoník naopak proti vůli části duchovních pod těžkými tresty zakazoval. Šlechtě se mimo jiné zapovídalo uřezávat poddaným nosy, vylupovat oči nebo utínat údy.

A právě omezování šlechty, která si v neklidných letech po vymření Přemyslovců zvykla jednat dost nevázaně, vedlo nakonec k tomu, že Karel IV. se zákoníkem narazil. Českým pánům vadilo asi především to, že by právo mělo být sepsané a jasně dané. Když císař viděl, že by zákoník neprosadil, raději prohlásil, že kodex nešťastnou náhodou spadl do ohně a celý shořel. Nebyla to pravda, jeden z rukopisů se zachoval třeba v rožmberském archivu, což dává tušit, kdo s ním nesouhlasil. Mnoho z ustanovení zákoníku se však posléze Karlovi přece jen podařilo prosadit jinými cestami.

„Naše císařská kniha“

To, co Karlovi nevyšlo v Čechách, toho dosáhl v Říši. Hlavní zákoník pro Římskou říši připravoval stejně jako ten český dlouho dopředu a rovněž jej uvedl záhy po své císařské korunovaci. Na dvou zemských sněmech v Německu se pak projednával po celý rok 1356. Karel ho nazýval „Naše císařská kniha“, ale dnes se mu říká Zlatá bula Karla IV. podle přivěšené pečeti ze zlata. Bula platila až do zániku Říše za napoleonských válek v roce 1806!

Karel v Bule s konečnou platností stanovil počet kurfiřtů, tedy volitelů římského krále na sedm (tři duchovní a čtyři světské) s tím, že o volbě nového panovníka rozhoduje většina hlasů. To byla velká změna oproti předchozímu stavu, kdy se museli všichni volitelé, mezi nimiž měl český král v čestné hodnosti nejvyššího číšníka zajištěno výsadní postavení, shodnout, což vedlo k patovým situacím a volbám dvou i tří králů najednou. Bula též přesně popisovala, jak mají probíhat různé ceremonie na císařském dvoře, kdo má kde stát, co má mít na sobě a také, kdo má co zaplatit. Každý z kurfiřtů měl ovládat všechny jazyky Říše, jmenovitě němčinu, latinu, italštinu a „slovanštinu,“ tedy češtinu.

Také v oblasti právního povýšení Českého království slavil Karel úspěchy. Zlatá bula potvrzovala právo českého sněmu volit v případě vymření dynastie nového panovníka. Říšský vládce tedy už nesměl udělit české království jako „uprázdněné léno“, ale musel potvrdit českou volbu. Království též získalo úplnou soudní samostatnost, takže žádné odvolání do Říše oslabující moc českého vladaře už nebylo možné. Vztah Českých zemí a Říše se tím rozvolnil.

Kdo všechno je ke službě v armádě způsobilý? Kromě plnoletosti a trestní bezúhonnosti musí uchazeč mít dokončené alespoň učňovské vzdělání a nesmí být členem žádné politické strany nebo odborové organizace. Zajímavostí je požadovaná výška nového brance. Už je dávno pryč doba, kdy pruský král Friedrich II. přijímal do armády jen ty nejvyšší muže, ale přesto existují i u nás určitá omezení. Pro muže je stanovena minimální hodnota 160 cm, pro ženy pak o 5 cm nižší. Chemici a osádky tanků a samohybných tanků (kromě řidiče) pak mohou měřit nejvýše 185 cm. Své zvláštní předpisy má v tomto směru Hradní stráž, která požaduje brance s výškou 176–188 cm.

Od registrace k lékaři

Pokud si jste svým rozhodnutím obléci uniformu jisti, musíte navštívit náborovou internetovou stránku www.kariera.army.cz, kde se zaregistrujete k budoucí službě vojáka z povolání, popřípadě člena aktivních záloh nebo účastníka dobrovolného cvičení. V prvním jmenovaném případě vyplníte kromě základních údajů také preferované posádkové město a své vysněné služební zařazení. Na výběr je celkem 26 možností od střelce či průzkumníka přes ženistu a mechanika až po právníka nebo kuchaře. Následuje čekání na telefonickou výzvu rekrutačního střediska, která odstartuje dlouhý přijímací proces.

Uchazeč o službu si osobně podá žádost o povolání do služebního poměru a podepíše čestné prohlášení, že není politicky aktivní. Poté dostane formuláře k zdravotním prohlídkám, které musí absolvovat ve vojenské nemocnici v Praze, Brně nebo Olomouci. Lékaři si budoucího vojáka opravdu důkladně proklepnou – čeká jej vyšetření moči a krve, zraku, sluchu a řeči, rentgen hrudníku, EKG, neurologické, orientační a kožní.

Případně mohou přijít na řadu i další prohlídky, pokud lékaři naznají, že je to nutné. Samostatnou kapitolu pak tvoří psychologická vyšetření. Na zájemce o službu čekají stovky otázek týkajících se jeho vztahu k rodině a bývalým partnerům, motivace vstupu do armády či jeho sklonům k agresivnímu chování. Byť se psychologické testy mohou zdát jako banální, právě na nich vždycky snaha mnoha uchazečů ztroskotá.

Od lékaře  do Vyškova

V případě úspěšného absolvování všech vyšetření budoucí voják směřuje opět do rekrutačního střediska, kam si již přinese velké množství různých dokumentů včetně dokladů o nejvyšším dosaženém vzdělání, rodného listu, výpisu z rejstříku trestů a všech možných dokladů o dosažené jazykové úrovni nebo získaných kvalifikacích (například řidičský průkaz). Následně se uchazeč objedná do takzvaného výběru, který probíhá v odděleních pro výběr personálu v Praze a Olomouci.

Jako první je na řadě zkouška fyzické zdatnosti, která se skládá ze čtyř částí. Muži do 30 let věku (starší uchazeči mají nižší normy) musí zvládnout 33 sedůlehů za minutu, zatímco ženy o pět méně. Kliky dělají pouze muži, a aby prošli, musí jich zvládnout za půl minuty 19. Třetí část zkoušky představuje skok snožmo do vzdálenosti minimálně 182 cm (u žen 144 cm) a vše zakončuje zátěžový test. Uchazeč šlape na rotopedu a senzory hodnotí jeho výkon ve wattech přepočítaný na jeden kilogram tělesné hmotnosti při tepové frekvenci 170 tepů za minutu.

TIP: Krok za krokem: Jak se stát příslušníkem Francouzské cizinecké legie

Po absolvování všech fyzických testů pokračuje uchazeč do poradenské části výběru, kde mu je nabídnuto volné služební místo. Armáda vychází z výsledků všech předchozích šetření a pokouší se zvolit takové služební zařazení, které co 
nejvíce využije uchazečových schopností. Pokud budoucí voják souhlasí, tak se rovnou dozví, kdy se má hlásit ve Vyškově k začátku svého výcviku.

Dokončení: Jak vstoupit do Armády České republiky (2)