Koníček zakrslý (Hippocampus bargibanti) je asi jen 2,5 centimetru velký mořský tvor, kterého můžete vidět v pobřežních vodách Japonska, Indonésie, Papuy-Nové Guiney, severní Austrálie a Nové Kaledonie. Pokud jej tedy odhalíte, protože tohoto nepatrného živočicha před spatřením chrání nejen velikost, ale rovněž vynikající maskování. S oblibou se totiž pohybuje kolem vějířů gorgonií, s nimiž dokonale splývá.

TIP: Kabát pro každou příležitost: Kouzelnické triky rybích chameleonů

Existují dvě barevné variety koníčka zakrslého – šedá s červenými výrůstky, která žije na gorgoniích rodu Muricella plectana a žlutá s oranžovými výrůstky. Druhého jmenovaného koníka je možné najít na gorgoniích Muricella paraplectana. Kamufláž je natolik účinná, že koníci byli objeveni teprve tehdy, když byli jejich hostitelé vyjmuti z mořského dna a umístěni do mořských akvárií.

Zařízení MASCARA (Multi-site All-Sky CAmeRA) bude pátrat po exoplanetách, které z našeho pohledu přecházejí přes disk své jasné mateřské hvězdy. Na základě získaných pozorování by měl vzniknout katalog cílů vhodných pro další výzkum.

Stanice systému MASCARA v Chile je v pořadí druhá, která již zahájila svá pozorování. První pracuje na severní polokouli na observatoři Roque de los Muchachos na Kanárských ostrovech. Každá stanice se skládá ze sady kamer umístěných v kontejneru s kontrolovaným vnitřním prostředím a umožňuje sledování téměř celé oblohy pozorovatelné z daného stanoviště.

Zamostřeno na horké Jupitery, Neptuny a super-Země

„Abychom mohli efektivně pokrýt celou oblohu, potřebujeme stanice umístit jak na severní tak na jižní polokouli,“ říká Ignas Snellen z Leiden University, vedoucí projektového týmu MASCARA. „Díky druhé stanicí umístěné na La Silla jsme nyní schopni monitorovat téměř všechny jasnějších hvězdy prakticky na celé obloze.“

MASCARA je systém pro vyhledávání extrasolárních planet, který byl postaven pracovníky Leiden University v Nizozemí. Jeho kompaktní a levná konstrukce vypadá jednoduše, ale jedná se o inovativní, flexibilní a vysoce spolehlivé zařízení. Srdcem systému je pětice digitálních kamer s běžnými fotografickými objektivy. Díky nim MASCARA pořizuje opakovaná měření jasnosti tisíců hvězd a v získaných datech pátrá po jemných poklesech vyvolaných případným přechodem neznámé planety přes disk mateřské hvězdy.

Tato metoda hledání exoplanet je označována jako tranzitní fotometrie. Na základě provedených měření lze přímo určit velikost planety i parametry její dráhy. U jasnějších systémů je tímto způsobem možné (na základě následných pozorování velkými dalekohledy) zkoumat i základní vlastnosti atmosféry objevené planety.

Hlavním úkolem systému MASCARA je hledání extrasolárních planet u nejjasnějších hvězd na obloze, což je pozorování, které dosud neprováděl žádný přístroj ani na povrchu ani ve vesmíru. Cílovou populací jsou především horké Jupitery, sytém je však schopen objevovat také exoplanety o velikosti Neptunu nebo dokonce typu super-Země. Předpokládá se, že výsledným produktem celého projektu bude katalog nejjasnějších blízkých cílů, o který se při svých pozorováních budou opírat budoucí zařízení zaměřená především na detailní charakteristiku atmosfér těchto extrasolárních planet.

Obyvatele nenápadných chatek čeká každé ráno bohatá snídaně, samozřejmě s donáškou téměř až do postele. Každá chatka má vlastní koupelnu, vzdálenou jen pár kroků, která je k nerozeznání od té v hotelovém pokoji. Pochopitelně tu nechybí ani bezdrátový internet. A u každé chatky najdete romanticky laděnou horkou lázeň včetně svíček a šampaňského. K dispozici je dokonce i sauna, rovněž vzdálená jen pár kroků. Říká se tomu glamour camping – zkráceně glamping. 

Zachovejme klid

Není divu, že tyhle chatičky u Bledského jezera jsou rezervovány už půl roku dopředu. „Glamping je velmi oblíbený, byli jsme tím zájmem šokovaní,“ říká Nejc Kelbl, spolumajitel Camping Bled – prvního glampingu ve Slovinsku. A vzápětí dodává: „Do našeho kempu jezdí jen jedno procento Slovinců, ostatní hosté jsou cizinci. V případě glampingu je to ale jinak. Slovinců přijíždí více než třetina a poukazy na ubytování jsou velmi oblíbeným dárkem.“

První dvě „glamour“ chatky, které v kempu vyrostly v roce 2010, slavily takový úspěch, že se vedení kempu rozhodlo postavit dalších deset. A přestože zájem je o ně velký, víc už jich tady nebude. „Kdybychom tady postavili třicet nebo čtyřicet chatek, připadali by si hosté jako někde v městečku a nebylo by to příjemné. Proto chceme zachovat ten klid a nízký počet chatek,“ vysvětluje Nejc Kelbl. 

Moderně i tradičně

Kempování pro náročné ale samozřejmě není určeno jen párům. Kemp u Bledského jezera pamatuje i na rodiny s dětmi. Pro ty postavili chatky v jiné části kempu, a děti tak mohou bezstarostně dovádět, aniž by někoho rušily. Rodinné chatky jsou klimatizované i vytápěné, takže se v nich dá bydlet celoročně. Navíc v nich hosté najdou i veškeré potřebné vybavení včetně vlastní kuchyňky. Ani v rodinné chatce nechybí internet a televize. 

Přesto se luxusní kempování řídí hlavně tradicemi a také ekologickými nároky na provoz. Glamping totiž není jen luxus a pohodlí, jeho zásadou je i elegantní design a soulad s přírodou. Klade proto vysoké nároky i na ekologii. Malé chatky jsou postavené jen z přírodních materiálů a navíc jsou inspirované chýšemi, které si uhlíři stavěli u milířů. „Měli bychom udržovat tradice a neměli bychom zapomínat na to, jak lidé dříve žili. A tohle je jeden ze způsobů, jak v této tradici pokračovat,“ vysvětluje Nejc Kelbl. Rodinné chaty se zase pyšní téměř nulovou uhlíkovou stopou.

Glampingových rezortů neustále přibývá, jen ve Slovinsku už je pět kempů a další tři se staví. Návrat k přírodě je zkrátka v módě a na své si přijdou i ti nejnáročnější, kteří se pohodlí nechtějí vzdát ani na chvíli. 

Rostliny spolu opravdu komunikují, ovšem nikoliv ve smyslu lidské řeči. Odborníci už dlouho vědí, že až 90 % půdních rostlin udržuje vzájemně prospěšné vztahy s houbami, a německý biolog Albert Bernhard Frank žijící v 19. století zavedl pro spojení jejich kořenů s houbami pojem „mykorhiza“. Rostliny houbám zajišťují výživu ve formě sacharidů a ty jim na oplátku pomáhají nasávat vodu, poskytují jim živiny jako fosfor a dusík a celkově posilují jejich imunitní systém. Poslední výzkumy prokázaly, že houby navíc umožňují rostlinám komunikovat, přičemž badatel Paul Stamets hovoří dokonce o „přírodním internetu Země“.

TIP: Kolik řečí znáš, tolikrát jsi hafanem! Přichází éra mluvících psů?

K předávání informací dochází díky myceliím čili shlukům houbových vláken, jež propojují blízké rostliny v jednotnou síť, přes kterou si mohou vyměňovat dusík, fosfor i uhlík. Prostřednictvím „houbového internetu“ například velké stromy pomáhají těm menším, jež rostou ve stínu a jinak by nepřežily.  

„Houbový internet“ má ovšem, podobně jako ten náš, i svoji temnou stránku: Některé rostliny totiž skrz něj cenné zdroje „kradou“. Například orchidej Cephalanthera austiniae, přezdívaná také „orchidej fantom“, takto pokoutně získává uhlík z blízkých stromů.

Komerční lety pětinásobkem rychlosti zvuku jsou zase o něco blíže díky úspěšnému testu odborníků australské Queenslandské univerzity. Experimentální let, označený jako HIFiRE 4, se nedávno odehrál v jihoaustralské Woomeře.

Během testu HIFiRE 4 nejprve odstartoval raketový stupeň, který vynesl do vesmírného prostoru nadzvukový kluzák HyShot V. Po oddělení od rakety se kluzák vrátil do atmosféry a přitom absolvoval sérii manévrů.

TIP: Inženýři otestovali hypersonický motor se 3D tištěnou spalovací komorou

HyShot V byl navržen tak, aby zvládl rychlosti kolem Mach 8. V programu HIFiRE sice vyvíjejí letouny s náporovými nadzvukovými motory, čili scramjety, HyShot V byl ale jen bezmotorový kluzák. Účelem tohoto testu bylo zjistit, jak se chová nadzvukový letoun ve velkých výškách.

V roce 1526 byly české země začleněny do soustátí, které pak po téměř dvě staletí plnilo důležitou úlohu v obraně křesťanské Evropy. Habsburská monarchie tvořila pomyslný „pancíř Západu“ proti vpádům vyznavačů islámu, kterým bitva u Moháče otevřela dveře k dalšímu postupu do Podunají.

České země nikdy bezprostředně nehraničily s oblastmi, které dlouhodobě ovládali osmanští Turci. Přesto turecká expanze do jihovýchodní Evropy výrazně ovlivňovala životy našich předků. Vedle vytrvalého pocitu ohrožení ze strany obávané Osmanské říše se obyvatelé zemí Koruny české museli vyrovnávat i s ekonomickými a dalšími dopady bojů proti „největšímu nepříteli všeho křesťanstva“.

Střet dvou světů

Vnímání Turků v očích obyvatelstva habsburské monarchie bylo formováno pocitem ohrožení ze strany Osmanské říše, výraznými náboženskými a kulturními odlišnostmi i dlouhodobým působením protiturecké propagandy. Sotva proto překvapí, že v nazírání Čechů, Moravanů, Slezanů a Lužičanů na muslimské dobyvatele jednoznačně převažovaly negativní stereotypy. Jejich výrazem se stala například nejrůznější nelichotivá slovní spojení, z nichž byla zvláště rozšířená charakteristika Turka jako „největšího nepřítele všeho křesťanstva“.

TIP: Turci u Vídně: Jak pomohli čeští vojáci v obraně města?

Ve stavovské společnosti českých zemí, zmítané náboženskými rozpory, přispívala v předbělohorské době společná obrana před tureckou hrozbou k překlenování třenic mezi katolíky a evangelíky. Projevilo se to nejen v působení bojovníků různého vyznání ve vojenských oddílech vypravovaných do Uher, ale také v dobové literatuře, jako například ve spise Antialkorán Václava Budovce z Budova vydaném roku 1614. V tomto díle se Budovec snažil argumentačně doložit ďábelský původ „nevěry mahometánské“, jak charakterizoval islám. Zároveň apeloval na sjednocení křesťanů v boji proti Turkům, kteří „mnoho tisíců lidu křesťanského sobě podmaněného mají a posavád podmaňují, i naše milé přátely zajímají, hubí a mordují“.

Společný nepřítel

V úvahách některých představitelů nekatolického tábora však Osmanská říše naopak představovala mocenský faktor, s nímž spojovali naděje na prosazení vlastních nábožensko-politických cílů. Tyto tendence vypluly napovrch v době českého stavovského povstání, kdy stavovští politikové (včetně Václava Budovce) navázali užší diplomatické styky s Cařihradem. Myšlenky na zapojení Turků do boje proti Habsburkům přežívaly ještě po Bílé hoře u české a moravské nekatolické emigrace. Koketoval s nimi také „učitel národů“ Jan Amos Komenský. Na převažujícím odporu vůči „nevěřícím“ však nic nezměnily.

Coby nástupce obrněnců řad BMP a MT-LB vytvořil Kurganský strojírenský závod platformu Kurganěc-25, kde číslo ve jménu odkazuje na největší bojovou hmotnost. Jde o střední pásové vozidlo, jehož základní aplikace představují vozidla určená k přepravě a podpoře pěchoty, tedy obrněné transportéry a bojová vozidla pěchoty. Tyto dvě verze se odlišují zejména sestavou výzbroje a prostředků aktivní ochrany, ale základní design podvozku a korby se shodují.

Obrněný transportér Kurganěc-25

V přední části se nachází motor a tříčlenná osádka, kdežto v zádi má svoje sedačky osm motostřelců. K bokům se dají připojit rozměrné bloky přídavné pancéřové ochrany, které dle některých zdrojů fungují i jako „plováky“, tedy dutá tělesa ke zvyšování výtlaku při plavbě. Obrněnce Kurganěc-25 totiž dokážou díky dvěma záďovým vodometům také plout. O pohon se stará agregát firmy JaMZ o výkonu mezi 588 kW, díky kterému by vozidla měla jezdit rychlostí cca 80 km/h.

Druhou podobu řady Kurganěc-25 reprezentuje bojové vozidlo pěchoty (na snímku), které se může pochlubit silnější útočnou i obrannou výzbrojí. Na korbě se nachází modul Epocha, označovaný někdy i jako Bumerang-BM, který se objevuje také na dalších ruských vozidlech nové generace. Základní výzbroj tvoří 30mm automatický kanon 2A42, vedle něj 7,62mm kulomet, kdežto na bocích modulu se nacházejí celkem čtyři vypouštěcí trubice pro protitankové řízené rakety Kornet-D s dosahem 10 km, naváděné pomocí laserového paprsku.

Součást modulu tvoří rovněž dva senzorové bloky, první pro střelce a druhý pro velitele. Druhou zásadní odlišnost bojového vozidla pěchoty (označovaného rovněž B-11) od obrněného transportéru tvoří kvalitnější ochrana, jelikož tato verze má i další systém aktivní ochrany – vyhlíží jako zmenšená varianta kompletu Afganit na platformě Armata.

Vrátíme-li se ještě k modulu Epocha, pak se obecně předpokládá, že jeho nynější podoba ještě nemá definitivní podobu a že sériová vozidla dostanou do výbavy kanon ráže 45 nebo 57 mm. Vedle toho se chystají další typy řady Kurganěc-25, například protiletadlový komplex a průzkumná či velitelská vozidla; spekuluje se i o lehkém tanku se 125mm kanónem.

Dodejme, že kolouch je po neplánované koupeli relativně v pořádku a v péči pracovníků záchranářské stanice Save of the Animals Rescue Foundation.

Nad některými objevy planetárních vědců zůstává rozum stát. Skutečně extrémní úlovek si nedávno připsal Alexis Smith z berlínského Institutu planetárního výzkumu a jeho spolupracovníci.

Objevili planetu, která je velikostí podobná Zemi, ale jinak má na svém kontě řadu extrémů. Planeta jménem EPIC 228813918 b oběhne svou hvězdu za extrémně krátkou dobu. Stihne to za 4 hodiny 20 minut, což z ní dělá planetu s druhou nejkratší známou oběžnou dobou vůbec. Planeta je také extrémně těžká. Je sice o něco málo menší než Země, ale její hmotnost prý odpovídá možná až 0,7 hmotnosti Jupiteru, pokud se tedy vědci nemýlili.

Železná Země u červeného trpaslíka

Hvězda EPIC 228813918 je červený trpaslík spektrální třídy M, jehož velikost i hmota jsou zhruba poloviční oproti Slunci. Tento planetární systém je od nás vzdálený asi 310 světlených let.

TIP: Planety červených trpaslíků možná nejsou tak obyvatelné, jak jsme si mysleli

Pokud jde o chemické složení, planeta EPIC 228813918 je zřejmě zhruba z poloviny tvořená železem. Železná je hlavně vnitřní část planety, kterou obaluje plášť s vysokým obsahem křemíku.

Už dlouhá desetiletí se snažíme objevit mimozemské civilizace. Mléčná dráha je podle všeho plná planet vhodných pro život, takže by tu takové civilizace skutečně mohly být. Zatím ale veškeré snažení vyšlo naprázdno.

Odborníci ze slavného Institutu SETI, jehož posláním je pátrat po cizích civilizacích, to nevzdávají. Teď přicházejí s novou metodou pozorování, která by měla rozšířit naše možnosti hledání mimozemšťanů.

Jejich nový projekt nese jméno Laser SETI. Klíčovou součástí projektu je stavba prototypu teleskopu, který dokáže zachytit záblesky laserů civilizace z jiné planety. V současnosti probíhá kampaň na crowdfundingové platformě Indiegogo, která by měla přinést badatelům alespoň 100 tisíc dolarů (asi 2 miliony 260 tisíc Kč).

Prozradí se mimozemšťané lasery? 

Odborníci v SETI se domnívají, že by cizí civilizace mohla vysílat laserové paprsky do okolního vesmíru neúmyslně nebo dokonce i záměrně, aby na sebe upoutala pozornost. Většina soudobých teleskopů takové záblesky nedokáže zachytit anebo jsou zaměřené jen na malý okrsek oblohy.

TIP: Záhadná hvězda KIC 8462852: Hejno komet, nebo mimozemšťané? Vědci pátrají dál

Pokud SETI uspěje ve svých plánech a sežene dostatečné finanční prostředky, které jim chronicky scházejí, hodlají po světě instalovat 100 až 120 speciálních teleskopů, které nejsou velké ani příliš drahé. S jejich pomocí zvládnou monitorovat celou noční oblohu.