25. srpna 2003 vynesla Raketa Delta II do vesmíru teleskop Spitzer. Jedná se o dosud největší infračervený dalekohled pracující v kosmickém prostoru: Nachází se na orbitě okolo Slunce a jeho hlavní zrcadlo o průměru 85 cm se pro maximální tepelnou citlivost observatoře chladí tekutým heliem na −267,5 °C. Zařízení dokáže zkoumat mnoho cílů, od vzdálených galaxií až po objekty Sluneční soustavy.
Další články v sekci
Časovaná bomba: Tající led v Grónsku může odkrýt opuštěnou toxickou základnu
Zamrzlá americká základna Camp Century v Grónsku je plná toxického odpadu. Pokud led roztaje, může dojít k ekologické katastrofě
Spojené státy v roce 1959 vybudovaly přímo v grónském ledovci vojenskou základnu Camp Century. Svého času zde pracovalo 200 lidí a základnu poháněl jaderný reaktor. V roce 1967 byla základna zrušena, lidé odešli a opuštěnou základnu plnou toxických odpadů pohltil grónský led, který dosáhl výšky 35 metrů nad základnou. Podle nové studie by ale před koncem století mohl Camp Century roztát a jedy by pak zamořily okolní prostředí.
V prostorách základny Camp Century se nachází 200 tisíc litrů nafty a 240 tisíc litrů odpadních vod, která obsahuje splašky, radioaktivní vodu z reaktoru a nejrůznější jedy včetně polychlorovaných bifenylů (PCB).
TIP: Znepokojivé znečištění: V roce 2050 bude v oceánu více plastů než ryb
Problém je, že se s tím zatím nedá nic moc dělat. Situaci ztěžuje fakt, že není úplně jasné, kdo by měl být za nebezpečný odpad zodpovědný. USA totiž postavily základnu na území Dánska, Grónsko se ale mezitím osamostatnilo.
Další články v sekci
Polynéská Samoa: Pravda a mýty o ostrovech volné lásky
Samoa je proslulá jako místo, kde se mimomanželské tělesné svazky posuzují velmi shovívavě. Skutečnost je trochu jiná, ale rozhodně ne méně zajímavá
Převážnou část Západní Samoy tvoří hornaté ostrovy sopečného původu Savaii a Upolu, k nimž patří sedm menších ostrovů. Podnebí je tu vlhké a rostou zde převážně tropické stálezelené pralesy. Hospodářství je založeno na zemědělství a rybolovu, negramotnost je podle oficiálních údajů nulová. Takto alespoň popisují ostrovní stát encyklopedické slovníky. Pro mě Samoa znamená především miliony hvězd pod širým nebem a kokosové palmy, v jejichž stínu zapomenete, že někde ve světě vrcholí ekonomická krize.
Návštěva je dar
Mezi hlavní samojské atrakce patří dům Roberta L. Stevensona, Baha'i Temple, chrám indické sekty Baha´i, kterých je údajně jen osm na celém světě, a Papasaea Sliding Rocks (přírodní skluzavky na velkých kamenech). Mně ale zajímali hlavně lidé, jejich zvyky a obyčeje. Proto jsem většinu času trávila ve vesničkách, doslova chodila z odbydlí do obydlí, ťukala na dveře, ptala se jestli mohu dál a pokud to jazyková bariéra dovolila, klábosila jsem s nimi, o čem to šlo. A při té příležitosti jsem fotografovala. Místní mě bez problémů zvali dál a na konci setkání mi poděkovali za návštěvu. Jako by by byli šťastní, že jsem překročila jejich práh.
Telefonní diplomat ze Štětína
Ostrovní stát se svými zhruba 220 000 obyvatel leží na druhé straně zeměkoule, v západní části souostroví Samoa ve střední části Tichého oceánu. Od Prahy ho dělí 24 letových hodin a 12 časových pásem. Když jsme letěli z Nového Zélandu, dostávali jsme se přes mezinárodní datovou čátu, kde je včera dnes a dnes zítra, a to doslova. Na Samoi je totiž ten samý čas jako na Novém Zélandu, ale o den dříve.
Politika tu nikoho nezajímá, ani v místních novinách se o ní nepíše.
Přesto Samoa pochopitelně nějaké politiky má. Podle ústavy je parlamentní demokracií, ale ve skutečnosti tu vládne náčelnická aristokracie. Doživotní hlavou státu je Malietoa Tanumafili II. Ministr financí a zastupující ministerský předseda, jehož rodina pochází ze Štětína, se jmenuje Misa Telefoni Reclaff. Misův děd žil většinu času v Berlíně a v roce 1906 přivezl z pověření Německé říše na Samou první telefon. Hned na to se oženil se Samoankou, v Berlíně sbalil svých pět švestek a koupil na ostrovech farmu. Do rodiny přinesl titul Telefoni.
Jak je to s volnou láskou?
Samoánský ministerský předseda ovšem není jen politikem, ale taky spisovatelem. Z jeho pera vzešel například román o volné lásce s názvem Love and Money (Láska a peníze). Asi ne náhodou si Reclaff zvolil zrovna tento námět, neboť volnou láskou je jeho země pověstná. Podle autora knihy se ale realita vzdaluje od představ Evropanů. „Na Samoi není žádný bezuzdný život. Například moje hrdinka Sieni vstupuje do manželství jako panna, i když moc dobře ví, co je orální sex,“ nechal se slyšet ministerský předseda. „A mé dospělé dcery byly některými pasážemi v knize zděšené. Pro samojské ženy je totiž panenství a manželství pořád velmi důležité.”
TIP: Tilicho Lake a Dhaulagiri aneb Přes nejvyšší jezero světa
Že by to s tou volnou láskou na ostrovech nebylo tak žhavé? Známý mého známého ji chtěl při svých cestách Polynésií vyzkoušet na vlastní kůži. Teprve poté, co se ho vybraná ostrovanka chystala nejdříve představit celé své rodině včetně bratrů a sester, od svého záměru odstoupil.
A co v literatuře stále často zmiňovaná praktická výuka žen v sexuálních dovednostech? Podle cestovatele a etnologa Miloslava Stingla ji měli na starost starší a eroticky zběhlejší muži – trochu zarážející je, že tuto roli často přebíral strýc dívky. Jindy se učiteli stávali muži, kteří měli mimořádnou potenci a erotickou výkonnost. Naučit se sexuálním dovednostem od zkušenějšího partnera je podle sexuologů ten ideální způsob a Samoané, zdá se, v tomto směru drží prvenství. Dávám se na toto téma do řeči s jedním z místních, ptám se ho, kolik má dětí. Že prý osm. Čtyři s manželkou, čtyři s „kamarádkou“. To asi mluví za vše. A i tomu se dá říkat volná láska.
Společnost má přednost
Listuji si v NEWS, což jsou místní dvojjazyčné noviny a marně se snažím soustředit na dešifrování samojštiny. „Děkuji“ se řekne „ Fa’afetai“, „Sbohem“ je „Tofa,“ vysvětluje mi milý a docela tlustý Samoan s placatým nosem. Jmenuje se Talu a na sobě má lavalava – zavinovací sukni, která ještě zesiluje dojem mohutnosti. Jeho filosofií je: mám, jsem šťastný, nemám, jsem také šťastný. Spěchat je pro něj téměř tabu a úsměv skoro povinností. Takoví jsou tady všichni, spokojení a šťastní – alespoň na mě tak působí.
Na ostrově zůstávají odemčené domy i auta. Většinou ani není co zamknout. Tradiční samojské obydlí, takzvané fale, je dřevený domeček bez pevných stěn, s ručně vyráběnými vytahovacími rohožemi mezi nosnými kůly. Ty se na noc stáhnou a ráno zase vytáhnou. Dnes rohože často nahrazuje igelitová plachta a tradiční doškové střechy vlnitý plech. My jsme se ubytovali v jednom z nich, a to přímo na pláži. Z postele jsme viděli na oceán, za přílivu byla voda metr od vchodu. Když foukal vítr, na střechu nám bubnovaly palmové listy. Když pršelo, byl to pěkný rachot, protože špička doškové střechy byla z vlnitého plechu.
„Dá se tady přežít?,” ptám se Talua. “Ale dá. Nesmíte se na to tady dívat očima vás ze západu. Vy jste individualisté, tvrdě mezi sebou soutěžíte a když se vám to nelíbí, odstěhujete se někam jinam. Ale tady u nás máme málo místa, my spolu musíme umět vyjít. Proto skupina, rodina, společnost přijdou první a jedinec až potom.“
Když stačí jen málo
Samoané jsou velice soběstační. Každá rodina totiž pěstuje dostatek zeleniny a ovoce. Ryby jsou v moři a prasata, která ke každé rodině patří, se starají o to, aby na nedělním stole bylo vždy dost vepřového. Mladí ostrované jsou proslulí svou neobvykle urostlou a svalnatou postavou, ostatně ve světě jsou vyhledávanými adepty do ragbyových týmů. Peníze tady nejsou, jak je u výměnného obchodu obvyklé, nutné. Může se stát, že by si někdo chtěl koupit luxusní majetek. Ale k čemu by byl ještě třetí televizor ve vesnici, když jsou už k dispozici dva – u starosty a u faráře, domy jsou otevřené a dívat se může každý?
Stejné pravidlo platí pro dva automobily v jednom sídlišti. Ty patří přirozeně knězi a nejdůležitějšímu Matai, což je obdoba našeho starosty, kterého má každá vesnice. Dojde-li k porodu, je z pick-upu sanitka. Když je třeba dovézt stavební materiál, pak je z vozidla náklaďák. Pro osobní dopravu existují barevné autobusy, které každou vesnici spojují s hlavním městem. Hlad je na Samoi cizí slovo, pro termín „krást“ neexistuje žádný překlad. Zato touha musí být typický polynéský výraz.
Rady do batohu
Jak se tam dostat
Nejlépe letadlem z Austrálie nebo Nového Zélandu, odkud cesta trvá zhruba tři hodiny. Během letu doporučuji sledovat informace, které si můžete naladit i na obrazovce na sedadle před vámi. Zhruba v polovině letu totiž budete překonávat mezinárodní datovou hranici a najednou se ocitnete ve stejné hodině včerejšího dne.
Měna
Samojská tala (WST). Jedna setina taly se nazývá sene. Názvy tala a sene jsou místními ekvivalenty pro slova dolar a cent. Značka pro talu je $, ale pro rozlišení od jiných měn se před tento znak dávají písmena WS (WS$). Za jeden novozélandský dolar (12 Kč), dostanete 1,85 tala. Jeden tala je ekvivalentem zhruba sedmi korun.
Ceny
Ceny jsou na Samoi velmi přijatelné. Litr benzínu koupíte za dvě tala, což je asi 14 Kč. Kilo tropického ovoce vyjde na 12 Kč.
Jak tam cestovat
Nejlépe pronajatým autem. Můžete zkusit i místní autobusy. Ty ale bývají přeplněné k prasknutí a lidé si sedají nejen vedle, ale i na sebe – a to i ti, kteří se neznají. Jestliže se tedy nezdráháte posadit si na klín nějakého sympatického Samoánce, hurá do toho :-)
Na obou hlavních ostrovech je asi 790 km zpevněných a 330 km nezpevněných silnic. Na ostrove Savaii je zpevněná cesta jen kolem ostrova podél pobřeží, na Upolu je krom okružní cesty možnost průjezdu po dvou silnicích napříč ostrovem (sever–jih). Doprava mezi oběma ostrovy je zajištěna trajekty (cca každé 2 hodiny) nebo letecky.
K 7. září 2009 došlo v zemi k zásadní změně – vláda změnila dopravní pravidla na jízdu vlevo. Argumentem bylo, že změna umožní obyvatelům dovážet levnější vozy z Austrálie a Nového Zélandu.
Co byste měli vědět
Každá žena nosí za uchem květinu. Je-li za uchem levým, znamená to, že je dívka stále svobodná. Květina za uchem pravým varuje případné nápadníky, že tady už nepořídí. Co se pohřbívání týče, na Samoi neexistují hřbitovy, které známe u nás. Své příbuzné si rodina pohřbívá přímo u domu. U každého stavení najdete jeden až dva honosně ozdobené hroby.
Doporučená doba návštěvy
Nejpříznivější měsíce k návštěvě jsou prosinec až únor. Od března začíná období dešťů, kdy odpoledne občas sprchne, ale hned nato vyjde sluníčko. Na území státu obecně panuje tropické podnebí – teplé a vlhké, ovlivněné jihovýchodními pasáty z Tichého oceánu. Průměrné teploty vzduchu se pohybují od 25 °C v červenci do 27 °C v lednu. Průměrný roční úhrn srážek činí 3 200 mm. Pozor na ničivé tajfuny, které se ostrovy občas přeženou.
Další články v sekci
SkyFire: NASA pošle k Měsíci sondu sestavenou ze 6 CubeSatů
CubeSat sonda SkyFire otestuje nový infračervený systém k průzkumu kosmických těles
Dnešní doba přeje miniaturním sondám. Jejich vývoj, konstrukce a hlavně vynesení na oběžnou dráhu totiž vyjde mnohem levněji, než v případě velkých sond. Společnost Lockheed Martin uzavřela kontrakt s NASA, podle něhož vyvine a postaví sondu SkyFire. Sonda se bude skládat ze 6 modulů CubeSat, miniaturních typizovaných sond, které už nějakou dobu létají do vesmíru.
Hmotnost SkyFire bude pouhých 14 kg, při rozměrech 10 × 20 × 30 cm. Přesto by se SkyFire měla dostat k Měsíci a tam uskutečnit vědecký program. SkyFire bude totiž součástí celého hejna podobných CubeSatů nebo jejich sestav, které doprovodí kosmickou loď Orion během mise Space Launch System Exploration Mission-1 (EM-1).
TIP: Do vesmíru míří flotila miniaturních satelitů KickSat-2
Z Mysu Canaveral by Orion i všechny CubeSaty měli odstartovat v roce 2018. Stěžejním cílem sondy SkyFire ale nebude samotná věda, nýbrž testy nových technologií. SkyFire bude vybavena infračerveným systém k průzkumu povrchu kosmických těles, který bude v budoucnu možné využít ke hledání vhodných míst pro přistání dalších sond nebo budování kosmických základen.
Další články v sekci
Výzkum regenerace obojživelníků a ryb přináší naději i pro lidské pacienty
Genetické mechanismy regenerace axolotlů, dánií a bichirů jsou prakticky stejné, což je pro lidské pacienty dobrá zpráva
Lidské tělo si regeneruje kůži, nehty, vlasy a některé další tkáně. Oproti axolotlům a dalším živočichům jsme ale břídilové. Axolotlové si mohou regenerovat končetiny, ocas a dokonce i některé části míchy.
Vědci prostudovali genetické mechanismy regenerace axolotlů a spolu s nimi i ryb dánií a bichirů. Ukázalo se, že i když se evoluční cesty axolotlů, dánií a bichirů rozešly před asi 420 miliony let, tak přesto je jejich regenerace po genetické stránce prakticky stejná.
TIP: Umělá inteligence odhaluje tajemství regenerace ploštěnek
Badatele to velmi potěšilo, protože tento objev zvyšuje naděje, že jednoho dne pomocí těchto mechanismů dokážeme lidskému tělu regenerovat scházející končetiny.
Další články v sekci
Nové nápady: Pneumatický dopravní systém hyperloop míří pod vodu
Podvodní systém hyperloop by měl přepravovat náklad i lidské pasažéry
Společnost Hyperloop One intenzivně pracuje na technologii pneumatického dopravního systému hyperloop. A stále přicházejí se zajímavými nápady.
Peter Diamandis z vedení společnosti nedávno potvrdil, že Hyperloop One se zabývá i podvodní verzí dopravního systému. Ta by měla být použita k dopravě nákladu k plovoucím přístavům na volném moři.
TIP: Hyperloop by mohl vozit pasažéry mezi Stockholmem a Helsinkami za půlhodinu
Diamandis lituje, že je kalifornské pobřeží plné přístavů. Rád by se společností Hyperloop One dosáhl toho, že se tyto přístavy přesunou dál od pobřeží. Hyperloop One rovněž zvažuje i podvodní dopravu pasažérů.
Další články v sekci
William Buckland: Pojídač pštrosů, štěňat a netopýrů
V paleontologii se – stejně jako v jiných vědách – čas od času setkáváme s velmi výstředními postavami, z nichž některé lze označit téměř za šílence, jiné přinejmenším za podivíny. Seznamte se se čtveřicí těch nejzajímavějších…
Mezi nejzajímavější postavy v dějinách vědy patří britský reverend a profesor geologie na Oxfordu William Buckland. Proslul zejména jako vědec, jenž oficiálně popsal prvního známého dinosaura – v únoru 1824 představil světu rod Megalosaurus. O jeho životě však kolují i mnohé zajímavější legendy. V první řadě šlo o podivína, který doma choval celou menažerii exotických zvířat, mezi nimiž nechyběli medvědi a hyeny. Buckland se také doslova „projedl“ celou živočišnou říší: Údajně byste nenašli jediné zvíře, které za svého života neochutnal – včetně pštrosa, štěněte, nebo dokonce moči netopýra.
Seriál Podivíni, šílenci a géniové paleontologie
- William Buckland: Pojídač pštrosů, štěňat a netopýrů (vyšlo 24. srpna)
- Ernst Stromer: Svéhlavý odpůrce nacistického režimu (vychází 27. srpna)
- Franz Nopcsa: Excentrický baron jako z románu (vychází 30. srpna)
- Robert Bakker: Kacíř paleontologie a otec dinosauří renesance (vychází 2. září)
Stejně jako mnozí jeho kolegové projevoval již od nejútlejšího věku velké nadání a všestranný zájem o přírodu, zejména o horniny a zkameněliny. Díky své cílevědomosti a píli, i díky dobrým vědeckým a církevním kontaktům, se pak postupně vypracoval a v profesním životě se mu velmi dařilo. Jeho univerzitní přednášky patřily k nejnavštěvovanějším, což bylo dáno i jeho smyslem pro humor a jistou nepředvídatelností – Buckland prý na studenty křičel, divoce gestikuloval a osobně předváděl projevy chování nejrůznějších zvířat.
Prostitutka z paleolitu
Mezi humorné epizody patří také údajná svatební cesta pana a paní Bucklandových do Palerma, kde se novomanželé rozhodli navštívit i místní klášter s ostatky svaté Rozálie. Profesor Buckland v sobě ovšem nedokázal potlačit vědce: Nahlas proto místnímu knězi oznámil, že na základě anatomického ohledání musí bohužel konstatovat, že se nejedná o pozůstatky ženy, ale mrtvé kozy…
K jeho dalším vtipným přehmatům patřilo nepochopení odlišných zvyků a morálky pravěkých lidí. Když viktoriánský gentleman Buckland objevil ostatky muže z éry paleolitu, pokládal nebožtíka kvůli nalezeným šperkům za prostitutku, která kdysi přišla do Anglie s Římany. Oficiálně tedy kostru nazval „Červenou dámou z Pavilandu“: Za ženu ji označil jednoduše proto, že se nedokázal smířit s představou, že by kterýkoliv – byť pravěký – gentleman mohl nosit šperky.
Podobnou zatvrzelost projevoval po větší část svého života také v oblasti geologického záznamu a textu Písma svatého – Buckland věřil v doslovný výklad Bible i světové potopy, pro kterou hledal důkazy především v britských jeskyních. Proslul rovněž jako první odborník na koprolity, tedy zkamenělý trus pravěkých zvířat. Aby si o fosilizovaných exkrementech učinil lepší představu, prováděl ve vlastním domě bláznivé pokusy: Nechal například svoji hyenu sežrat morče a výsledný trus potom zevrubně zkoumal přímo na koberci.
Další články v sekci
Kempování pro náročné: Stan za cenu rodinného domu
Autonomní stan Cocoon je dílem vizionářského architekta Harryho Gesnera, z jehož rýsovacího prkna vzešla například předloha pro slavnou Operu v Sydney. Přestože stavba vypadá spíše jako zahradní domek, je prý snadno a rychle sestavitelná a přesto velmi pevná – podle vývojářů odolá i orkánu o rychlosti 145 kilometrů v hodině.
Součástí luxusního stanu jsou solární panely, které zajistí světlo a ohřev vody, hi-tech systém toalety a další vychytávky moderních technologií. Luxusní je ovšem i cena – za 65metrovou verzi Cocoon zaplatíte 100 tisíc dolarů (přibližně 2,3 milionu korun), o třetinu větší varianta Tipi pak vyjde dokonce na 4,6 milionu korun.
Další články v sekci
Vývoj šlechty v Čechách: Jak se stal z rytíře dvořan
Odkud se vlastně vzali první šlechtici a co to bylo za lidi?
Zabrousíme-li do dávných dob kmenového uspořádání, uvidíme, že se kolem kmenového vůdce utvořila skupina nejzdatnějších bojovníků, která zajišťovala bezpečnost kmene proti vnějším nepřátelům. Právě v ní byl zárodek pozdějších šlechticů.
Panovníkova družina
Po boku panovníka se do 11. století vytvořila vrstva „nejstatečnějších“, která z jeho pověření hrála v tomto raném státě důležitou roli. Mohlo ji tvořit maximálně několik několik desítek rodů. Vedle Slavníkovců známe z kronik jménem ještě několik z nich (třeba Hrabišice nebo Vršovce). Tehdy ještě byli hrdí na svá slovanská jména. Většina nám jich ale stále ještě zůstává skryta, protože šlechtici až do konce 12. století necítili ještě potřebu vydávat listiny a nechávat si písemně potvrzovat svá práva.
Vedle role bojovníků začali hrát velmožové také úlohu správců panovníkova majetku. Z učebnic známe pojem hradská soustava. To v praxi znamenalo, že panovník spravoval zemi prostřednictvím hradisek (vzácně i prvotních hradů) a kolem nich utvořených obvodů. Takový obvod se nazýval latinsky beneficium a byl s ním spojen výhodný úřad beneficiáře. Tyto úřady svěřoval český kníže do rukou svých velmožů. S tím souvisela správa daného obvodu, tedy četné povinnosti včetně vybírání poplatků, ale také výhody a výdělky. To už je jakýsi základ pozdějšího pozemkového vlastnictví šlechty. V této době to však stále byl majetek panovníka.
Kníže byl na svém území téměř absolutním vládcem, který měl v podstatě moc nad životem a smrtí všech lidí. Měl být ztělesněním spravedlnosti, a mohl vyhnat či povýšit koho se mu zachtělo. Beneficia nebyla dědičná a panovník mohl kdykoliv podle své libovůle správce vyměnit, což také často dělal. Na oplátku měli velmožové jedno důležité právo, na němž si mimořádně zakládali – volit knížete. Podle tradice to však mohl být pouze někdo z rodu Přemyslovců a v praxi to často fungovalo tak, že si vládnoucí kníže nechal volbou potvrdit svého nástupce ještě za svého života.
Další články v sekci
Enrico Fermi: Muž, který spustil první řízené štěpení jádra
Architekt prvního atomového reaktoru Enrico Fermi jej dokázal poprvé spustit v prosinci 1942. Fermiho úspěch přispěl také k zrychlení vývoje atomové bomby
Nositel Nobelovy ceny z roku 1938 (za výzkum v oblasti radioaktivních prvků, 1938) Enrico Fermi (1901–1954) řídil stavbu prvního experimentálního jaderného reaktoru světa pod tribunami fotbalového stadionu Chicagské univerzity. Reaktor nazývaný Pile-1 obsahoval 45 000 grafitových cihel o hmotnosti přes 360 tun, které sloužily jako moderátor neutronů.
Palivo tvořilo šest tun uranových ingotů (kovových polotovarů) a 45 tun oxidu uranu. K řízení štěpné reakce sloužily kadmiové tyče zasouvané do reaktoru. Zařízení zahrnovalo i automatický systém s havarijní tyčí. Chybělo chlazení i ochranný plášť, takže štěpná reakce mohla probíhat maximálně několik desítek minut. Ke klíčovému experimentu došlo 2. prosince 1942.
Fermi vysunul z reaktoru havarijní tyč a posléze i regulační tyče. Kolem půl čtvrté odpoledne se mu podařilo dosáhnout kritického stavu a reaktor začal zvyšovat svůj výkon. Fermi nechal řízenou štěpnou reakci úspěšně běžet asi půl hodiny. I když reaktor disponoval pouze mizivým výkonem, experiment jednoznačně prokázal, že řetězovou reakci lze uskutečnit a vývoj jaderné zbraně je možný. Úspěch napomohl i k přesvědčení některých dosud váhajících armádních představitelů a k uvolnění peněz pro urychlení vývoje atomové bomby.