Všemi očekávaný vesmírný teleskop James Webba by měl nahradit dosluhující Hubbleův teleskop. Do vesmíru ho podle všeho vynese raketa Ariane 5 z Francouzské Guyany a pracovat bude v Lagrangeově bodě L2 soustavy Země-Slunce, zhruba 1,5 milionů kilometrů od Země, z našeho pohledu za Sluncem.

Jenomže start teleskopu Jamese Webba se opět odkládá. Úplně původně se měl vypravit do vesmíru již v roce 2007. Nově oznámený start by měl proběhnout v březnu 2021, tedy téměř o 14 let později oproti původnímu termínu. Podle vyjádření NASA jsou důvodem k novému odkladu lidské i technické chyby, a také přehnaný optimismus. 

Chyby, poruchy i přehnaný optimismus 

Problémy, kterým tým kolem nového teleskopu musí čelit jsou někdy až úsměvcné. Při čištění ventilů pohonného systému teleskopu bylo například omylem použité nevhodné rozpouštědlo. Ventily pak musely být vymontovány, opraveny nebo i nahrazeny, a poté opět nainstalovány na svá místa.

TIP: Vesmírný dalekohled Jamese Webba bude zkoumat i Mars

S dalšími a dalšími odklady startu teleskopu také narůstá celkový účet. Z počátečního odhadu 0,5 miliardy dolarů se v současné době cena teleskopu vyšplhala téměř k 10 miliardám dolarů (přes 223 miliard Kč). Podle NASA to ale bude rozhodně stát za to.

Nový teleskop bude zaměřen na výzkum vesmíru v oboru infračerveného záření, jež dokáže proniknout například skrz oblaka kosmického prachu, která nejsou průhledná pro viditelné světlo. To umožní lépe studovat vzdálené mlhoviny, molekulární oblaka v místě rodících se hvězd, prachoplynné disky mladých hvězd se vznikajícími planetami nebo například jádra aktivních galaxií.

Odchod 700–800 osob nevyhlíží příliš dramaticky, přesto šlo o zlom dalekosáhlého významu i v celoevropském měřítku. Tehdejší pražské vysoké učení ztratilo až tři čtvrtiny svých členů, kteří nalezli uplatnění na nově založené univerzitě v Lipsku či na jiných evropských vysokých školách. Tam všude začali dštít oheň a síru na Jana Husa a další české stoupence anglického myslitele Johna Wyclifa, obviňovaného z kacířství.

Rána mezinárodní pověsti

Ostré kritice německých učenců neunikl ani Václav IV., jenž členům českého národa poskytl v rozhodování o univerzitních záležitostech tři hlasy, zatímco ostatním národům (bavorskému, saskému a polskému, tvořenému převážně slezskými Němci) hlas jediný. Řada z nich to později na kostnickém koncilu Husovi i Jeronýmovi Pražskému připočetla k tíži. Zatímco Husova skupina exodus německých univerzitánů vítala, pražští řemeslníci a obchodníci neskrývali rozpaky. Mizeli jim zákazníci, kteří Praze přinášeli „veliké požitky“.

Zanedlouho se ukázalo, že odchod doktorů, mistrů a studentů „cizích“ národů prestiž pražského vysokého učení výrazně oslabil, byť se zprvu významněji nedotkl jeho odborné úrovně. Mnozí čeští učitelé, především v oblasti přírodních nauk (matematika, astronomie, lékařství), představovali skutečnou evropskou špičku. Rovněž teologické a filozofické myšlení drželo krok se světem, ba v myšlenkové odvaze i v hledání nekonvenčních řešení aktuálních společenských problémů jej svým způsobem předčilo. Události spjaté s Dekretem kutnohorským však zasadily tvrdý direkt mezinárodní pověsti pražské univerzity. Donedávna renomovanou školu postihl dramatický úbytek posluchačů.

Snížená důvěryhodnost

Pražská univerzita se tak začala regionálně uzavírat již několik let před výbuchem husitské revoluce. Vysoké učení, podezřelé svými sympatiemi k wyklifskému kacířství, přestalo lákat nadané mladíky ze zahraničí i z katolických oblastí českého státu. Husova skupina se sice snažila přesvědčit veřejnost, že se na odborné úrovni pražské alma mater nic nezměnilo, zájem o studium v Praze přesto nezadržitelně klesal.  

Dekret kutnohorský a odchod „cizích“ učitelů i studentů výrazně posílily pozice Husova kruhu, ale ten nezískal okamžitou kontrolu nad celou univerzitou. Názorová radikalizace husitského proudu vyvolala odmítavou reakci na teologické fakultě, která zachovala loajalitu vůči vrcholným církevním institucím a v průběhu roku 1412 se proti Husovi rázně vymezila. 

Nepočetní mistři lékařské fakulty neměli (kromě Husova přítele Křišťana z Prachatic) z vyostřujících se poměrů žádnou radost a učitelé právnické fakulty, jež se už v roce 1372 ustavila jako samostatná specializovaná univerzita, s rodící se husitskou reformou vesměs nesouhlasili. Není divu. Ačkoliv se na tuto školu Dekret kutnohorský bezprostředně nevztahoval, propadlo se množství imatrikulovaných studentů v letech 1409–1418 ve srovnání s předchozím desetiletím o plných 80 %. Ale ani artistická fakulta (tedy fakulta svobodných umění), na níž měli rozhodující slovo Jan Hus a jeho spolupracovníci (Jakoubek ze Stříbra, Jeroným Pražský), podporovaní radikálně smýšlejícími studenty, nezněla názorově v jedné tónině. Ještě roku 1417 na ní působilo několik katolických mistrů.

Církev proti univerzitě

V souvislosti s Husovým procesem vedeným u papežské kurie, s konáním kostnického koncilu i s pokračující polarizací české společnosti se zjednodušily též poměry na vysokém učení. V souladu s verdiktem krále Václava IV. museli v červnu 1413 opustit univerzitu i České království čtyři protihusitští profesoři teologické fakulty, která tak ztratila polovinu učitelského sboru a ocitla se na pokraji zániku.

Naopak artistická fakulta se stále zřetelněji profilovala jako vůdčí ideové středisko husitství. Právě v jejím prostředí se zrodily stěžejní zásady husitského reformního programu, jehož hlavní body formuloval Jan Hus. Mistr Jakoubek ze Stříbra pak k němu připojil přijímání svátosti oltářní pod obojí způsobou (laický kalich) jako nezbytnou a samotným Kristem ustanovenou podmínku spasení. Římská církev ovšem tuto zásadu neuznala. Poté se již nedalo zabránit rozkolu mezi církví a univerzitou, která ovšem jako duchovní instituce spadala do právní kompetence katolické církve.

Vedení pražského vysokého učení se v letech 1415–1417 opakovaně postavilo za Jana Husa a Jeronýma Pražského, jež kostnický koncil odsoudil k smrti na hranici. Dne 10. března 1417 přijalo deklaraci, v níž prohlásilo přijímání podobojí za nezbytné, užitečné a spasitelné. O několik dní později pak přinutilo katolického mistra Petra z Uničova, prý notně zmláceného Husovými přívrženci, aby před shromážděním na nádvoří Karlovy koleje nejen prohlásil, že přijímání z kalicha za svatý zákon, nýbrž i odvolal své výpady proti Husovi a jeho stoupencům.

Přežila jediná fakulta

K dění v Praze římská církev nemlčela. Kostnický koncil, který sám sebe prohlásil za nejvyšší duchovní autoritu křesťanstva, činnost pražské univerzity po polovině roku 1417 v plném rozsahu suspendoval. Jeho rozhodnutí potvrdil v únoru 1418 nově zvolený papež Martin V. Pražské vysoké učení tak bylo vyřazeno kvůli své kacířské orientaci z celoevropské univerzitní sítě a veškeré jím prováděné úřední úkony, včetně zkoušek a promocí, ztratily mezinárodní platnost.

Po zmíněných opatřeních zanikla teologická fakulta, vázaná poslušností církevním orgánům. Rok 1419 nepřežila ani fakulta lékařská a poslední doklad existence pražské právnické univerzity známe také ze školního roku 1418/1419. Univerzitní teologové, ale také špičkoví juristé a lékaři z Prahy našli většinou uplatnění v zahraničí, ať již na panovnických dvorech nebo vysokých školách.   

Artistická fakulta však zákazy a příkazy nebrala v potaz a s očividnou podporou husitsky orientované šlechty nadále vyvíjela činnost. V letech 1417–1420 se pražská univerzita, reprezentovaná vlastně už jen fakultou svobodných umění, stala načas nejvyšší husitskou autoritou v otázkách víry. Pro vzdělanou Evropu ovšem toto vysoké učení neexistovalo. Výjimkou potvrzující pravidlo s stalo několik disidentů, podezíraných z kacířství. Nejznámější byl oxfordský mistr Peter Payne, přijatý za člena mistrovského sboru artistické fakulty v únoru 1417.

Konec výuky

V létě 1419 vybuchla pražskou defenestrací husitská revoluce a v březnu 1420 byla vyhlášena první křížová výprava proti husitům. Univerzitu, omezenou na jedinou fakultu, to citelně zasáhlo. V dubnu 1420 přerušila pedagogické působení, přesto jako instituce nezanikla. Z Prahy sice zmizeli vysokoškolští studenti, leč husitští mistři se nadále scházeli, téměř každoročně volili univerzitního rektora i děkana artistické fakulty a vyjadřovali se k aktuálním problémům veřejného života. Část z nich ovšem dogmaticky lpěla na Husových názorech, jež se zdráhala překročit. V porovnání s táborským duchovenstvem či s radikály typu Jana Želivského vyhlíželi proto někteří mistři jako zarytí konzervativci, což jim mnohokrát vyčítali i jejich bývalí žáci.

Pokus o začlenění

Nový vítr zavál až v souvislosti s přípravou basilejského koncilu, který si jako jeden ze svých hlavních úkolů stanovil dohodu s husity. Předpokládaná účast husitské delegace na vrcholném učeneckém fóru vyžadovala odpovídající odbornou přípravu. Kompaktáta, známé úmluvy mezi basilejským koncilem a husity, vyhlášená v červenci 1436, uvolnila prostor k postupné legalizaci činnosti pražského vysokého učení, které se dokonce roku 1443 nakrátko otevřelo světu a přijalo za své členy i katolické pedagogy a studenty z ciziny. Papež tak roce 1447 obnovil jeho všekřesťanský charakter.

TIP: Zničte katolickou církev: Jaká byla nálada v předvečer husitské revoluce?

Ale všeho do času. Od roku 1462 museli všichni kandidáti mistrovských zkoušek povinně přísahat na kompaktáta, která v březnu stejného roku prohlásil papež Pius II. za zrušená. Pražská univerzita, omezená výlučně na artistickou fakultu, se tak definitivně stala českou (zemskou) a kališnickou institucí. Tento charakter si pak udržela až do Bílé hory.

Lehký 40mm granátomet Milkor MGL (Multiple Grenade Launcher) se od klasických zbraní své kategorie odlišuje otočným šestiranným zásobníkem, v němž lze po úpravě používat i 37mm nebo 38mm munici. Systém umožňuje po vystřílení všech šesti ran zásobník sklopit, teprve potom lze doplnit další náboje. Koncept, vyvinutý jihoafrickou společností Milkor Ltd, podrobila tamní armáda v roce 1981 zkouškám, a protože v něm rozpoznala jednoduchý a výkonný prostředek palebné podpory na krátké vzdálenosti, podpořila jeho další vývoj pod označením Y2. Zavedení do výzbroje schválilo velení v roce 1983 a granátomet se tak postupem let rozšířil do dalších více než 50 zemí světa v mnoha variantách od několika výrobců. Do současnosti vzniklo přes 50 000 kusů.

Tak trochu větší „bubínkáč“

Vrhač granátů se skládá z ocelové drážkované hlavně, pažby se spouštěcím mechanismem, otočného válce pro náboje a mířidel. K pevnému úchytu slouží standardní pistolová pažbička, přičemž během střelby se dá zbraň kdykoli znovu zajistit, aby například nedošlo k výstřelu při upuštění na zem. Před znovunabitím se musí vysunout čep osy válce a „vylomit“ celý zásobník do strany. Aby se dalo nabíjet pouze jednou rukou, střelec může granátomet stále držet za pažbičku a munici vsouvat do revolverového zásobníku shora.

Otáčení válce s municí při přebíjení se děje manuálně – operátor vsune prsty do šachet zásobníku a otáčí je prostým tlakem. Celý válec se nedá ze zbraně vyjmout, proto se musí náboje zasunovat do komor po jednom. Po naplnění zásobníku lze celý systém znovu otočit do osy zbraně, zaaretovat jej a pokračovat ve střelbě. Při výstřelu opustí projektil hlaveň a zároveň síla výmetné náplně odblokuje zásobník a umožní tak pružině otočit zásobníkem, dokud není ke spouštěcímu mechanismu otočena další komora s nábojem. Ihned poté se dá vypálit další náboj.

Pokud by se zbraň zasekla, lze ji kdykoli znovu natáhnout a pokračovat v palbě. Projektily zahrnují tříštivotrhavé, kumulativní, osvětlovací, zápalné a řadu dalších včetně kombinovaného účinku. Standardním zaměřovačem granátometů řady Milkor ve variantě Y2, v níž ho zavedla jihoafrická armáda, se stal systém Armson s kolimátorem – střelec může díky němu mířit s oběma očima otevřenýma a sledovat i prostor kolem cíle. Zaměřovač usnadňuje střelci odhad vzdálenosti k cíli značkou, která velikostí představuje lidskou postavu na vzdálenost 200 m. Rozdělení na dílky, představující 25 m a možnost nočního osvětlení záměrného bodu zvyšuje pravděpodobnost úspěšné střelby. Ke každé vyrobené zbrani výrobce přibaluje ramenní popruh, sadu na čištění a uživatelskou příručku. 

Dlouholetý držák

Zejména v posledních letech se milkory dočkaly řady modernizací. Po více než 12 letech výroby a intenzivního používání po celém světě se začalo jevit, že po odstranění některých zjištěných závad a nedokonalostí původní konstrukce by zbraň mohla sloužit ještě řadu let. Důvod pro zachování této jedinečné konstrukce spočíval v jednoduchém použití a snadné údržbě. První modernizovaná varianta, známá jako MGL Mk 1, přišla na trh v roce 1996, přičemž na variantu Mk 1 lze snadno upravit všechny dříve vyrobené kusy.

Některé součásti granátometu – jako třeba ocelovou hlaveň – lze libovolně měnit jen s minimem speciálních nástrojů. Další dvě nové varianty výrobce představil už v roce 2004. První, Mk 1S, se od původního typu liší nahrazením některých hliníkových částí ocelovými, které zajistí zbrani delší životnost při nepřetržité palbě. Tato varianta zároveň poprvé umožnila osadit zbraň novými zaměřovači a dalším vybavením díky použití lišt Picatinny.

Milkor MGL (Y2)

• VÝROBCE: Jižní Afrika
• VE SLUŽBĚ: 1983–dosud
• HMOTNOST: 5,3 kg
• DÉLKA: 778 mm, se sklopenou opěrkou 565 mm
• DÉLKA HLAVNĚ: 300 mm
• TYPY NÁBOJŮ: Granáty ráže 40 × 46 mm nebo 40 × 51 mm s různým účinkem
• RYCHLOST STŘELBY: 18–21 ran/min
• POČÁTEČNÍ RYCHL. STŘELY: 76 m/s
• ÚČINNÝ DOSTŘEL: 375 m, se speciální municí 800 m
• ZÁSOBOVÁNÍ MUNICÍ: 6ranný otočný revolverový válec

Eliminovat půl fotbaláku

Zároveň dostal Mk 1S místo původního složitého zaměřovače standardní dílcový. Druhá modernizovaná varianta Mk 1L má proti 1S navíc delší revolverový zásobník, přizpůsobený pro použití nesmrtící munice – především projektilů se slzným plynem, dýmových, osvětlovacích či plastických střel. Díky této variantě se granátomety Milkor ve velkých počtech objevily u nearmádních ozbrojených složek.

Protože u policejních a paramilitárních variant granátometu odbyt milkorů rapidně vzrostl, následovala již v roce 2006 další varianta MAR (Multiple Anti-Riot), která umožňuje střílet další varianty nesmrtících projektilů v menších rážích – 37 a 38 mm. V roce 2012 vznikla verze Milkor SuperSix MRGL (Multi-range Grenade Launcher). Zaměřila se zejména na snížení zpětného rázu zbraně, novou optiku a celkové zesílení konstrukce.

SuperSix umožňuje použít několik různých variant munice střední a nízké letové rychlosti, což dává obsluze možnost postřelovat rozdílné typy cílů kvůli změně balistické křivky. Dostřel těmito verzemi činí 800–1 200 m. Všechny náboje také mohou opustit zásobník do tří vteřin a díky této funkci lze v krátkém okamžiku zasáhnout cíle zhruba na ploše poloviny fotbalového hřiště.

U amerických mariňáků

Na svou dobu pozoruhodná konstrukce zaujala ve Spojených státech, kde ji společnost Milkor USA Inc začala vyrábět v licenci – donedávna produkovala varianty Mk 1S pod označením MGL-105 a Mk 1L jako MGL-140 (číslo odkazuje na délku nábojové komory v mm). Americký výrobce se postaral o zřejmě nejznámější nákup tohoto typu granátometů, když v roce 2005 dodal americké námořní pěchotě 200 typů MGL-140 (zařazené do výzbroje pod označením M32).

TIP: Pancéřovka Carl Gustav: Univerzální bezzákluzová zbraň

Během testů v roce 2006 je námořní pěchota osadila zaměřovacím systémem pro noční vidění M2A1. Výroba MGL-105 a MGL-140 skončila v roce 2014, oba typy nahradila verze M32A1 s hlavní kratší o 25 %. Došlo k zesílení některých částí zbraní, a tak zůstala její hmotnost na původní hodnotě. Důvodem zesílení byl požadavek velení speciálních sil na možnost používat u zbraně náboje se silnější výmetnou náplní. M32A1 tak vstoupil do výzbroje rovněž ve variantě Mk 14 Mod 0, kterou nyní používají americké speciální jednotky. 

V dnešní době se už konečně objevují dávno předpovězení autonomní roboti, kteří pomáhají v továrnách, ve skladech nebo třeba vítají hosty na hotelových recepcích. Zatím se ale jen velmi zřídka vydávají do terénu, kde musejí zvládat nečekané situace a výzvy.

Američtí vědci nedávno vyvinuli autonomní boty v podobě malých roverů, kteří si v případě potřeby mohou vybudovat cestu a překonat tak překážky, na které narazí. Podle autorů jsou autonomní rovery jako bobři. Ti nestavějí hráze podle nějakého pevně daného plánu, ale reagují na tekoucí vodu. Když někde teče voda, tak se ji bobři snaží zastavit.

TIP: Autonomní auta jezdí rallye: Inženýři vylepšují jejich vlastnosti v terénu

Autonomní rovery jednají podobně. Neustále sledují okolí, a když je to nutné, tak upraví terén s dostupným materiálem tak, aby mohly projet. Projekt je součástí vývoje algoritmů pro umělé inteligence, které pomáhají robotům zvládat nepředpověditelné prostředí v místě nehod, katastrof nebo prostě ve volné přírodě.

Američtí vědci si připsali významný úspěch v medicínských biotechnologiích. Podařilo se jim vypěstovat plíce, a pak je úspěšně transplantovali do dospělých prasat. U prasat se neobjevily žádné komplikace. Podobně vypěstované náhradní orgány by časem mohly zachraňovat lidské životy.

Badatelé nejprve vyjmuli plíce z nepříbuzného prasete. Pak je propláchli směsí cukru a detergentu, která z nich vyplavila veškerou krev a buňky, takže zůstala jenom nebuněčná kostra plic. Do takto vytvořené matrice vložili buňky z prasete, které se poté stalo příjemcem transplantovaných plic.

TIP: Jak bezpečně zmrazovat orgány pro transplantace? Pomohou nanotechnologie

Plíce s novými buňkami nechali po dobu 1 měsíce růst ve speciální nádrži a pak je použili k transplantaci. U prasat nebyly po transplantaci žádné známky odmítnutí těchto plic, i když nebyla potlačena jejich imunita. Po dvou týdnech se takto vypěstované a transplantované plíce spojily s krevním systémem prasete a byly kolonizovány bakteriemi, které tam u zdravých prasat žijí.

O systému Autopilot se vede řada diskusí, ovšem je jasné, že ve většině případů nehod není tento systém přímým viníkem. Tesla se i tak snaží systém co nejvíce zlepšovat, což dokázala také poslední aktualizace systému, která přinesla hned několik vylepšení. Mezi ně patří také přísnější kontrola řidiče během jízdy.

Jak referuje portál Teslafan.cz, právě tuto schopnost kontroly se rozhodl otestovat Erik Strait, který je na YouTube známý jako DÆrik. Provedl hned několik menších testů, které měly odhalit, jak Autopilot zareaguje na odepnuté pásy během jízdy, náhlé snížení zátěže na sedadle řidiče a ohlížení se do zadní části vozu.

Autopilot tě vidí!

První Test spočíval v odepnutí bezpečnostních pásů během jízdy v momentě, kdy je zapnutý Autopilot. Erikův Model S začal okamžitě zpomalovat poté, co se odpoutal, dal mu dostatečně jasné zvukové i optické varování a zároveň mu na grafice zobrazil, na jaké sedačce k odepnutí pásů došlo. Vozidlo nadále setrvávalo v režimu Autopilot a jakmile se Erik připoutal zpět, systém začal opět zrychlovat.

Zajímavostí je, že automobil sice začal zpomalovat, ale nezabrzdil úplně. Místo toho si začal udržovat permanentní rychlost jednu míli v hodině, kterou Erik popsal jako trhavou. V momentě, kdy Erik odlehčil sedadlu, na kterém seděl, automobil okamžitě zastavil.

Posledním testem byla simulace parkování, při kterém se někteří řidiči dívají skrze zadní okno ven z vozu a při tomto pohybu nadzvednou svou váhu ze sedadla. Erik tedy zařadil zpátečku, ale jakmile snížil váhu na sedadle, automobil okamžitě zastavil.

Poutáte se během jízdy?

Je to k neuvěření, ale i v dnešní době patří jízda bez zapnutého bezpečnostního pásu k jednomu z nejčastějších prohřešků řidičů po celém světě, naší republiku nevyjímaje. Tento prohřešek je zároveň extrémně nebezpečný, a i proto jsou vozy Tesla navrženy tak, aby se snažily ohrožení nepřipoutaného řidiče co nejvíce minimalizovat. Tato funkce je zaznamenána také v uživatelském manuálu vozů Tesla:

„Za následujících okolností systém Traffic-Aware Cruise Control přejde do stavu HOLD (pozastaveno). Na obrazovce řidiče se objeví výstražná zpráva: Bezpečností pás řidiče je odpojen.“

Tesla se snaží na Autopilotovi nestále pracovat. Jedna z posledních aktualizací s označením V8.1 (2018.21.9) přinesla zvýšenou frekvenci výstrah ze strany Autopilota v podobě hlídání obou umístění rukou na volantu. A poslední aktualizace se zase zaměřuje na sílu, kterou řidič volant svírá a manipuluje s ním. Musk navíc slíbil, že budou přicházet další a další aktualizace, které přinesou podobné prvky kontroly řidiče ve snaze zvyšovat jeho bezpečnost.

Článek zveřejňujeme s laskavým svolením portálu TeslaFan.cz - magazínu pro fanoušky vozů Tesla.

Na nedávné konferenci, která se konala v anglickém Newcastlu, byla představena nová verze hyperrealistického sexuálního robota. Ten má kromě lepých tvarů nabídnout i pokročilou umělou inteligenci – sexbot bude díky ní umět odmítnout sex v případě, že na něj nebude mít náladu nebo mu jeho lidský partner nebude projevovat náležitý respekt.

Silikonová romance

Zda si lidský partner přízeň silikonové krasavice zaslouží, mají vyhodnocovat speciální senzory, umístěné v „kůži“ robota. V případě, že robot zaregistruje příliš agresivní či jinak nevhodné chování partnera, může mu sex odepřít. Z jistého pohledu může jít o popření zákonů robotiky formulovaných Isaacem Asimovem. Podle druhého zákona totiž musí robot uposlechnout příkazů člověka.

TIP: Budou sexboti sloužit v domovech důchodců a pomáhat s terapií deviantům?

Vývoj nových a stále realističtějších robotů je nyní doslova překotný – zatímco jednoduché nafukovací panny ze 70. let minulého století vydržely celé čtvrtstoletí v takřka nezměněné podobě, moderní modely jsou na trh uváděny s pravidelností nových chytrých telefonů. Od příštích generací odborníci čekají, že budou umět mluvit, smát se a simulovat lidské emoce, včetně například orgasmu. To ostatně slibuje i Sergi Santos, který za vývojem silikonové Samanthy stojí. Jeho sexbotka má umět pohybovat údy a kyčlí, a dokonce s partnerem konverzovat.

Datum uvedení své Samathy na trh nicméně Santos prozatím neoznámil. Má se tak stát v blízké budoucnosti. Očekávaná cena robota se má pohybovat okolo 4 700 amerických dolarů (v přepočtu okolo 100 tisíc korun).

Úchvatný náhrdelník od klenotnické firmy Böhmer-Bassenge je sestaven ze dvou řetězů posázených 540 mimořádně čirými diamanty, ze kterých visí ještě další hruškovité drahokamy obklopené trsy dalších drahých kamenů - to celé o hmotnosti 2 800 karátů. Dnes by se cena extravagantně luxusního šperku pohybovala kolem 300 milionů korun.

Drahý dárek pro milenku 

Ludvík XV. jej objednal pro svou milenku madame du Barry a výroba náhrdelníku trvala přes čtyři roky. Jenže už roku 1774 král onemocněl neštovicemi a zemřel. Co teď? Charles Böhmer a Paul Bassenge se koupí drahokamů dosti zadlužili. Zničit své dílo a rozprodat jednotlivé kameny nechtěli - na tom by totiž v této fázi už značně prodělali. Roku 1778 se pokusili skvost nabídnout novopečené královně Marii Antoinettě, ale ta jej kupodivu odmítla, i když se sám král Ludvík XVI nabídl, že šperk koupí. Šperkaři kupce nenašli ani v zahraničí, podruhé to tedy na Marii Antoinettu zkusili roku 1781, kdy porodila následníka trůnu. Znovu neúspěšně. 

O další čtyři roky později však na scénu vstupuje hraběnka Jeanne de la Motte. Náročná, ale nepříliš majetná manželka samozvaného hraběte se pohybovala v královnině blízkosti a využila toho, že ji někteří považovali za její přítelkyni. Nakukala svému milenci kardinálovi Louisi de Rohanovi, že mu zprostředkuje kontakt s panovnicí. Rohan přímluvu potřeboval. V minulosti totiž pobýval na dvoře Marie Terezie jako francouzský velvyslanec a o Marii Antoinettě rozhlašoval, že ve Francii měla milostnou aférku. Mladinká královna ho za to samozřejmě nenáviděla a Rohan se snažil „flastr“ napravit. 

Po sérii falešných milostných dopisů, které mu Jeanne de la Motte jménem Marie Antoinetty poslala, prý dokonce doufal, že by se sám mohl stát jejím milencem. Ve skutečnosti královnin rukopis falšoval Jeannin milenec Rétaux de Villete.

Jak mohl kardinál sednout hraběnce na lep tak snadno? Oklamala ho dvojnicí! Pařížská prostitutka Nicole d‘Oliva se totiž panovnici podobala a hraběnka ji nastrčila k několika nočním schůzkám s kardinálem. Skrze prostitutku hraběnka od kardinála také vyinkasovala peníze – prý poslouží na charitu. Rohan se už zkrátka viděl v sedmém nebi. 

Plán na pohádkové bohatství

Mezitím se Jeanne de la Motte do přízně vetřeli oba klenotníci a prosili ji, aby panovnici přemluvila ke koupi šperku. V tom okamžiku se zrodil v hlavě Jeanne de la Motte plán. Ve falešném dopise se královna kardinálovi zmínila, že by ráda náhrdelník získala, ale bojí se reakcí veřejnosti. Při jedné ze schůzek předala prostitutka Marie Nicole Rohanovi zfalšované pověření ke koupi šperku o ceně dvou milionů livrů podepsaného „Marií Antoinettou Francouzskou“. Už to mohlo kardinála varovat - pravá královna se totiž podepisovala jen křestním jménem. Jeanne ovšem slavila úspěch – roztoužený kardinál úlohu prostředníka splnil a šperk skončil v jejích rukou.

TIP: Marie Antoinetta a Axel Fersen: Pravda o vztahu královny a hraběte 

Skandál se provalil 1. srpna 1785. Rohan navštívil klenotníky s „královninou“ prosbou o tříměsíční odklad první splátky a zárukou 35 000 livrů z vlastní kapsy. Charles Böhmer ovšem neměl pro takové zádrhely velké pochopení. Neprodleně odjel do Versailles, kde zjistil pravdu. Královna o ničem netuší a rozhodně si šperk kupovat nehodlá. To už Jeanne s pomocí manžela i milence jednotlivé diamanty prodávala na černém trhu.

Rozběhlo se vyšetřování. Za dva týdny už kardinál seděl v Bastille. Rozhněvaná Marie Antoinetta jeho omluvu a slib, že zaplatí klenotníkům celou částku, nepřijala. Za další tři dny, 18. srpna 1785 lapili i Jeanne de la Motte. I když se skandál vysvětlil, lidé panovnici nenáviděli ještě více. Právě aféra s náhrdelníkem byla jednou z příslovečných kapek, které o pár let později způsobily francouzskou revoluci… 

O vzniku Sluneční soustavy a nejranějším období vývoje planet vyplouvají na povrch stále překvapující informace. Nejnovější vědecká studie, která vznikla pod taktovkou dánských vědců z Kodaňské univerzity, například tvrdí, že se Mars utvořil mnohem rychleji, než se doposud předpokládalo.

Badatelé analyzovali krystaly zirkonu z rudé planety, které se k nám dostaly na meteoritech a zjistili, že tyto krystaly vznikly asi před 4,430 až 4,476 miliardami let. Z toho pak následně odvodili, že se na povrchu Marsu musela vytvořit stabilní planetární kůra nejpozději před 4,547 miliardami let.

Pevná kůra za 20 milionů let

To znamená, že se Mars utvořil velice rychle a dříve, než jsme si mysleli. Podle vědců se Mars proměnil z planety pokryté prvotním „oceánem“ magmatu na planetu s normální pevnou kůrou za méně než 20 milionů let. Zdá se, že na Marsu tím pádem mohly být podmínky příznivé životu asi o 100 milionů let dříve než na Zemi.

TIP: Co se stane se stopami života na Marsu v místě, kam dopadne meteorit?

Je-li dánský scénář pravdivý, mohlo by to znamenat, že kamenné planety v planetární systémech zřejmě vznikají velice rychle. Odborníci odhadují, že se ve vznikající sluneční soustavě objevily první pevné kameny asi před 4,567 miliardami let. V takovém případě by přerod Marsu v kamennou planetu trval jen zhruba 20 milionů let.

Jen málokdo pochybuje o tom, že aztécká civilizace patřila k těm nejdrsnějším, jaké se kdy zrodily na této planetě. Neblahou pověst Aztéků potvrzuje i nový objev archeologů v aztécké metropoli Tenochtitlánu, která je dnes součástí Mexiko City.

V místech, kde archeologové v roce 2015 objevili masivní věž s téměř 700 lebkami, nedávno nalezli pozůstatky tzompantli, mohutné dřevěné palisády s množstvím lebek, která měřila na délku 35 metrů a na výšku 5 metrů. Palisáda s lebkami odpovídá původnímu popisu španělských conquistadorů, kteří pronikli do Tenochtitlánu, který někteří odborníci považovali za přehnaný.

TIP: Vyznavači krvavých bohů: Lidské oběti v krutém světě Aztéků

Věž a palisáda byly součástí chrámu, jehož patronem byl bůh války, Slunce a samozřejmě i lidských obětí, hlavní aztécký bůh Huitzilopochtli.

Podle prvních analýz byli oběťmi masových rituálů v 75 procentech případů muži mezi 20 a 35 lety, tedy pravděpodobně váleční zajatci. Zbývajících 25 procent odkrytých lebek náleží ženám a dětem, zřejmě otrokům z vazalských území Aztécké říše.