Již ve starých matrikách označovali někteří faráři svobodné matky slovem „kurva“ a občas s chutí dodali, že se otec dítěte „utopil v louži za kamny“. Negativní význam je ovšem ještě starší a neměnil se minimálně od 16. století.

Zrození poběhlice

Původ slova „kurva“, které značí lehkou ženu a používá se i pro vyjádření údivu, je nejistý: Snad pochází z německého „huore“, z nějž se pak stalo známé označení pro lehkou děvu „die Hure“. Možná však souvisí spíš s indoevropským „kur“, tedy „běhat“, latinsky „currere“. Koneckonců, synonymem pro výraz „kurva“ jsou i slova „běhna“ či „poběhlice“.

Například v Žatecké knize svědomí, která patří k nejstarším soudním pramenům v českých zemích, jde o vůbec nejčastější nadávku. Termín přímo cílil pouze na ženu, zatímco muže urážel třeba skrz jeho manželku, sexuální partnerku a nejčastěji matku. Obvyklé je proto označení „zkurvysyn“. Jen o málo lépe zní opisné „tvá matka se nechovala tak, jak jest se měla chovati pořádně“.

V 19. století pak coby synonymum fungovalo vyjádření, že daná dívka „byla u svatého Antoníčka“, protože sv. Antonína Paduánského tehdy považovali za patrona lásky. Barokní zásoba urážek nebyla příliš bohatá a kouzlo jí dodávala spíš autorská invence. V jistém soudním sporu tak například zaznělo: „Jsem lepší než ty, kurvo tlustá. Že jsou tobě bratra sťali a ujce také a matka se nechovala tak, jak jest se měla chovati pořádně,“ a rovněž „zvyjebená kurvo, šejdířko, ludařko, chásko zvyjebená zlodějská“.

Přesto termín neměl vždy jen negativní konotace – například na Čáslavsku, Kolínsku, Slánsku i jinde značil v 19. století malinké děvčátko. Častá tedy byla vyjádření typu: „Máme doma dva hošíčky a dvě kurvičky.“ 

Vzpomínka na Napoleona?

Z podobného soudku je i výraz „píča“ označující ženský genitál. Podle Českého etymologického slovníku pochází slovo z předpokládaného zvukomalebného základu „pi“, který se spojoval s močením a pohlavními orgány.

Také u našich sousedů přitom zaznamenáme podobné tvary – například ruské „pičodajka“ se vztahuje k ženě vždy svolné k sexu. Podle anekdotického příběhu se slůvko „píča“ dostalo na Moravu spolu s vojáky Napoleona, kteří lehké ženy opisovali eufemismem „le petit chat“, tedy „malá kočička“. Jde však skutečně pouze o zábavnou historku a jako vědecká teorie neobstojí.

Naopak s úplnou jistotou najdeme termín na Slovácku, konkrétněji v Boršicích, kde se o děvčatech s příliš velkými ústy říkalo, že „mají velkou píču“. Výraz se zabydlel i ve folkloru, jak dokládá třeba básnička z Přerovska citovaná sexuologem Radimem Uzlem: „U jedné studýnky kundy se kópaly, / na jednu haluzu piče pověšaly / i přišil čert staré, uviděl ty čáry, / zatřepal haluzó, piče popadaly.“ 

Roku 1503 se na budínském hradě sedmačtyřicetiletému uherskému a českému králi Vladislavovi Jagellonskému narodilo první dítě – holčička. Její matkou byla třiadvacetiletá uherská královna Anna, která kacířské Čechy neměla nikdy moc ráda a českou královnou se oficiálně nikdy nestala, neboť neprošla korunovací. Dcera dostala jméno právě po ní. Byla to zatím „pouhá“ holka a čekalo se na narození následníka trůnu. K tomu došlo 1. srpna 1506, kdy se královskému páru narodil syn, jenž při křtu dostal jméno Ludvík.  

Smutný starý král

K Ludvíkově kolébce se chystaly výpravy šlechtičen a představitelů stavovské obce, a nikdo z nich netušil, že vlastně jede na pohřeb nebohé královny-matky. „V životě Ludvíkově bylo mnoho předčasného,“ napsal později kronikář Jan Dubravius. „S předčasným příchodem na svět jest spjata i zpráva, že tělo nemluvňátka lékaři obkládali teplými vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů, aby je zahřáli a prince tak udrželi při životě. Ludvík zůstal naživu, všechny novorozenecké svízele přežil, matka však skonala.“

Pro Vladislava bylo úmrtí milované manželky, jež pravděpodobně zemřela na následky infekce a horečky omladnic, krutou ranou. Benátští vyslanci pozorovali, jak král hlasitě štkal a oči měl neustále zality slzami. Odmítal vystupovat na veřejnosti, trpěl těžkou depresí a stáhl se do samoty na dunajský ostrov. Na svého vladaře se obrátil jeho sekretář Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic s útěšnou básní a zapřísahal jej, aby ustal v pláči nad smrtí své choti a myslel na své děti a poddané. 

Čtyři léta, prožitá po boku francouzské princezny musela jeho život hluboce poznamenat. Zbylých deset roků prožil tak trochu v permanentním smutku, případně dojetí. Rozplakal se, když mu sekretáři četli gratulace k narození syna Ludvíka; veřejně propadl dojetí při korunovaci dvouletého Ludvíka na uherského krále. Rozbrečel se i o šest let nato, když se v rozhovoru dostal do rozporu s českým kancléřem Ladislavem ze Šternberka. Dojetí se neubránil ani při návštěvě Prahy roku 1509, kdy nechal malého tříletého Ludvíčka korunovat za českého krále.

Jagellonci v Praze

Dne 17. února 1509 dorazil český král po řadě let do hlavního města jednoho ze svých dvou království. „Páni konšelé a starší přivítali krále takto: ,Nejjasnější králi a pane, pane náš nejmilostivější! Purkmistři a starší vítají Vaši Královskou Milost a radují se z toho, že Bůh ráčil Vaši Milost přivést do tohoto města v dobrém zdraví. Prosím Vaši Milost, aby ráčila potrestat bezpráví, kterých se na nás dopustili naši nepřátelé. Neboť král nese meč v ruce proto, aby chránil dobré a trestal zlé.‘“ Slavnostní projev zdůraznil patřičnou radost nad příchodem panovníka i nad jeho zdravím, o němž se stále pochybovalo, zároveň však jejich hlas zazněl sebevědomým tónem. Měšťanstvo nejenže prosilo o pomoc, ale zdůrazňovalo i královu povinnost vůči všem vrstvám poddaných.

Do Prahy se sjela řada významných hostí, především vratislavský a olomoucký biskup, hlavním bodem pražského pobytu byla přece Ludvíkova korunovace. Dorazil i markrabě braniborský a saská knížata, která s sebou přivezla míšeňského biskupa, ale nejvíc pozornosti vzbudily kroje uherských magnátů. Mezi hosty bylo vidět i dva vnuky Jiřího z Poděbrad. Po dlouhé době se Praha probudila z provinciální ospalosti a stala se opět jevištěm událostí sledovaných i v zahraničí.  

Kdo bude první?

Uhři a Češi se předháněli, kdo korunuje Ludvíčka dřív. Čeští stavové sice přislíbili souhlas s korunovací dřív, jenomže Uhři získali časový náskok a korunovační obřad uskutečnili před konkurenty. Když ne dřív, tak alespoň lépe! Korunovační obřad se stal pro Prahu otázkou prestiže. „Toho roku v neděli před svatým Řehořem [11. března] byl král Ludvík, korunovaný král uherský, korunován a přijat za českého krále na Pražském hradě v chrámu svatého Víta. Korunovali ho tři biskupové: olomoucký, vratislavský a míšeňský. Bylo mu teprve dva a půl roku, a když mu biskupové kladli na hlavu korunu, plakal – sotva si asi něco z toho uvědomoval,“ reportoval nám onu událost starý letopisec český.

Tentýž kronikář si však všiml ještě něčeho: „Ta korunovace byla nějaká divná, nesvobodná: na Hrad ani do kostela nikoho nevpouštěli, jen příbuzné […]. A také nebyla taková hojnost všeho, jaká bývala dříve za jiných králů při takové slavnosti, kdy bývalo v paláci při hostině mnoho stolů […]. Dříve stávalo na nádvoří mnoho sudů vína a piva a každý dostal, kolik chtěl: a teď ani peníze nesypali.“

Prostě nebyly finance. Panstvo se obávalo, že by se snad Pražané mohli v době královských oslav Hradu zmocnit, a tak po přísné kontrole vpustili jen některé z nich. Král s knížaty a pány hodoval uvnitř paláce a o hody pro diváky se nikdo nestaral. Z pivnic měli komorníci vyvalit sudy vína a piva a nabídnout je zdarma, jak tomu bylo za korunovace králů Vladislava, Jiřího či Ladislava Pohrobka, ale ze sklepů se nic nekutálelo. Chyběly i davy čumilů. Královská pokladna neměla na pohoštění zástupů dost prostředků, a tak ani královští komorníci nerozhazovali do skupinek diváků drobné peníze.

Budoucnost patří 3D tisku. Platí to i pro kosmické technologie. V dnešní době stále více společností používá 3D tisk pro výrobu součástek satelitů i nosných raket. Tento postup je totiž snadnější a také lacinější, nežli tradiční výrobní postupy.

Startup Relativity Space z Los Angeles to teď ale dotahuje do extrému. Plánují tisknout nikoliv jen součástky, ale hned celé nosné rakety. I v tomto případě je motivací úspornost a nižší finanční náklady celého procesu. 3D tisk raket bude rychlejší, bude vyžadovat méně lidské práce, a rovněž umožní snadněji měnit design vyráběných raket.

Nosné rakety ze 3D tiskárny

Něco takového vyžaduje pokročilé technologie 3D tisku. A Relativity Space na tom intenzivně pracují. Nedávno vyvinuli 3D tiskárnu Stargate velikosti budovy, která je prý největší 3D tiskárnou světa, co používá kovy.

TIP: 3D tištěné komponenty k nezastavení: NASA testuje turbočerpadlo

Souběžně s vývojem 3D tisku vyvíjejí Relativity Space i raketové motory, které bude možné vytisknout. Svůj 3D tištěný motor Aeon 1, poháněný směsí metanu a kapalného kyslíku, už prověřili v testovacím zařízení NASA Stennis Space Center v Mississippi. Jestli vše půjde podle plánů, tak by Relativity Space měli tisknout celou nosnou raketu za dobu 60 dní. 

Drobní píseční krabi rodů Scopimera a Dotilla z čeledi Dotillidae žijí na tropických plážích Pacifiku a Indického oceánu. Jejich krunýř měří napříč jen zhruba jeden centimetr, takže si jich při letmém pohledu téměř nevšimnete. S velkou pravděpodobností ale zaznamenáte výsledky jejich práce v době odlivu.

Tito živočichové se totiž živí mikroskopickým biologickým materiálem, jemuž se říká detritus. Mohou se k němu však dostat jen v době, kdy hladina moře klesá a písek je dostatečně vlhký.

TIP: Druhová variabilita rejnoků manta je menší než se zdálo

V tom okamžiku vylezou krabi ze svých podzemních doupat a začnou shánět potravu. V neuvěřitelné rychlosti si strkají do úst zrníčka písku, z nichž odfiltrovávají poživatelné kousky detritu. Písek formují do malých kuliček, které se pomalu vrší kolem jejich hnízda a vytvářejí pozoruhodné vzory. Když přijde příliv, najezení krabi opět zalezou a jejich filigránskou práci spláchne voda.

V New Yorku se dražil 709karátový drahý kámen zvaný Peace Diamond, tedy diamant míru. Má vejcovitý tvar a žlutozlatavou barvu. Je vysoký 6,5 centimentru a 2,5 centimetru široký. Jde o 14. největší diamant na světě a zároveň třetí největší nalezený v Sieře Leone. Peníze za jeho prodej se podle prezidenta západoafrické země vrátí vládě a obyvatelům. Prezident Ernest Bai Koroma tak plní svůj slib, který dal pastorovi Emmanuelu Momohovi letos na jaře.

TIP: Zázrak v Sierra Leone: Za nález obřího diamantu se pastorovi dostalo poděkování

Diamant je neopracovaný. Jeho cena tak může stoupnout klidně i na trojnásobek, záleží totiž na majiteli, jak ho nechá vybrousit. Podle specialisty na drahé kameny Martina Cinoltera to ale nebude jednoduché. Kámen má totiž hned několik vad.

Drahokam našel letos v březnu pastor Emmanuel Momoh v oblasti Kono na východě Sierry Leone. Poctivý duchovní ho odevzdal vládě, aby ho prodala. Podařilo se jí to až napodruhé, protože při první dražbě v květnu ve Freetownu zástupci Sierra Leone odmítli nejvyšší nabídku 7,8 milionu dolarů. Paradoxně se v opakované dražbě nakonec spokojili s nižší částkou.

Není žádným tajemstvím, že nás stále více ohrožují rezistence bakterií vůči antibiotikům. Na nebezpečné infekce zabírá stále méně léků a kvůli odolným bakteriím umírá stále více pacientů.

Američtí vědci navrhují, abychom na bakterie použili klasický trik, který dobře známe z vlastní zkušenosti. Stačí, abychom přinutili bakterie bojovat proti sobě navzájem. V takovém souboji jim bude odolnost vůči antibiotikům úplně k ničemu.

TIP: Nebezpečí roste: V roce 2050 zabijí rezistentní bakterie 10 milionů lidí ročně

Jak na to? Můžeme si vytipovat významnou živinu, kterou potřebují různé druhy bakterií, a uměle snížit její dostupnost. Mezi bakteriemi vypukne konkurenční boj a v něm je odolnost vůči antibiotikům zbytečnou přítěží. Rezistentní bakterie v takových soubojích obvykle prohrávají.

Turecká univerzita Akdeniz, sídlící v provincii Antalya, do svých osnov zahrnula nový kurz s názvem „Ufologie a exopolitika“. Účelem kurzu má být příprava studentů na možnost mimozemského kontaktu. Kurz se zaměří nejen na praktické přípravy a galaktickou diplomacii, ale také na údajné zakrývání historie spojené s mimozemským kontaktem. 

Podle univerzitního lektora Erhana Kolbaşiho a zástupce společnosti Sirius UFO Space Sciences Research Center se sídlem v Istanbulu, se kontakt s mimozemskou civilizací uskuteční v příštích 10 až 15 letech. Lektor je také přesvědčený, že mimozemšťané již Zemi navštívili. Dokladem jsou podle něj mikročipy, kabely s optickým vláknem a zařízení pro noční vidění, které podle Kolbaşiho byly vyvinuty na základě zpravodajských informací soustředěných z míst havárií mimozemšťanů. 

Turecký lektor má jasno i v otázkách falšování důkazů a vládních spiknutí. Za vším podle něj stojí skupina, známá jako MJ-12 (Majestic-12). Tuto tajnou organizaci podle Kolbaşiho založil někdejší prezident Truman, aby řešila případy mimozemských kontaktů a jejich skrývání před veřejností.

Skupinou Majestic-12 se opravdu ve vší vážnosti zabývala v 80. letech i americká FBI. Vyšetřování Federálního úřadu z roku 1988 ovšem konstatovalo, že dokumenty, které mají dokazovat vládní utajování mimozemských technologií před veřejností, jsou bohapustý podvrh a že žádný vládní projekt s tímto názvem nikdy neexistoval.

Akdeniz University přitom není žádným obskurním projektem. Škola, která funguje již přes tři desítky let, se může pochlubit například první úspěšnou transplantací obličeje v Turecku. Je také členem Evropské univerzitní asociace a podílí se na mezinárodních projektech Leonardo nebo Erasmus.

Tabuizovaná a mnoha nejasnostmi zastřená oblast lidské sexuality a reprodukce byla v minulosti předmětem řady pověr. Vždyť také porodní báby, zvané též báby pupkořezné, neměly žádné formální vzdělání. Se svým řemeslem začínaly obvykle ve věku kolem pětatřiceti let, kdy již nastřádaly dostatek znalostí od svých starších kolegyň a dobře se orientovaly v bylinkářství, které tvořilo nedílnou součást jejich profese. 

Místo ultrazvuku pšenice a ječmen

Je nasnadě, že páry, které usilovaly o potomka, se snažily těhotenství detekovat co nejdříve a popřípadě také určit pohlaví plodu. Jednou z metod bylo například kropení zrnek pšenice a ječmene či žita močí gravidní ženy. Pokud vzklíčil ječmen, měla na svět přijít holčička, pokud pšenice, tak chlapec. Nevzešlo-li žádné zrní, neměla žena porodit. Další metodou bylo smíchání ženské moči s vínem, které se mělo v případě těhotenství okamžitě zakalit.

Jiné páry se naopak snažily těhotenství zabránit, k čemuž měly sloužit speciální amulety a rituály, popřípadě užití velmi primitivní antikoncepce. Jednalo se nejčastěji o předchůdce dnešních prezervativů vyrobených z rybích měchýřů, ovčích střev nebo plátna, setkat se ovšem lze například i s poněkud kuriózním železným pesarem.

Předmětem pověr a předsudků byly také sexuální polohy. Jedinou polohou povolenou katolickou církví ke zplození potomka se stala pozice misionářská, všechny ostatní se řadily mezi nejtěžší hříchy spolu s análním sexem, masturbací, zoofilií, homosexualitou, sexuální aktivitou v postní a sváteční dny a pohlavním stykem s těhotnou.

Amuletem proti šestinedělkám

Snad ještě více než o samotném těhotenství panovaly nejasnosti o době bezprostředně následující, o tak zvaném šestinedělí. Jak známo, velká část žen je v této době nevyzpytatelná a náladová, některé bývají hysterické až agresivní se sklony ublížit sobě či novorozenému dítěti. I zde se proto doporučovalo užití amuletů.

TIP: Jak zplodit syna: Jaké byly zaručené recepty na porození mužského potomka?

Šestinedělkám se v podstatě zakazovalo vycházet z domu a účastnit se jakýchkoliv domácích prací, především dotýkat se potravin, které by znečistily. Nezbývalo jim, než se zdržovat ve vyhrazeném koutě a čekat, až se po skončení lhůty šesti týdnů a podstoupení očistného rituálu v kostele budou moci opět zařadit do běžného života.

O vynálezu a masovém nasazení tanků či bojových plynů za první světové války už slyšel jistě každý. Mnoho už bylo napsáno například o německé pušce Mauser či těžkém kulometu Maxim. Málokdo má však představu o nespočtu nepraktických či nepříliš rozšířených zbraních vynalezených během čtyřletého konfliktu ať už na rýsovacích prknech konstruktérů či přímo v zákopech improvizujícími pěšáky. Některé z nich skončily v propadlišti dějin či jako kuriozity v evropských muzeích, zatímco jiné konstruktéři v meziválečném období vypilovali a jejich čas přišel až za druhé světové války či dokonce ještě později.

Klíčová palebná síla

Mezi nejrozšířenější zbraně Velké války bezpochyby patří opakovací puška, se kterou pochodoval na frontu skoro každý voják, nicméně ji limitovala nízká palebná síla. Tento problém řešil těžký kulomet, jehož vysokou kadenci však zase devalvovala velká hmotnost. Z toho důvodu zařadily některé dohodové armády do své výzbroje lehké kulomety, které zpravidla dokázal obsluhovat jediný muž a díky nízké váze se daly bez problémů přenášet. Přestože ani britská, ani francouzská armáda neměla zpočátku vyvinutou vhodnou taktiku použití lewisů ani hotchkissů, jejich masové nasazení v průběhu roku 1916 Němce zaskočilo, a tak musela císařská armáda na vzniklou situaci reagovat.

Hojně využívané původně dánské lehké kulomety Madsen, které vilémovští vojáci ukořistili v boji s Rusy, zdaleka nestačily, a tak Berlín v listopadu 1916 objednal 6 000 zbraní Bergmann MG 15nA. Výtvor konstruktéra Louise Schmeissera měl zaplnit mezeru mezi puškou a těžkým kulometem a záhy se dostal také k vojákům na frontu. Lehký kulomet dosahoval kadence až 550 ran za minutu a vážil 13 kg, přičemž jeho uživatel mohl při střelbě využít také dvojnožku.

Německá armáda nasadila Bergmann MG 15nA převážně na východní a palestinské frontě, kde se vcelku osvědčil, přičemž jej výjimečně využívali také příslušníci oddílů Sturmtruppen. Pro potřeby úderníků měl však stále příliš vysokou hmotnost, a tak přivítali spíše na konci války vyráběný samopal MP 18. Ani další státy se však nedaly ve vývoji lehkých kulometů zahanbit. Kanaďané experimentovali s automatickou puškou Huot, která v mnohém překonala také slavný Lewis, nicméně konec války objednávku na 5 000 těchto zbraní pohřbil. Ani jeden z kulometů tak nakonec „neprorazil“, hlavně proto, že nedostal skutečnou šanci na bojišti.

Dron, či naváděná střela?

Bezpilotní letouny bývají spíše spojovány s 21. stoletím, jejich začátky však sahají už do období první světové války. V jejím závěru začali Američané testovat stroj, jenž měl dopravit 80kg výbušninu na vzdálenost až 75 km, tedy více než dokázalo polní dělostřelectvo. Dřevěný dvojplošník dosahující délky 3,5 m vážil zhruba 240 kg včetně smrtícího nákladu.

Směr letu určovaly železné kolejnice, z nichž startoval, přičemž obsluha pomocí rychlosti větru a vzdálenosti cíle vypočítala počet potřebných otáček, po nichž se vypnul motor a bezpilotní letoun dopadl na nepřítele. Podle dostupných zdrojů první dron, či spíše naváděná střela, nedosahoval nijak oslnivé přesnosti; šlo jen o zhruba 30 %! Výroba však byla velice levná, jediné zařízení vycházelo na zhruba 400 dolarů, přičemž do konce války jich vzniklo téměř 50.

Dokončení: Nepříliš známá výzbroj: Nepoužitelné i vizionářské zbraně Velké války (2)

Ani jeden z nich však do boje nezasáhl, jednak kvůli tomu, že špatný výpočet mohl ohrozit vlastní vojáky, a také proto, že válka v Evropě brzy skončila. Vývoj pokračoval ještě v průběhu 20. let a americká armáda používala bezpilotní letoun hlavně pro výcvik protiletadlových dělostřelců i stíhacích pilotů. Nedostatek financí však způsobil ukončení tajného projektu, který Američané oživili až v průběhu druhé světové války.

Ani jsme se nenadáli a najednou jsme uprostřed vzrušujícího závodu o dobytí planety Mars. O rudou planetu usilují soukromé společnosti v čele se SpaceX i státní kosmické agentury, především Spojených států a také Číny.

A bude to souboj na ostří nože. Šéf společnosti Boeing Dennis Muilenburg před pár dny na televizním kanálu CNBC prohlásil, že to bude právě Boeing, kdo dostane jako první člověka na planetu Mars. Boeing má hlavní slovo ve vývoji nové nosné rakety Space Launch System (SLS), kterou připravují pro NASA.

TIP: Blue Origin vs SpaceX: Souboj miliardářů je požehnáním pro lety do vesmíru

Boeing se tímto prohlášením stává vážným soupeřem společnosti Elona Muska, která usiluje o dobytí rudé planety pro lidstvo se svou nosnou raketou Big F*cking Rocket (BFR). Musk podle všeho výzvu přijímá, neboť odpověděl „Do it.“, ve smyslu „tak do toho“.

Taková rivalita v dobývání vesmíru není vůbec na škodu. A vlastně nezáleží na tom, kdo vysadí člověka na Marsu jako první. Protože vítězi se v tu chvíli staneme my všichni.