Na straně císařského Japonska hrála prim plavidla třídy B1 (alias I-15), jež se mohla s těmi americkými po technické stránce směle měřit. Jejich efektivitu však dramaticky snižovala chybná strategie. 

Skvělá torpéda

Japonské námořnictvo sázelo na koncepci flotilové ponorky a vzhledem k předpokládanému brzkému střetnutí s USA o vliv v Pacifiku rovněž požadovalo plavidla s dlouhým dosahem, jež by dokázala operovat přímo u amerických břehů. V polovině 30. let tak vznikl člun značený jako Typ B, kompromis mezi klasickou torpédovou oceánskou a obrovskou křižníkovou ponorkou, která byla co do hlavňové výzbroje mnohem lépe vybavena. Od druhé kategorie si vypůjčil prvek, který měli Japonci ve velké oblibě, a sice hangár a katapult pro pozorovací hydroplán.

Šlo o dvouplošník Jokosuka E14Y1 (ve spojeneckém kódu Glen), který značně vylepšoval průzkumné možnosti plavidla a v omezené míře mohl provádět i útoky lehkými bombami. Ponorky Typ B tak měly typický vzhled s válcovým hangárem vybíhajícím ze spodní části věže směrem dopředu a s mírně se zvedající přídí, na níž se nalézala dráha katapultu a skládací jeřáb pro manipulaci s letounkem. Z čistě konstrukčního hlediska šlo o povedené řešení, ovšem zůstává otázkou, zda letoun na palubě ponorky opravdu přinášel adekvátní prospěch.

Pochybovali o tom i samotní Japonci, kteří v průběhu války z některých ponorek hangár demontovali a získaný prostor využili pro rozšíření hlavňové výzbroje. Ta na počátku zahrnovala jedno 140mm dělo proti hladinovým cílům a dva 25mm protiletadlové kanóny. Po odstranění hangáru se objevil druhý 140mm kanón.

Plavidla Typ B měla k dispozici i opravdu vynikající torpédo Typ 95, vlastně zmenšenou podobu nesmírně obávané zbraně Typ 93 (známé také jako „Dlouhé kopí“). S maximální rychlostí přes 50 uzlů (92,5 km/h) a dosahem až 12 km jednoznačně předstihovalo torpéda, kterými tehdy disponovalo US Navy. S vysokou kvalitou japonských torpéd však kontrastoval fakt, že jich ponorky obvykle dopravovaly jen menší počty. Konkrétně v případě plavidel Typ B čítala zásoba nejvýše 18 kusů.

Osudová chyba

Prvním představitelem člunu Typ B se stala ponorka I-15, podle níž se někdy označuje celá třída. Do výzbroje vstoupila v září 1940 a později následovalo dalších devatenáct kusů, souhrnně zvaných také Typ B1, jež vstupovaly do služby postupně až do jara roku 1943. V létě téhož roku převzalo loďstvo plavidlo I-40, první ze šesti zdokonalených ponorek Typ B2 (nebo též Typ B Mod 1). Ty se na pohled s předchozími dvěma desítkami člunů takřka shodovaly, byly však zhotovené z kvalitnější oceli.

Plavidla dále zdokonalené podoby Typ B3 (alias Typ B Mod 2) vznikla jen tři (z nich první zvané I-54 zahájilo službu v září 1944), protože námořnictvo preferovalo jiné třídy. Celkově se Typ B řadil k povedeným a relativně úspěšným ponorkám, které Američanům dokázaly zasadit citelné rány: kupříkladu I-19 v září 1942 potopila letadlovou loď Wasp. Zcela zvláštní kapitolu tvoří útoky těchto ponorek na americké území, jež zahrnovaly dělostřeleckou palbu na pobřežní objekty, a útoky hydroplánů E14Y1, které však Spojeným státům, pomineme-li psychologický efekt na civilní obyvatelstvo, nemohly příliš ublížit.

Právě útoky japonských ponorek na válečná plavidla US Navy a americkou pevninu demonstrují fatální omyl císařových stratégů, kteří soustředili nesporně veliký potenciál těchto člunů proti nesprávným cílům. Domnívali se, že je třeba nepříteli především poškozovat válečné námořnictvo a zasazovat mu údery přímo „doma“, aniž by si uvědomili, že Američané jsou v Pacifiku závislí na námořním zásobování.

TIP: Nejlepší ponorkoví kapitáni druhé světové války: Takakazuo Kinaši

Japonská doktrína ale pokládala zásobovací plavidla za podřadné cíle, takže japonské ponorky vesměs plnily úkoly, pro které se příliš nehodily. Pro jejich kariéru je tak příznačný i její závěr, neboť řadu z nich čekala konverze na nosiče sebevražedných torpéd Kaiten, jejichž nasazení asi nejlépe dokládalo zoufalou situaci japonského loďstva. Z celkově 29 vyrobených ponorek Typ B se japonské kapitulace dočkaly jenom dvě. 

I po smrti inspiruje zakladatel Applu umělce po celém světě stále. Poctu otci značky s nakousnutým jablíčkem ve znaku vzdal i Jason Mecier ze San Francisca. Vytvořil jeho portrét s využitím necelých deseti kilogramů počítačových součástek, včetně rozbitých klávesnicí z Macintoshe, sluchátek, myši, zdrojů, pamětí a dalších Apple výrobků včetně jednoho iPodu a iBooku.

Na severovýchodním pobřeží Antarktického poloostrova vybíhá do Weddelova moře Larsenův šelfový ledovec. Podle dostupných údajů ztratil od roku 1995 asi 75 procent ledu.

Vědci zjistili a také zdokumentovali, že se v části tohoto ledovce zvané Larsen C rozevírá ohromná trhlina. V tuto chvíli měří 175 kilometrů a její šířka se blíží k 500 metrům.

Tato trhlina by mohla vést k odlomení mohutného kusu ledovce, který by byl větší nežli americký stát Rhode Island (3 144 kilometrů čtverečních). Podle současných odhadů by k odlomení ledovce mohlo dojít  během pár měsíců.

TIP: Významná vědecká stanice v Antarktidě musí prchat před prasklinou v ledu

Když k tomu dojde, tak hladina oceánu ve skutečnosti prakticky vůbec nestoupne. Šelfový led už totiž plave na oceánu, takže se vlastně tolik nezmění. Jeho odlomení ale zřejmě zvýší odtok vody z ledovce na Antarktickém poloostrově.

Jaká asi bude budoucnost? Co se má stát? Kdo by to nechtěl vědět? Ve skutečnosti naprostá většina lidí nechce znát buducnost, obzvlášť pokud se to týká výrazně negativních událostí, jako je smrt bližního nebo třeba rozvod.

Sladká nevědomost

Zjistili to němečtí vědci, když prozkoumali názory 2 000 lidí ze Španělska a Německa. 85 až 90 procent účastníků výzkumu nechtělo znát budoucnost, když by mělo jít o negativní zkušenost. Zajímavé bylo i to, že 40 až 70 procent účastníků nechtělo znát budoucnost, ani když by šlo o pozitivní události. Naopak znát budoucnost za všech okolností výslovně chtělo pouhé 1 procento lidí.

TIP: Vůně štěstí. Lidé si mohou předávat emoce tělesným pachem

Výzkum ukázal, že se lidé snaží vyhnout negativním pocitům, které by je postihly. Záměrná nevědomost vypadá na první pohled možná nelogicky, je to ale strategie, jak co nejlépe obstát v náročném světě.

Čtenářská amnestie se osvědčila jako zaručený způsob, jak dostat zpátky do knihoven výtisky, za jejichž příliš dlouhou zápůjčku hrozí značná pokuta. Když ovšem začátkem tohoto roku vyhlásila veřejná knihovna v San Francisku beztrestnost, zcela jistě nečekala, že se do jejího inventáře vrátí kniha, která byla nezvěstná sto let.

Dílko – nesoucí poněkud ironický název 40 Minutes Late neboli Čtyřicetiminutové zpoždění – si před sto lety vypůjčila Phoebe Marsh Dickenson Webbová, bohužel však zemřela dřív, než jej stihla vrátit.

Její pravnoučata sice svazek o osmdesát let později objevila, nicméně pokud by jim knihovna vyměřila odpovídající pokutu, šlo by v přepočtu o sedmdesát tisíc korun – a tak se k vracení nikdo neměl. Po letošní amnestii se ovšem pozůstalí osmělili a kniha nakonec doputovala zpět na své místo.

Půjčky si ochotně bereme zejména v souvislosti s pořízením nebo výstavbou nového bydlení. Pozadu ale nezůstávají ani klasické spotřebitelské úvěry, které se na celkovém počtu dlužníků podílejí zhruba 60 procenty. Drtivá většina z těchto úvěrů představuje rychlé půjčky ihned na účet. Většinou jsou to menší částky na krytí finančních nedostatků před výplatou.

Jako první míříme do banky

Asi jste se i vy kolikrát dostali do situace, z níž vás mohla „vysekat“ pouze finanční pomoc v podobě půjčky. A protože jste nechtěli žádat peníze od známých nebo přátel, rozhodli jste se požádat o pomoc banku nebo nebankovní instituci. V prvním případě jste ale možná mohli narazit na určitou neochotu ze strany bankovního úředníka, který vaši žádost smetl ze stolu. Důvodů mohl mít rovnou několik:

• Nedostatečná bonita žadatele
• Klient je pro banku příliš rizikový
• Záznam v některém z registrů
• Nízký nebo neexistující plat žadatele
• Pracovní smlouva na dobu určitou
• Žadatel je ve výpovědní nebo zkušební lhůtě

Půjčujeme si nejčastěji na začátku týdne

Pokud nám banka nepůjčí, hledáme řešení v podobě nebankovních půjček. O ty nejčastěji žádáme hned po víkendu. Pokud se na účtu v pondělí neobjeví očekávaná výplata od zaměstnavatele, máme tendenci sjednávat si online půjčky před výplatou, které nám mají pomoci překlenout nepříznivé období do připsání peněz na bankovní účet. Ze statistik také vyplývá, že čím blíže jsme k víkendu, tím méně půjček si bereme. Poskytovatele těchto úvěrů pak zažívají žně zejména před Vánoci. Bohužel ovšem platí, že půjčky sjednané v prosinci splácíme ještě na jaře.

O jaké produkty máme nejvíce zájem?

1. Půjčka před výplatou (Půjčkomat, Zonky)
2. Půjčka bez registru (Hyper půjčka, Čínská půjčka)
3. Půjčka bez doložení příjmu (Creditportal, Kredito24)
4. Půjčka bez ručitele a zástavy (např. Zaimo, FerratumBank)
5. Půjčka ihned na účet (Profi Credit, Home Credit)
6. Půjčka v hotovosti (Tommy Stachi, Provident)

Nejčastěji si půjčky berou Petrové a lidé z Moravskoslezského kraje

Pokud bychom se na skupinu dlužníků podívali ještě detailněji, pak dojdeme k závěru, že nejvíce půjček si berou Petrové, Jirkové a Jany, osoby narozené ve znamení Býka a lidé bydlící na území Moravskoslezského, Středočeského a Ústeckého kraje. Naopak nejlépe na tom jsou Váhy a lidé z Karlovarského kraje a Vysočiny.

Potřebujete půjčku? Porovnejte jednotlivé produkty na stránce Hyperfinance a vyberte si tu nejvýhodnější!

Představitelé NASA a významní vědci před pár hodinami oznámili zásadní objev. U ultrachladného červeného trpaslíka TRAPPIST-1 se podle vědců nachází 7 planet velikostí podobných Zemi. Tři z těchto planet navíc leží v takzvané obyvatelné zóně.

Historický objev si připsal mezinárodní tým odborníků, který vedl Michaël Gillon z belgické Univerzity v Lutychu. Použili k tomu vesmírný infrateleskop Spitzer, a také pozemní teleskopy, včetně teleskopu TRAPPIST-South v Chile.

Planety TRAPPIST-1

TRAPPIST-1 je na hvězdné poměry opravdu drobnou stálicí s hmotností jen asi 8 % Slunce. Svou velikostí sotva převyšuje planetu Jupiter. Proto je – i přes svou relativní blízkost – na obloze jen velmi slabou hvězdičkou, která leží v souhvězdí Vodnáře.

„Trpasličí hvězdy, jako je TRAPPIST-1, vydávají podstatně méně energie než Slunce. Pokud na povrchu planet v takovém systému má existovat kapalná voda, musejí obíhat na mnohem bližších oběžných drahách, než v případě Sluneční soustavy. Naštěstí se zdá, že právě takovou kompaktní konfiguraci systému máme před sebou v případě hvězdy TRAPPIST-1,“ vysvětluje jeden ze spoluautorů studie Amaury Triaud.

Členové týmu z pozorování odvodili, že všechny nalezené planety systému jsou svou velikostí podobné Zemi a Venuši, nebo jen o málo menší. Z odhadované hustoty vyplývá, že přinejmenším šest vnitřních planet jsou kamenná tělesa.

Kapalná voda a možná i oceány

Oběžné dráhy těchto planet nejsou o mnoho větší než orbity velkých měsíců planety Jupiter a jsou tedy mnohem menší než oběžná dráha Merkuru kolem Slunce. Malá velikost mateřské hvězdy TRAPPIST-1 a její nízká povrchová teplota způsobují, že množství energie dopadající na povrch takto blízkých planet je srovnatelné s vnitřními planetami Sluneční soustavy. Planety TRAPPIST-1c, TRAPPIST-1d a TRAPPIST-1f dostávají od své hvězdy podobné množství energie jako Venuše, Země a Mars. Kapalná voda by ale podle vědců mohla být za určitých okolností na všech sedmi planetách. 

Nejbližší planeta u trpaslíka, TRAPPIST-1b, oběhne hvězdu jednou za 1,51 dne, nejvzdálenější TRAPPIST-1h dokončí oběh jednou za 20 dní.

TIP: U červeného trpaslíka TRAPPIST-1 obíhají dvě kamenné planety s atmosférou

Vědci již v současnosti využívají kosmický dalekohled HST k pátrání po atmosférách planet. Člen týmu Emmanuël Jehin je přesvědčen, že s příští generací přístrojů, například pomocí dalekohledu ESO/ELT nebo kosmického teleskopu JWST, budeme schopni již brzy pátrat po vodě a dokonce důkazech existence života na planetách v systému TRAPPIST-1.

Nevyšší průměrnou délkou života se v roce 2010 mohly pochlubit japonské ženy (86,66 roku), následované Francouzkami, Španělkami a Švýcarkami. U mužů dosáhli nejvyššího průměrného věku Australané (80,1), následovaní Švýcary, Švédy a Japonci. Češky se v roce 2010 dožily v průměru 80,63 roku a muži 74,36 roku.

Předpověď pro rok 2030 připisuje prvenství mezi ženami dámám z Jižní Koreje, u nichž vědci předpovídají průměrnou dobu dožití 90,82 roku. Během 20 let se průměrný věk Jihokorejek prodlouží o 6,59 roku. Také u mužů se čeká, že nejvyšší dobu dožití budou mít obyvatelé Jižní Koreje – badatelé jim predikují průměr 84,07 roku, což bude o téměř 7 let více než v roce 2010.

TIP: Tikající populační exploze: Jak bude vypadat světová populace za 50 let

Polepšit si mají i obyvatelé Česka – ženy by se měly v roce 2030 dožívat v průměru 84,42 roku a muži 79,51 roku. V případě žen jde o prodloužení života o necelé 4 roky, u mužů dokonce o více než 5 let.

U města Naica v severním Mexiku se 300 metrů pod zemí nachází Jeskyně krystalů (ve španělštině Cueva de los Cristales). Tato jeskyně je plná gigantických krystalů sádrovce, z nichž některé náležejí k největším přirozeným krystalům na světě.

TIP: Bakterie izolované v podzemí miliony let jsou rezistentní vůči 18 antibiotikům

Vědci ke svému překvapení z těchto podzemních krystalů izolovali mikroby. Prý nejde o kontaminaci. Bakterie a archaea se do drobných prasklin a nerovností v krystalech dostaly zřejmě před desítkami tisíc let a podařilo se jim udržet naživu. Badatelé dokázali objevené mikroorganismy probudit k životu, a také přečíst jejich DNA. Podle prvních informací se zdá, že jejich genomy jsou dost výjimečné. 

Jako velmi vhodné místo pro solární panely se nabízejí okna. Vyrobit průhledné solární panely, které by mohly nahradit dnešní tabulky skla a přitom byly komerčně zajímavé, ale není snadné.

TIP: Tesla představila nové solární střechy: Pokryjí 100 procent spotřeby domu

Průlom by teď mohly přinést nanočástice křemíku, díky nimž by se solární okna mohla konečně prosadit na trhu. Vědcům se povedlo vyrobit krystaly křemíku o délce pár nanometrů, jejichž optické vlastnosti jsou pro solární okna přímo ideální.

Nanočástice křemíku tvoří zařízení, které se jmenuje luminiscentní solární koncentrátor. To je klíčová součást solárního okna, jejímž úkolem je sbírat sluneční záření a koncentrovat ho do krajů okna, kde jsou umístěny malé solární články. Nanočástice křemíku mají velkou výhodu v tom, že křemík je snadno dostupný a netoxický.