Mars byl kdysi protkaný velkými vodními toky a možná hostil (či stále hostí) i život

03.04.2019 - Stanislav Mihulka

Podle chicagských vědců proudily po povrchu Marsu mohutné řeky. Jejich kolegům z římského Národního astrofyzikálního ústavu se zase podařilo potvrdit, že se na rudé planetě skutečně vyskytuje metan

<p>Snímek povrch Marsu se zachovalým říčním řečištěm</p>

Snímek povrch Marsu se zachovalým říčním řečištěm


Reklama

Vše nasvědčuje tomu, že Mars byl kdysi planetou s dostatkem vody. Pak ale vyschl a vědci si stále nejsou jistí, proč k tomu došlo. Stále totiž nevědí, jaké vlastně v dávné minulosti panovalo na Marsu klima. Podle nové studie amerických vědců byl Mars pokrytý proudícími vodními toky ve větší míře a také déle, než jsme si doposud mysleli.

Kde se vzaly řeky na Marsu?

Edwin Kite z University of Chicago a jeho spolupracovníci zpracovali dostupné informace o řekách na Marsu a došli k řadě zajímavých závěrů. Na rudé planetě podle nich v minulosti proudilo velké množství vody. Koryta marťanských řek jsou širší, než koryta dnešních řek na Zemi a pozorujeme je na stovkách míst povrchu Marsu.

Podle vědců je přitom stále záhadou, proč vlastně na Marsu bylo tolik kapalné vody. Dnešní Mars má velice řídkou atmosféru a také ho v porovnání se Zemí mnohem méně ozařuje Slunce. Podle některých údajů byl Mars velice chladný a suchý, dokonce i většinu doby v dávné minulosti. Kite s kolegy se domnívají, že se tehdejší klima na Marsu mohlo rychle přepínat mezi suchými a vlhkými obdobími

Je metan známkou života?

Nejde ale o jedinou novinku týkající se rudé planety. Vědci z římského Národního astrofyzikálního ústavu poprvé z nezávislého zdroje potvrdili, že na povrchu Marsu se vyskytuje metan, tedy plyn, který je považován za možnou známku existence živých organismů. Výskyt metanu podle vědců dokládají měření z evropské družice Mars Express. Už předtím tento plyn detekovaly přístroje z amerického vozítka Curiosity.

Vědci se zatím neshodnou v tom, jaké je nejpravděpodobnější vysvětlení výskytu metanu na Marsu. Kromě možnosti, že je plyn výsledkem existence živých organismů, a to třeba i v dávné minulosti, totiž může metan vznikat i geologickými procesy. Jedním z nich je například přeměna minerálu olivín, při níž vzniká metan i na Zemi. Dřívější studie například vysvětlovaly přítomnost metanu zeolity – porézními minerály vulkanického původu, které vznikají reakcí takzvaných vulkanických skel, tedy amorfních vulkanických hornin, s vodou.

Metan vědci odhalili pomocí spektrometru, jímž disponuje sonda Mars Express Evropské vesmírné agentury. Ověřit se tak podařilo údaje roveru Curiosity z června 2013, protože Mars Express zaznamenal zvýšené množství metanu jen den poté, co jej odhalily přístroje na povrchu planety.

TIP: Nová pozorování odhalila dávný systém podzemních vod na Marsu

Nyní bude podle autorů studie zásadní odhalit, z jakého zdroje metan pochází. Vysvětlení přitom může už brzy přinést družice Trace Gas Orbiter (TGO) rusko-evropské mise ExoMars. Právě ta totiž může v případě detekování metanu díky svým přístrojům rozlišit, zda plyn pochází z mikrobiálních nebo geologických zdrojů.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Opičí neštovice jsou onemocněním vyvolaným virem rodu Ortopoxvirus z čeledi Poxviridae. Virus se obvykle na člověka přenáší kousnutím, škrábnutím nebo přímým kontaktem s krví infikovaných živočichů. 

Věda

Nejvyhlášenějším resortem pro římskou smetánku bylo v antice Baiae.

Historie

První tank Heavy Mark I měl osmičlennou osádku, přičemž polovinu zaměstnaly motory a řízení stroje.

Válka

Ježura australská při hledání své oblíbené potravy – mravenců.

Příroda

Pěstitelskou doménou singapurské botanické zahrady se staly orchideje.

Zajímavosti

Utkání dvou černých děr

Tento snímek vznikl kombinací dat v oboru rentgenového záření z družice Chandra X-ray Observatory a fotografie ve vizuálním oboru, pořízené pomocí HST. Představuje galaxii NGC 6240, která je od Země vzdálena 400 milionů světelných roků a promítá se do souhvězdí Hadonoše.

Uprostřed snímku jsou dvě černé díry, které od sebe dělí vzdálenost 3 000 světelných let. Jsou viditelné jako jasné bodové zdroje rentgenového záření. Nakonec se pravděpodobně přiblíží k sobě a splynou v jednu velkou černou díru.

Co se stane, když se tyto exotické objekty začnou navzájem ovlivňovat, zůstává pro astronomy zatím hádankou. Jedno je však jisté: uvolní se při tom obrovské množství energie a do prostoru budou vyslány gravitační vlny. (NASA/CXC/MIT/C.Canizares, M.Nowak, CC0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907