„Kudlanka nábožná, strašlivý žralok ve světě hmyzu,“ napsal Jaromír Tomeček v knize Neklid: „Žádný stegosaurus nebyl nadán takovou vášní žrát, žádný z těch ozubených velkoještěrů nedokázal svou kořist pohltat v tak krátké době. Okamžik a včela neexistovala…“

Od mé první výpravy za kudlankami uplynulo v Dyji už hodně vody, ale můj vztah k nim se nezměnil. Uhranuly mne tehdy a fascinují mě dodnes. Změnily se však mnohé jiné věci, a to i ve světě kudlanek. Díky změně klimatu a postupnému oteplování za nimi již nemusíme putovat na nejjižnější Moravu. Neodvratně se šíří na sever i na západ a kolonizují stále nové lokality. Nejlepším časem pro jejich pozorování jsou letní měsíce.

Hlava jako kolotoč

Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je jediný u nás žijící zástupce z řádu kudlanek (Mantodea), kterých na planetě Zemi údajně existuje kolem 2 500 druhů. Přední pár kudlančích křídel je kožovitý, blanitý zadní pár je skryt pod nimi. V letu můžete spatřit především menší a lehčí samečky (kteří jsou rovněž výrazně plašší); samička dokáže přeletět sotva pár metrů, zatímco sameček i několik desítek. Svých křídel užívají zejména v ohrožení, ale létají spíš neochotně.

Přestože samička dorůstá velikosti 5–9 cm a sameček 4–6 cm, lidským očím unikají díky dokonalému maskování. Kudlanky nábožné jsou zbarveny světle zeleně, na podzim (v září a říjnu) i často hnědě nebo béžově. První hrudní článek (pronotum) je nápadně prodloužen, hlava je trojúhelníková s velkýma očima (což je typickým znakem predátorů). S hlavou může kudlanka otočit téměř o 360°.

Dokonalý zabiják

Přední pár kudlančích končetin je dokonale uzpůsoben k uchvacování kořisti. Kořist je jimi sevřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus) jako mezi ostří a střenku zavíracího nože. Na stehně (lemur) má kudlanka varovné černé skvrny. Ty připomínají oči a slouží k zastrašování potenciálních nepřátel. Další dva páry končetin používá hmyzí lovec k pohybu.

Kudlanky trpělivě a nehnutě číhají na drobný hmyz v typické póze se sepnutýma předníma nohama (odtud označení nábožná). Když je kořist v dosahu, vystřelí kudlanka přední nohy, zachytí kořist a zaživa ji začne požírat. Do těla oběti vypouští „sliny“, které lokálně umrtví nervovou soustavu oběti a současně v nich obsažená kyselina naleptá potravu do jakési kaše, kterou predátor snadněji konzumuje. Nejčastější kořistí kudlanek jsou luční kobylky a sarančata, ale čas od času chytí i velkou a bránící se kořist (včely, vosy, sršně atd.). V literatuře se traduje, že mohou ulovit dokonce i drobné obratlovce. To z vlastní zkušenosti potvrdit nemohu.

Milování bezhlavých rytířů

Nehledě k velkosti lze od sebe samice a samce bezpečně rozlišit. Samečkové mají delší tykadla a na zadečku plných 8 článků; u samiček jich napočítáte pouze 6. V rámci čísly vyjádřitelných kritérií však samičky své partnery výrazně předčí při porovnání délky života. Dámy žijí zpravidla 7–8 měsíců, samečkové pouze 1–2 měsíce. K jejich dlouhověkosti určitě nepřispívá specifický námluvní rituál.

Kudlanky jsou vytrvalí milenci a jejich páření může trvat i několik hodin. Samečci se k vyvolené partnerce přibližují velmi opatrně – někteří zezadu, jiní naopak zepředu, roztahují křídla a předvádějí jakýsi taneček. V průběhu aktu samička partnera doslova „láskou sežere“. Začne od hlavy, ale kopulace neustává. Centrum pro kopulační pohyby má totiž sameček umístěné v poslední nervové uzlině na konci zadečku, takže když mu samice ukousne hlavu, statečně pokračuje v milování jako bezhlavý rytíř.

TIP: Lvi říše hmyzu: Zabijácká duše kudlanek

V mnoha textech se dočtete, že manželský kanibalismus kudlanek je takřka pravidlem. Já sám jsem ho však v přírodě sledoval pouze jedenkrát a konzultacemi s odborníky jsem zjistil, že ani oni nepovažují tento akt v přírodě za příliš častý (při chovu v zajetí je prý mnohem obvyklejší).

Kudlanky nábožné se mohou množit i partenogeneticky: když samičky nemají nablízku žádného partnera, vyvine se jedinec ze samičího vajíčka bez oplození samčí buňkou. V tomto případě se však rodí pouze samičky. I to může být důvodem, proč na mnoha lokalitách výskytu těchto lvů říše hmyzu jednoznačně převažují samice.

Katedrála Notre-Dame vyrostla v srdci francouzské metropole roku 1345, a musela tak přestát řadu nepokojů i bouřlivých období. Zdaleka nejhůř se na ní podepsala francouzská revoluce v roce 1789, po níž stavbu čekalo znárodnění. Během tohoto „znesvěcení“ byly rozkradeny katedrální poklady, a co si dav nepřivlastnil, to zničil: Revolucionáři mimo jiné urazili hlavy sochám 28 biblických králů, které si spletli s francouzskými panovníky. Katedrála se tak postupně proměnila v chátrající skladiště potravin. 

Obnova podle Huga

První kroky k tehdejší obnově Notre-Dame učinil až v roce 1801 Napoleon Bonaparte, který ji vrátil do rukou církve. K rekonstrukci však došlo teprve poté, co Victor Hugo napsal svůj slavný román Chrám Matky Boží v Paříži, jenž ke stavbě přitáhl pozornost veřejnosti. Roku 1844 dal král Ludvík Filip příkaz k její restauraci, na niž dohlíželi architekti Jean-Baptiste-Antoine Lassus a Eugène Viollet-le-Duc. 

Do práce se tak pustili sochaři, sklenáři a další řemeslníci: Opravovali napáchané škody a místa, která se zachránit nedala, zaplňovali novými prvky. Mimo jiné tak vztyčili ještě vyšší věž, jež se stala dominantou katedrály a přečkala útrapy obou světových válek, ale nakonec podlehla letošnímu požáru.

Pět let stačí?

Nedávná devastace památky Francii silně zasáhla, tamní společnost však následně rozdělily návrhy na opravu katedrály. Zatímco jedna část v čele s prezidentem Emmanuelem Macronem se nebojí popustit uzdu fantazii a využít moderní postupy i materiály, tradicionalisté by rádi svatostánek viděli v podobě před neštěstím. 

TIP: Nejen Notre-Dame: Znovuzrození se dočkal drážďanský kostel, bosenská mešita i zničená Varšava

Největší problém tak v případě rekonstrukce nepředstavují finance, jež proudí ze všech stran (například francouzský podnikatel Bernard Arnault přislíbil v přepočtu víc než pět miliard korun). Komplikace se budou pojit spíš s ideologií a politikařením. Macron však bez ohledu na opozici a hrozící průtahy prohlásil, že země opravu zvládne za pět let. Podle kritiků jde o nereálný termín, přičemž poukazují na jeho populistický podtext – za pět let se totiž mají v Paříži konat olympijské hry. 

Dne 7. srpna 1942 se na ostrově Guadalcanal vylodila 1. divize námořní pěchoty a Spojené státy zahájily svou první ofenzivu v Pacifiku. Japonci zde totiž stavěli letiště, které by v případě dokončení mohlo ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Vylodění na ostrově Japonce naprosto překvapilo a vojáci americké námořní pěchoty rychle obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované jako Hendersonovo. 

Japonská elita

Operaci nejprve podporovaly jen letouny z letadlových lodí Enterprise, Wasp a Saratoga. Už 20. srpna ale na ostrov přelétlo 19 stíhaček Grumman F4F Wildcat od stíhací perutě VMF-223 a 12 střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless od perutě VMSB-232. Ty operovaly přímo z Hendersonova letiště a v bojích o ostrov poskytovaly neocenitelné služby. Ostrov se totiž nacházel v doletu japonských letounů z Rabaulu a okamžitě propukly intenzivní letecké boje. Proti Američanům takřka denně startovali hlavně piloti stíhaček od elitního pluku Tainan kókútai.

U něj létala opravdová smetánka japonského císařského letectva včetně legendárního Saburó Sakaie, který boje nad Guadalcanalem později barvitě popsal ve své knize Zera nad Pacifikem. Jeho jednotka měla ve výzbroji vynikajicí stíhačky Micubiši A6M Zero. Šlo o elegantně tvarovaný a nesmírně obratný letoun se zatahovacím podvozkem. Dosahoval maximální rychlosti 535 km/h a nesl výzbroj dvou kulometů ráže 7,7 mm a dvou kanonů. Neměl však samosvorné obaly nádrží ani žádné pancéřování. Přesto šlo o velmi nebezpečný stroj. První vítězství si za námořní pěchotu nad Guadalcanalem připsal poručík Eugene Trowbridge, který den po příletu na ostrov sestřelil hned dvě zera. 

Prokletý ostrov

Podmínky na ostrově tou dobou nebyly vůbec jednoduché a jeden z veteránů na ně později vzpomínal: „Ten ostrov byl prokletý, krví nasáklý kus země, zamořený mouchami a špínou, po kterém bylo kvůli nevybuchlé munici nebezpečné se jen procházet.“ Stíhače na cíl zpočátku naváděla jen hlásná služba složená z civilních osadníků či misionářů, kteří vysílačkou předávali informace o příletu japonských letadel.

Situace se poněkud zlepšila počátkem září, kdy na ostrov dorazil radiolokátor 3. obranného praporu. Ten už poskytoval varování dostatečně brzy a americké stíhačky tak měly čas nabrat výšku. Japonci se letiště snažili za každou cenu vyřadit, a to jak bombardováním, tak pozemními útoky. K nejvýznamnějším pozemním útokům došlo 18. srpna a 13. září 1942.

Dne 26. srpna se odehrál jeden z nejslavnějších leteckých soubojů války v Pacifiku. Kolem poledne japonské letouny svrhly na Hendersonovo letiště asi 50 pum, které zde poškodily několik letadel. Proti útočníkům vzlétlo 12 wildcatů z perutě VMF-223 a střetly se s japonskou formací. Po boji nárokovali jejich piloti sestřelení osmi bombardérů a pěti stíhaček.

První kolo bojů

Skóroval i zkušený kapitán Marion Carl, který svůj boj popsal: „Měl jsem již podvozek venku, když se za mnou objevilo zero. Nevím, odkud se zatraceně vzalo, ale první, čeho jsem si všiml, byly trasírky střel, které mne těsně minuly. A já měl vysunutý podvozek! Zasunout podvozek wildcatu znamená osmadvacetkrát otočit klikou. Tak jsem dal plný plyn a začal jsem pěkně točit.

Pak jsem potlačil směrem k protiletadlové baterii, která byla přesně na okraji letiště. Fajn, odehnali ho a zamířilo směrem k moři, které bylo asi tak míli vzdálené. Mezitím jsem již zatáhl kola a pustil se za ním. Neměl jsem však šanci dostat ho, mohlo mi snadno uletět. Japonec se však rozhodl bojovat. Obrátil se a začal se vracet. Prima, letíme ‚čumák proti čumáku‘ přímo nad pobřežím.

Pokračování: Divoké kočky proti zerům: Americko-japonská letecká bitva o Guadalcanal (2)

Pak se najednou rozhodl vykašlat se na to a přitáhl. Kdyby přitáhl o něco dříve, dostal by se z toho, jenže to udělal trochu pozdě. Postavil jsem wildcat na ocas a střelbou s předsazením jsem ho rozmázl přímo nad pláží. Vidělo to asi tak tisíc nebo i více lidí.“ V sestřeleném zeru našel svou smrt respektovaný velitel Tainan kókútai poručík Džúniči Sasai, na jehož účtu bylo 54 vzdušných vítězství. Kapitán Carl sestřelem dvou stíhaček získal své páté a šesté vítězství a stal se tak prvním stíhacím esem USMC.

Mnoho lidí v dnešní době užívá vitamínové minerální doplňky, od nichž očekávají, že podpoří jejich zdraví. Vědci se ale stále dohadují, zda mají tyto látky vůbec nějaký příznivý vliv. Nejnovější studie amerických vědců tvrdí, že prakticky veškeré vitamínové doplňky a minerály nehrají žádnou roli v prodlužování života, ani v ochraně před kardiovaskulárními chorobami.

Jde o skutečně rozsáhlou studii, v níž badatelé zpracovali výsledky celkem 277 odborně provedených klinických studií pacientů, kteří takové přípravky užívali. V těchto studiích lékaři sledovali vliv na zdraví u celkem 16 vitamínových a minerálních doplňků výživy, včetně vitamínu A, vitamínu B6, vitamínu D, selenu nebo multivitaminových směsí.

TIP: Kdo jí každý den oříšky, snižuje si riziko úmrtí

Jen dvě ze studovaných látek měly alespoň nějaký pozitivní vliv, a to omega-3 nenasycené mastné kyseliny, tedy látky obsažené v rybím tuku a rovněž kyselina listová. Odborníci ale i jejich vliv na lidské zdraví označili za málo významný. Mnohem větší příznivý vliv na zdraví, než všech 16 zkoumaných doplňků výživy, má podle autorů studie strava s nízkým obsahem soli. Tato strava totiž omezuje riziko kardiovaskulárních chorob a také riziko úmrtí zhruba o 10 procent.

O Měsíc je stále větší zájem. V pondělí 22. července 2019 vyrazila na cestu k Měsíci mise Čandraján-2, kterou vyslala indická vesmírná agentura ISRO (Indian Space Research Organisation). Po několika odkladech vynesla sondu raketa GSLV Mk III. z kosmodromu Šríharikota v Bengálském zálivu.

Misi Čandraján-2 tvoří lunární orbiter, který bude obíhat kolem Měsíce, a také lunární lander s roverem, který se pokusí o měkké přistání v oblasti mezi krátery Manzinus C a Simpelius, na jižní straně Měsíce. Pokud mise uspěje a lander s roverem přistanou na Měsíci, Indie se stane po USA, Sovětském svazu a Číně teprve čtvrtou zemí, které se něco takového podařilo.

Průzkum povrchu Měsíce 

Orbiter mise Čandraján-2 bude mapovat povrch Měsíce z výšky 100 kilometrů. Lander jménem Vikram přistane na povrchu Měsíce a vypustí poloautonomní rover Pragyan o váze asi 20 kilogramů, který bude detailně zkoumat povrch. Podle plánu by mělo k přistání na Měsíci dojít 7. září. Rover by měl na měsíčním povrchu operovat alespoň 14 dní. Hlavním cílem mise je přitom studovat výskyt a velikost zásob vody na Měsíci.

TIP: Nová indická nosná raketa GSLV Mk.3 zvládla generálku pro let k Měsíci

Na misi Čandraján-2 se původně mělo podílet Rusko. Kvůli nedostatku financí ale Rusko nemohlo v projektu pokračovat a Indie vyslala sondu k Měsíci vlastními silami. Kromě indických vědeckých přístrojů je na palubě landeru Vikram umístěný laserový retroreflexní odražeč LRA (Laser retroreflector array), který vyvinuli Goddardově kosmickém středisku NASA. Toto zařízení bude sloužit k přesnému změření vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem a také k výzkumu měsíční librace, čili kývavého pohybu Měsíce na jeho oběžné dráze.

Největší evropský výrobce letadel Airbus představil na přehlídce Royal International Air Tattoo ve Velké Británii koncept nového hybridního turbovrtulového letounu. Jeho Bird of Prey (Dravý pták) si bere inspiraci z ptáků – křídla i ocas svým tvarem skutečně připomínají orla nebo sokola, což má zlepšit ovládání letounu. Podle Martina Astona senior managera ve společnosti Airbus je jednou z hlavních priorit leteckého průmyslu je udělat letectví udržitelným – čistším, zelenějším a tišším než kdy dříve. Hlavní roli budou hrát tzv. biomimikry – tedy řešení inspirovaná přírodou.

TIP: Nová generace? Lockheed zahájil stavbu tichého nadzvukového dopravního letounu

Přestože jde jen o technologický koncept (který s velkou pravděpodobností nikdy neopustí rýsovací prkna inženýrů), vychází podle Airbusu z realistických nápadů. V reálné rovině by Bird of Prey dokázal přepravit až 80 cestujících na vzdálenost 1 500 kilometrů. Díky použitým technologiím by spotřeboval o 30 až 50 % méně paliva a byl by také výrazně tišší než dnešní letadla.

Nejen František Josef I., ale i další jeho příbuzní sehráli důležitou roli ve veřejném životě, politice, vojenství anebo se jen neblaze proslavili řadou skandálů, které jsou s jejich jménem spojeny. Mladšího bratra císaře Karla Ludvíka mají milovníci romantických filmů a beletrie spojeného zejména coby nechtěného ženicha císařovny Sissi. Ve skutečnosti měl tento tichý arcivévoda mnohem zajímavější život.

Reprezentant na jedničku

Vedle svých starších bratrů Františka Josefa a Ferdinanda Maxmiliána zaujímal spíše podřízené postavení a projevoval se jako méně inteligentní a méně organizačně schopný, na rozdíl od jiných arcivévodů jej ani nezajímala vojenská služba.

Vystupoval spíše jako reprezentant Arcidomu císařského při různých oficiálních příležitostech; například při vídeňské světové výstavě v roce 1873, při zahájení Zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891, jako protektor vídeňského Domu umělců (Künstlerhaus), což mu vyneslo přezdívku „výstavní arcivévoda“.

TIP: Čtyři bratři, čtyři pohnuté osudy

Po smrti bratra Maxmiliána i korunního prince Rudolfa se stal následníkem trůnu a v této pozici byl až do své smrti 19. května 1896. Jako hluboce věřící katolík podnikl pouť do Svaté země, kde se napil vody z řeky Jordánu, nakazil se tyfem a zemřel. Jeho význam tkví v tom, že jako jediný ze čtyř bratrů se stal pokračovatelem hlavní větve habsbursko-lotrinského rodu.

Jako by nestačily poznámky posměváčků, které historicky první ženu v pozici velitelky vesmírného letu provázely. Eileen Collinsová se ve 42 letech vydávala do kosmu potřetí a poprvé velela raketoplánu. Její posádku tvořil pilot Jeffrey Ashby a letoví specialisté Steven Hawley, Catherine Colemanová a Michel Tognini z Francie.

Hlavním úkolem pětidenní mise bylo vysadit na orbitě novou rentgenovou observatoř Chandra pro studium vzdálených vesmírných objektů, jež vydávají do okolí spoustu energie. Tyto paprsky mohou zasáhnout i tělesa Sluneční soustavy, potažmo Zemi, případně astronauty na budoucích meziplanetárních výpravách. 

Odklad a problémy

Z Floridy měl stroj původně zamířit k nebi 20. července, shodou okolností v den 30. výročí prvního přistání lidí na Měsíci. Symboliku však pokazila technika: Pouhou sekundu před zážehem hlavních, kyslíko-vodíkových motorů SSME zastavily počítače veškeré procesy. Senzory totiž detekovaly v motorové sekci Columbie zvýšené hodnoty vodíku, který by mohl po zážehu pohonných jednotek způsobit explozi. Brzy se ovšem ukázalo, že chybovala kontrolní čidla a ve skutečnosti okolo spodní části raketoplánu žádné nebezpečné hodnoty vodíku nebyly. Následoval třídenní „restart“ a Columbia s posádkou v kokpitu stála na rampě, připravená letět 23. července 1999 po půlnoci místního času. 

Vše proběhlo podle plánu a raketoplán s pěti astronauty a teleskopem Chandra v nákladovém prostoru zamířil nad noční Atlantik. Jen pět sekund po opuštění rampy však nastal kratičký zkrat v jedné ze tří jednotek, jež distribuují elektřinu z palivových článků na palubě stroje. Výsledkem byl mimo jiné výpadek některých záložních řídicích jednotek motorů SSME a mírné omezení manévrovacích možností letounu. Situace přesto nebyla tak zlá, aby zazněl příkaz k nouzovému přistání, a mise tedy pokračovala. 

Poletová prohlídka odhalila v elektroinstalaci Columbie desítky poškození – neboli zdrojů možných budoucích zkratů. Podobně nepříznivě dopadly i kontroly sesterských letounů Discovery a Endeavour, takže NASA musela provoz raketoplánů na několik měsíců přerušit a elektroinstalaci na jejich palubách opravit. 

Krok od Challengeru

Problémy mise Eileen Collinsové však ještě nekončily. Motory SSME se ve vesmíru vypnuly oproti plánu asi o 0,15 sekundy dřív, takže se raketoplán nacházel na dráze zhruba o 10 km nižší, než vyžadovali konstruktéři teleskopu Chandra. V oranžové vnější nádrži totiž došel kyslík – a vyšetřování této anomálie dopadlo snad ještě hůř. 

Během startu se v systému motorů SSME provozním tlakem uvolnila zlatá zátka o délce asi 2 cm a vydala se na vlastní „misi“: Ve vnitřní stěně trysky pohonné jednotky SSME číslo tři prorazila několik trubiček, jimiž během hoření motorů o tahu okolo 230 t proudí kapalný vodík, aby stěnu trysky chladil. Látka samozřejmě začala unikat a nedostávalo se jí ve spalovací komoře, kam se ze zmíněných trubiček vracela. Počítač Columbie situaci řešil přidáváním více kapalného kyslíku do hořící směsi, který tak logicky dřív došel. 

Kdyby zátka způsobila v silných motorech větší škodu, lépe nedomýšlet tragické finále, jež by se – v kombinaci s následky elektrického zkratu po startu – mohlo rovnat druhému Challengeru…

Konec dobrý…

Poté už ovšem mise průkopnické velitelky „šlapala“ dobře. Chybějící impulz dohnal raketoplán pomocí slabších hydrazinových motorů OMS a již první den letu byla z nákladového prostoru vypuštěna Chandra o hmotnosti 5 860 kg. Dvoustupňový pohonný blok Inertial Upper Stage (IUS) ji poté dvěma zážehy navedl na přechodovou dráhu ve výšce 330–72 000 km, následovalo rozevření solárních panelů a separace od IUS. 

Posádka se mezitím věnovala sekundárním úkolům: Pořizovala ultrafialové snímky Země, Měsíce, Merkuru, Venuše a Jupitera, monitorovala růst vegetace v kosmických podmínkách, měřila dopady fyzického cvičení na prostředí a mikrogravitaci na palubě či testovala výkonný televizní systém pro použití na budoucích raketoplánech či na ISS. 

TIP: Další trable ve vesmíru: Rentgenová observatoř Chandra má poruchu

Sedmadvacátého července před půlnocí stroj bezpečně přistál na Floridě a první žena v roli velitele kosmické mise vše zvládla na výbornou. Collinsová se osvědčila dokonce natolik, že v roce 2005 velela prvnímu raketoplánu, jenž se vydal na orbitu po tragédii Columbie STS-107 v únoru 2003. 

Mnoho z nás tráví podstatnou část svého času s očima přilepenýma k displeji rozmanitých elektronických zařízení. Odborníci se snaží zjistit, jaký to má dopad na lidské zdraví, především pokud jde o zdraví teenagerů. Mnozí z nich jsou totiž s displeji téměř srostlí.

Kanadští vědci na toto téma uskutečnili výzkum, do něhož zapojili 3 826 teenagerů (47 procent z nich bylo dívek), kteří docházeli do sedmé třídy v celkem 37 školách v rezidenční oblasti Montrealu. Během čtyř let sledovali, jak tito teenageři používají sociální média, a zároveň u nich hlídali sedm symptomů deprese, včetně pocitu osamělosti, smutku a zoufalství.

TIP: Máte depresi? Sociální média to zjistí rychleji a přesněji, než lékaři

Výsledky výzkumu mluví jasně. Přílišné používání sociálních médií a sledování televize těsně souvisí s nárůstem symptomů deprese u teenagerů. Naopak hraní videoher a používání počítače nemá k duševnímu zdraví žádný negativní vztah.

Stručně řečeno, videohry a počítače jsou podle vědců v pořádku, kdežto sociální média a televize mohou škodit duševnímu zdraví. Ze všech digitálních médií jsou přitom sociální média v tomto směru nejvíce škodlivá.

Nejoblíbenější památky světa neodvratně spějí k bodu, kdy se příval turistů stane neudržitelným – nejen kvůli omezenému prostoru, ale i proto, že davy lidí zmíněné monumenty nenapravitelně ničí. Pomůže při záchraně těchto pokladů omezení počtů návštěvníků?

Tady je Biebrovo

• Destinace: Fjadrárgljúfur, Island 
• Počet turistů: 2 200 000 (celý Island)
• Problém: bezpečí turistů

Prokletí mediální popularity se podepsalo také na islandském kaňonu Fjadrárgljúfur. Perla severské přírody doplácí nejen na fotogenickou podobu, jež se skvěle vyjímá na Facebooku či Instagramu – ale i na fakt, že si ji pro svou tvorbu zvolily některé ikony mladší generace, včetně Justina Biebera. Zpěvák kaňon představil v klipu „I’ll Show You“, který už nasbíral přes 400 milionů zhlédnutí. 

Punc vyhledávané instagramové destinace pak Fjadrárgljúfur definitivně získal poté, co si „zahrál“ v několika řadách seriálu Hry o trůny: Milovníci popkultury následně začali ke sto metrů hlubokému a dva kilometry dlouhému kaňonu proudit po statisících. Jenže přírodní klenot Islandu nebyl na takový nápor připravený. 

Podle islandské agentury pro životní prostředí zavítal do kaňonu od roku 2015, kdy se objevil v Bieberově klipu, bezmála milion lidí, což se nepříznivě projevilo zejména na okolní vegetaci. Ekologové nakonec vstup na místo zakázali, a to nejen z environmentálních, nýbrž také z bezpečnostních důvodů: Neexistovaly tam totiž odpovídající cesty ani turistická infrastruktura, jež by dokázala extrémní nápor zvládnout. 

Fjadrárgljúfur se pro zájemce uzavřel počátkem letošního jara a jeho další osud zůstává nejasný. Jak uvedl Hannes Pálsson, spolumajitel turistické agentury Pink Iceland: „Musíme se rozhodnout, zda tam chceme postavit vyhlídkové plošiny a zavést vstupné, nebo oblast nechat pár měsíců nepřístupnou, aby se zotavila.“

Dočasný zákaz platil do 1. června, nedočkaví fanoušci se ovšem do lokality známé z obrazovek pokoušeli dostat za každou cenu – v noci přelézali zátarasy, aby vysněné místo spatřili alespoň za tmy. 

Konec varana komodského?

• Destinace: Komodo, Indonésie 
• Počet turistů: 120 000
• Problém: černý trh se zvířaty

Na všeobecnou oblibu turistických cílů bohužel doplácejí nejen samotné památky a domorodci, ale i řada příslušníků rostlinné a živočišné říše. K nejvíce alarmujícím příkladům patří indonéský ostrov Komodo, který se turistům v brzké době zcela uzavře. Důvod je zjevný – rapidní pokles stavů varana komodského. 

Za úbytek vzácných ještěrů však nemohou ani tak cestovatelé či fotografové, kteří na místo v posledních letech proudí ve velkém – sousední ostrov Flores totiž nedávno posílil letecké spojení, a na Komodo tak měsíčně zavítá až deset tisíc zájemců. Hlavní problém představují pašeráci, pro něž je obchod s varany víc než výnosný: Za jediné zvíře dostanou na černém trhu v přepočtu až 800 tisíc korun. Komodský drak, jak se ještěrovi někdy přezdívá, tvoří ceněný artikl v tradiční čínské medicíně. Indonéská policie například nedávno zatkla devítičlennou skupinu, jež se snažila prodat 41 zvířat. Na ostrově přitom v současnosti zbývá asi jen 1 800 jedinců.  

Počínaje lednem 2020 se Komodo uzavře a v průběhu následujícího roku se ochránci zaměří na opětovné rozšíření populace ještěrů. Teprve čas však ukáže, zda a za jakých podmínek bude možné místo znovu zpřístupnit.