Dvacátého dubna 2009 přišla chvíle, kterou lékaři předpovídali po čtyři dekády. Nejoslavovanější fyzik dneška Stephen Hawking, jenž bojoval se zákeřnou chorobou, stanul na prahu smrti. Cambridgeská univerzita publikovala neveselé prognózy. Famózní vědec, kterému už v 21 letech diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu (ALS), byl „velmi nemocný“ a „podstoupil testy“. Noviny chrlily články nebezpečně připomínající nekrology. Zdálo se, že pro člověka, jenž tak skvěle dokázal vysvětlit podstatu času, jej už mnoho nezbylo. Jenže Hawking – jak je jeho zvykem – přežil.

Slavný fyzik by rozhodně neměl zvládat věci, které zvládá – třeba psát eseje o existenci Boha. Neměl by být schopen přemítat nad nebezpečím umělé inteligence nebo si dělat starosti s lidskou tendencí k sebedestrukci. A rozhodně by neměl bez problémů absolvovat předávání britských filmových cen BAFTA – posazený v křesle, jako už desítky let – a chválit nový film o svém životním zápase. Přesto je pořád zde. 

Dvakrát dvacet

Choroba ALS může postihnout kohokoliv. Nejdříve nastoupí ochablost svalů, poté svalová hmota ubývá, přichází paralýza a nakonec člověk nedokáže mluvit, polykat ani dýchat. Podle asociace pacientů s ALS se průměrná délka života od diagnózy pohybuje mezi dvěma a pěti roky. Přes 50 % nemocných přežije tři roky, pětina zvládne pět let. Pak už ale čísla prudce padají: méně než 5 % pacientů zůstane naživu po dvě desetiletí.

A pak je tady Hawking. Cílovou pásku s číslem 20 už protnul dvakrát – v letech 1983 a 2003. Jeho schopnost přežít je naprosto neuvěřitelná a někteří experti jsou přesvědčeni, že nemůže trpět chorobou ALS, jež své oběti obvykle zabíjí mnohem rychleji. Jiní tvrdí, že jen nikdy nic podobného neviděli.

„Je prostě výjimečný,“ vysvětlil Nigel Leigh, profesor klinické neurologie na londýnské King’s College, pro British Medical Journal v roce 2002. „Nevím o nikom jiném, kdo by s ALS žil tak dlouho. Neobvyklá přitom není pouze délka života, ale také fakt, že choroba nepostupuje. Hawking je relativně stabilní a to je extrémně vzácný jev.“ O dekádu později, v roce 2012, překročil proslulý fyzik sedmdesátku a podstoupil další vyšetření. Výsledky lékaře opět zmátly a ohromily současně.

Štěstí, nebo vůle?

Takže, co Hawkinga odlišuje od zbytku pacientů se stejnou diagnózou? Pouhé štěstí? Nebo snad transcendentní povaha jeho mysli nějakým způsobem zbrzdila nastupující konec? Nikdo neví. Dokonce sám Hawking, který jinak dokáže obšírně rozprávět o mechanismech, jež určují povahu celého vesmíru, zůstává velmi opatrný. „Je možné, že moje varianta ALS nějak souvisí se špatnou absorpcí vitaminů,“ zamýšlí se. Jeho bitva s nemocí však byla jiná už od počátku. Vědci přitom věří, že právě tyto rozdíly mohou vysvětlit jeho dlouhověkost.

Choroba se obvykle projeví až v pokročilejším věku – pacienti si diagnózu vyslechnou průměrně v 55 letech. U Hawkinga se ovšem první symptomy objevily už v mládí. Všechno přitom začalo obyčejným zakopnutím. „Během třetího roku na Oxfordu jsem si všiml, že jsem stále nemotornější. Jednou nebo dvakrát jsem zakopl a spadl bez zjevného důvodu,“ napsal slavný pacient. „Naplno se však nemoc projevila až v době, kdy jsem studoval na Cambridgi. Můj otec zaregistroval určité příznaky a poslal mě za rodinným lékařem. Ten mě okamžitě předal specialistům a krátce po jednadvacátých narozeninách už jsem mířil na testy do nemocnice. […] Když jsem zjistil, že mám motorickou nervovou poruchu, byl to pro mě obrovský šok.“

Ačkoliv brzká diagnóza odsoudila Stephena Hawkinga k životu ve strachu z choroby, dala mu také paradoxně šanci přežít déle. Jak dále vysvětluje Nigel Leigh z londýnské King’s College: „Přišli jsme na to, že pacienti s časnou diagnózou v mládí žijí mnohem déle – v některých případech i deset let. Situace je zcela odlišná, pokud nemoc propukne v raném věku, přestože nikdo neví proč.“

Z Hawkinga je ikona

Leo McCluskey z Pensylvánské univerzity v rozhovoru pro časopis Scientific American uvedl, že ALS zabíjí primárně dvěma způsoby – prvním je zablokování dýchacích svalů, druhým pak selhání svalů sloužících k polykání, jež může skončit dehydratací a podvýživou: „Pokud se vám tyto dvě věci vyhnou, můžete s ALS teoreticky žít dlouho.“

Jenže – tak dlouho jako Hawking? V roce 2011 prozradil slavný pacient pro deník New York Times: „Rozhodně pomohlo, že mám práci a že se o mě někdo tak dobře stará. Mám štěstí, že pracuju na poli teoretické fyziky, v jednom z mála odvětví, kde není hendikep na překážku.“ Hawkingova nemoc dala vzniknout i jednomu z nejsilnějších obrazů populární vědy: atrofovaná tělesná schránka na invalidním vozíku, strnulý výraz a shrbená ramena. A pak je tu jeho nedostižná mysl, která letí ke hvězdám.

Víte, že?

Co dostanete, když v obchodě s džínami položíte na pult 1 500 dolarů, tedy asi 32 000 Kč? Jedna odpověď zní: 44 párů kalhot značky Wrangler. Druhou možností jsou čtyři páry z hrubého raw denimu (viz Víte že?) pro skutečné znalce od firem jako Pure Blue Japan či Samurai. Nebo zatřetí – kalhoty, které vám dodají tolik požadovaný styl „bohatej rozmazlenej spratek“. Za svoje peníze tak získáte jedny levisky s asymetrickými kapsami a záložkami na nohavicích od pařížského designového studia Vetements. 

TIP: Modrý zázrak: Kde se vzaly džíny?

Pokud ale věříte, že si za svých patnáct papírků s Benjaminem Franklinem zasloužíte zcela osobní přístup a dokonalost podle vlastních představ, domluvte si schůzku na newyorském Manhattanu v obchodě 3×1. Tvrdí se, že tam nabízejí nejlepší šití z denimu na míru na světě. Ačkoliv se spojení „na míru“ neuvěřitelně nadužívá, v tomto případě je zcela oprávněné. „Šijeme obvykle pro lidi, jimž nesedí konfekce,“ vysvětluje Scott Morrison, který společnost 3×1 v roce 2011 založil. 

Pár slov o denimu

Pro psaní reportáže jsem se vybavil: U Morrisona na adrese Mercer Street jsem se objevil se vzorovým kusem, modrými džínami, které jsem koupil asi před milionem let ve slevě. Tehdy byly moje kalhoty tak neposkvrněné jako cvočky blyštící se na nových džínách rozvěšených po stěnách obchodu. Nyní jsou hluboce poznamenané vráskami na bocích a pod koleny, které jsem do nich za všechny ty roky vytlačil a jež tak trochu připomínají včelí plástev: Přesně tak se o tomto typu vrásnění látky vyjadřuje tvrdé jádro nadšenců, kteří na jeho vzniku pracují jednoduše tím, že kalhoty nikdy neperou. Jenže tenhle konkrétní model už to má nejspíš za sebou. 

„Jako první se vždycky ptám: Co přesně chcete?“ vysvětluje Morrison. Odpovídám mu, že chci tytéž džíny, jenže lepší. Měří si je krejčovským metrem a následně mě v nich fotí – malá předehra k vypracování digitálního střihu. Rozhodl jsem se, že je budu chtít lehce volnější v horní části a možná přidat zúžení pod koleny. Poté procházíme každý detail krok za krokem. Chci změnit přední kapsy? Jsem spokojený s těmi, které mám vzadu? 

„Teď se pobavme o denimu,“ nadhazuje. Podél stěny visí v rolích 70 druhů džínoviny, téměř všechny v úpravě „selvage“, tedy s netřepivými okraji. Kdyby vám to však nestačilo, dokáže firma 3×1 sehnat 800 dalších typů denimu. Preferujete-li euro styl nebo pokud Diesel přestane vyrábět bílé džíny ve vašem oblíbeném klubovém střihu, pak je Morrison váš člověk. 

Musíte si zvyknout

Při relativně jednoduché objednávce vás čeká podobně jednoduchá volba, co se týká odstínu, který budou kalhoty mít. „Jestliže chcete něco, co bude vypadat jako americké džíny z dvacátých až padesátých let, potřebujete červeně podbarvený denim.“ Pokud naopak toužíte po vzhledu více spojeném s japonským stylem, zvolte zeleně podbarvené látky. V obou případech bude odstín nabývat na síle s tím, jak budete džíny nosit.  

Dál je na řadě váha denimu: Těžší a hrubší látka dává pocit tloušťky, nicméně se také esteticky krčí, „vyřezává“ ostré vrásky a samozřejmě je mnohem nepříjemnější na začátku nošení, kdy se vám kalhoty teprve přizpůsobují. Morrison má na sobě skoro nové, velmi tvrdé nohavice z pětisetgramového raw denimu. „Přiznávám, první týden v nich byl naprosto příšerný. Časem to bude v pohodě, ale…“

Indigo je drahé

Po pěti minutách rozmýšlení se nakonec rozhoduju pro čtyřsetgramový denim Kaihara, červeně podbarvený selvage s hrubší strukturou. Látka je zabarvená přírodním indigem, což zvedá cenu o dalších 125 dolarů (asi 2 700 Kč). Morrison umí samozřejmě vyprávět o indigu v neuvěřitelně podrobných detailech, pro nás smrtelníky je však podstatné, že je přírodní indigo bohatší v tónech a samozřejmě vzácnější než syntetické barvy. 

Po výběru látky přicházejí na řadu nekonečné možnosti sešívání, a tedy způsob, jak viditelné budou nitě. „Můžeme samozřejmě vyrobit něco šíleného, ale to nedoporučuji.“ Na tom se shodneme. Jako tradicionalista jsem si chtěl vybrat něco klasického, jako žluté či oranžové nitě, běžné třeba na leviskách. Tady jsme se s Morrisonem dostali do poziční války, protože jeho srdce designéra nemohlo nechat celou věc jen tak plavat. Nakonec jsme uzavřeli příměří na dvojitém šití z tmavých nití, temně modré a šedé, což z džín udělá trochu elegantnější oblečení. 

Šijeme pro profíky

Vybírám si podšívku na kapsy. „Ne že mě budeš šetřit!“ říká Morrison a tlačí mě ke složitějším vzorům. Nakonec si vyberu modrou látku se vzorem ptačích očí. Ještě rozšiřujeme přední kapsu na mince, aby se z ní daly lehce vytáhnout klíče. Pro poklopec jsem zvolil obyčejné knoflíky, ale ne kovové, aby mě na letištích pořád neprovětrávali chlápci u detektorů. Scott slíbil objednat speciální vojenské kousky pro uniformy: Neměl je sice po ruce, ale aspoň mi jejich tvar ukázal na dřevěných modelech, které si objednal jiný klient (přál si, aby hezky ladily s palubní deskou jeho Porsche). 

Pro pas jsem si vybral tradiční zapínací cvoček, ačkoliv 3×1 nabízí spoustu smaltovaných s ruční malbou. „Naštěstí máme na výběr odznaky většiny týmů ligy amerického fotbalu,“ vysvětluje Morrison. Hráči z NFL tu totiž rádi nakupují (za to, že coby „mutanti“ musejí mít většinu oblečení šitou na míru, dostávají profesionální sportovci slušně zaplaceno). 

První kus se nevyplatí 

Obléct si „prototyp“ na první zkoušce byla naprosto matoucí zkušenost. Druhé zkoušení pak obvykle zabere tři až čtyři týdny, ale když „přitlačíte na dřevo“, můžete hotové kalhoty dostat už za dvě neděle. Džíny, jež jsem na druhé zkoušce oblékl, byly víceméně kopií těch, které jsem přinesl jako vzor a v nichž jsem strávil tisíce hodin. Hlavně volba nekřiklavých nití byla hodně chytrá. Přesto jsem se rozhodl nechat ještě půl centimetru ubrat z šířky nohavic na stehnech. Všechny úpravy byly hotové hned následujícího dne. Moje fantastické nové džíny!

TIP: Módní lahůdka: Za džíny jako z popelnice zaplatíte pořádný balík

Velmi rychle se staly nepostradatelnou součástí mého šatníku, esenciálním kusem, bez kterého si neumím život představit. Jak se ukazuje, přesně to tvoří jádro celého byznys plánu. „U džín šitých na míru na prvním páru nic nevyděláme,“ vysvětluje Morrison. Jeho zaměstnanci sedí nad vytvářením střihu a prototypu 6,5 hodiny (u mnoha zákazníků pak tráví další čas pozměňováním návrhů). Následně prototyp nahradí zcela novým a předělaným párem nohavic, a cena tak ještě dál roste. „Zatímco běžný krejčí může prototyp vyrobit z mušelínu nebo jiné levné látky, u nás to neplatí.“

Jakmile ovšem zákazník projde celým procesem, už nikdy se nedokáže vrátit k nákupu konfekce v běžném obchodě. „Neřekl bych, že naše obchodní strategie staví na prvotních ztrátách, spíš se hodně orientujeme na budoucnost,“ vysvětluje Scott. „A docela nám to vychází.“ Jak se ukazuje, skutečná hodnota džín za 1 500 dolarů netkví v penězích. Je to celoživotní návyk.

Když starověcí Egypťané mumifikovali své zemřelé, tak je před vložením do mohutného sarkofágu zabalili do ozdobných obalů, vytvořených z papyrů popsaných texty. Tyto texty nebylo doposud možné číst, aniž by badatelé otevřeli obal mumie.

Britští odborníci nedávno vyvinuli novou technologii zobrazování, s jejíž pomocí je možné číst papyry v obalech mumie bez toho, aby je otevírali. S novým zařízením se jim podařilo přečíst doposud neviditelný nápis na obalu mumie z muzea v Chiddingstone Castle. Jde o výraz „Irethorru“, což tehdy bylo běžné jméno. Výraz lze přeložit jako „oko boha Hora je proti mým nepřátelům“.

TIP: Díky 3D skenování a počítačové tomografii se můžeme podívat dovnitř mumie

Při balení mumií se používaly kusy papyru, které byly zrovna po ruce. Jsou to sice rozmanité útržky, dnes ale představují pozoruhodný a doposud jen velmi obtížně dostupný zdroj informací o životě ve starém Egyptě.

Hnědí trpaslíci jsou zvláštní vesmírná tělesa. Nejsou to ani hvězdy, ani planety. Jejich existence byla potvrzena v roce 1995 a od té doby jsme jich objevili velké množství. Přesto stále nevíme například to, jak vlastně hnědí trpaslíci vznikají.

Vznikají hnědí trpaslíci jako hvězdy, tedy zhroucením mračna kosmického plynu? Anebo jako planety, postupným slepováním materiálu v protoplanetárním disku? Někteří hnědí trpaslíci jsou ve společnosti hvězd, jiní se zase pohybují vesmírem osamoceně.

James Webb se zaměří i na hnědé trpaslíky

S výzkumem záhad hnědých trpaslíků teď vědcům velmi pomůže vesmírný teleskop Jamese Webba, který by se měl v dohledné době objevit ve vesmíru a spustit svá pozorování. Bude se na tom podílet hned několik vědeckých týmů.

TIP: Hnědí trpaslíci mají silná magnetická pole: Stejně jako pravé hvězdy

Étienne Artigau z kanadské univerzity Université de Montréal a jeho tým si brousí zuby na výzkum hnědého trpaslíka SIMP0136. Je to lehký, mladý a osamocený hnědý trpaslík, jeden z nejbližších našemu Slunci. Vědci už dříve zjistili, že má atmosféru s oblaky. Artigau a spol. by rádi pomocí Webbova teleskopu prozkoumali například to, z jakých chemických prvků a sloučenin se tato oblaka skládají.

Čínský festival ledových soch - Harbin International Ice and Snow Sculpture Festival, je jednou z největších přehlídek ledového sochařství na světě. Jeho kořeny sahají až do roku 1963, na dlouhá léta ale padl za oběť kulturní revoluci v Číně. Obnoven byl opět v roce 1985, aby se o 16 let později stal společně s festivalem v japonském Sapporu, norském Oslo a kanadském Québecu jednou ze čtyř největších akcí svého druhu.

Letošní v pořadí již 33. ročník soutěže oficiálně odstartoval v pátek 5. ledna a nabízí hned trojici ledových parků. Akce nemá pevně stanovené datum ukončení, obvykle trvá do konce února nebo začátku března.

Gunnery rostou v tropech a subtropech jižní polokoule – ve Střední a Jižní Americe, v Africe, na Madagaskaru, v Malajsii, na Filipínách, na Novém Zélandu a v Tasmánii. Botanici rod Gunnera dlouho řadili do příbuzenstva stolístků – ponořených vodních rostlin, které ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách rostou i u nás. Moderní metody však odhalily, že se jedná o mnohem starší skupinu, která se vyvíjela samostatně. Proto pro ni byla vyčleněna jak samostatná čeleď, tak i řád.

TIP: Světový unikát v betonové džungli - Brno je rájem konikleců velkokvětých

Gunnery jsou jediné dvouděložné rostliny, u kterých byla popsána symbióza se sinicemi (Nostoc punctiforme). Sinice pronikají dovnitř buněk meristémového pletiva a jejich přičiněním se vytváří speciální symbiotické orgány ve slizových kanálcích uvnitř stonku. Sinice dokážou fixovat vzdušný dusík a rostlině tak dodávají dusíkaté látky, kterých je v chudých bažinatých půdách nedostatek. Tento typ symbiózy byl popsán již v roce 1873.

Rod Gunnera není v našich zeměpisných šířkách neznámý. Dva obří druhy – gunneru čilskou a gunneru rukávovitou – můžete vidět v parcích a zahradách teplejších oblastí Evropy, vzácněji i u nás.

Společnost Nissan nedávno představila veřejnosti svou novou technologii mozek-auto (B2V, podle anglického brain-to-vehicle). Toto zařízení dovede odhadnout, co udělá řidič, a na základě tohoto odhadu vylepšit ovládání automobilu. Klíčovým prvkem zařízení je headset s elektrodami, které fungují jako EEG a měří mozkovou aktivitu.

Nissan předvede technologii B2V na veletrhu Consumer Electronics Show (CES) v Los Angeles, který proběhne ve dnech 8. až 11. ledna 2018. Podle prohlášení Nissanu je účelem nového zařízení nejen zvýšit reakční rychlost řidičů a tím i bezpečnost provozu, ale rovněž přispět k většímu požitku z jízdy.

TIP: Nový level pro operátory dronů: Ovládat myslí celá hejna

Podle představitelů Nissanu se dnes hodně mluví o autonomních automobilech. To je pro ně odlidštěná verze budoucnosti, ve které se lidé spoléhají na řízení strojů. Technologie B2V představuje opačný přístup. Získává signály z mozku řidiče a s jejich pomocí vylepšuje jízdu automobilu.

Ve věku 87 let zemřel americký astronaut John Young. Do vesmíru letěl celkem šestkrát – účastnil se programů Apollo a Gemini. Na misi Apollo 16 se jako devátý člověk prošel po povrchu Měsíce. V roce 1981 velel posádce vůbec prvního raketoplánu – Columbii. Jeho vesmírná kariéra trvala 42 let až do roku 2004, kdy odešel do důchodu. Stal se tak vůbec nejdéle sloužícím astronautem NASA. John Young zemřel 5. ledna 2018 na následky komplikací po zápalu plic.

Přehled vesmírných misí Johna Younga

• Gemini 3 (23. března 1965)
• Gemini 10 (18. července 1966 – 21. července 1966)
• Apollo 10 (18. května 1969 – 26. května 1969)
• Apollo 16 (16. dubna 1972 – 27. dubna 1972)
• STS-1 Columbia (12. dubna 1981 – 14. dubna 1981).
• STS-9 Columbia (30. listopadu 1983 – 8. prosince 1983)

Trendy moderní doby hovoří jasně: Míra neplodnosti napříč populacemi vyspělých zemí neustále roste. Jedním z nejčastěji skloňovaných důvodů je celková změna chování a životního stylu. Mladí lidé dávají před zakládáním rodiny přednost budování kariéry a tvorbu příští generace nepovažují za prioritu číslo jedna.

Biologické hodiny ale zastavit nelze. Jak ve své odborné publikaci Asistovaná reprodukce připomíná MUDr. Karel Řežábek, žena do 30 let může při pravidelném nechráněném pohlavním styku spoléhat na 25% pravděpodobnost otěhotnění, ve 35 letech už je ale šance na početí pouhých 15 %, po čtyřicítce se pak naděje na otěhotnění blíží nule. Stárnutí se podepisuje i na reprodukčních schopnostech mužů.

Nejde jen o kariéru

Stále vyhledávanějším řešením proto je nechat si své pohlavní buňky zmrazit, dokud jsou ještě v dobré kondici. Do center asistované reprodukce se ale zdaleka nevydávají jen ti, kteří rodičovství chtějí odložit kvůli maximálnímu soustředění na budování kariéry.

„Žen podstupujících odběr a následnou vitrifikaci vajíček za účelem odložení mateřství do pozdějšího věku opravdu přibývá. Nicméně pořád tvoří pouze malý zlomek z celkového počtu našich pacientek. Zhruba se jedná v našem zdravotnickém zařízení o 50 pacientek ročně,“ přibližuje MUDr. Jaroslav Hulvert, primář pražského centra asistované reprodukce ISCARE I. V. F. a. s.

Preventivní zmrazení vajíček či spermií, takzvaný social freezing, je nadějí také pro mladé lidi, kterým do života vstoupila závažná nemoc. Mají před sebou například plánovanou onkologickou léčbu nebo pracují v rizikovém prostředí plném škodlivých látek. Stejně tak si své pohlavní buňky nechávají mrazit i adrenalinoví sportovci.

Odběr buněk pod narkózou

Jestliže se žena či muž pro social freezing rozhodnou, začíná celý proces odebráním jejich pohlavních buněk. U mužů je to poměrně snadné – odevzdávají vzorek svého spermatu. Ejakulaci by přitom vždy měla předcházet alespoň několikadenní sexuální abstinence. 

Odebírání ženských pohlavních buněk, tedy vajíček (oocytů), je oproti tomu složitější. Jak informuje web socialfreezing.cz, celý proces probíhá zhruba měsíc. Po první konzultaci, gynekologickém vyšetření a odběru krve lékař určí dávkování podkožních injekcí, které si žena sama aplikuje obvykle po dobu jednoho týdne. Tyto injekce stimulují k vícečetnému dozrávání vajíček ve vaječnících. Samotný odběr pak žena podstupuje v celkové narkóze a zákrok obvykle netrvá déle než deset minut. 

Uložení k ledu

Tradiční metodou uchování buněk je takzvané pomalé mrazení, které je ovšem časově poměrně náročné a vyžaduje nákladné vybavení. Na mnoha klinikách ho proto nahradil nový způsob zamrazování, zvaný vitrifikace.

„Jde o moderní metodu mrazení, která využívá skokové zmrazení buněk na -196 °C. Buňky jsou chráněny dávkou kryoprotektiv. Při skokovém přesunu buněk z běžné teploty na teplotu tekutého dusíku v nich nevzniknou ledové krystaly, které by je poškozovaly. Proto má vitrifikace tak dobré výsledky přežívání,“ vysvětluje MUDr. Hulvert. „Všechny biochemické reakce se zastaví a po rozmrazení a odmytí kryoprotektiv se opět nastartují,“ dodává. Mezi tato kryoprotektiva se řadí třeba ethylenglykol nebo dimethylsulfoxid (DMSO), ale i sacharóza či trehalóza. 

Neomezená trvanlivost?

Vitrifikace je tedy velmi rychlou a nenákladnou metodou, jak své geny při teplotě tekutého dusíku zachovat. Odborníci je na závěr ukládají do bezpečí kryokontejnerů, kterým se říká Dewarovy nádoby. A jak dlouho v nich buňky vydrží? „Z technického hlediska není doba zamrazení vzorků limitována. Prakticky je doba uskladnění limitována smluvně, a to s možností prodlužování uskladnění embryí nebo zárodečných buněk obvykle po jednom roce,“ uvádí primář centra ISCARE.

Na této klinice se při zamrazování počítá se základní dobou uskladnění na 3 roky. Třeba brněnské centrum Repromeda na svých webových stránkách píše, že je možné u nich zmrazená vajíčka a spermie uchovávat i několik desítek let. Pražské centrum Gynem Fertility Clinic zmiňuje možnost skladování oocytů až po dobu 12 let a spermií dokonce 28 let. 

Nelehký úděl žen

Pro ženy je celý proces celkově komplikovanější. Podle doktora Jaroslava Hulverta se u nich mohou vyskytnout i některá zdravotní rizika, nejde však o nic alarmujícího. Mezi nejčastější rizika spojená s asistovanou reprodukcí patří krvácení po odběru vajíček a závažná forma hyperstimulačního syndromu. Obě komplikace se v současné době vyskytuji vzácně a jsou řešitelné.

„Poměrně často se mezi laiky, ale i odborníky probírá vliv stimulace vaječníků na výskyt rakoviny prsů a vaječníků. Naprostá většina retrospektivních vědeckých studií zabývajících se touto problematikou ale neprokázala statisticky významně vyšší výskyt těchto onkologických onemocnění,“ dodává primář Hulvert. 

Farmaceutická společnost Spark Therapeutics vyvinula léčbu na vzácnou dědičnou formu slepoty, takzvanou Leberovu kongenitální amaurózu. Když zveřejnila cenu této léčby, která činí 425 tisíc dolarů (zhruba 9 milionů Kč) za jedno oko, vzbudilo to pochopitelný rozruch.

Léčivo zvané Voretigene neparvovec neboli Luxturna v prosinci 2017 schválil k používání v USA americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv. Tím se z něj stal nejdražší lék v historii, který se kdy nabízel na trhu ve Spojených státech.

Luxturna se aplikuje jako jednorázová injekce, která vpraví do slepého oka upravené viry. Tyto viry dopraví do buněk sítnice oka funkční kopie genu RPE65, jehož mutace je příčinou onemocnění Leberovy kongenitální amaurózy.

TIP: Nová éra medicíny: V USA dostala zelenou léčba změnou DNA pacienta

Ve Spojených státech toto onemocnění postihuje asi 2 až 3 tisíce lidí. Luxturna by jim všem mohla velmi zlepšit život, v klinických testech je velmi úspěšná. Je ale samozřejmě otázkou, kdo z nich si takovou léčbu bude moci dovolit.