Na Marsu již šestým rokem pilně pracuje americká robotická laboratoř Curiosity. Díky jejímu výzkumu máme poměrně dobrou představu, o historii prostředí na rudé planetě, které kdysi mohlo být mnohem obyvatelnější, než je dnes.

Výsledky Curiosity potvrzují, že v dávné minulosti byl povrch Marsu teplý a vlhký natolik, že by se tam udržela kapalná voda. Důkazy z kráteru Gale, kde podle odborníků bylo dávné jezero, dokonce naznačují existenci dvou odlišných biotopů ve vodě jezera. Spodní vrstvy vody prý byly bez kyslíku, zatímco svrchní vrstvy byly bohaté na kyslík.

Jezero dávného Marsu

Planetární geolog Joel Hurowitz ze Univerzity Stony Brook a jeho spolupracovníci použili data, která sonda Curiosity získala za déle než tři roky práce na Marsu. S jejich pomocí pak rekonstruovali dávné prostředí, které na rudé planetě mohlo panovat.

TIP: Kde se vzaly stopy vulkanismu v Galeově kráteru? Možná je přinesla řeka

Samotný kráter Gale vznikl asi před 3,8 miliardami let po zásahu planety velikým meteoritem. Kráter, jehož průměr činí asi 150 kilometrů, pak časem zaplavily řeky, které do něj ústily. O tom, zda se v jezeře vyskytoval i život, se ale zatím můžeme jenom dohadovat.

Určitě by to byl skvělý film s monstry. Nebezpečný aligátor ve finálním souboji s příšerným žralokem. A do poslední chvíle není jasné, kdo vlastně zvítězí. Jenomže tohle není žádná fantazie, nýbrž tvrdá realita.

Vědci americké Kansaské státní univerzity zjistili, že aligátoři severoameričtí, kteří mohou dorůstat délky až téměř šesti metrů, nelítostně loví i další vrcholové predátory, tedy dravce, které by už nikdo v přírodě neměl ohrozit.

TIP: Dravec nebo kořist? Pozná se to na očních zorničkách

Když badatelé studovali aligátory v pro ně méně typickém mořském prostředí, přišli na to, že si aligátoři rádi pochutnají i na žralocích nebo rejnocích. Abychom ale byli spravedliví, vědci také zaznamenali, že role dravce a kořisti se v tomto případě občas otočí. Někdy se totiž stane, že žralok v moři sežere aligátora.

Roboti nezastavitelně vstupují do našich životů. Příště je možná potkáte u zubaře. Čínští lékaři a inženýři si připsali významný úspěch, když jejich robot úspěšně zvládl zubní operaci. Během automatického zákroku voperoval ženě dva 3D tištěné zuby.

Na zákrok robota sice dohlíželi lidští zubaři, ale do operace nijak nezasáhli. Následné vyšetření ukázalo, že robotický zubař umístil zubní implantáty s přesností na 0,2 až 0,3 milimetru. To je standardní přesnost, která je požadovaná pro tento typ zákroku.

TIP: Roboti hlásí příchod: Dubaj chce mít do roku 2030 policejní stanici bez lidí

Vývoj robotického zubaře zabral celkem čtyři roky. Před operací ho naprogramovali, aby celou operaci úspěšně zvládl. Odborníci připravili celý postup a odladili ho, aby se vyhnuli možným rizikům. Pak podali pacientce lokální anestetikum a automatický zubař se pustil do práce.

Bílé Karpaty jsou synonymem spojení „harmonická krajina“. Pravděpodobně nikde jinde v České republice není krajina se svou historií, geografickými podmínkami a působením člověka tak malebná, jako právě v tomto koutu jihovýchodní Moravy. V roce 1980 zde byla na rozloze 747 km² vyhlášena chráněná krajinná oblast, o 16 let později zařazená i do programu Člověk a biosféra pod patronací organizace UNESCO jako biosférická rezervace. Na druhé straně hranice pak leží stejnojmenná slovenská CHKO, Biele Karpaty.

Jílovcové sesuvy a říční pirátství

Osou Bílých Karpat je hraniční hřeben, patřící do Západních Karpat a vzniklý z hornin, usazených na dně druhohorních moří. Velká část je tvořena flyšem, tedy pravidelně se střídajícími vrstvami hornin jemnozrnných (jako jsou jílovce či prachovce) a hrubších, třeba pískovců a slepenců. V třetihorách byly tyto horniny vyvrásněny, pozdější činností vody a větru částečně zarovnány.

Vrcholové části včetně Velké Javořiny, jež je s 970 metry nad mořem nejvyšším bodem CHKO, jsou tvořeny odolnými pískovci. Široké a ploché hřbety oddělují zařezaná údolí, vyhloubená do měkčích hornin. Právě geologické podloží je příčinou jednoho z častých fenoménů tohoto pohoří – sesuvů. Jílovce jsou totiž pro vodu nepropustné. Kvůli tomu na nich vznikají smykové plochy, po kterých ujíždí těžší bloky hornin.

Celé pohoří patří do úmoří Černého moře – zatímco říčky Olšava, Velička nebo Radějovka tečou do Moravy, část vody odtéká do Váhu skrz Vláru. Právě řeka Vlára je známá jako ukázkový příklad tzv. říčního pirátství. Co si pod tímto zajímavým názvem představit? Vlivem zpětné říční eroze se pramen řeky postupně posunuje nazpátek, blíže k hřebeni. Pokud má řeka větší erozní sílu než ta na druhé straně hřebene, prořízne časem horský masiv a „načepuje“ část povodí, ze kterého voda původně odtékala opačným směrem.

Stopy valašské kolonizace

Zdejší příroda je neobyčejně bohatá na druhy, za což vděčí své poloze na západním okraji Karpatské biogeografické podprovincie, při hranicích s podprovinciemi Hercynskou a Severopanonskou. Karpaty jsou obecně pestřejší, zde se přidávají ještě živočichové a rostliny ze sousedních oblastí. Nejtypičtějšími rostlinami pro Bílé Karpaty jsou bezpochyby ty z čeledi vstavačovitých (orchideje), kterých zde roste zhruba čtyřicítka druhů, od běžných, jako je vstavač vojenský, po ty nejvzácnější – tořič čmelákovitý Holubyho či prstnatec karpatský.

Právě orchideje najdete na loukách, které jsou další dominantou zdejší krajiny. Jejich původ spadá do období 15. až 18. století, kdy proběhla tzv. valašské kolonizace. Do té doby souvislé lesní pozemky byly rozparcelovány, vyklučeny a přeměněny na chudá políčka s bramborami, žitem či ovsem, nedostupnější a vyšší polohy pak sloužily jako louky a pastviny zejména pro ovce. Především v jihovýchodní části CHKO jsou hojné solitérní stromy, zejména duby, které působí jako věže uprostřed horských luk.

Bohatství chráněných území

Ani karpatským lesům se nevyhnulo převedení listnatých a smíšených lesů na smrkové monokultury, které však tvoří „jen“ asi polovinu lesních porostů – tedy méně než v jiných hraničních pohořích. Přirozenými druhy zde jsou dub letní, habr obecný, lípa malolistá, výše buk lesní, na nestabilním podloží suťových lesů pak javor klen a jasan ztepilý.

V lesích žijí i zástupci našich největších šelem – rys ostrovid, medvěd hnědý a vlci, kteří se ovšem na českou stranu hraničního hřebene spíše občas zatoulají, než že by zde stále žili. Zajímavá je i menší fauna, například hmyz. Staré stromy hostí vzácné brouky, jako jsou tesaříci obrovský nebo alpský, na lukách poletuje množství druhů motýlů. Těm vyhovuje i další typický ekosystém, pomezí starých ovocných sadů, políček a luk.

TIP: Krása a bohatství Babího lomu: Na hřbetě červeného draka

Na území CHKO je vyhlášeno 51 maloplošných zvláště chráněných území, z toho šest v nejvyšší, národní kategorii – včetně částečně bezzásahového „pralesa“ v NPR Javořina nebo nejcennějšího komplexu luk, NPR Čertoryje. Zejména louky vyžadují patřičnou péči, aby nezarostly lesem a jejich druhové bohatství bylo zachováno: jednotlivé plochy je nutno často ručně kosit, důležitá je i pastva či vhodné hospodaření na okolních pozemcích.

Unikátní záběry zachycují potopení rakousko-uherského plavidla třídy Tegetthoff SMS Szent István. Tento dreadnought byl spuštěn na vodu roku 1914 a prakticky po celou válku byl uvězněn díky spojenecké blokádě v jaderském přístavu Pula. Když se v červnu 1918 rozhodl Miklós Horthy pro proražení blokády, desátého toho měsíce byl „Svatý Štěpán“ potopen dvěma torpédy italských motorových torpédových člunů MAS.

Potopení lodi nafilmovala posádka sesterské lodi Tegetthoff a jedná se tak o vskutku raritní záběry. Doposud bylo natočeno potopení jen tří bitevních lodí a toto je jedno z nich. Stojí jistě za zmínku, že tyti záběry použil ve své kampani Červený kříž a že vrak lodi je dodnes potápečskou atrakcí.

Běžná tisková konference v prefektuře Mijazaki se proměnila v drama. Místní úředníci chtěli tisku ukázat, jak vypadá klíště, které roznáší smrtelné nemoci. Během praktické ukázky položili na stůl mrtvý a živý exemplář, živé klíště se ale okamžitě rozběhlo a zmizelo. Uprchlík způsobil paniku mezi novináři i úředníky. Společně se sice pokusili prchající zvíře najít, ale ani po usilovném hledání se jim to nepodařilo.

Prostor byl po incidentu vystříkán insekticidem a guvernér Šundži Kono se veřejně omluvil. „Měli jsme se lépe postarat o bezpečnost,“ přiznal. Klíšťata mají v Japonsku na svědomí už řadu životů, jen v prefektuře Mijazaki v posledních týdnech zemřelo na nebezpečný virus SFTS a další onemocnění zaviněná klíšťaty několik obyvatel.

Američan Corey Curtis je podle všeho mimořádně plodný otec. Má totiž již devět dětí se šesti různými ženami. Na alimentech ale dluží 90 000 dolarů (asi 1,74 milionů Kč).

„Zdravý rozum říká, že člověk nemá mít děti, které si nemůže dovolit,“ okomentoval případ soudce Tim Boyle. Curtis prohlásil, že se neobvyklému soudnímu příkazu hodlá podřídit. 

Nařízení soudu není v Americe nic nového - podobný případ je znám například z Kentucky, kdy byl otci dvanácti dětí na dobu jednoho až pěti let zakázán jakýkoli pohlavní styk.

Američtí soudci nešetří ani ženy. Například v roce 2008 dostala matka rok a půl staré dívky zákaz otěhotnět během odpykávání si podmíněného trestu. Ten dostala za to, že své dítě nechránila před zneužíváním.

Kanaďané Jason Mielke a Rebecca Winter Hansen tvoří zamilovaný pár a rádi by se vzali. Jason ale přišel o práci a peněz tak nemá dvojice zrovna nazbyt. Přesto plánují svatbu snů – pomoci jim má crowdfundingová kampaň a zástupy sponzorů.

Poznali se v roce 2015 a byla to láska na první pohled. Kanadský pár by nyní svůj vztah posunul na další úroveň. Pro svou vyvolenou, která v minulosti zažila fyzické útrapy a bolestivé týrání, plánuje Jason svatbu snů. Chybí mu k tomu ale maličkost – dostatek peněz. Na pomoc si proto přizval dárce z celého světa.

Svatební šaty pro nevěstu a smoking pro ženicha, limuzína, červený koberec, svatební dort, práce vizážistů, kadeřníků anebo živá kapela. To jsou jen některé položky na dlouhém seznamu přání Jasona a Rebeccy. Pro některé z těchto položek již pár našel štědré sponzory, jiné na své dárce ještě čekají. Dárcům pár nabízí možnost zúčastnit se jejich svatby snů. Datum svatby se kvapem blíží – svatba snů Jasona a Rebeccy se uskuteční 25. listopadu 2017.

Pohledný tmavovlasý mladík s jiskrou v oku se narodí 3. července 1883 do pražské německé židovské rodiny. Studium tóry však rozhodně nepokládá za dobrý nápad. O to víc ho zajímá jeho vlastní tělesná schránka, vzhled a dívky pochybné pověsti!

Nechutné stravovací návyky

Jde až o posedlost. Jeho touha zachovat si mladistvý zjev hraničí s narcismem. Není nic zvláštního na tom, že Kafka pravidelně plave, vesluje, věnuje se cyklistice, nekouří, abstinuje a nepije dokonce ani kávu! Ovšem jeho záliba v tzv. fletsherování je minimálně nezvyklá, tedy na dnešní poměry. Před sto lety šlo jistě o něco jako trend ve zdravé výživě!

Fletsherování je jakýsi velmi nespolečenský způsob konzumace tuhé stravy. Každé sousto se žvýká tak dlouho, až se rozmělní na konzistenci husté polévky. Tato hmota pak hladce vklouzne hrtanem do krku a následně do žaludku. Dokonale rozžvýkané jídlo tak údajně nezatíží organismus složitým procesem trávení tuhé potravy (ve skutečnosti to pravda není). Samotný Franz je o této metodě natolik přesvědčen, že i po své první snoubence Felice Bauerové požaduje, aby jedla podobným způsobem. V jednom z dopisů vyjadřuje své pohoršení nad její nezdravou berlínskou stravou.

Nástrahy velkoměsta a veselé Češky

Vysoce postavený úředník se rozhodně nevěnoval jen krášlení těla, práci v pojišťovně a literárnímu dílu. Naopak. S potěšením navštěvuje veřejné domy, chová se prý galantně a „rád pozoruje“. Ve vykřičených podnicích ostatně přišel o panictví nejeden synek z dobré rodiny. Patřilo to k dobovému koloritu! A první návštěvu často platili rodiče. Hoši tak pod dozorem, ve vší počestnosti a s náležitou hygienou přicházeli o panictví.

Kafka patrně nebyl výjimkou. Rád chodí do klubu Eldorado a speciálně doporučuje „časnou snídani“. Máslové croissanty a vlažné kakao? Ani náhodou. Míní tím návštěvu prostitutky po noci strávené na tahu se svými intelektuálními kamarádíčky. Ovšem svody velkoměsta přilákaly i houfy naivních dívenek ze všech koutů země. „Sladká česká děvčátka“.Tyto slečny nebyly přímo kurtizány. Ale štědré německé synky z bohatých rodin vyhledávaly velmi rády.Kafkův přítel literát Max Brod vzpomíná, jak jednoho večera odchází Kafka v Café Corso do soukromého pokojíku. Takovými „chambre séparée“ je tehdy vybavena každá slušná kavárna. A Kafka mizí s dívkou, jíž slíbil zaplatit měsíční činži. 

Přísně tajná pornografie

Další pikantérie? Velice si libuje v pornografických obrázcích a časopisech. Dnes nám připadají spíš úsměvné. V zásadě byly velmi cudné až umělecké. Šlo převážně o grafiky a erotické povídky v časopise  Der Amethyst, později kvůli cenzuře, přejmenovaném na Die Opale. Popularita tohoto plátku byla založena na dekadentních příspěvcích. Max Brod zde uveřejní například povídku s názvem Česká služka, která barvitě vypráví o veselé nátuře českých posluhovaček. 

Kafka vlastní také velice pikantní svazek Hovory hetér. Ilustrace Gustava Klimta zachycují „milující se dívky s roztaženými stehny“. Franz si toto čtivo považuje natolik, že je před rodiči zamyká a klíč od tajné knihovny si vozí raději i na dovolenou! Nerad by, aby jeho otec na svého „nesmělého synka“ změnil názor. Kafka starší ale soukromí svého syna respektuje.

Snoubenky a jiné ohavnosti

Že by se měl oženit, zjišťuje Franz až ve třiceti letech. Propadá totiž panice. Na bohéma si v tehdejší společnosti už hrát nemůže. Ale trvalejší vztahy nejsou nic pro něj. Nakonec to však bude muset „zkusit“. Vztah s Felice Bauerovou trvá pět let, za tuto dobu se ale fyzicky setkají pouze sedmnáctkrát! Zatímco Kafka žije v Praze, stejně stará Felice řídí v Berlíně firmu vyrábějící stenografy. 

Pět let dopisování má nečekanou tečku. Kafka se začne stýkat s její kamarádkou Grete Blochovou. Obě bydlí v Berlíně! Spisovatel musel prokázal opravdu skvělý organizační talent. Je jisté, že k dostaveníčkům s Grete si našel čas během návštěvy Felice. Grete údajně přihlíží i okamžiku, kdy Felice vybuchne a poprvé pošle spisovatele k čertu. Aby ne, když jí chvíli před tím její „bývalá“ nejlepší kamarádka přinesla kompromitující Kafkovy milostné dopisy. Tíží ji svědomí? A Kafku? Údajně tentýž rok prožije ještě krátký románek s mladou Švýcarkou kdesi v italských lázních!

Jediný Kafkův syn?

Píše se rok 1914 a ještě než skončí, narodí se Gretě Blochové v Mnichově dítě. Dostává jméno Martin a okamžitě putuje k pěstounské rodině. Kafka nic neví, a když se to později dozví, odmítá Gretě uvěřit. To už je navíc s Felice zasnoubený podruhé. Vymyslela si to Grete jen proto, aby ho potrestala? V každém případě se veřejně o Kafkově otcovství zmíní až o dvacet pět let později jednomu hudebníkovi. Tantiémy však žádat nemůže, hoch umírá v pouhých sedmi letech. Příležitost obhájit své tvrzení už nedostane ani Grete. Z nacistického Německa utíká tři roky před válkou do Itálie. Ve Florencii si otvírá penzion, pak se však fašistické nálady vyhrotí i zde. Grete je zatčena a s ostatními Židy odvlečena do koncentračního tábora. Zahynula patrně v květnu roku 1944.

Sexuálně nepoužitelný

Proč se historikové zdráhají uvěřit, že by Kafka počal s berlínskou úřednicí dítě? Odpověď je v jeho dopise Mileně Jesenské. Nebyl prý schopen provozovat sex! On sám to však popíše takto: „Jako bychom oba nemohli dýchat nebo jako by nás bolely nohy.“ Že neměl Kafka nic fyzického s pro něj nepříliš atraktivní Felice, bychom ještě mohli chápat. Ale ke krásné Mileně byl vášnivě přitahován. Přesto ani s ní nepřekročil hranice platonické lásky. Jenže ona takovému netělesnému vztahu nerozuměla. Aby ne, její erotický život byl víc než čilý, v šestnácti letech už musela na potrat. Na omluvu a vysvětlenou píše Kafka Mileně dopis o své první milostné zkušenosti.

Oč tedy v hotelu s prostitutkou šlo? „Ve vší nevinnosti učinila maličkou ohavnost (která nestojí ani za řeč), řekla něco maličko sprostého (co nestojí ani za řeč), avšak vzpomínka zůstala, věděl jsem v témže okamžiku, že na to nikdy nezapomenu.“ Co bylo onou maličkou ohavností? Bylo to skutečně tak strašné a zničující? Nebo byly Kafkovy erotické fantazie příliš nekonvenční, že je realizoval jen s lehkými děvčaty? Masochismus? Voyerství? Můžeme jen hádat. Geniální, ale rozporuplný spisovatel umírá na tuberkulózu 3. června 1924. A po boku mu stojí jiná bohémská kráska – Dora Diamantová. S ní se podle Maxe Broda údajně konečně cítil šťastný.

Hongkong je aktuálně 4. zemí světa s nejvyšší hustotou zalidnění. Na jediném kilometru čtverečním se zde tísní téměř 7 tisíc obyvatel. Pro srovnání – v Česku žije na jednom kilometru čtverečním zhruba 137 lidí. Hůře než Hongkong jsou na tom z tohoto pohledu jen Macao, Singapur a maličké Monako. Není proto divu, že jediným prostorem, který je možné ještě zaplnit, je cesta vzhůru. Pokud ale opustíme svět supermoderních mrakodrapů, sídel nadnárodních průmyslových gigantů a finančních center, otevře se nám pohled vertikálního světa, který je domovem milionů obyčejných lidí.