Globální oteplování ovlivňuje spoustu věcí. Podle vědců ohrožuje i náš spánek. Jak se planeta otepluje, mnoho lidí ve světě bude hůře spát. K těmto závěrům dospěl výzkum spánku asi 750 tisíc Američanů.

Ukazuje se, že vysoké teploty u většiny lidí zhoršují kvalitu spánku. Lidé pak méně spí a nedostatek spánku se projevuje na jejich práci a fyzickém i duševním zdraví.

TIP: Nemůžete spát? Vědci radí vyrazit na víkend do přírody

Horkem v noci jsou postiženi především starší lidé a pak také chudší, kteří si nemohou dovolit kvalitní bydlení s klimatizací. Badatelé odhadují, že pokud se bude oteplovat stále stejnou rychlostí, kolem roku 2050 na každých 100 Američanů kvůli horku přibude šest probdělých nocí.

Karel měl rád staré ideály. Proto se mu nelíbilo, že papež přebývá kdesi ve francouzském Avignonu a ne v Římě. A proto se snažil, jak mohl, aby papeže do Říma navrátil. Nový papež Urban V. se dokonce tvářil, že by mu přesídlení ani moc nevadilo, a tak Karel opět rozjel diplomatickou hru, aby s ním návrat vyjednal.

Mocní odpůrci

Nová římská jízda měla mít několik cílů: dovézt papeže do Říma a zabezpečit mu tam jeho usídlení, ulevit severní Itálii od krvelačných žoldnéřských band a korunovat královnu Alžbětu Pomořanskou císařovnou. Ovšem na takovou výpravu se moc netvářili ani francouzští kardinálové, kterým se do nepohodlného Říma moc nechtělo, ani francouzský král, který byl zle tísněn Angličany a nechtěl ještě přijít o svůj vliv na papeže. Nebyla nadšena ani italská města. Jak příznivci papeže (Florencie), tak jeho odpůrci (Milán) se báli ztráty své dosavadní volnosti ve vládě nad svými územími.

Císař Karel přesto na říšském sněmu v roce 1366 vyhlásil svou druhou římskou výpravu. Pak se dlouho nic nedělo, Karel měl dost starostí se svojí zaalpskou částí říše a navíc asi čekal na vhodnější okamžik, jako obvykle. Papeži nakonec došla trpělivost a vypravil se do Říma sám, když mu bezpečnost zaručil i vůdce Miláňanů, Bernabo Visconti. Jakmile se však Urban dostal do Viterba u Říma, prohlásil Bernaba za nepřítele, který je viníkem nepokojů v severní Itálii a formoval proti němu další Ligu. A Karel se k ní připojil. 

Stará parta

Jenže Bernabo Visconti, jenž nedávno provdal svou dceru za Štěpána Bavorského z rodu tradičních císařových oponentů Wittelsbachů, začal v Říši tajně budovat proticísařskou koalici. Navíc Karlovi odmítli účast dva důležití říšští kurfiřté – trevírský a mohučský arcibiskup. To Karla zdrželo. Říšské odpůrce musel vystrašit vlastní vojenskou aliancí (takzvaným landfrýdem) a arcibiskupy uchlácholil určitými ústupky. Jakmile se královna Alžběta trochu vzpamatovala z nedávného porodu (14. únory 1368 se v Praze narodil Zikmund), sehnal Karel vojsko a vydal se na svou druhou cestu do Říma.

Doprovázeli ho přitom mnozí z přátel a druhů, kteří s ním prožili i první římskou výpravu – maršálek Bušek z Velhartic, kancléř a vojevůdce Jan ze Středy nebo mistr komory Zbyněk Zajíc z Hazmburka, a dostavilo se opět mnoho českých šlechticů včetně pánů z Rožmberka a z Hradce nebo Michaloviců. Po čas výpravy byl správcem Českých zemí ustanoven Jan Očko z Vlašimi (pražským arcibiskupem 1364–1378), schopný nástupce Arnošta z Pardubic. Zatímco Karel dlel ve Vídni, zaútočil Bernabo Visconti na Mantovu, tedy sídlo říšského vikáře. Takový útok dal Karlovi dostatečné oprávnění k tomu, aby hrdého Miláňana potřel jménem Svaté říše římské.

Válka s Bernabem

Jakmile císař dorazil do Udine, nabídl mu Bernabo smír. Karel odmítl. Měl na své straně Urbana V., který o několik dní později Bernaba zatratil jako kacíře. Karel s dvakrát větším vojskem než roku 1355 vyrazil k Mantově a mantovským napsal, že jim jde na pomoc se „svými Čechy“. Jenže císařští v nastalé válce nebyli úspěšní. Museli ustoupit od hradu Ostiglia, při čemž jich asi stovka utonula v Pádu, když Bernabo nařídil chytře provalit hráze na řece. Kvůli vedrům, smrdutým bažinám a nemocem se jim navíc nepodařilo dobýt ani Veronu.

Podruhé už se proto Karel jednáním nebránil. Bernabo slíbil zaplatit odškodné papeži, vrátit obsazené hrady Mantově a sloužit císaři se svými jezdci po dobu římské jízdy. Na to Karel rozpustil většinu svého vojska, jen některé oddíly ještě poslal zajistit Luccu a neklidnou Pisu. Ze Sieny pak už vedla cesta přímo do Říma, kde císař 21. října 1368 uvítal papeže Urbana V. O několik dní později se uskutečnila slavná korunovace Alžběty Pomořanské, jíž diadém vložil na hlavu sám papež Urban.

Nedatované video (pořízené mezi léty 1942-1944) zachycuje ohromnou přehlídku ve válečných letech v USA. Přihlížely jí dokonce i nejvyšší představitelé okupovaných evropských států, mezi kterými nechyběl řecký král Jiří II., nebo norská princezna Marta. V přehlídce se objevují alegorické vozy symbolizující porobené národy, mezi kterými můžeme vidět i reprezentanty Československa.

Na observatoři Paranal v severním Chile, která leží nedaleko od Cerro Armazones, se v pátek uskutečnilo slavnostní položení základního kamene největšího dalekohledu světa. Ceremoniálu se zúčastnila prezidentka Chilské republiky Michelle Bachelet Jeria a další významné osobnosti světa politiky a vědy.

TIP: Sekundární zrcadlo pro evropský extrémně velký dalekohled úspěšně odlito

Evropský extrémně velký dalekohled (E-ELT) bude s primárním zrcadlem o průměru 39 m pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast elektromagnetického záření největším na světě. Primární zrcadlo bude složeno z 931 segmentů, z nichž každý bude mít tvar šestiúhelníku o průměru 1,4 m a tloušťku pouhých 50 mm. Zrcadla systému adaptivní optiky budou začleněna do optické soustavy dalekohledu za účelem kompenzace neostrosti snímků, která je způsobena neklidem atmosféry. Jedno z těchto zrcadel bude podepřeno soustavou šesti tisíc aktivních členů (aktuátorů), jejichž úkolem bude „zakřivovat“ jeho tvar v závislosti na stavu atmosféry až tisíckrát za sekundu, čímž bude dosaženo mimořádně kvalitního obrazu.

Dalekohled bude umístěn na vrcholu hory Cerro Armazones v chilské poušti Atacama, asi 20 km od Cerro Paranal, kde stojí komplex dalekohledů VLT. Hotový má být v roce 2024.

Jako nejrozšířenější popsal Hughes parazitickou plíseň Ophiocordyceps unliateralis žijící na čtyřech různých druzích mravenců v oblasti Zona da Mata. Mravenec se nakazí kontaktem se sporami této plísně a během týdne se dostane do stavu jakési živé mrtvoly. Tzv. zombie plíseň, jak se jí někdy říká, nejprve změní chování svého hostitele a nakonec vede k jeho úhynu. Dále pak roste na hlavě mrtvého mravence a uvolňuje do ovzduší vražedné spory.

TIP: Smrtící květinové objetí aneb Fascinující krása květových kudlanek

Každá ze čtyř druhů plísní má jiný tvar i velikost a přizpůsobila se životu na jiném živočišném druhu. U dvou z těchto plísní se dokonce vyvinula schopnost vytvářet sekundární spory a zdvojnásobit tak svou šanci na invazi do těla hostitele. Podle entomologa Steva Shattucka existují záznamy o existenci zombie plísně i v tropické části Austrálie, její výskyt však pro zdejší mravenčí druhy nepředstavuje žádné velké riziko. Do Austrálie, stejně jako do Kolumbie, Peru, Guyany, Malajsie a na Novou Guineu se chystá i Hughesův tým, který by tu rád prozkoumal plísně žijící v tělech mravenců.

Akce je dílem floristy Lewise Millera, místního květináře, který tímto způsobem zužitkoval květiny, které zbyly po slavnostech a svatebních obřadech.

TIP: Sexy guerrillové zahradničení: Místo květináčů podprsenky

Nápad se zrodil v loňském roce během květinového festivalu u památníku Strawberry Fields, věnovaného slavnému členovi britské skupiny The Beatles Johnu Lennonovi. Miller tehdy na jeho počest vytvořil psychedelický květinový obraz složený z dvou tisíc různobarevných květů.

Zbraň v hrsti

Název: dlaňová pistole Protector
Rok uvedení: 1882

S  návrhem pistole o velikosti cibulových hodinek, jež se vejde do dlaně, přišel v roce 1882 francouzský inženýr Jacques Turbiaux: Speciální zařízení s otočným nábojovým bubnem pojalo až osm kusů munice. Nestřílelo se pomocí klasického kohoutkového mechanismu jako v případě revolverů – střelec držel hlaveň mezi prostředníkem a ukazovákem a vypálil tak, že zbraň zmáčkl v zápěstí. Miniaturní zařízení, působící na první pohled jako sen každého špiona, mělo však velmi špatný dostřel a drobná munice spíš zraňovala, než zabíjela. Po vyprázdnění zásobníku se navíc musela zbraň kvůli nabíjení úplně rozebrat.

Hodinové dobíjení

Název: pepperbox gun
Rok uvedení: 1790

Pepperbox gun neboli „pepřovka“ získala jméno podle podobnosti s mlýnkem na pepř. První zbraně tohoto typu se objevily už v  roce 1790 a jejich výrobou proslula mimo jiné firma Allen & Thurber. Jednalo se o spolehlivější, i když perkusní alternativu standardních revolverů: Pepřovky odlišoval palební mechanismus, v němž měla každá kulka vlastní hlaveň. Problém spočíval v přebíjení, které samozřejmě muselo proběhnout pro každý výstřel zvlášť. Klasické modely měly 3–6 hlavní, postupně se však objevily i pepřovky schopné vydat až 24 ran: Kvůli hmotnosti se s nimi ovšem už nedalo efektivně střílet jednou rukou, a dobíjení navíc trvalo i hodinu: V žádném případě se tak nejednalo o zbraň vhodnou do bitvy.

Indián z Francie

Název: knuckle-duster
Rok uvedení: 1860

Při putování ulicemi velkoměst či po venkovských cestách hrozilo koncem 19. století mnoho nebezpečí ze strany zlodějů či potulných band. Pro případ komplikací se tedy hodilo mít po ruce nějakou univerzální obranu – a tak se zrodily tzv. knuckle-dustery, tedy boxery vylepšené palnou zbraní. Nejoblíbenějším a zároveň nejznámějším se stal „apač“ francouzské společnosti Les Apaches: Jeho součást tvořil skládací nůž a zároveň malá pepřovka na šest nábojů. Drobné hlavně však nedokázaly vyvinout dostatečnou sílu, takže zbraň trpěla slabým dostřelem a skutečně smrticí byla pouze v kontaktním boji: Pokud munice došla, bylo možné protivníka pobodat nebo ztlouct do bezvědomí. 

Bomba v bombě

Název: ruční granátomet
Rok uvedení: 15. století

Ručními granátomety řešila vojska od 15. století otázku, jak dostat daleko do nepřátelských řad trhavinu a následně ji rozmetat explozí. V podstatě se jednalo o krátkou „trubku“, která silou výbuchu vymrštila ze svého nitra bombu. Problém spočíval v tom, že se munice musela zapálit „externě“: Jinými slovy, nejprve se zažehl knot bomby, poté se spěšně naládovala do granátometu a teprve pak mohl střelec zmáčknutím spouště projektil vystřelit. Pokud se však zápalná šňůra zkřížila a vzňala se sama od sebe nebo došlo k nějakým jiným „problémům s načasováním“, zdecimovala zbraň část vlastního vojska. 

Zásobník na obtíž

Název: harmoniková pistole
Rok uvedení: 1834

Harmoniková pistole byla v dobách před vznikem klasických otočných bubínků jednou z  mnoha zbraní, jimiž se výrobci pokoušeli oddálit nutnost přebíjení. Používal se posuvný plochý zásobník, který připomínal foukací harmoniku a dal také zbrani jméno. Uživatelé se však museli potýkat hned s několika problémy: V první řadě byl zásobník těžký a v krajních polohách značně komplikoval míření. Dále se mezi výstřely posouval ručně a nezřídka se stávalo, že střelec špatně zasunul komoru, takže náboj zavadil o vnitřek zbraně. Pokud měl dotyčný štěstí, přišel pouze o pistoli – v opačném případě utrpěl těžká zranění ruky. 

Nové výzkumy mozku ukázaly, že prolhané zprávy přímo ovlivňují ty oblasti mozku, které souvisejí se společenským přijetím. Jenže aktivita právě těchto „sociálních oblastí“ mozku má na rozhodování lidí větší vliv než logické argumenty. Na hodnocení věrohodnosti zpráv, které se k vám dostanou, by se měla podílet přísně analytická část mozku – prefrontální kůra.

Sociální vs. analytické myšlení

Neurovědec Matthew D. Lieberman z Kalifornské univerzity v Los Angeles však před časem objevil neurální síť v mozku, která se zabývá sociálním myšlením a která zasahuje do činnosti prefrontální kůry během procesu rozhodování. Sociální myšlení je totiž pro lidi natolik důležité, že mu v mozku patří samostatná oblast. A je velmi vlivná. 

Kvalitu informací proto často neposuzuje prefrontální kůra, ale právě sociální mozek. A ten se rozhoduje podle toho, odkud dotyčná zpráva přišla. Lidé totiž mají pevně zakódováno, aby nevybočovali z řady. Informace od lidí ze své sociální skupiny proto přijímají výrazně ochotněji a ochotněji také podle nich upravují své chování.

Sociální mozek navíc záměrně vzdoruje informacím či zprávám, které si vyhodnotí tak, že jejich přijetí by mohlo vést k sociální izolaci dotyčného. Obrana před šířením prolhaných zpráv tedy nemůže být založena na faktech. Bude nutné zapůsobit na sociální mozky.

Jeden z největších amerických producentů čerstvé zeleniny a ovoce – floridská společnost Fresh Del Monte Produce, se chystá uvést na trh zajímavou novinku. Po deseti letech testů se jim podařilo vypěstovat růžové ananasy. Růžová barva plodů je dána genetickou modifikací, díky které se podařilo potlačit vliv žlutého rostlinného pigmentu beta-karotenu ve prospěch červeného lykopenu. Lykopen se běžně vyskytuje v šípcích, červených melounech, červených grapefruitech nebo v guavě.

Firma získala povolení vládního Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a prodeji růžových ananasů tak již nic nebrání v cestě na prodejní pulty.

Trend nasvědčuje tomu, že počet ekologicky odpovědných Čechů se neustále zvyšuje. Svůj podíl na tom má stále se rozšiřující počet červených kontejnerů po České republice (aktuálně 3118 ks) a inovace, které pomáhají sběr starého elektra zefektivnit. 

Mezi nejvýznamnější vylepšení poslední verze kontejnerů patří:

• nový patentovaný vhoz;
• čidlo, které informuje o naplnění kontejneru, poškození nebo převalení;
• betonová základna, bránící převalení;
• moderní design.

„Modernizace červených kontejnerů je pro nás důležitá především proto, abychom byli schopni co nejlépe zajistit bezpečnost a efektivnost svozů,“ vysvětluje Martina Martínková z neziskové společnosti ASEKOL a dodává „Tyto inovované kontejnery plně nahradí staré modely, které se již nevyrábí. Na jejich výrobě se podílela také chráněná dílna Gerlich Odry, která nám v minulém roce dodala přes 200 ks nových kontejnerů.“

Červené kontejnery ASEKOL slouží k vyhození drobného elektrozařízení do velikosti 40 × 50 cm, které nejčastěji končívá v běžném směsném odpadu. Staré spotřebiče v sobě mají nebezpečné látky jako například rtuť, olovo nebo kadmium. Ty se na klasické skládce uvolňují do půdy, vody a ovzduší, čímž poškozují životní prostředí. Spotřebiče vhozené do červených kontejnerů naproti tomu putují do recyklační linky, kde se pomocí různých separací získávají původní suroviny a materiály ke znovuvyužití. Zpětný odběr spotřebičů tak životnímu prostředí pomáhá hned dvakrát – chrání před únikem nebezpečných látek a zároveň recykluje již použité materiály.

Více informací na www.cervenekontejnery.cz.