Slovo „abrakadabra“ si nejčastěji spojujeme s pohádkami a nejrůznějšími triky při kouzelnických show. V minulosti však lidé věřili, že se jedná o mocné zaklínadlo. Badatelé nemají o jeho přesném jazykovém původu jasno, někteří jej však datují až do starověké Mezopotámie.

Podle jiných teorií pochází zmíněný výraz z aramejštiny – semitského jazyka, kterým mluvil například Ježíš – a doslova znamená „vytvářím to, co říkám“. Pokud by slovo náleželo k příbuzné hebrejštině, mělo by podobný význam: „Stalo se tak, jak bylo řečeno.“

Podle některých odborníků vznikl termín spojením hebrejských slov pro svatou Trojici: Av (Otec), Ben (Syn) a Ruach Ha Kodeš (Duch svatý). Další jazykovědci míní, že se výraz odvozuje od boha Abraxase uctívaného ve staré Alexandrii.

Jisté je, že se uvedený pojem užívá již téměř dvě tisíciletí. Vůbec první zmínku lze najít v knize Liber medicinalis římského lékaře Quinta Serena Sammonica z 3. století: V jedné z kapitol autor zmiňuje, že by lidé trpící malárií měli nosit amulet se slovem „abracadabrangle“ napsaným v trojúhelníku. 

Práce v kanceláři spolu s nedostatkem pohybu a nezdravou stravou sebou nese riziko vzniku obezity. Šéfové čínské investiční a poradenské firmy proto přišli se zajímavým benefitem pro své zaměstnance. Za každý shozený kilogram jim vyplatí odměnu 100 jüanů (342 Kč), přičemž jedinou podmínkou je zhubnout alespoň o 3 kilogramy.

Nápad si čínští šéfové chválí – více než polovina zaměstnanců začala po vyhlášení motivačního programu navštěvovat posilovnu či jinak sportovat. Změnil se také jídelníček a stravovací návyky zaměstnanců – místo jídel z fast foodů častěji volí zdravější jídla. Rekordmankou se stala Wej Čou, která za dva měsíce dokázala zhubnout o 20 kilogramů a na odměnách si tak polepšila o 2 000 jüanů (zhruba 6 840 Kč).

Obezita je v Číně stále větším strašákem, odborníci odhadují, že do roku 2030 bude obezitou trpět každé čtvrté čínské dítě.

Hvězda KIC 8462852 je žlutobílý trpaslík vzdálený asi 1 500 světelných let od Země. Dřívější pozorování ukázala nevysvětlitelné změny v její jasnosti. Změna jasnosti je obvykle signálem o tranzitujícím tělese – objekt, který z pohledu sondy zastíní hvězdu, sníží její jasnost. Potíž je v tom, že obvyklá změna jasnosti u tranzitujících exoplanet je několik promile či procent a celý jev je zároveň velmi pravidelný. U hvězdy KIC 8462852 ale vědci zaznamenali dva případy poklesu jasnosti o 15 a 22 %, což je zcela výjimečná hodnota.

Blikající hvězda

Nyní se tento jev podařilo zaznamenat znovu – hvězda vykázala změny v jasnosti o dvě procenta a předpokládá se, že proces bude dál pokračovat. Materiál, který absorbuje modrou a ultrafialovou složku světla, by mohl poukázat například na obří oblak plynu, který se pohybuje okolo hvězdy. Přebytek infračerveného spektra by mohl naopak přispět k hypotéze, že se kolem hvězdy pohybuje obrovský roj komet.

TIP: Záhadná hvězda KIC 8462852: Hejno komet, nebo mimozemšťané? Vědci pátrají dál

Velmi zvláštní ale je i nahodilý způsob, jakým se postupně snižuje a zase zvyšuje svit. Podle vědců to vyvrací možnost tranzitu jediného objektu a ukazuje spíše na přechod více menších objektů. Objevili se ale i spekulace, že by mohlo jít o projev mimozemské civilizace.

Ta by mohla kolem hvězdy teoreticky vystavět takzvanou Dysonovu sféru, což je hypotetická superkonstrukce obklopující hvězdu, která má umožňovat využití veškeré energie, kterou hvězda vyzařuje.

Může se zdát, jako by na tehdejším venkově žili lidé pouze proto, aby vykonávali cizí vůli, protože vlastní patrně ani neměli. Ve skutečnosti to ale úplně neplatilo. Jejich každodenní život jistě nebyl jednoduchý, ale to neznamená, že byl naplněn pouze nekončící prací. I tehdy existoval volný čas, třeba čas na setkání se sousedy nebo na návštěvu krčmy. Nemohly přirozeně chybět ani kontakty mužů a chlapců s děvčaty a ženami všeho věku. A nejednalo se jen o svobodné, nezadané jedince či o nějaké letmé, plaché pohledy! Nejedna dvojice skončila cestou z tancovačky kdesi v remízku či v kupce sena. Následky pak na sebe nenechaly dlouho čekat.

Škaredá Šoustalová

V roce 1724 byl mlynářem v panském mlýně Bzí devětadvacetiletý Václav Zmrhal. Na konci února toho roku byl povolán, aby se zodpovídal z obvinění, jež na něj podala pětatřicetiletá Alžběta Šoustalová, podruhyně z tamní vsi Dolní Kněžeklady. Jednalo se o neprovdanou a bezdětnou osobu, jež se netěšila právě nejlepší pověsti: dostala se do řečí pro četné kontakty s muži, kteří „za ní běhali jako psi, a měla jich pět“. Z výslechů, které se dotýkaly sexuální interakce uvedených osob, zaznívají často obraty jako „lidi dávno mluvějí“ či „povídali ve mlejně“, případně „darebný lidský rozprávky“. Odrážejí názorovou hladinu čili veřejné mínění, jež v Alžbětině případě nebylo nijak valné.

K čemu vlastně došlo v bezském mlýně? Alžběta přišla na konci září roku 1723 mlít obilí. Zmrhal k ní údajně náhle přistoupil, porazil ji a „ten ohavnej skutek s ní potom častěj spáchal“. Podle jejího svědectví se to stalo ve mlýně třikrát. Václav Zmrhal to ale ostře odmítl nelichotivými slovy: „To dokonce pravda nejni, ani bych jse s ní pro její šerednost zaneprázňovati nechtěl, abych jse i krásně pana Boha nebál.“ Příkrý odsudek měl patrně Zmrhalovi sloužit jako účinná obrana. Opakoval, že není původcem Alžbětina obtěžkání: „Na svou duši nejsem s ní vinen.“ Ona ale na otázku, jak došlo k jejich obcování, vykřikla: „Von, von, von se mě zmocnil!“

Bezvýsledné vyšetřování

Při dalším výslechu Alžběta uvedla, že by od své žaloby ustoupila, kdyby jí Zmrhal zaplatil 30 zlatých. Jednalo se o vysokou částku, když si představíme, že v podobných situacích se „postiženým“ ženám platilo od tří do šesti zlatých. Vyšetřování se táhlo docela dlouho a skončilo jaksi na mrtvém bodě.

A ještě jedna poznámka. Zmrhal a Šoustalová – na první pohled by se mohlo zdát, že jsem si tato příjmení musel vymyslet, abych učinil případ zajímavějším. Nikoli! I takovéto momenty může přinést pohled do prostých krajin jihočeského venkova.

Tým astronomů, který vedl Csaba Kiss z Konkoly Observatory v Budapešti nedávno potvrdil, že třetí největší trpasličí planeta Sluneční soustavy 2007 OR10, neoficiálně známá jako Sněhurka, má svůj vlastní měsíc.

Sněhurka z Kuiperova pásu

Sněhurka je zmrzlé těleso o průměru 1 530 kilometrů, které obíhá Slunce v Kuiperově pásu. Badatelé použili tři různé teleskopy a s jejich pomocí nakonec získali přesvědčivé doklady existence měsíce, jehož průměr odhadují na 240 až 400 kilometrů.

Jako první na možnost existence měsíce 2007 OR10 upozornil americký vesmírný teleskop Kepler. Z jeho pozorování vyplynulo, že rotaci Sněhurky něco zpomaluje. Samotnou přítomnost měsíce odhalily snímky amerického vesmírného Hubbleho teleskopu a charakteristiky měsíce Sněhurky upřesnila pozorování evropského vesmírného infrateleskopu Herschel.

TIP: Objev na periferii Sluneční soustavy: Vědci vystopovali novou trpasličí planetu

Postupně se ukazuje, že své měsíce má většina trpasličích planet v Kuiperově pásu. Mnoho z nich zřejmě pochází ze srážek mezi tělesy na počátku Sluneční soustavy. Takové srážky tehdy musely být běžné.

Sloni to mají nahnuté. Pytláci prakticky všude v Africe je nenechají na pokoji a usilují jim o život. V jejich ochraně by mohly sehrát stěžejní roli drony, které bude podporovat umělá inteligence.

Drony provádějí letecký průzkum a mohou ohlídat prostředí, kde sloni žijí. Umělá inteligence zase může na snímcích nebo videosekvencích získaných drony rychle identifikovat slony a další zvířata, jako třeba nosorožce. Také na nich může objevit pytláky a okamžitě vyhlásit poplach pro ozbrojené strážce zvířat.

TIP: Propojená ochrana: Drony, senzory a Wi-Fi pomohou proti pytlákům

Jihoafrická nadace Lindbergh Foundation spolupracuje se softwarovou společností Neurala, která vyvíjí umělé inteligence pro analýzu snímků či videa dronů. Software může analyzovat data běžné nebo i infračervené kamery, takže drony podporované umělou inteligencí budou v jižní Africe hlídat slony před pytláky dnem i nocí.

Tyrannosaurus rex, čili v překladu „tyranský královský ještěr“, si svůj titul zaslouží. Alespoň pokud jde o stisk jeho čelistí. Vědci nedávno znovu analyzovali fosilní pozůstatky tyranosaurů a zjistili, že měli jeden z nejsilnějších stisků čelistí v historii suchozemských zvířat.

TIP: Nové důkazy o zuřivých rvačkách a kanibalismu mezi tyranosaury

T. rex měl velmi pevnou a robustní lebku. Na ni se upínaly nápadně mohutné čelistní svaly, s nimiž dinosaurus mohl vyvinout sílu asi 35 tisíc newtonů. To odpovídá působení hmotnosti 3,6 tuny. Když se zahryzne člověk, tak při tom vytvoří sílu tak asi 890 newtonů, tedy zhruba čtyřicetkrát slabší než T. rex.

Pokud se motivovaný T. rex zakousl vší silou, mohl na svých zubech vyvinout tlak asi 30,3 tuny na centimetr čtvereční. Můžeme být jenom rádi, že tohle tyranosauři dělali na konci období křídy, tedy asi před 65 miliony let.

Počátkem roku 1962 padlo rozhodnutí, že Mossad Skorzeného nezabije, ale pokusí se ho zverbovat. Operaci dostal na starost Yosef „Joe“ Raanan, který působil jako řídící důstojník Mossadu v Německu. V první fázi sestavil tým, který odjel do Španělska kvůli sběru informací. Jeho členové sledovali Skorzeného, jeho dům i pracoviště a pozorovali jeho denní rutinu.

Image

Čtěte také

Hitlerův muž Otto Skorzeny: Nacista, který se nechal zverbovat Mossadem (1)

Součástí skupiny byla i mladá Němka, která plnila roli pomocníka. Interní dokumenty izraelské tajné služby ji uváděly pod jménem Anke a popisovaly ji jako pěknou, temperamentní a skutečně svůdnou ženu ve věku kolem 28 let. Její vlastnosti se velmi hodily do hry, kterou agenti rozehráli v následující fázi akce – kontaktu s cílovou osobou. Jednoho večera se Skorzeny se svou ženou Ilse von Fickenstein (mimochodem neteří nacistického ministra financí Hjalmara Schachta) dobře bavil v luxusním madridském baru. Po čase je barman seznámil s německy mluvící dvojicí, ženou před třicítkou a mužem kolem čtyřicítky. Představili se jako němečtí turisté a vzápětí přidali historku o tom, jak byli onoho dne na ulici o vše okradeni.

Čtveřice strávila zbytek večera pospolu a Ilse nakonec pozvala okradené turisty, ve skutečnosti však agenty Mossadu, domů a nabídla jim přespání. Po příchodu do Skorzeného vily bylo ve vzduchu cítit sexuální napětí, které však bývalý esesák náhle utnul. Vytáhl totiž pistoli, zamířil na neznámý pár a prohlásil: „Vím, kdo jste, a vím, proč jste přišli. Jste z Mossadu a přišli jste mě zabít.“

Agenti ani nemrkli okem a muž odpověděl: „Máte pravdu jen napůl. Jsme sice z Mossadu, ale kdybychom vás přišli zabít, byl byste mrtvý již před pár týdny.“

Pak promluvila Anke: „Když nás teď zabijete, ti, co přijdou po nás, už s vámi nebudou chodit na drink. Neuvidíte ani jejich obličej předtím, než vám vystřelí mozek z hlavy. My jen chceme vaši pomoc.“ 

Agenti nejprve nabídli Skorzenému za spolupráci peníze, on je ale odmítl. Měl jiný požadavek. Chtěl, aby jej lovec nacistů Simon Wiesenthal odstranil ze svého seznamu válečných zločinců. Izraelci si sice o Skorzenyho nevinnosti mysleli své, přislíbili mu však, že toto přání mu vyplní.

Bez servítek

Následovala cesta do Izraele, kde byl bývalý esesák představen Har‘elovi, prošel výslechem a podrobnější instruktáží. Někteří důstojníci Mossadu stále nechtěli věřit tomu, že by se „nejnebezpečnější muž Evropy“ nechal zverbovat jen proto, že si tak zakládal na své reputaci a nechtěl být uváděn mezi válečnými zločinci. Sám Skorzeny se zřejmě domníval, že z něj umístění na Wiesenthalově seznamu dělá mnohem patrnější terč. Bral proto práci pro Mossad nejspíše jako životní pojistku. Další motivace mohla být ještě triviálnější – prostředí speciálních operací a s ním související adrenalin jednoduše miloval.

První úkol splnil Skorzeny bez zaváhání. Letěl do Egypta, kde sestavil seznam všech německých vědců včetně jejich adres a telefonních čísel. Dodal také seznam evropských firem, které zásobovaly Egypťany součástkami a technologiemi pro jejich vojenské projekty. Byla mezi nimi i společnost Intra z Mnichova, které šéfoval Heinz Krug. Ten podobně jako jeho kolegové dostával výhružné dopisy a bezpochyby věděl, že za nimi stojí Izraelci. Přemýšlel tedy, jak si zajistit bezpečí, a napadlo ho kontaktovat Skorzeného.

Krug zmizel beze stop 11. září 1962, tedy ve stejný den, kdy se měl sejít se svým domnělým zachráncem. Schůzka se odehrávala ve vědcově bílém mercedesu. Vyjeli z Mnichova a po chvíli Skorzeny prohlásil, že jako první krok zajistil Krugovi tři bodyguardy, načež ukázal na auto, které je sledovalo. Ve skutečnosti šlo o agenty Mossadu. Měli dojet do lesa a tam společně celou situaci probrat. Když byli na místě a vystoupili, muž s jizvou na tváři vytáhl pistoli a svého svěřence bez váhání zastřelil.

Izraelci pak tělo polili kyselinou, chvíli počkali, a to, co z Kruga zbylo, pohřbili do jámy, kterou zasypali vápnem. „Joe“ Raanan pak dál řídil celou operaci, v kontaktu se Skorzeným ale měli být dva jeho nejlepší operativci: Rafi Ejtan a Avraham Ahituv. První z nich se proslavil jako „Pan únos“, neboť se podílel na odvlečení Adolfa Eichmanna z Argentiny a také na zajištění dalších významných osob, které Mossad hledal.

Skorzeny každopádně nepřestával udivovat mírou své spolupráce. Během pobytu v Egyptě dokonce rozesílal dopisní bomby, přičemž jedna z nich zabila pět Egypťanů pracujících v továrně 333.

Konec spolupráce

Celá operace proti egyptskému raketovému programu probíhala dobře a většina německých vědců zemi pyramid opustila. Jenže ještě předtím, než Izrael zcela zastavil veškeré násilné i nenásilné přesvědčování, jeden z týmů Mossadu byl zadržen ve Švýcarsku a tím došlo k prozrazení akce. Tehdejší izraelský premiér David Ben Gurion dostal strach, že by celá aféra mohla poškodit těžce budované vztahy mezi Izraelem a západním Německem, které židovském státu tajně dodávalo zbraně.

Iser Har‘el rezignoval a nový šéf Mossadu generál Meit Amir preferoval před naháněním a zastrašováním starých nacistů jiné úkoly. I on však Skorzeného ještě jednou naposledy kontaktoval, když sondoval možnost mírových rozhovorů s Egyptem. Nic z toho ale nakonec nebylo. Otto Skorzeny zemřel v červenci 1975.

Na obou jeho pohřbech (v Madridu a poté ve Vídni) se sešlo mnoho bývalých esesmanů, kteří se neostýchali svého starého spolubojovníka naposledy pozdravit zdviženou pravicí.

Na obřadu v Madridu se ale objevil i muž, kterého nikdo neznal. Byl to „Joe“ Raanan, vysloužilý příslušník Mossadu a nyní úspěšný izraelský obchodník. Z vlastní vůle přišel vzdát poslední hold jednomu z nejlepších, ale zároveň i nejodpudivějších agentů, které ve své kariéře řídil.

Zbývá ještě dodat, jak to dopadlo se slíbenou odměnou za spolupráci. Mossad Skorzeného podvedl. Jeho agenti se sice pokusili Wiesenthala přesvědčit, aby bývalého esesmana vyškrtl ze svého seznamu, ten to však striktně odmítl. Mossad proto padělal dopis, ve kterém slavný lovec nacistů potvrzuje Skorzenému vyřazení jeho jména.

Je vzdělaná a krásná. Alžběta Báthoryová (1560–1614) je prý touhou po věčném mládí naprosto posedlá. V každé komnatě má zrcadlo. S různými lektvary a mastmi jí pomáhá i vyhlášená vědma Darvulie. Nezůstane však jen u omlazovacích mastí. Hraběnka se prý koupe v krvi mladých panen. Pije jejich krev. A to zdaleka není vše. Čachtická paní se totiž dle zvěstí v mučení svých obětí vyžívá.

Přebornice v tortuře

V roce 1610 je Alžběta údajně přistižena palatinem Jurajem Turzem při mučení. A je soud! Vypovídají nejbližší z řad služebných, kteří se mučení dívek účastnili. Co provádí tato zrůdná žena nevinným dívkám? Rozpálenou lžíci či minci jim přitlačuje k tělu. Vpichuje jim špendlíky do rtů, propichuje prsty. Vytrhává zuby. Zašívá ústa, aby nebyl slyšet jejich křik. Bije je, kope, bičuje. Přirození jim opaluje svíčkou! „Když byla paní nemocná, že nemohla nikoho bít, přitáhla si děvčata k sobě a kusy masa jim zuby vytrhávala z tváří a ramene,“ říká služebná Dora Sentešová. A Jan Ujáry zvaný Ficko doplňuje: „Paní jim dva ukazováky strčila do úst a tak dlouho jim je roztahovala, dokud se netrhala.“ Kde se v ní ta krutost bere? Jak může vzdělaná a zralá žena provádět takovéto zrůdnosti? Byla duševně nemocná?

Udržet si moc!

Jak to začalo? Vdávala se v patnácti letech. Za svého bratrance Františka II. Nádasdyho! Z lásky? Ale kdepak! Rod Báthoryů je proslulý tím, že se o majetek a moc nedělí. Na denním pořádku jsou tedy sňatky mezi blízkými či vzdálenými příbuznými. Vždyť i Alžbětina matka, Anna Báthoryová je zároveň sestřenicí svého manžela Juraje Báthoryho. Jenže podobné sňatky vedou k degeneraci rodu.

Většinu jeho členů pak charakterizují výstřední povahové vlastnosti, samolibost, tyranství či sexuální zvrácenosti. Prý jsou mezi nimi i vyznavači ďábla, sadisté, či vážně nemocní. Mnozí trpěli epilepsií a dnou. Už sedmihradský kníže, Alžbětin bratranec, prý nechá k smrti umučit několik desítek svých poddaných. Jen pro vlastní potěšení! Její bratr, Štěpán Báthory má zas pověst alkoholika a tyrana. Štěpán III. Báthory, Alžbětin strýc, trpí šílenými záchvaty epilepsie. A na závěr zrůdná tetička Klára. Říká se o ní, že je bisexuální sadistka. A zavraždila svého manžela. Tu Alžběta velmi často naštěvuje, když má manžela ve válce. Klára prý hraběnku zasvětí do tajů lesbické lásky a naučí ji prvním mučícím praktikám. 

Vše tedy nasvědčuje tomu, že se nebohá Alžběta stala obětí svých genů. A evidentně ji ani neměl kdo krotit. Její muž byl totiž ze stejného soudku. Také Báthory. Když Nádasdyho vojsko vyhraje boj s Turky, hrabě prý tancuje s mrtvolami svých nepřátel. Jejich useknuté hlavy vyhazuje vysoko do vzduchu. Ano, o sadistických úchylkách své ženy ví. Sám se mučení občas dokonce účastní.