Tajné organizace a utajení světovládci (1): Vražední hašašíni
Utajování v nás budí podezření a strach. Co je dobré, nemusí být utajováno. A co je utajováno, nemůže být dobré. Konspirátoři tak mají jasno: ekonomické krize, války a hladomory, volby světových vůdců – vše je kontrolováno tajnými asociacemi
Koncem 12. století cestoval Jindřich, hrabě ze Champagne, se svým průvodem horskými hřebeny Elborzu severně od dnešního Teheránu. Cestou dostal pozvání na návštěvu nedaleké pevnosti. Její tehdejší vládce, Daj al-Kabír, provázel hosty po sídle s rozlehlými zahradami a vysokými věžemi. Na závěr přidal malou ukázku své moci: vydal pokyn k jedné z věží, na níž stáli dva mladí strážní, a ti se okamžitě a s úsměvem na tváři vrhli z výšky do skalnatého údolí. Daj al-Kabír svému hostu potěšeně vysvětlil, že s pomocí takto bezmezně poslušných poddaných čistí islámskou společnost od nepřátel.
Vražední hašašíni
Ona pevnost v pohoří Elborz se jmenovala Orlí hnízdo – Alamut. Stala se sídlem pro organizování vražd nepřátel islámu a věrnými služebníky ji v 11. století zaplnil Hasan Sabbáh – zakladatel tajné organizace hašašínů a zanícený ismailita (minoritní sekta šíitské větve islámu).
Hasan oplýval charizmatem, inteligencí i tvrdostí. Byl znalý metod tzv. brainwashingu („vymývání mozků“) a vlastnil bohatství, jež zpronevěřil coby správce šáhova majetku. Na útěku před spravedlností kolem sebe začal shromažďovat věrné příznivce, které přesvědčil o svých magických schopnostech seslaných přímo od Proroka. V Alamutu nechal vybudovat tajné rozlehlé zahrady s krásnými pannami, ovocem i květinami a zkrátka se vším, co k pravému islámskému ráji patří. Pak se pustil do verbování mladíků a jejich „zpracování“ ve šťastně poslušné a bezvýhradně oddané bytosti.
Seriál Tajné organizace a utajení světovládci
Z nových členů se brzy stali šikovní vrazi. Ke svým obětem se často dostali v přestrojení za křesťanské či islámské duchovní. Uniknout se podařilo jen málokomu. Úhlavními nepřáteli byli sunnité a kdokoliv, kdo se opovážil urazit Hasana. Podstatnou část aktivit spolku tvořily nájemné vraždy, jež byly významným zdrojem rozšiřování Hasanova bohatství.
Hašašíni ale nebyli jen tak obyčejní zabijáci. Během důkladného výcviku se jim dostalo vzdělání, učili se také vojenským strategiím nebo cizím jazykům. Bylo od nich vyžadováno dodržování rytířských ctností a samozřejmě odhodlanost a sebekázeň. Poté, co – ze zásady – za bílého dne a na veřejném místě vykonali s pomocí otrávených dýk svou práci, zůstali stát a čekali tiše a bez jakýchkoliv pohnutek na vytoužený trest.
Na cestě do ráje
Jak ale Hasan dosáhl tak bezmezné oddanosti svých stoupenců? Jednou z mistrových výcvikových metod byl i jednodenní výlet do ráje – tedy do tajných zahrad Alamutu. Hasan svým učedníkům prozradil, že má schopnost dopřát jim krátkou návštěvu na onom světě, aniž by museli zemřít.
Mladíci, omámení hašišem, pak byli přeneseni do „ráje“, kde si jeden den užívali všech slastí. Pak byli odneseni zase zpět do pevnosti. Po probuzení mistrovi nadšeně děkovali a byli ochotni udělat cokoliv, jen aby se mohli do ráje odebrat navždy.
Hasan výletníkům důkladně vysvětlil, že jen těm, kdo zemřou poslušni jeho příkazům, tam bude zajištěn trvalý pobyt. Fungovalo to výborně. A vlastně to funguje dodnes. Brutální tajnou organizaci hašašínů sice umlčel už v polovině 13. století nájezd Mongolů, ale zbytky této sekty dodnes přetrvávají v Iráku, Íránu a Sýrii jako odštěpené skupiny militantních šíitů. Jejich oddaní členové se během teroristických útoků obětují jako lidské bomby s neochvějnou vírou, že tak získají vstupenku do ráje.
Uspaní vrazi
Hašašíni zavedli strategii tzv. sleepers („spících buněk“). Zabijáci rozmístění do vzdálených území se měli vmísit mezi tamní obyvatele třeba i na dlouhá léta, dokud nedostanou pokyn k akci. Fungují i dnes – jako členové organizace al-Káida.
Další články v sekci
Bouře i polární záře: Podívejte se na úžasné snímky z pilotní kabiny
Jak vypadají bouřkové mraky, blesky a úchvatné polární záře pohledem z pilotní kabiny? Odpověď na tuto otázku přináší série dechberoucích snímků, které pořídili piloti Christiaan van Heijst a Daan Krans přímo z kokpitu letadla
Další články v sekci
Zlomyslná technologie: Močení po zdech se ve Philadelphii již brzy nevyplatí
Pomočené a páchnoucí zdi veřejných budov trápí americkou Philadelphii stejně jako většinu měst světa. Do boje proti močícím vandalům nyní město vytáhne speciální „zlomyslnou“ technologii
Zdi ve stanicích podzemní dráhy budou ve Philadelphii opatřeny speciálním nátěrem, který moč (stejně jako jakoukoli jinou kapalinu) odrazí zpět „k útočníkovi“. Podobné řešení na bázi superhydrofobního a olejofobního nátěru již nyní funguje například v San Franciscu nebo třeba v německém Hamburku. Výsledku jsou více než povzbudivé, podle Mohammeda Nurua ze San Francisca se podařilo snížit škody způsobené močením na veřejném majetku o 95 %.
Další články v sekci
Miliarda hvězd ve 3D: Tým observatoře Gaia publikoval první katalog hvězd
Observatoř Gaia pracuje na plné obrátky a astronomové teď dostali první ochutnávku z jejích dat
Gaia je vesmírná observatoř Evropské kosmické agentury (ESA), jejímž úkolem je sestavit co nejlepší trojrozměrnou mapu blízkého okolí Sluneční soustavy v naší Galaxii.
Před pár dny odborníci z týmu této observatoře publikovali první katalog, sestavený z dat této sondy. Jde o zatím nejrozsáhlejší průzkum vesmírných těles na naší obloze. Observatoř Gaia určila přesnou polohu a jasnost celkem 1 142 miliardy hvězd. Kromě toho ještě katalog nabízí vzdálenost a zdánlivý pohyb po obloze pro více než 2 miliony hvězd.
Gaia se pustila do práce v červenci 2014. Zmíněný nový katalog zahrnuje data z prvních 14 měsíců pozorování. Podle vědeckého ředitele ESA Alvara Giméneze je Gaia špičkovým nástrojem astrometrie, díky kterému teď lze vytvářet hvězdné mapy s dříve nevídanou přesností.
TIP: Družice Gaia zahájila provoz. Vytvoří mapu a 3D model Mléčné dráhy
Timo Prusti z týmu observatoře Gaia potvrzuje, že satelit funguje, jak má. Vše nasvědčuje tomu, že Gaia je schopná analyzovat data o miliardě hvězd. K dispozici jsou sice zatím jenom předběžná data, ale Prusti a jeho kolegové je chtěli co nejdříve poskytnout astronomům celého světa.
Další články v sekci
Microsoft nasadil svou umělou inteligenci do boje proti rakovině
Poradí si umělá inteligence s rakovinným bujením?
Rakovina představuje velkou výzvu dnešní doby. Porazit vzbouřené buňky tak, aby tělo přežilo, bývá velice obtížné. Lidé bojují s rakovinou ze všehch sil a hodí se ji každá pomoc.
Do této bitvy se teď zapojily počítače a výzkumné laboratoře Microsoftu. Vyvíjejí umělé inteligence, které se teď mohou uplatnit v medicíně. Pomocí algoritmů pro strojové učení budou analyzovat spousty dat, které již mají lékaři bojující s rakovinou k dispozici.
TIP: Laboratoř na čipu od IBM pomůže lékařům detekovat rakovinu
Celý projekt je sice na samotném počátku, pokud ale vše půjde podle plánu, tak by umělá inteligence měla urychlovat práci lékařů. Microsoft už ale hledí dál do budoucnosti a plánuje vyvinout umělou inteligenci, která by asistovala při léčbě rakoviny a výhledově dokonce přeprogramovávala buňky tak, aby samy porazily rakovinné bujení.
Další články v sekci
Nepovedené zbraně 2. světové války (4): Neúspěšný italský letoun Ba.88 Lince
Největší konflikt v dějinách přivedl na scénu veliký počet zbraní. Z některých se staly legendy, které určovaly další vývoj ve zbrojním průmyslu. Jiné však zůstaly zcela nepodařené
V roce 1936 Italové světu předvedli nové dvoumotorové letadlo Breda Ba.88 Lince, které poté masivně využila propaganda fašistického režimu. Už o rok později velmi elegantně vyhlížející celokovový hornoplošník ustanovil dva světové rekordy v rychlosti a doletu a Italové jej řadili mezi vůbec nejlepší dvoumotorové bojové letouny světa. Předpokládalo se, že zajistí útoky na pozemní cíle, přímou leteckou podporu, bombardovací nálety i průzkum.
Pomalé a nespolehlivé
Záhy se však zjistilo, že po instalaci zbraní výkony stroje dramaticky poklesnou. To si Mussoliniho režim nemohl dovolit přiznat, a tak sériová výroba pokračovala. Pravda ale zákonitě vyšla najevo, a to hned v červnu 1940, když Itálie vyhlásila válku v té chvíli již prakticky poražené Francii. Jednotka dvanácti Ba.88 provedla první bojovou akci a zaútočila na ostrov Korsika.
Italové sice neutrpěli žádné ztráty (zejména kvůli nepřítomnosti francouzských stíhaček), ale výkony jejich strojů byly špatné a značně zaostávaly za údaji oficiální propagandy. Situace se ještě zhoršila, když se posléze další bitevníky dostaly na africké bojiště. Z celkových 64 Ba.88, jež 7. skupina italského letectva měla, byla většina permanentně mimo provoz, a když náhodou vzlétly, motory s prachovými filtry se pořád přehřívaly a výkony dále klesaly.
Ba.88 nesly tři pevné a jeden pohyblivý kulomet a teoreticky až 1 000 kg bomb, ale pouze za cenu dramatického poklesu doletu a rychlosti. Ta měla oficiálně činit téměř 500 km/h, avšak v praxi létaly Ba.88 rychlostí jenom asi poloviční. Kariéra někdejšího triumfu fašistické propagandy skončila dosti potupně, jelikož na podzim 1940 byla ze zbylých Ba.88 vymontována veškerá funkční výzbroj a letadla byla používána jako klamné cíle pro spojenecké letouny.
Další články v sekci
Vědci rozluštili tajemství obří kosmické kaňky z dalekého vesmíru
Mezinárodnímu týmu astronomů se podařilo odhalit skutečnou povahu neobvyklého typu kosmických objektů ve vzdáleném vesmíru, které vědci označují jako Lyman-alpha Blob
Až dosud výzkumníci nechápali, co nutí obří oblaky plynu označované jako Lyman-alpha Blob tak intenzivně zářit. Pomocí radioteleskopu ALMA se však nyní podařilo v srdci jednoho takového objektu nalézt dvojici galaxií, ve kterých překotnou rychlostí probíhá formování nových hvězd. A právě tento proces je zodpovědný za intenzivní vyzařování plynu v celém okolí.
Dvě mohutné galaxie jsou navíc obklopeny celou skupinou menších. Zdá se tedy, že sledujeme ranou fázi vývoje velké galaktické kupy. Vědci předpokládají, že centrální dvojice galaxií se postupně vyvine v jednu obří eliptickou galaxii.
Gigantická oblaka vesmírného plynu
Objekty označované Lyman-alpha Blob (zkráceně LAB, česky bychom název mohli opsat jako „skvrnky pozorované ve světle spektrální čáry Lyman-alfa“) jsou gigantickými oblaky plynu o rozměrech až stovek tisíc světelných let, které nacházíme ve velkých kosmických vzdálenostech. Název těchto objektů je odvozen od charakteristické vlnové délky ultrafialového záření (spektrální čáry vodíku Lyman-alfa), kterou tyto objekty emitují. Od jejich objevu však byly procesy zodpovědné za vznik těchto útvarů vědeckou záhadou.
Jeden z největších známých objektů tohoto typu, a také jeden z nejvíce prozkoumaných, nese katalogové označení LAB-1 (přesněji SSA22-Lyman-alpha blob 1). Leží v centru mohutné kupy galaxií v rané fázi vývoje. Byl objeven v roce 2000 jako první objekt svého druhu a nachází se ve vzdálenosti asi 11,5 miliardy světelných let od nás.
Vědci použili radioteleskop ALMA, který je mimořádně citlivý na záření chladných oblaků prachu ve vzdálených galaxiích, k proniknutí do nitra objektu LAB-1. Následná pozorování pomocí zařízení MUSE, Hubbleova teleskopu a dalekohledu Keck odhalila, že zdroje detekované pomocí ALMA jsou obklopeny řadou dalších slabých galaxií.
Jim Geach, vedoucí autor studie, vysvětluje: „Představte si lampu pouličního osvětlení. Když svítí do mlhy, vzniká difúzní záře, protože světlo se rozptyluje na drobných kapičkách. Něco podobného se děje v našem případě. Jenom místo lampy máme galaxii s intenzivními procesy formování hvězd a mlhu představuje mohutný oblak mezigalaktického plynu. Galaxie prostě osvětlují své okolí.“
Další články v sekci
Japonská vědecká družice k výzkumu Slunce s názvem Hinode (předstartovní označení Solar-B), kterou vyrobila organizace JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency), byla vypuštěna na oběžnou dráhu kolem Země 22. září 2006 pomocí japonské nosné rakety M-V. Start se uskutečnil z kosmodromu Uchinoura Space Center na ostrově Kjúšú v prefektuře Kagošima.
TIP: Zaostřeno na Slunce: Japonská solární observatoř Hinode slaví 10 let
Družice působí na heliosynchronní oběžné dráze, která jí umožňuje nerušený výhled na naši mateřskou hvězdu. Observatoř nese na své palubě tři přístroje, určené ke sledování Slunce: Solar Optical Telescope (SOT) pro pozorování ve viditelném světle, X-Ray Telescope (XRT) pro pozorování v oboru rentgenového záření a EUV Imaging Spectrometer (EIS) pro sledování Slunce v oblasti ultrafialového záření.
Mezi hlavní vědecké úkoly Hinode patří především studium vzniku a rozpadu slunečních magnetických polí, studium časových variací zářivosti Slunce, zkoumání procesů generace slunečního ultrafialového a rentgenového záření a studium slunečních erupcí a expanze sluneční atmosféry.
Další články v sekci
Hrátky na Ostrově tygrů: Australský Queensland má novou expozici šelem
V australském zábavním parku Dreamworld byla otevřena nová expozice tygrů. Novou podobu Tygřího ostrova, jak se expozice jmenuje, má na svědomí jeden z nejznámějších krajinných architektů Jamie Durie a vyšla na 7 milionů dolarů.
Dreamworld funguje již od roku 1995 a tygři jsou zde jednou z nejdůležitějších atrakcí. V současné době je park domovem sedmi dospělých a pětice mláďat tygra sumaterského a bengálského.
Další články v sekci
21. září 2003 ukončila sestupem do atmosféry Jupitera svou misi sonda Galileo. Sonda, která na oběžné dráze Jupitera zakotvila v roce 1995 a vydržela na ní pracovat až do roku 2003, odstartovala 18. října 1989.
Sonda měla dvě části: jednak orbitální, která studovala Jupiter, jeho atmosféru, magnetosféru a systém měsíců, včetně blízkých průletů kolem galileovských měsíců, a pak atmosférické pouzdro. To proniklo hned po příletu k Jupiteru do jeho oblačné pokrývky a během hodinového bržděného sestupu zasílalo detailní data o svrchních 150 km atmosféry, než ho tlak a teplota zničily.
TIP: Jupiter kamerami družic: Sondy, které se vydaly zkoumat krále planet
Sonda Galileo přinesla mnoho důležitých indicií o chemickém i strukturálním složení atmosféry planety, ale zejména překvapující objevy týkající se velkých měsíců. Z jejího měření vyplývá, že kromě měsíce Io mají zřejmě všechny galileovské satelity povrchové vodní oceány překryté tlustou ledovou krustou. Tím se tyto měsíce, zejména však Europa, staly potenciálními nositeli mimozemského života.