Vana plná vody s odérem smaženého kuřete nepředstavuje nejspíš pro většinu z nás nesplněný sen. Japonsko je však v mnoha ohledech velmi netradiční, takže nejspíš nepřekvapí, že tamní pobočka KFC přišla s originálním nápadem – se solí do koupele, jejíž základ tvoří 11 bylin a druhů koření, kterými se v řetězci dochucuje kuřecí maso. Aby byl zážitek co nejvěrnější, má dokonce novinka podobu kuřecího stehna.

Nicméně ani KFC zřejmě nevěří, že by se podobný produkt dobře prodával: Proto jej firma pouze rozdávala v listopadové loterii mezi sto „šťastlivců“, vybraných díky sociální síti Twitter.

Jméno Paul Thümmel znala v období druhé světové války jen hrstka zasvěcených. Teprve v průběhu šedesátých let se jeho případ díky popularizačním knihám dostal do širokého povědomí. Byl prezentován jako superšpión mezinárodního formátu, který se stal z přesvědčeného nacisty zarytým odpůrcem Hitlerova režimu. Proto prý navázal spolupráci s československou zpravodajskou službou a po vypuknutí války prokázal cenné služby také Spojencům, za což zaplatil vlastním životem. Teprve po letech se objevily i kritické hlasy požadující důkladné prověření jeho působení na základě archivních materiálů. 

Mladý nacista

Rozkrýt životní příběh Paula Thümmela ztěžuje množství vzájemně si odporujících informací. Na základě úředních dokumentů je každopádně známo, že se narodil 15. ledna 1902 v saském Neuhausenu. Vyučil se pekařem a cukrářem, načež nějakou dobu pracoval v otcově pekárně. Tato práce však Paula nelákala.

Již ve dvacátých letech měl Thümmel zájem o politický život a zaujala jej dosud nepříliš významná nacistická strana NSDAP. Ve svém rodišti se podílel na založení místní organizace strany a lidé z něj začali mít strach. Některé obyvatele města údajně obvinil, že jsou čeští špióni a nechal je zatknout. Když se Hitler v lednu 1933 chopil moci, zabavil Thümmel vilu jednoho židovského továrníka. Jako „starý bojovník“ potom získal čestný zlatý odznak NSDAP číslo 61 574, což byla výsada určená pouze zasloužilým nacistům.

Díky své pozici navázal i čilé kontakty s vojenskou zpravodajskou službou Abwehr. Používal krycí jméno Medvěd a už koncem roku 1933 začal vytvářet síť spolupracovníků mezi pašeráky pohybujícími se podél československo-německé hranice. Cenný zdroj informací představovali i zaměstnanci různých turistických chat z řad sudetských Němců.

Nabídka spolupráce

Zájem o Thümmela však projevila také československá kontrarozvědka a počátkem roku 1936 vypracovali zpravodajci jeho charakteristiku: „Má hodnost sturmbannführera SA, je často vídán ve společnosti úředníků gestapa, ale pracuje především pro vojenskou zpravodajskou službu v Drážďanech. S agenty se obvykle stýká v Neuhausenu, buď v domě čp. 154, který patří jeho otci, nebo v kanceláři Deutsche Arbeitsfont, případně v hostinci Deutsches Haus. Vždy je ozbrojen, při výpravách do Československa používá falešných osobních dokladů a zpravidla cestuje ve společnosti mladé hezké ženy.“

Slabost pro opačné pohlaví byla Thümmelovým charakteristickým znakem. V roce 1933 se sice oženil, ale manželství brzy zkrachovalo a v říjnu 1936 následoval druhý sňatek. Mimoto ovšem vystřídal řadu milenek a měl rád i dobré jídlo a pití, takže se nelze divit, že brzy pociťoval nedostatek financí. Právě to byl zřejmě hlavní důvod, proč v únoru 1936 nabídl spolupráci československé vojenské rozvědce. Nabídka byla přijata a Thümmel předal zpravodajcům pod krycím označením A-54 řadu informací. Nadále však pochopitelně pracoval i pro Němce a služebně si dokonce polepšil, když převzal vedení jedné ze složek kontrašpionážního oddělení drážďanské služebny Abwehru.

Ačkoliv se mohl nadřízeným pochlubit úspěchy, neměl to jednoduché. Profesionální vojenští zpravodajci jím pohrdali a považovali jej za protežovaného amatéra, který se jim nemůže rovnat. V tom asi spočívala další příčina kontaktů s československou rozvědkou, protože Thümmel se cítil nedoceněn. Spolupráce se zpravodajským 2. oddělením Hlavního štábu čs. armády nabrala na obrátkách od poloviny roku 1937. Vystupoval pod krycími jmény René, Franta nebo Voral a informoval Čechoslováky o řadě akcí plánovaných nacisty.

Krizový rok 1938

Informace však nebyly tak skvělé, jak uvádí někteří autoři literatury faktu. Jisté indicie navíc naznačují, že od podzimu 1937 byl Thümmel vědomým účastníkem zpravodajské hry Abwehru s československou stranou. Činnost agentů pak ještě nabyla na významu koncem třicátých let. Jednu z nejdůležitějších událostí, německý anšlus Rakouska v březnu 1938, Thümmel dopředu vůbec neoznámil. Rozbor dalších poskytnutých zpráv ukazuje, že v některých případech šlo zřejmě o záměrné dezinformace. Mezi mýty lze zařadit tvrzení, že 2. oddělení poskytl kompletní znění německého plánu na vojenské napadení Československa (plán Zelený – Fall Grün).

Také v období zářijové krize byly údaje poskytnuté Thümmelem rozporné. Například během zpravodajské schůzky s důstojníky 2. oddělení v Lounech 12. září 1938 poskytl pár tajných dokumentů a na ukázku přivezl i dva ruční granáty, svitek zápalnice a lisovanou trhavinu, používané německou armádou. Nezmínil se ale o připravovaných záškodnických protičeskoslovenských jednotkách, zvaných Organizace K. Ty měly podléhat Abwehru, takže o jejich existenci musel vědět. Ani k nástupním plánům německé armády nic konkrétního neuvedl, zato však 27. září odeslal československým zpravodajcům dopis obsahující jedinou větu: „Sděluji Vám, že v důsledku dnešní situace nelze žádné obchodní záležitosti ani dojednávat, ani provádět.“  Poté se téměř na půl roku odmlčel.

V protektorátu

Situace okleštěné republiky byla po přijetí Mnichovské dohody krizová a hodnotné zpravodajské informace měly cenu zlata. Thümmel však na písemné výzvy československé strany dlouho nereagoval. A-54 se znovu ozval teprve někdy koncem února 1939 a 11. března se v Turnově setkal se štábním kapitánem Fričem. Ten jej odvezl autem do Prahy, kde se setkal s několika zpravodajskými důstojníky, jimž mimo jiné sdělil datum obsazení českých zemí – 15. březen.

Po vzniku protektorátu byl Thümmel přeložen do Prahy, aby zde na nově vytvořené úřadovně Abwehru pracoval u kontrašpionážního oddělení. Aktivně se podílel na rozbití odbojové zpravodajské skupiny, kterou řídil šéf tiskového odboru předsednictva protektorátní ministerské rady Zdeněk Schmoranz. Kromě toho měl Thümmel podíl na likvidaci opěrných bodů britské a československé rozvědky na Balkáně. Jako zpravodajský pracovník mohl cestovat za hranice a díky tomu se mu podařilo opětně navázat spojení s československými exilovými zpravodajci v čele s plukovníkem Františkem Moravcem a předávat jim nové zprávy. Jejich hodnota však byla opět rozporná a u některých se znovu jednalo o zjevné dezinformace.

V průběhu roku 1940 se vlivem válečné situace Thümmelovy možnosti kontaktů s československými zpravodajci značně zúžily. Proto navázal spojení se zpravodajskou skupinou odbojové organizace Obrana národa, které dalo gestapo název Tři králové podle jejích vedoucích (Josef Mašín, Josef Balabán, Václav Morávek). Skupina udržovala spojení s exilem pomocí vysílaček, čehož Thümmel využil. Některé jeho zprávy byly hodnověrné a užitečné, jiné nikoliv. Zároveň však informoval o svých kontaktech s odbojem nadřízené z Abwehru, kteří jej pověřili sestavením sledovací skupiny. Totožnost tří králů však nacistům neprozradil. 

Konec A-54

Situaci v pražské úřadovně Abwehru však již delší dobu s podezřením monitorovalo gestapo. Když v říjnu 1941 zlikvidovalo odbojovou vysílačku Sparta I, byl to Thümmelův konec. Rozbor zachycených zpráv totiž ukázal, že jedině on může být jejich autorem, a v období od října 1941 do března 1942 byl celkem třikrát zatčen. Poprvé jej propustili kvůli nedostatku důkazů, podruhé jen proto, aby vylákal Morávka na schůzku a předal jej gestapu. Jelikož se past nezdařila, putoval Thümmel pod falešným jménem Petr Toman do pankrácké věznice a nacisté přemýšleli, co s ním dál.

Případ byl dost ožehavý a vězeň se navíc hájil tím, že všechny informace předané Čechoslovákům byly falešné a měly sloužit jen k jejich oklamání. O konečném osudu Paula Thümmela rozhodly až události po nezdařeném atentátu na Hitlera 20. července 1944. Řada významných členů Abwehru měla o atentátu tušení, takže tato zpravodajská služba byla zrušena a gestapo se zmocnilo jejích archivů. Teprve tehdy vyšel najevo skutečný rozsah Thümmelových aktivit, takže byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně a umístěn ve vazbě. V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1945 pak skupina esesáků vyvedla Thümmela z cely a na dvoře jej zastřelila.

Vidíte-li na nebi pomalu letící „hvězdu“, s největší pravděpodobností se jedná o objekt vytvořený lidskou rukou. Pokud bliká, je zřejmé, že jde o letadlo. Jestliže však svítí stálým světlem nebo jsou jeho proměny pomalé, a sledujete-li jej navíc v prvních hodinách po západu slunce či v posledních hodinách před východem, půjde nejspíš o umělou družici Země. 

Mezi ty nejjasnější patří Mezinárodní vesmírná stanice, jejíž jasnost v největším lesku snadno překoná Venuši. ISS oběhne naši planetu přibližně jednou za 90 minut a její přelet celou oblohou trvá několik minut. Pravděpodobnost, že ji spatříte náhodně, je tedy sice vysoká, přesto je lepší stanici vyhlížet právě v čase přeletu. Tuto informaci pro dané pozorovací místo (i předpovědi pro jiné družice) najdete například na adrese www.heavens-above.com nebo v mobilní aplikaci ISS Detector či ISS Spotter.

Na fungující a dostupnou antikoncepci pro muže si pravděpodobně budeme muset ještě pár let počkat. Brzy se ale do klinických zkoušek dostane nový gel proti početí. Má jít o zatím nejrozsáhlejší a také nejslibnější studii antikoncepce pro muže.

Antikoncepční gel vyvinuli američtí odborníci. Po aplikaci u muže dočasně omezí produkci spermií a zabrání tím oplodnění při sexuálním styku. Gel nyní čeká testování po dobu čtyř let, počínaje dubnem 2018. Podílet se na něm bude celkem 400 párů z celého světa.

TIP: Rozsáhlý výzkum potvrzuje: Mužům z vyspělých zemí kvapem ubývají spermie

Jak se gel aplikuje? Především úplně jinam, než by asi člověk čekal. Nikoliv do rozkroku, nýbrž do podpaží, každý den půl čajové lžičky. Nový gel obsahje dva hormony - ženský pohlavní hormon progestin a mužský pohlavní hormon testosteron. Progestin má za úkol zarazit tvorbu spermií ve varlatech a testosteron vyvážit hormonální rovnováhu muže, který gel užívá. Aplikace gelu má zastavit tvorbu spermií až na 72 hodin.

Svatoštěpánská koruna, tedy nejdůležitější součást uherských korunovačních klenotů, má skutečně velice zajímavý osud. Je složena z několika částí, který byly upravovány i během dalších století, přibývaly do ní např. drahé kameny či čtyři volně visící přívěsky.

Nejstarší část tvoří koruna byzantského vládce Michaela Dukase VII., která byla „předělána“ do podoby ženské čelenky, kterou Dukas poslal darem králi Gézovi I. Uherskému pro jeho manželku. Tato samostatná a samonosná část pochází z konce 11. století.

Na čelenku poté přibyla tzv. latinská koruna z období mezi 11. a 13. stoletím. Byla navržena už přímo jako součást budoucí koruny, tvoří onu „čepičku“ na čelenkou. Její součástí je i kříž, který původně mohl stát rovně a „zlomen“ byl až později. Omylem. Teď jde jen o to určit, kdy přesně…

Špatně uložený skvost

Jedna z legend tvrdí, že k poškození došlo někdy na začátku druhé poloviny 15. století během vlády polského krále Vladislava, strýce Vladislava Jagellonského. Ten totiž nastoupil na uherský trůn místo Ladislava Pohrobka, který sice měl hned od narození dědičné právo na uherský trůn, ale coby dítě jej mohl jen velice těžko uplatňovat. Ladislavova matka Alžběta prý pověřila svou dvorní dámu Helene Kottannerovou, aby uherskou štěpánskou korunu ukradla a odvezla do Komárna. Při transportu měl být kříž poškozen. Mohlo k tomu dojít při nesprávném (chvatném) umístění koruny do kovové truhličky, v níž byla uchovávána. Víko mohlo přečnívající kříž zdeformovat.

TIP: Matka Ladislava Pohrobka údajně nechala ukrást uherskou korunu

Podle jiné legendy byl kříž ohnut záměrně Habsburky, kteří tím chtěli zlomit „magické síly“, jež Maďaři své koruně přisuzovali. Jiní jeho nakloněnou polohu vykládají coby poklonu před Bohem. Pak by měl úlohu skutečně symbolickou.

Tvrdí se však také, že dnešní jednoduchý kříž byl do koruny vpraven až v 16. století, zatímco původně ji zdobil dvojitý kříž se třemi relikviemi – úlomky Svatého kříže, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Tento kříž měla ulomit a uschovat pro svého maličkého syna-následníka trůnu královna Isabela Jagellonská. Jan Zikmund Zápolský poté tento kříž nosil celý svůj život na prsou, po jeho smrti se jej zmocnil nový král Štěpán Báthory. V každém případě se do svatoštěpánské koruny, jak ji známe dnes, už nikdy nevrátil.

Jako by nestačilo, že mozkové nádory dramaticky ohrožují život pacienta. Podle vědců mohou ohrožovat i jeho okolí. Nová studie naznačuje, že pokud se nádor objeví v některých oblastech mozku, může to vést k drastické změně chování člověka. Ze slušného občana se najednou stane kriminálník.

Vědci z Harvardu prozkoumali 17 oblastí mozku, kterých se taková změna chování týká. Pokud se nádor vyskytne ve 12 z nich, tak to dokonce vyvolá násilné kriminální činy. Všechny studované oblasti mozku mají podle vědců jedno společné. Jsou funkčně spojené s oblastmi, které zodpovídají za etická a morální rozhodnutí.

TIP: Kdo by mohl zvítězit nad nádory mozku? Chimérické viry příbuzné vzteklině

Známým extrémním případem je Američan Charles Whitman, u něhož se vyvinul mozkový nádor v jedné z těchto problematických částí mozku. 1. srpna 1966 Whitman zabil svoji matku, ženu a 15 dalších lidí, z nichž většinu postřílel z univerzitní věže Texaské univerzity.

S produkcí pouhých 300 lahví ročně patří víno španělského AurumRed mezi nejexkluzivnější značky na světě. A také nejdražší. Ceny jejich vína ze série Gold se pohybují mezi 25 000 až 30 000 euro za láhev, což je v přepočtu 630 až 750 tisíc korun. Co se skrývá za touto astronomickou cenou?

Ozónový doping

Podle Hilaria Garcii jde o kombinaci omezené nabídky a unikátního výrobního postupu, kombinujícího moderní a tradiční vinařské techniky. Vína z jejich nejdražší edice jsou zavlažována vodou obohacenou o ozón. Ozón bývá využíván v rámci tzv. ozónová terapie – alternativního medicínského postupu, který spočívá v aplikací aktivního kyslíku – směsi kyslíku a ozónu (O3). Přestože je ozónová terapie mezi medicínskými odborníky považována za kontroverzní, v lékařství a alternativní medicíně se používá již zhruba 100 let.

TIP: Nejlepší evropské víno se vyrábí ve Švýcarsku

Víno AurumRed Gold je vyrobené výhradně z odrůdy Tempranillo, která má svůj domov v oblastech Rioja Alta a Alavesa i Ribera del Duero. Pro přípravu vína se navíc používají hrozny z nejméně stoletých rostlin. 

Ročně vinařství produkuje pouze 300 lahví, přičemž celá polovina okamžitě míří k stálým zákazníkům. Zbývající část je uložena ve sklepích v La Mancha, kde čekají na případné zájemce. Ti pocházejí v převážné většině ze zahraničí. Pouze třetina produkce AurumRed Gold se prodává ve Španělsku, zbytek míří k bohatým zahraničním klientům.

Na exkluzivitě vína AurumRed Gold dodává i originální lahev. V ručně vyrobené dřevěné kazetě najdou movití zákazníci navíc i malé zlaté překvapení – ručně vyráběný šperk z 18karátového zlata.

Lemur kata (Lemur catta) patří do řádu primátů a podřádu poloopic. Ze všech lemuřích druhů, které bezvýhradně pocházejí z ostrova Madagaskar, je zřejmě tím nejznámějším a díky pruhovanému ocasu je možné jej bez problému identifikovat. Lemur kata má mezi svými vzdálenými příbuznými ještě jeden primát – nejvíc se pohybuje po zemi. Jde o nesmírně společenský druh, který žije ve skupinách čítajících až 30 členů. Velmi spoléhá na svůj čich a značí si teritorium pachovými žlázami. 

TIP: Soužití lidí a zvířata aneb Město, kterému vládnou opice

U samců těchto poloopic jsou dokonce známé pachové souboje, při nichž si soupeři navoní dlouhé huňaté ocasy sekretem pachových žláz a pak proti sobě těmito „pachovými zbraněmi“ mávají (více viz Tajemství komunikace zvířat aneb Řeč vůní a arzenál pachů). Lemuři mají v oblibě teplo a po ránu je možné zahlédnout je v posazení, které připomíná jogínskou „lotosovou pozici“. Na rozdíl od svých lidských protějšků ovšem lemuři nemají nohy zkřížené, ale natažené. Rovněž se často opírají o vhodné větve. V noci a v okamžicích, kdy nesvítí slunce, se členové skupiny shromáždí na jednom místě a vytvoří jeden velký propletenec těl a končetin. Jeho účelem je nejen udržet potřebné teplo, ale rovněž utužit rodinné vazby.

Průlet, jaký předvedla planetka 2015 TB145 během Halloweenu 2015, se nevidí každý den. Zemi tento přibližně 600 metrů velký objekt minul skutečně těsně. Během maximálního přiblížení jej dělilo od Země jen 486 000 kilometrů, tedy zhruba 1,3násobek vzdálenosti k Měsíci. V kosmickém měřítku jde o skutečně mimořádně krátkou vzdálenost.

TIP: Kolem Země prosvištěla šestisetmetrová planetka 2015 TB145

Pozornost si ale získala i z jiného důvodu. Z určitého úhlu totiž připomínala lidskou lebku. Když k tomu připočítáme datum jejího průletu, je jasné, že měla o pozornost postaráno.

Návrat po třech letech

Podle španělských astrofyziků se na její návštěvu můžeme těšit i v příštím roce. Tentokrát ale nepůjde ani zdaleka o tak dramatickou událost. Planetka 2015 TB145 by měla Zemi minout v polovině listopadu 2018 ve vzdálenosti více než 100násobku vzdálenosti k Měsíci.

Podle Pabla Santos-Sanze z ústavu astrofyziky ve španělské Andalusii jde pravděpodobně o zaniklou kometu, která již ztratila většinu své vody a další těkavé materiály potřebné k vzniku typického ohonu.

Průlet planetky 2015 TB145 v roce 2015 byl na dlouhou dobu posledním takto blízkým setkáním. Na to další si budeme muset počkat do 7. srpna 2027, kdy se k Zemi přiblíží planetka 1999 AN10 na vzdálenost 390 tisíc kilometrů.

Za asymetrické z hlediska nasazení letectva lze označit války ve Vietnamu, Afghánistánu (sovětské i americké období), Jugoslávii, Iráku, Mali, Libyi, Sýrii a asymetrická je koneckonců i občanská válka na Ukrajině. Ne zcela typická byla válka ve Vietnamu (americké období), kde v jižní části země mělo americké letectvo absolutní převahu, ale protivník zničil nepřehlédnutelné množství vrtulníků při aeromobilních operacích.

Nebezpečná protiletadlová obrana

Nad severem mělo americké letectvo při bombardovacích útocích velké ztráty z důvodu velmi silné a poměrně efektivní protiletecké obrany a nasazení severovietnamského letectva. Z toho 93 % bojových ztrát šlo na vrub pozemních protiletadlových zbraní a systémů. Ztráty amerických leteckých sil se pohybovaly v různých obdobích od 1,64 do 3,4 sestřeleného letounu na 1 000  vzletů. Zajímavé je vysoké množství nebojových ztrát, které se u některých typů (např. B-52) pohybovalo kolem 30 %.

Tyto letouny byly v řadě případů použity jako prostředek taktické podpory, kdy ničily kobercovým bombardováním pozemní síly. Jednalo se tedy o kombinaci symetrické a asymetrické války. V průběhu vietnamské války se měnila taktika. V počátečním období probíhaly nálety ve středních výškách 1 000 až 6 000 m. Po nasazení raketových systémů byly letové hladiny sníženy pod 1 000, avšak vzrostl počet ztrát způsobených palbou hlavňových zbraní a následně přenosných kompletů.

Příliš vysoko, nebo těsně nad zemí

Později byly nálety prováděny buď ve velkých výškách nad 6 000 m, kam měly dosah pouze některé raketové systémy, které byly rušeny v rámci (radio)elektronického boje, nebo ve vysloveně přízemním letu do 300 m s využitím terénních nerovností, což zkracuje možnost reakce hlavňových zbraní protiletecké obrany. Už ve Vietnamu se ukázalo, a další konflikty to potvrdily, že převážná většina bitevních útoků je vedena v podzvukových rychlostech.

Důvodem jsou problémy se zvýšeným odporem vzduchu, způsobeným podvěšenou výzbrojí, elektronickými podvěsy a palivovými nádržemi. Podvěsy a nádrže navíc při prudkých manévrech ve velké rychlosti neúměrně namáhaly drak letounu a odpadaly kvůli přetížení ze závěsníků. Proto jsou během prezentací vojenských letadel na veřejnosti závěsníky prázdné a palivové nádrže poloprázdné. 

Chybující člověk

Nepřehlédnutelná jsou rovněž omezení lidského faktoru, zvláště při letu v minimálních výškách, který je psychicky velmi náročný. Při rychlosti kolem 750 km/h je chyba ve vizuálním odhadu výšky kolem 45 %. Při rychlosti 1 000 km/h vznikají u pilota iluze přibližujícího se horizontu a deformace tvaru běžných objektů. Z výše uvedeného vyplývá, že americké letectvo muselo řešit dva základní problémy, a to rychlost versus přesnost a výška versus přesnost.

Výsledkem se stala přesná munice, tedy naváděné bomby a řízené střely. Určitým řešením se staly rovněž kontejnerové bomby nebo zásobníky, které pokryly submunicí velkou plochu, čímž odpadl problém vztahu jedné bomby a jednoho bodového cíle. Důležité bylo zavedení elektronických kontejnerů pro navigaci a zaměřování za zhoršené viditelnosti.

Jedním z nejznámějších je LANTIRN. Při jeho použití efektivita bombardovacích útoků vzrůstá pětinásobně. LANTIRN umožňuje let v malé výšce s překonáváním překážek buď přelétáváním, nebo oblétáváním. Při tom se výrazně uplatňuje spolupráce s GPS a elektronickými mapami. Obecně lze konstatovat, že válka ve Vietnamu byla zdrojem mnoha informací, které se odrazily do taktiky a technologií používaných i v aktuálních asymetrických konfliktech. 

Konec klasických bomb

V současnosti se stále snižuje počet typů bojových letounů, takže v aktuálních konfliktech je možné vidět především víceúčelové typy. Ve většině případů byla provedena transformace z převážně stíhacích letounů na víceúčelový typ s převahou cílů na zemi. V některých případech to vedlo k vytvoření pracoviště druhého člena osádky jako operátora zbraňových systémů.

Klasické (takzvané železné) bomby jsou v období asymetrických konfliktů stále vzácnější. Ve velké míře jsou nahrazovány typy s různými způsoby navedení k přesnému zasahování bodových cílů. Tím se zvyšuje efektivita leteckých útoků, ale cena každé takové bomby se pohybuje přibližně v desítkách tisíc dolarů. Hlavním problémem z hlediska efektivního použití letectva v asymetrických konfliktech nízké intenzity se stává rozprostřenost cílů, které mají mnohdy malou bojovou hodnotu. 

Výhled do budoucna

V současnosti jsou postupně vyřazovány klasické bitevní stroje A-10 a Su-25, a to bez nástupců. Rusko i USA plánují strategický bombardér nové generace. Většinu bombardování a podpory pozemních sil pravděpodobně bude vykonávat stále menší počet víceúčelových bojových letounů. Přímou podporou pozemních sil se budou v některých případech a na vedlejších bojištích zabývat lehké bitevní letouny a vyzbrojené verze cvičných letounů, případně letouny palebné podpory typu AC-130.

Lze rovněž předpokládat rozšíření podílu bezpilotních bojových a útočných letounů a vrtulníků. Podíl bitevních a víceúčelových bojových vrtulníků zůstane zachován. Novinkou se mohou stát především hyperzvukové letouny jako pokračovatelé strategického letectva, což je ovšem téma na samostatný článek, stejně jako například vývoj letecké výzbroje.