České země zůstávaly ve vztahu k čarodějnicím dlouho poměrně liberální a situace se začala pomalu vyostřovat až po nástupu Habsburků na český trůn. Příčinu je nutné hledat mimo jiné v postupné katolizaci obyvatelstva, jeho rostoucí senzibilitě vůči jinakosti a také v proměně justice. Ta obnášela mimo jiné znovuzavedení inkviziční formy vedení soudních procesů a rovněž snahu o unifikaci právního systému zaváděním řádů a zákoníků.

O jednotnosti postupu jednotlivých soudních tribunálů ovšem v této době nelze ještě hovořit. Morava se přikláněla ke staršímu zákoníku Constitutio Criminalis Carolina z roku 1532, zatímco v Čechách se začalo hojněji přihlížet k Právům městským království Českého z dílny staroměstského kancléře Pavla Kristiána z Koldína, která prošla schválením v roce 1579. Panovník se tak musel spokojit s faktem, že čarodějnictví začalo být plošně vnímáno jako zločin a jeho vyšetřování a trestání mělo právní podklad.

Dvaadvacet popravených ve Velké Bíteši

Za největší čarodějnický hon předbělohorské éry a zároveň první český proces s masovým vynášením trestů smrti se pokládá případ, který se odehrál v letech 1571–1576 ve Velké Bíteši. Jako většina případů tohoto období, začal i tento soud docela nenápadně a ze zcela jiné příčiny. První obžalovaná, jistá Marta Doležalová z Břežky, byla před soud předvolána nikoliv kvůli provozování magie, nýbrž kvůli obvinění z vraždy svého pána Martina Čamina. Obviněná vypověděla, že Čamina skutečně zabila a že tak učinila proto, že ji opakovaně bil.

Nadto jmenovala další dvě ženy z Jesenice coby spolupachatelky. Teprve při výslechu těchto dvou žen vyšlo jakoby mimochodem najevo, že společně vyráběly kouzelný prášek z prachu spálených vrabčích a psích těl. Mimo jiné také přidávaly rosu do těsta na chléb, jenž pak dávaly jíst kravám, aby víc dojily. Tyto nové obžalované navíc uvedly jméno další spolupachatelky, Markéty Ťuhýkalky. Ta měla onen prášek roznášet ženám v okolí, které jej dále využívaly převážně k otravám nepohodlných milenců a manželů.

Do smolné knihy obce Velká Bíteš pak postupně přibývaly vedle bezpočtu obvinění ze zabití další a další nařčení včetně „jízdy v povětří“, „škození lidem i dobytku“ a užívání těl „mrtvejch nekřtěňátek“ k nejčernější magii. Vyslýcháno a mučeno bylo několik desítek žen, z nichž nejméně dvaadvacet jich skončilo na hranici. Místo, kde byly popraveny, dodnes nese název Na spravedlnosti.

Brutální procesy v Nymburce

Ve výjimečně sofistikované tortuře a vynášení nezvykle krutých trestů se vyžíval soudní tribunál v Nymburce. V letech 1604–1606, kdy probíhal největší zdejší proces s čarodějnicemi, soudci vyslechli a mučili na dvě desítky podezřelých, z nichž více než polovina byla upálena či spálena, neboť valnou část obžalovaných na hranici donesli po kusech. Nejbrutálněji se místní popravčí vyřádil na Janu Špičkovi, pocházejícím z Dobrovic. Jan Špička byl v rámci řetězového procesu obviněn ze žhářství, krádeží a čarování, k čemuž se na mučidlech ochotně doznal. Ze zápisů v nymburské smolné knize dále vyplývá, že Špička prováděl kouzla škodlivá i prospěšná, že zohavoval oběšence na šibenicích a z částí jejich těl a oděvů připravoval čarovné lektvary.

TIP: Hranice v plamenech: Čarodějnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku

Jako svého učitele uvedl Jana Mendelku, řečeného Mendelíka, na něhož se snažil svalit všechnu vinu. Špička se totiž podle všeho domníval, že doznání a spolupráce se soudem bude chápána jako významná polehčující okolnost, a proto kromě Mendelky uvedl ještě několik dalších jmen. K jeho smůle se však soudci touto strategií obměkčit nenechali, ba naopak ho označili za obzvláště nebezpečného zločince a čaroděje a vyměřili mu exemplární trest: předtím než bude jeho tělo spáleno na prach, se mělo Špičkovi stát to, co on sám podle své výpovědi dříve spáchal na těle jednoho z nymburských oběšených.

Nejprve mu byly vyřezány pruhy kůže na zádech a následně jeden po druhém uťaty prsty na pravé noze. Následovalo utětí pravé ruky. Za zbylé končetiny byl Špička posléze přivázán ke kůlům, kde mu kat uřízl přirození. Až do této chvíle zůstával odsouzený při vědomí, střídavě omdléval a katovi pacholci jej nemilosrdně křísili. Vysvobození v podobě smrti se dostavilo až o několik chvil později, kdy kat Špičkovi rozpáral celý trup a vytrhl vnitřnosti a srdce. Hrůzné divadlo zakončil zabalením Špičkových vnitřností do jeho košile a vyvěšením na šibenici.

Zákony nebeské mechaniky jsou neúprosné: Musí se jim podřídit nejen přirozená tělesa Sluneční soustavy (planety, měsíce, planetky a další), ale i umělé objekty, tedy kosmické družice. K důsledkům zmíněných zákonů patří fakt, že se tělesa obíhající blíž ke Slunci pohybují větší obvodovou rychlostí než ta vzdálenější. Například Země tak kolem centrální hvězdy krouží rychlostí 30 km/s, zatímco u Merkuru se jedná o 57 km/s. 

Družice směřující do nitra Sluneční soustavy tedy zdánlivě paradoxně musí zrychlit, aby vnitřní planetu „dohnala“. Jakmile se pak přiblíží k cíli, je třeba naopak prudce zpomalit na úroveň první kosmické rychlosti dané planety. Obojí přitom vyžaduje velké množství pohonných hmot. 

Mise k vnitřním planetám jsou dnes reálné jen díky gravitačním manévrům v okolí jiných planet. Přímý let k Venuši je energeticky náročný, ale v principu možný; let k Merkuru bychom však při současných možnostech raketové techniky bez využití gravitačního praku uskutečnit nedokázali. 

Malí strávníci mají jiný svět základních chutí než dospělí. Podle týmu badatelů z Monell Chemical Senses Center dokáže sladkost ocenit nejen novorozenec, ale dokonce i plod v děloze. 

Víme, že u dětí je preference sladké chuti vrozená, což umocňuje i mírně sladká chuť mateřského mléka. Roli jistě hrají také citlivější chuťové pohárky a ústa s větším množstvím nervových zakončení na milimetr čtvereční než kterákoliv jiná část těla – což možná mimo jiné vysvětluje, proč mají miminka tendenci poznávat svět právě pusou. Proč ovšem láska ke sladkostem přetrvává i do pozdějšího věku?

TIP: Sladká dieta: 100 dnů se živil jen zmrzlinou a zhubnul o 15 kilogramů

Vědci z uvedeného týmu podávali v rámci testu dospělým a dětem různě oslazenou vodu: A zatímco dospělí upřednostňovali koncentrace odpovídající zhruba slazeným nápojům, děti vítaly i dvakrát vyšší intenzitu chuti a nejmladší účastníci neměli prakticky žádný limit. 

„Děti preferují mnohem intenzivnější sladkost a slanost než dospělí, což přetrvává až do pozdní adolescence. Máme dokonce určité důkazy, že jsou vnímavější i k hořkosti,“ vysvětluje Julie Mennellaová ze zmíněného centra. Je přitom možné, že upřednostňování sladkých, výživných látek dávalo dětem ve fázi rychlého růstu evoluční výhodu v dobách, kdy byly kalorie méně dostupné. 

Nejsou zombie jako zombie. Zombie houby reálného světa jsou sice hodně hororové tím, jak ovládnou živého mravence a využíjí ho k šíření spor do mraveniště, v jedné věci se ale od filmových zombií liší.

Američtí vědci zjistili, že zombie houby, mezi odborníky známé jako parazitické houby rodu Ophiocordyceps, netouží po mozku mravenců. Pár dní po infekci sice mravenci z hlavy vyroste plodnice a mravenec zemře, do té doby je ale mozek prakticky netknutý.

TIP: Záludní drabčíci se vydávají za mravence a nenápadně je požírají

Na sérii 3D snímků s velmi jemným rozlišení bylo jasně vidět, že se buňky houby rozšíří do těla mravence, do jejich hlavy, hrudi, zadečku a nohou. Výsledkem podle badatelů je, že infikovaný mravenec se rychle stane spíše houbou v mravenčím převleku, kdy mravenec už nemá mnoho pod kontrolou.

Aztékové, stejně jako ostatní staré mezoamerické kultury, ztotožňovali své nejvyšší božstvo se sluncem. Jejich legendy o stvoření světa převzaté od původních Toltéků vyprávějí příběh boha slunce a války Huitzilipochtli. Tento patron Tenochtitlánu měl kdysi zvítězit nad svými sourozenci – měsícem a hvězdami – a díky sebeobětování ostatních bohů získat úplnou nadvládu. Aztékové věřili, že aby měl nejvyšší sluneční bůh dostatek energie pro každý nový den, vyžaduje i nadále pravidelné oběti. Roli u nich hrál rovněž neustálý strach z konce světa, který mohl nastat prakticky kdykoliv, a také proto věnovali výběru oběti mimořádnou pozornost. 

Božstvo na zemi 

Aztékové nade vše vyzdvihovali válečné umění a jejich bojovníci stáli ve společenské hierarchii velmi vysoko. Pro oběť samotnou, pocházející nejčastěji z řad válečných zajatců či otroků, měl násilný konec znamenat čest: Rituální smrt jí totiž údajně umožnila podílet se na uchování božského řádu světa. Před samotným aktem se proto s nešťastníky nakládalo s patřičnou úctou. 

Během přípravy na rituál, která nezřídka trvala i několik měsíců, docházelo k postupnému ztotožnění „vyvolených“ se samotným bohem. Oběť zvanou ixiptla Aztékové oblékali do slavnostních oděvů, uctívali ji jako pozemského představitele božstva a dávali jí dary v podobě lahodných jídel či žen pro sexuální potěšení. Vlastní obřad se však řídil přísnými pravidly: Odehrál se v předem stanovený čas a pod vedením nejvyšších kněží, kteří jako jediní mohli s božskou obětí nakládat.

Smrt na denním pořádku 

Rituál se konal na vrcholu kamenné pyramidy. Oběť přidržovali čtyři kněží, pátý jí obsidiánovým nožem otevřel hruď a vyňal ještě tlukoucí srdce. Jakožto sídlo živoucí síly mělo poskytnout energii slunci. Následně duchovní uťali oběti hlavu a prýštící krví pak symbolicky napojili zemi. Poté přišli na řadu běžní Aztékové a z těla slavnostně pojedli.  Nehledě na náročné přípravy a složité doprovodné rituály bylo obětování lidí poměrně časté a běžné. Vědci odhadují, že v dobách největšího rozmachu říše na přelomu 15. a 16. století zemřelo tímto způsobem ročně až 15 tisíc lidí. Rostoucí nedostatek pracovních sil pak nejspíš přispěl k úpadku impéria a krizi následně využili španělští dobyvatelé.

Příliš málo bílkovin? 

Existují ovšem i další vědecká vysvětlení, proč Aztékové přikládali lidským obětem takový význam. Známou, byť v odborných kruzích spíš vlažně přijímanou „bílkovinnou hypotézu“ prezentoval v roce 1970 americký antropolog Michael Harner. Podle ní se Aztékové uchylovali ke zmíněným rituálům nikoliv z náboženských, nýbrž z čistě prozaických důvodů. V jejich jídelníčku totiž údajně chyběly bílkoviny a jednu z možností, jak je doplnit, představovala právě konzumace lidského masa. 

Podobně se k otázce rituálních obětí nedávno postavil tým italských vědců pod vedením Michela Ernandese. Badatelé předpokládali, že Aztékové v důsledku složení své stravy založené primárně na kukuřici trpěli dlouhodobým nedostatkem serotoninu – „hormonu štěstí a dobré nálady“. Při jeho deficitu se objevují psychické potíže, a může dojít dokonce k jistému „odlidštění chování“. A právě to se mohlo podle autorů studie stát skutečnou příčinou masového kanibalismu. 

Hlavními zdroji našich současných znalostí o průběhu aztéckých rituálů ovšem zůstávají svědectví Španělů, kteří si říši na počátku 16. století podmanili. Snažili se mimo jiné ospravedlnit v očích Starého světa dobývání Ameriky čili „conquistu“, jež si ovšem svou krutostí s tou aztéckou nijak nezadala.

Zatímco v létě věnovali lidé maximum svého času práci na polích, s přicházejícícm podzimem pracovní úsilí pozvolna utichalo a nahradily jej zábavné i gastronimické kratochvíle.

Pochoutka z popela

V minulosti se mládež sešla se za vesnicí a rozdělala oheň k opékání brambor. Ale pozor, nesmělo se u toho mluvit, jinak by se oheň polekal! Děti se potom držely za ruce a s písničkou chodily okolo. Ty odvážné přes něj dokonce skákaly. Potom přišlo to nejlepší! Z pole se vyhrabaly zapomenuté brambůrky a daly se do horkého popela. Za chvíli už se všichni olizovali. Dál se zpívalo, recitovaly se básničky. Starší zůstali až do tmy… Zkuste někdy dnes moderní grilování nahradit touto už skoro zapomenutou tradicí. Radost vám nezkazí ani umouněné prsty a tváře.

Pouštění draků

Tradice pouštění papírových draků pochází z Asie a nebyla to původně ani tak zábava jako spíše rituál. Rolníci vypouštěli nad pole draky, aby získali dobrou úrodu, protože se věřilo, že přivolávají srážky. Pomoci jim měli i v tom, aby byly jejich děti celý rok zdravé. Nebylo to na podzim, ale na jaře, protože vítr foukal mnohem víc a bylo i teplejší počasí. 

K nám se pouštění draků dostalo až s koncem 19. století. Do té doby byl papír spíš drahou záležitostí. Když ale vznikly první továrny na jeho výrobu, uchytila se i tato oblíbená zábava. Ovšem draci se směli pouštět až na podzim. Proč? Důvod je jednoduchý. Na jaře byla spousta práce a děti musely pomáhat na polích. A když bylo zaseto? Tehdy se po polích běhat nesmělo! Na podzim se ale všechno obrátilo k lepšímu. Bylo sklizeno, pole zoraná a konečně zbýval čas na hraní. 

Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní

Dnes je 28. září v kalendářích označeno jako Den české státnosti. V minulosti si ho ale lidé připomínali hlavně jako den svatého Václava. Moravané na jeho uctívání obzvláště lpěli! Václav je totiž už dlouhá staletí patronem vinařů. Po svatém Václavovi mohlo začít vinobraní.

Mládež mezi sebou volila krále a královnu. Ti byli ozdobeni korunou ze slámy a chodívali po staveních. Tu jim dali kousek uzeného, jinde vejce nebo pár koláčů. Hostinský také něco přidal a z vybraných pochutin se vystrojila hostina pro všechny. Na svatého Václava také začíná babí léto, na vsích se konaly poutě. Do vsí se ze vzdálených pastvin vracel dobytek a sedláci platili poddanskou daň z půdy majiteli panství. Většinou v naturáliích – vejci, mákem, obilím či drůbeží. 

Jak utěšit mrtvé duše?

Je až překvapující, jak neochotně církev přijala původem pohanský svátek Samhain za svůj. Až roku 998 zavedl clunyjský opat Odilo „vzpomínku na duše v očistci“, aby tak přehlušil stále přetrvávající pohanské obřady. Stejně jako v minulosti, i dnes je na Dušičky zvykem zdobit hroby zemřelých květinami, věnci a zapalovat na nich svíčky – ty totiž podle dávných keltských tradic ukazovaly mrtvým duším cestu. Oheň ale také očišťoval a chránil před zlými a potměšilými duchy.

Se svátkem zesnulých se pojila spousta dalších zvyků. Peklo se ledasjaké pečivo. Někde to byly koláče, jinde rohlíky ve tvaru kostí! Lakomí statkáři pekli z bílé mouky pouze pro domácí - pro čeledíny z mouky černé. Však se jim za to dostávala řada nelichotivých říkanek. Rohlíky se rozdávaly žebrákům u kostela a chudině. Bylo zvykem házet jídlo i do ohně, což mělo symbolizovat jakousi obětinu zemřelým. A předvečer Dušiček byl obzvlášť důležitý. Lidé věřili, že právě v tento čas se duše vrací z očistce a potřebují si odpočinout. Před spaním se ve staveních zapálila lampa plněná máslem, aby si duše mohly namazat spáleniny. Živí pili studené mléko, aby se duše mohly ochladit. 

Husy svatého Martina

Na svatého Martina kouřívá se z komína. Nejen proto, že by měl přijet na bílém koni a krajinu přikrýt sněhem. Také proto, že v kuchyních panoval čilý ruch. Připravit zlatavou husí pečínku, knedlíky a zelí, to není jen tak. Dáte si rádi víno? Na svatého Martina můžete ochutnat to mladé a kyselkavé. Napéct se taky musí Martinské podkovy, velké zahnuté rohlíky plněné mákem. K období kolem svatého Martina patřilo obdarovávání. Rohlíky byly pro čeleď, které v ten den končila služba. Dostávali mzdu a rozhodovali se, zda budou hledat nového hospodáře či prodluží dohodu zas o rok.

I s obecním pastýřem, ovčákem a ponocným obce v tento den uzavíraly nové smlouvy. Vyfasovali navíc trochu obilí, nějakou drůbež, mouku, sádlo a mnoho dalších dobrot. Konaly se výroční a dobytčí trhy. Nastala zkrátka poslední možnost něco podniknout, než zemi ovládne mráz a sníh. A proč se jí tolik oblíbená husa? Legenda říká, že se jinak zbožný biskup Martin na husy rozzlobil. Zdráhal se totiž přijmout biskupský úřad v Tours a schoval se před vyslanci do husince. Jenže ptáci ho kejháním prozradily a on musel úřad přijmout. Za to je odsoudil. Na jeho památku budou každý rok pykat na pekáči! 

Na Nový rok 2019 by úspěšná americká sonda New Horizons měla proletět kolem svého dalšího cíle. Jde o planetku z Kuiperova pásu, která nese označení 2014 MU69. Nepříliš atraktivní jméno  název pochopitelně nezapadá do současné strategie otevřenosti NASA a rádi by jej proto změnili.

TIP: Příležitost, nebo zoufalý pokus? Název budoucí kolonie na Marsu je na prodej

Podobně jako u dřívějších misí se NASA obrácí na veřejnost, aby jim s výběrem jména pro planetku pomohla. Na webových stránkách Frontiers Worlds tak můžete hlasovat, zda New Horizons zamíří k „jednomu z vrcholů Kilimandžára“, proletí kolem „Thorova kladiva“, nebo zda půjde o návštěvu takříkajíc „Novoroční“. Pokud si z navrhovaných názvů nevyberete, můžete sami navrhnout vlastní pojmenování.

Cíl mise 2014 MU69

Planetka 2014 MU69 byla objevena Hubbleovým teleskopem při hledání možných cílů pro misi sondy New Horizons. Planetka 2014 MU69 se tak stala prvním vesmírným tělesem, které bylo vybráno jako cíl sondy až poté, co dotyčná sonda odstartovala.

TIP: Sonda New Horizons zná svůj příští cíl: Míří k planetce v Kuiperově pásu

Plantetka 2014 MU69 má velikost 30-45 km a Slunce oběhne jednou za 293 let. Je asi desetkrát větší než průměrná kometa a podle odborníků představuje typické těleso Kuiperova pásu. Podle nedávných pozorování to možná není jeden, ale hned dva objekty v těsné blízkosti. 

Zatímco pro Evropany byli havrani (Corvus frugilegus) odedávna symbolem popravišť, hřbitovů a zimní sloty, například pro indiánské kmeny na Aljašce a na pobřeží severozápadní Kanady představovali symbol moudrosti a často byli zobrazováni jako totemová zvířata. Ne náhodou, vždyť, stejně jako všichni krkavcovití, patří k nejinteligentnějším zástupcům zvířecí říše.

Zima „našich“ havranů

V Česku hnízdí odhadem 2 600–3 600 párů havranů v několika koloniích. Známé lokality jsou kupříkladu Pátek nad Ohří (hnízdiště je havrany využíváno již od počátku 19. století) Veltrusy, Lovosice (obě lokality využívány už nejméně 120 let). Dále Pardubice (od r. 1936), Chrudim, Tábor (od r. 2005), Veselí nad Lužnicí, okolí Českých Budějovic. Populace havranů hnízdících v Česku odlétá v průběhu října na zimoviště v západní Francii.

Černočerné nálety

Česká republika však po odletu „českých“ havranů neosiří. Naopak, v říjnu se odehrává impozantní „havranizace“: přilétají k nám nesčetná havraní hejna z Polska, Běloruska a Ruska (někteří až z Uralu) a společně s nimi i kavky obecné (Corvus monedula). Odhady z nedávné doby udávaly, že v Česku zimují 2–4 miliony severských havranů a kavek, ale podrobný výzkum havraních nocovišť (především Renáty Fojtíkové) prokázal, že u nás zimuje maximálně půl milionu těchto černých ptáků.

TIP: Vrány a havrani: Poznáte rozdíl?

Odpověď na otázku: „Proč havrani a kavky nocují společně?“ neznáme. Máme jen několik hypotéz. V prvé řadě se předpokládalo, že ptáci využívají většího tepelného komfortu. Jenže Renáta Fojtíková experimentálně zjistila, že ptáci se při spánku nedotýkají – je mezi nimi vzdálenost minimálně 10 cm. Ani teorie, že vrstvy tlejícího trusu, které pokrývají zemi pod stromy nocovišť, odpuzují predátory, patrně neobstojí. Ornitologové Ward a Zahavi se domnívají, že havrani si při společném nocování vyměňují informace o zdrojích potravy. S ohledem na konzervatizmus havranů, kdy stejná hejnka prohledávají stále totožné lokality, ale ani tento názor nepůsobí věrohodně.

Živelná dynamika bouře

Havrani nocují společně na několika místech a před odletem na ně každodenně provádějí manévry, které výstižně popsal David Storch: „Přílet na nocoviště probíhá jako obrovský velkolepý rituál … Havrani, přilétající ve velkých hejnech z mnoha směrů, se nejprve shromáždí na některém místě dále od vlastního nocoviště, a potom přilétnou společně v gigantickém mraku, zatemňujícím oblohu. K obsazení vlastního nocoviště ale ještě zdaleka nedojde.

Některá hejna se usadí na okolní stromy, takže je dokonale obalí, zatímco jiná stále krouží ve vzduchu. V jednom okamžiku se snesou ke stromům obsypaným havrany a sedící havrani hromadně vzlétnou. … v jakýchsi rytmických vlnách se pomalu posouvají k nocovišti.

I na nocovišti však pokračuje toto dmutí, stoupání a klesání, vlny havranů se převalují nad lesem jako pára nad hrncem, větve stromů praskají pod tíhou desítek těl, a pak se naráz osvobozují, hejna provádějí ve vzduchu akrobatické tance, vše za ohlušujícího krákání. Je to živelná dynamika bouře, valícího se kouře, vodních vírů, chumelenice, lijáku.“

Na otázku, proč havrani „zbytečně“ vynakládají tolik energie, neznáme odpověď. Jejich chování je ještě pozoruhodnější, když vezmeme v potaz, že na nocoviště často přilétají ze vzdálenosti až 35 kilometrů a navíc za krátkého zimního dne, kdy je každá minuta potřebná pro hledání potravy.

Před začátkem svého nedělního kázání si biskup a zakladatel církve Tsietsi Makiti pořádně přihne z plechovky piva. Stůl v jeho chrámu zdobí objemná láhev skotské whisky. Nejde přitom jen o zbytnou výzdobu. Whisky a další alkoholické nápoje jsou používány při křtech a dalších náboženských obřadech.

Pijte a chvalte Pána

Podle podivínského biskupa jsou opilci také Božími dětmi a netřeba jim upírat lásku Boží. „Pokud pijete pivo, máte právo být pokřtěn pivem, pokud dáváte přednost whisky, čeká vás křest tímto nápojem,“ říká zakladatel církve Gabola Tsietsi Makiti.

Název církve je ostatně vše vypovídající - slovo „gabola“ znamená v místním jazyce „pití“ a církev, která si vetkla slovo „gabola“ do svého názvu je doslova farností zaslíbenou pijákům.

TIP: Keňský právník žaluje Izrael a Itálii pro vraždu Ježíše Krista

Navzdory skutečnosti, že jde o velmi mladou církev, která byla založena teprve před několika měsíci, může se v současnosti pochlubit již zhruba pětistovkou členů. Přibližně čtyřnásobný počet věřících pak absolvoval alkoholový křest. Prozatím jsou farníky církve Gabola výhradně muži, ženám ale vstup zakázán není. Musejí být ale řádně připraveny.

Slovo „gabola“ má kromě již zmíněného významu i další – v portugalštině je používáno pro osoby nadměrně hrdé na své vlastní skutky a vlastnosti. Zdá se, že alkoholová církev si svůj název nemohla vybrat lépe.

Legendární snímek britského ministerského předsedy Winstona Churchilla, kterak si prohlíží samopal Thompson, vznikl 21. července 1940 poblíž města Hartlepool během premiérovy inspekční cesty po obranných postaveních na pobřeží Albionu. Je přitom zajímavé, že záběr použili k propagandistickým účelům jak Britové, tak i Němci. V prvním případě bylo z obrázku pouze vyretušováno několik vojáků, aby Churchill vypadal více státnicky a majestátně.

Naproti tomu Goebbelsova mediální mašinerie ze snímku vyrobila plakát, na kterém je britský premiér vyobrazen jako americký gangster hledaný pro podněcování vraždy. Na zadní straně letáku, který německá letadla začala shazovat nad Anglií jen pár týdnů po pořízení fotografie, se nacházel následující text: „Tento zločinec, na obrázku zachycen zcela ve svém živlu, vás svým příkladem podněcuje k zapojení do takové formy válčení, v níž ženy, děti a běžní občané budou hrát hlavní roli. Takový zločinecký způsob vedení války, který je zakázaný ženevskými konvencemi, bude potrestán podle vojenského práva. Zachraňte alespoň vlastní rodinu od hrůz války!“