V řecké mytologii je Kronos podle Pelasgického mýtu o stvoření světa syn Eurynomé a hada Ofióna. Podle Homérského mýtu zase byl nejmladším synem řeckých bohů Urana a Gaie. Oba příběhy ale mají jedno společné – titán Kronos neváhal prolít krev svých nejbližších. 

Astronomové teď objevili vesmírného Krona - Slunci podobnou hvězdu (HD 240430), která požírá své kamenné planety. Během čtyř miliard let jich spořádal nejméně patnáct! Poměrně příznačnou se jeví i skutečnost, že Kronova sesterská hvězda Krios (HD 240429), apetitu svého bratříčka unikla – podobně jako bájný Zeus, který se tak podle pověstí vyhnul polknutí od svého otce Krona.

Po stopách nebeského dramatu

Na stopu vesmírného dramatu přivedly vědce údaje shromážděné evropskou observatoří Gaia. Její pozorování ukázala, že těkavých prvků mají Kronos a Kritos podobné množství, u Krona jsou ve výrazně vyšší míře zastoupené železo, hliník, křemík a hořčík. Vědci následně rozjeli pátrání, kde se prvky, které jsou typické pro kamenné planety na Kronu vzaly.

Vzhledem k tomu, že jsou obě hvězdy podobně staré, je vysoce nepravděpodobné, že by je za rozdílem stály rozdílné podmínky v době jejich zrodu. Výpočty také nepotvrdily teorii, podle které se Kronos a Kritos setkali až v průběhu času.

TIP: Vesmírný kanibal: Obří galaxie M87 požírá své sousedy

Podle vedoucího studie, Semyeonga Oha se jako nejpravděpodobnější jeví scénář, podle kterého Kronos během 4 miliard let svého života postupně pozřel kamenné planety ve svém okolí. Údaje navíc nenasvědčují, že by mělo jít o nějakou jednotlivost – podle vědců musel Kronos pozřít nejméně patnáct planet o velikosti Země.

Přestože přesný mechanismus hvězdného požírání kamenných planet vědci neznají, přepokládají, že na počátku vesmírného dramatu mohla být návštěva jiné masivní hvězdy. Ta by svou gravitační silou mohla narušit křehkou rovnováhu planetárního systému a roztočit tak nevyhnutelnou spirálu smrti.

Přestože přesná čísla chybějí, odhaduje se, že praváků je v celosvětové populaci zhruba 90 %, leváků necelých 10 % a pouhé 1 % lidí má obě ruce stejně zručné. Zakladatel venkovské školy v indické Madhjapradéši je přesvědčený o výhodnosti obourukosti natolik, že se rozhodl naučit všechny své studenty psát oběma rukama.

Kolik rukou máš…

Inspirací k tomuto neobvyklému kroku byla podle zakladatele školy tradovaná obourukost uznávaného prvního indického prezidenta a spolutvůrce indické ústavy Rádžéndra Prasáda.

Každá hodina výuky zahrnuje i 15minutovou část, během které se studenti věnují psaní pravou i levou rukou. Nejde ale jen o psaní jako takové. Podle úrovně, jaké studenti postupně dosahují, se mění i náročnost. Postupně si tak osvojují rychlost a přesnost psaní, na vyšší úrovni jsou pak schopni psát dva dokumenty najednou, a to dokonce i v různých jazycích. Podle představitelů školy jde o velmi efektivní výuku více cizích jazyků.

TIP: Pronásledovaní albíni, zrzci, leváci i plešatí: Kde se berou smrtící pověry?

Přestože se schopnost psát dva dokumenty současně, a navíc v různých jazycích jeví jako obdivuhodná, vědci před podobným způsobem tréninku nepřímo varují. Dříve zveřejněná studie amerických vědců například ukázala, že obourucí lidé prokazatelně dosahují horších výsledků v matematice, práci s pamětí a v oblastech kde je třeba logického uvažování. Studie ze severního Finska zase naznačuje, že u obourukých dětí je vyšší riziko vzniku duševních poruch, včetně ADHD, koktavosti a výsledků ve škole.

Pro přesnost ovšem dodejme, že obě zmíněné studie pracovaly s lidmi s vrozenou obourukostí. Výsledky naučené obourukosti tak mohou být zcela odlišné.

Dějiny moderní chemické války se začaly psát 22. dubna 1915, kdy Němci u města Ypry poprvé úspěšně použili dusivý chlor. Šlo o vyvrcholení dlouhé cesty, na jejímž začátku se nacházela průmyslová revoluce a zejména bouřlivý rozvoj textilního průmyslu z konce 19. století. Právě technologie používané v textilnictví vedly k produkci chemikálií ve velkém – barviva totiž představovala základní suroviny k výrobě otravných látek.

Tabun, sarin, soman... 

Po Velké válce použili podle všeho plyn Britové při potlačování povstání v pákistánském Vazírstánu a v Mezopotámii, bolševici proti povstalcům v Jaroslavli a proti kozákům na Horním Donu. Stranou nezůstali ani Italové, kteří se jej neštítili nasadit v Habeši. K chemickým zbraním sáhli i Japonci v Číně. Němcům zakazovala vývoj bojových plynů versailleská mírová smlouva. Zejména v laboratořích firmy IG Farben se bez ohledu na zákaz pilně pracovalo – výsledek se dostavil v podobě nervového plynu tabun vyvinutého roku 1935, následoval objev sarinu a somanu.

TIP: Cyklon B z Kolína: Smrtící jed se vyráběl i v Československu

Nacisté tak dostali do rukou látky, jež předčily všechny dosavadní bojové plyny a proti nimž neměli Spojenci žádnou obranu. Při útoku na Polsko se už v sestavě invazní armády nacházely i dva oddíly chemického vojska. Němci měli v roce 1939 k dispozici 300 000 dělostřeleckých granátů s bojovými látkami a 3 000 pozemních chemických min. O dva roky později už disponovali 1,5 milionem granátů a 800 000 minami.

Udušeni v katakombách 

K jedinému skutečnému nasazení bojových plynů na evropském válčišti došlo zřejmě v květnu 1942 při německém útoku na Krym. Po prolomení obranné linie se vojáci generálporučíka Dmitrije Timofejeviče Kozlova ukryli v kamenolomech a jeskyních u vesnice Adžimuškaj nedaleko Kerče. V podzemních labyrintech našlo útočiště asi 10 000 ozbrojenců a stejný počet civilistů. Němci jejich obranu dokázali zlikvidovat až v říjnu, podle sovětských pramenů se tak stalo i kvůli použití chemických zbraní.

Zemřít na následky otravy mělo 3 000–5 000 lidí. První útok plynem měl přijít v noci z 24. na 25. května. „Lidstvo celé zeměkoule, lidé všech národností! Byli jste někdy svědky takové bestiality, jaké se dopouštějí němečtí fašisté? Ne... Jejich počínání překročilo veškeré meze, začali hubit lidi plynem. Katakomby jsou plné jedovatého plynu. Ubohé děti křičí a volají své matky o pomoc,“ zapsal si do deníku poručíků Alexandr Ivanovič Trofimenko.

Němci se nařčení bránili tím, že nasadili jen dýmové granáty. Po válce podezření na užití chemických zbraní prošetřoval norimberský tribunál, nakonec ho ale odložil pro nedostatek důkazů. Ať již k útoku plynem skutečně došlo, nebo nikoli, Hitler po dobytí Krymu přikázal zvýšit tempo výroby chemických zbraní.

V tu dobu však britský ministerský předseda Winston Churchill varoval Němce v rozhlasovém vysílání. „Nevyprovokované použití otravného plynu proti našemu ruskému spojenci budeme posuzovat přesně tak, jako by byl plyn nasazen proti nám... užijeme své veliké a rostoucí letecké převahy, abychom přenesli plynovou válku do Německa proti vojenským cílům,“ pohrozil. 

Zázračné plynové zbraně?

Mnoho historiků si pokládá otázku, proč německé ozbrojené síly, které na východní frontě zábranami rozhodně netrpěly, bojové plyny nepoužily. Jako nejpravděpodobnější se jeví následující varianty: V první půli války nacisté otravné látky v poli nepotřebovali, protože ani nezapadaly do strategie blitzkriegu. Když se pak kyvadlo válečného štěstí vychýlilo ve prospěch Spojenců, Němci svoje obrovské zásoby nenasadili z obav před odvetou, zvlášť když Luftwaffe už ztratila svou převahu. Třetí hypotetický důvod má spočívat v Hitlerově zranění za první války, kdy mu po zasažení plynem hrozilo, že přijde o zrak, a po této zkušenosti nechtěl údajně plyn použít.

TIP: Chemický arzenál nacistů: Armagedon, který se nekonal

Mezi nacistickou elitou se ovšem našli jednotlivci, kteří chemickou válku nezavrhovali. Například vedoucí Deutsche Arbeitsfront a chemik Robert Ley. „Po jednání na podzim roku 1944 mě vzal Ley do svého salonního vozu. Jeho koktavý projev podtrhovalo jeho vzrušení: Máme přece ten nový plyn! Už jsem o něm slyšel! Vůdce to musí udělat. Musí to použít. Teď to musí udělat. Co jinak! Je to jeho poslední možnost! Musíte mu vysvětlit, že je nejvyšší čas,“ popsal Leyovo naléhání ministr zbrojního průmyslu Albert Speer.

Proti nasazení plynu se nestavěl ani ministr propagandy Joseph Goebbels. V tu dobu měli nacisté ve skladech 7 000 000 granátů a Luftwaffe disponovala 650 000 chemickými pumami. „Když nám pustí do vzduchu jedovaté plyny, jsme bezmocní,“ odmítl ale Hitler nasazení takové zbraně. Přesto však před Benitem Mussolinim označil tabun a sarin za zázračné zbraně, které spolu s raketami V-1 a V-2 přispějí k obratu ve válce. Ještě v únoru a v březnu 1945 se na generálských poradách probírala možnost chemické války. Rozhodně proti se postavil admirál Karl Dönitz s tím, že na konci války už takový krok postrádá smysl.

Chemické zastrašování a odveta

Chemické zbraně pilně vyvíjel i SSSR, který je chápal jako formu odvety a zastrašení. Sovětské údaje o vyprodukovaném množství se rozcházejí, informace kolísají okolo 130 000 tun za války vyrobených bojových chemických látek, přičemž největší díl putoval k dělostřelectvu. O použití plynů Rudou armádou neexistují žádné záznamy, vojsko se však připravovalo na případný mohutný protiúder. Jedno z center sovětského výzkumu bojových chemických látek fungovalo ve městě Čapajevsk, přezdívaném „město smrti“ zejména kvůli častým únikům chemikálií z místní továrny.

„Pracovat několik hodin v zamořeném prostředí, to je umění. I přes veškerou opatrnost jsem byl poprvé zasažen, i když lehce, už měsíc po nástupu. Celý měsíc jsem byl na nemocenské, pak jsem se vrátil na yperit,“ popsal jeden z pamětníků.

Přestože Spojenci nikdy nepoužili bojové látky, při jednom z incidentů mělo zemřít či utrpět zranění velké množství vojáků i civilistů. Stalo se tak na konci roku 1943 v italském Bari. Nad Spojenci obsazeným přístavem se nečekaně zjevila německá letadla a jedna z jejich pum zasáhla i loď přepravující bomby s yperitem, přichystané pro případný odvetný útok. Oficiálně sice zemřelo na otravu yperitem jen 83 lidí, mluví se ale až o tisícovce mrtvých. 

Proč má typický britský gentleman v ruce deštník, když nikde není ani mráčku? Protože chodit bez něj po ránu ulicemi je nebezpečné! Obyvatelé města totiž nedělají s plnými nočníky žádné štráchy a vyklápí jejich obsah přímo z oken do ulice. Většina domů v centru je navíc vybavena suchými záchody a žumpami, ale vyvážet je? „Považte, stojí to celý šilink!“ A tak je lepší nechat obsah bublat těsně pod povrchem, nebo prostě oželet zelený dvorek.

Veřejná kadibudka

Horší ale je, že oněch přibližně 200 tisíc londýnských jímek a žump stojí jen krok vedle stejného počtu londýnských studní. Ty jímají podzemní vodu a průsakem se plní i obsahem z přilehlých sběrnic exkrementů. Nechutné! Ale co mohou Londýňané dělat jiného? Situaci navíc komplikuje i zavádění horké novinky: splachovacího záchodu. Je to luxusní, elegantní… ale jímky se pak plní o poznání rychleji a mnohem častěji pak přetékající žumpy zaplavují ulice. Nikomu to nevadí, strouhy podél ulic jsou beztak dávno plné odpadu z koželužen, jatek a mýdlovaren. Už chápete, proč bylo lepší jet do Opery v parádních šatech drožkou, i když to bylo jen kousek?

Co zaskočí Brity z City? Máloco. V roce 1840 jich 30 000 pomřelo kvůli epidemii cholery z fekáliemi kontaminované vody a ani to nenarušilo jejich ledový klid. Nezvykle horké léto roku 1858 ale dokáže zázraky. Všechno to, co probublávalo podél chodníků až do hutné Temže, začalo v horku pracovat. Zápach byl nedýchatelný. Londýňané si zvykli na ledacos, ale na tenhle smrad nepomáhal ani kapesníček namočený v chloridu vápenatém. První opouští město královská rodina, která zamíří na venkov. Pak z Londýna odjíždí Parlament a zasedá raději v Hampton Court. Následně mizí právnická komora, která se stěhuje do Oxfordu. To se mimo válečných časů ještě nikdy nestalo!

Dílo hodné mistra

Londýnem vane puch „ jako dech z tlamy ďáblových psů “ celých osmnáct dní, než konečně přijdou deště. A stane se zázrak: přestěhovaný britský parlament plný rozvážných a konzervativních mužů se za nečekaně krátkou dobu exilu dohodne na jednotném postupu! Město se má v příštích letech dočkat nejrozsáhlejší stavební činnosti od roku 1667 a pod ulicemi se mají nově vinout stovky kilometrů kanalizace. Jen ne znovu puch! Každá doba má svého hrdinu a parlament pro tento náročný úkol vybral osvědčeného reka Josepha Bazalgetteho.

Hlavní městský inženýr Bazalgette je skutečně chlap na svém místě. Tento workholik dře tak neúnavně, že se během poslední zakázky na stavbě parní podzem ky několikrát z přepracování fyzicky zhroutí. A přitom je otcem hned jedenácti dětí. Hrdina, který má zachránit Londýn, má dobrý plán. Ostatně něco jako kanalizační síť projektoval pro odbor Metropolitních prací už v roce 1855. Začíná budovat 132 kilometrů dlouh ou centrální kanalizační spoj ku, na kterou se pod jednotlivými ulicemi připoj í 1 800 kilometrů kanalizačních stok.

TIP: Vědci zjistili, co před 64 lety zabilo 12 tisíc obyvatel Londýna

Bazalgette vlastnoručně kontroluje každý list projektu, osobně navštěvuje každý stavěný úsek, ručí za každý předložený účet. Konce prací, které rozkopaly všechny ulice v Londýně, se ovšem nedožije. Důmyslný systém s protidešťovými drenážemi a jímacími jezírky projektovaný štědře na dvojnásobně větší kapacitu obyvatel je definitivně hotov až v roce 1900. Každý kousek podzemních stok je obložen cihlovou klenbou a přečerpávací stanice připomínají svou architekturou katedrály. Kvalita pitné vody ve studních se tím během několika let rapidně zvýší, ačkoliv kanály pořád ústí do Temže…

V německém Gaildorfu poblíž Stuttgartu vyrostla monumentální větrná farma, kterou tvoří čtyři obří turbíny. Mezi nimi je i momentálně nejvyšší větrná turbína světa.

Nový gigant se třemi listy vrtule má věž vysokou 178 metrů a špička listu vrtule je vzdálená od země úctyhodných 264,5 metrů. Všechny čtyři turbíny jsou přitom vybaveny generátory o výkonu 3,4 MW. Větrná farma Gaildorf by se měla připojit k elektrické rozvodné síti již počátkem příštího roku.

TIP: Nové větrné hydroturbíny budou vyrábět elektřinu, i když bude bezvětří

Proč jsou vlastně tyto větrné turbíny tak vysoké? Podle odborníků jejich výška zajistí vysoký výkon v prostředí s méně turbulencemi větru. Tito obři jsou prý obzvláště vhodní pro vnitrozemské oblasti s méně vhodnými větry. Není vyloučeno, že podobné obří větrné farmy uvidíme časem i u nás.

Každého nejspíš alespoň jednou v životě vyděsil pavouk. Většina lidí po prvotním šoku sáhne po srolovaných novinách a ti statečnější vetřelce někam přenesou. Nejmenovaný Američan z Tucsonu ovšem vytáhl na pavoučí invazi pod svým domem opalovací lampu.

TIP: Bolestivý jackpot: Mladého Australana kousl pavouk do penisu. Již podruhé!

Oheň sice s nezvanými hosty zatočil, pan domácí však nedomyslel, že kromě pavučin hoří dobře i dřevěné stavby. Plameny tudíž následně pohltily celé jeho obydlí a na místo musela dorazit dvacítka hasičů. Navzdory jejich úsilí zbyly z budovy jen ohořelé zdi a nešťastníkova matka utrpěla při spěšné evakuaci lehká zranění. Snad tedy synovi vysvětlí, že příště by bylo lepší použít insekticid. 

Na olympiádě v brazilském Riu padly v roce 2016 jen dva běžecké světové rekordy. Jihoafričan Wayde van Niekerk pokořil rekord v běhu mužů na 400 metrů a Almaz Ayana z Etiopie zase v běhu žen na 10 km. Letos na atletickém mistrovství světa v Londýně padl jediný rekord, v nově zavedenému závodu v chůzi žen na 50 km, o který se postarala Ines Henriques z Portugalska.

Podle expertů nejde o náhodný výpadek v počtu pokořených rekordů, ale spíše o začátek nového trendu. Jak se zdá, ve většině atletických disciplín jsme se přiblížili k samotné hranici lidských možností, kterou jsme stejně již posunuli díky kvalitní výživě a intenzivnímu tréninku špičkových atletů.

TIP: Jaký mozek mají elitní sportovci? O 82 procent rychlejší!

Modely fungování lidského těla říkají, že o moc dále se již nemůžeme dostat. Jedinou možností k proražení evolučních limitů se tak stanou pokročilé biotechnologie a genetické terapie. Je ale otázkou, jestli chceme jít takovou cestou.

Robotická pojízdná laboratoř Curiosity stále ještě úspěšně pracuje na povrchu Marsu a lidé v NASA už intenzivně připravují jejího nástupce. Měl by Curiosity v řadě ohledů předběhnout.

Rover, jehož prozatímní označení Mars 2020 odkazuje na předpokládaný rok letu k rudé planetě, by měl mít nejvýkonnější „zrak“ ze všech robotů, co se kdy dotkly povrchu Marsu. Měl by mít k dispozici celkem 23 kamer.

Kamery pro Mars 2020

Pokud specialisté tento počet, tedy téměř dva tucty kamer, dodrží, tak jich Mars 2020 bude mít ve své výbavě o 6 více, než rover Curiosity. Zároveň to bude o 13 kamer více, než jich má dvojice roverů Spirit a Opportunity, kteří přiletěli na Mars v roce 2004.

TIP: NASA pustila Curiosity ze řetězu: Rover může pálit laserem dle libosti

Inženýři NASA v maximální možné míře využívají neustálého pokroku v technologiích kamer. Každý následující rover pro Mars je tudíž vybavený výkonnějšími a zároveň relativně levnějšími kamerami. Hlavním kamerovým systémem roveru Mars 2020 bude Mastcam-Z, vylepšená verze systému Mastcam roveru Curiosity. Zvládne například zoom i lepší 3D snímky.

První verze navigace Edge 1000 byla na trh uvedena už v roce 2014. Za tu dobu byla notně vylepšena o řadu funkcí, které dostaly například modely Edge 520 či 820, ať už jde o tréninkové funkce, Strava segmenty či možnost dohrávat aplikace pomocí Connect IQ. Postupně bylo upraveno a vylepšeno i uživatelské rozhraní, přidána podpora pro nová externí zařízení jako kamery, světla, nové pedály. 

Celý článek

Britská designérka Debbie Winghamová je známá svými superluxusními výtvory – v minulosti představila například šaty posázené více něž dvěma tisíci diamanty v celkové ceně přes 15 milionů dolarů (zhruba 330 milionů korun). Pro bohatého šejka z Spojených arabských emirátů nechala před dvěma lety připravit dort v ceně 64 milionů dolarů (asi 1,4 miliardy korun).

TIP: Hračky pro náročné: Za Rolls Royce mezi fidget spinnery zaplatíte tisíce

Nejnovější počin Debbie vzešel ze spolupráce s floridským umělcem Chrisem Campbellem. Dámské boty na vysokém podpatku jsou vyrobené převážně ze zlata – šité jsou zlatou nití, a i kožené části jsou opatřené nátěrem 24karátového zlata. Pochopitelně ani tentokrát nemohou chybět vzácné diamanty – tříkarátové růžové a jednokarátové modré.

Botičky v ceně 15 100 000 amerických dolarů míří k nejmenovanému klientovi do Dubaje. Podle sdělení Debbie Winghamové má jít o narozeninový dárek.