Překvapivým útokem na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941, kterému nepředcházelo vyhlášení nepřátelství, zasadila japonská císařská vojska Američanům drtivou ránu. Spojené státy se ocitly v soukolí války, ale i přes mediální masáž státní propagandy měla většina občanů pocit že boje v Evropě nebo v Tichomoří se jich zase až tak netýkají.

V relativním bezpečí se cítili až do února roku 1942, kdy byl podél kalifornského pobřeží zaznamenán pohyb japonských ponorek a došlo i na odstřelování rafinérie v Santa Barbaře a přístavu v San Franciscu. Přenesení bojů na kontinent? Noční můra! Jak ale ochránit stovky kilometrů pobřeží? Generál John L. DeWitt (1880–1962), vedoucí obrany západního sektoru má jasno: „Všechny strategické objekty prostě musí zmizet!“

Namísto továrny vesnická idyla

„Celý národ se musí spojit k obraně!“ hlásá z náborových plakátů strýček Sam. Všichni, to znamená i filmařský ráj Hollywood. DeWittovi lidé osloví filmová studia MGM, Disney, 20th Century Fox, Universal a Paramount. Ať využijí svých znalostí a zkušeností a zapojí se do „kamuflážní“ snahy! „Tihle chlapi dokážou udělat z pláže povrch Měsíce, a z krávy koně,“ chválí plukovník John Francis Ohmer práci filmových truhlářů, kulisáků a návrhářů. A tak vypůjčení profíci začínají tajně pracovat na 36 leteckých základnách. Vznikají makety stromů, falešné skládací domy, kašírované modely aut, figuríny vojáků.

Filmové atrapy zamíří na Long Beach, k letecké továrně Douglas Aircraft a do Burbanku, kde montuje motory společnost Lockheed Vega. Jako lusknutím prstů pak mizí dvě ohromné továrny ze světa: překryla je ohromná plachta s malovanou krajinou nudného předměstí. Že se pod kulisou nachází výrobní závod pro tisíce zaměstnanců žádný bombometčík pohledem z nebes odhalit nemůže. Na povrchu nechybí umělé stormy a auta, kterými zaměstnanci občas pohybují.

Čínští zemědělci z provincie Fu-ťien tvrdí, že buddhistická hudba podporuje růst rýže. Poté co na polích ve vesnici Liang-šan instalovali pět set reproduktorů ve tvaru lotosového květu, zvýšila se produkce o 15 %. Díky uklidňujícím mantrám, které nyní na rýžovištích znějí, jsou prý větší i jednotlivá zrna životně důležité plodiny. 

Neexistuje vědecky podložená studie, která by uspokojivě vysvětlovala účinek hudby na rostliny, ale čínští výzkumníci ze zemědělské univerzity experiment podpořili. Podle nich určité zvukové vlny – jako ty, které vytvářejí rytmické zpěvy manter – mohou stimulovat póry na listech tak, že začnou přijímat více slunečních paprsků.

„Růstu pomáhá jedině pozitivní hudba, zatímco například rock by ho pravděpodobně zpomalil,“ vysvětluje jeden z místních zemědělců. S jeho tvrzením však nemusí souhlasit každý. Známý britský zahradník Chris Beardshaw například před časem prohlásil, že jeho rostliny kvetou lépe po pořádné dávce heavy metalu. Skladby skupiny Black Sabbath způsobily prý v jeho skleníku doslova zázraky.

Lilias Adie žila na pobřeží Skotska, ve vesnici Torryburn, na přelomu 17. a 18. století. Obžalovali ji z čarodějnictví a z toho, že měla sex s ďáblem. Nepochybně zažila mučení, protože se k těmto absurdním zločinům přiznala. Poté byla uvržena do žaláře.

V roce 1704 ve vězení zemřela, možná vlastní rukou, když čekala, až ji upálí na hranici. Teď se ale vrátila zpět, alespoň pokud jde o její podobu. Lidé z programu BBC Radio Scotland „Time travels“ spojili síly s forenzními specialisty skotské Univerzity Dundee a rekonstruovali Liliasinu tvář.

TIP: Tváří v tvář po 1 600 letech: Jak vypadala slavná peruánská mumie Dáma z Cao?

Použili k tomu snímky lebky nešťastné ženy a pokročilé 3D modelování. Výsledná tvář rozhodně nepřipomíná čarodějnici z pohádek, ale normální, asi šedesátiletou seniorku, která by mohla být kamarádkou vaší babičky.

Lola Montez se narodila 17. února 1821 jako Elizabeth Rosanna Gilbert skotskému důstojníkovi a irské šlechtičně. V dětství se s rodiči přestěhovala do Indie, ale po otcově úmrtí na choleru se její matka znovu provdala a vrátila do Skotska, kde Eliza vyrůstala v rodině nevlastního otce. Později ji zapsali na internát pro urozené dívky v Bathu. Když jí začali shánět odpovídajícího ženicha, vzala spanilá šestnáctiletá Eliza se snědou pletí a černými hustými vlasy osud do vlastních rukou a provdala se za poručíka Thomase Jamese. Odjela s ním do Indie, ale po dvou letech se s ním rozešla. Zanechala za sebou prvního muže se zlomeným srdcem.

Většinu žen ze středních vrstev živil v tehdejší době manžel a ony se věnovaly domácnosti, dětem a kostelu. Eliza ovšem dala přednost dráze profesionální tanečnice. Nejdříve navštěvovala v Londýně hodiny španělského jazyka a tance, nato odjela do Španělska, kde se z ní stala umělkyně Maria Dolores de Porris y Montez, krátce Lola Montez. Po návratu do Londýna začala vystupovat jako španělská tanečnice ze Sevilly. Nicméně po skvělém debutu byla odhalena její pravá totožnost, proto v létě 1843 uprchla před obviněním z podvodu na kontinent.

Necudná metresa

Hodně mužů v mnoha evropských metropolích zahořelo spalující vášní ke krásné umělkyni a Lola také mnoha z nich podlehla. Její láska ale nebyla nezištná, navíc často vyvolávala skandály, souboje či žárlivé scény. Tanečnice proto musela nejednou urychleně opustit jak angažmá, tak zemi. Například v roce 1846 vzbudila v Paříži velký rozruch v senzačním procesu poté, co byl její milenec zastřelen v souboji, a tak byla nucena z francouzské metropole kvapně odjet.

V říjnu 1846 doslova vtrhla do Mnichova, kde požádala intendanta Dvorského divadla o angažmá. Když její žádost odmítl, neváhala a vydala se na audienci ke králi. Jakmile šedesátiletý Ludvík I. spatřil pětadvacetiletou krasavici, nedokázal od ní odtrhnout oči, bezhlavě se do ní zamiloval a samozřejmě jí vyhověl. Lola se stala sólistkou královského baletu a zanedlouho i královou milenkou. 

Bavoři měli svého panovníka rádi, nicméně jeho nový poměr vzbuzoval velkou nelibost. Lola Montez se totiž nesnažila své vnady skrývat, nevystupovala cudně ani zdrženlivě, spíše naopak – vyzývavě a sebevědomě. Dokonce kouřila na veřejnosti cigarety, všude si vodila obrovskou dogu a neustále se obklopovala mladými krasavci. Kromě toho byla panovačná, pyšná a snadno propadala vzteku, neposlušné služebnictvo často trestala svým jezdeckým bičíkem.

Zamilovaný král

Její poměr s králem byl veřejným tajemstvím, v tisku se objevovaly karikatury a po metropoli kolovaly necudné pamflety kritizující milenecký pár. Po uši zamilovaný Ludvík I. ale žádnou kritiku své metresy nepřipouštěl, naopak ji zahrnoval cennými dary, mimo jiné jí věnoval skvostné sídlo v blízkosti vlastní rezidence. Během jejich vztahu od něj Lola obdržela částku odpovídající dnešním 62 milionům českých korun.

Ministrům došla trpělivost v momentě, kdy král požadoval, aby jeho zbožňované přítelkyni schválili udělení občanství. Když se mu postavili na odpor, Ludvík I. je propustil. Po značných obtížích vytvořil novou vládu a z Loly udělal hraběnku z Landsfeldu. V oficiálním prohlášení stálo, že tak učinil „kvůli mnoha dobrým skutkům, jež prokázala bavorským chudým“.

Následky avantýry

V roce 1848 se v Evropě rozhořela revoluce. Zatímco v jiných metropolích vyšli do ulic obyvatelé, kteří chtěli dosáhnout reforem a demokratizace, v Mnichově ji rozpoutala králova milenka. Lola se totiž stýkala s mladými studenty, dokonce vstoupila do jednoho ze spolků, jehož vůdce se stal jejím milencem. Většinu studentů ale její chování pohoršovalo a svou nelibost dali najevo tím, že metresu na veřejnosti zahrnuli nadávkami a nakonec ji fyzicky napadli.

Když se o tom monarcha dozvěděl, přikázal 9. února 1848 zavřít univerzitu a všechny studenty vykázat z města. To si však mladí lidé nehodlali nechat líbit, vyšli do ulic a pořádali protesty a manifestace. Toho se panovník zalekl a ustoupil, zrušil své příkazy a milenku vypověděl z města. Lole nezbývalo než uprchnout, protože nehodlala riskovat, že ji dav bude lynčovat. Při této příležitosti se nadšenému sběrateli hraběti Maximilianu von Arco-Zinnebergovi podařilo získat její cigaretový nedopalek, který je dodnes k vidění v mnichovském Městském muzeu.

Nicméně jejím útěkem se situace neuklidnila, 4. března obsadili nespokojení Mnichované zbrojnici a vydali se na pochod ke královské rezidenci. Panovník byl donucen k rozsáhlým ústupkům, vyhlášení konstituční monarchie a svolání parlamentu. Když to vypadalo, že bouře utichají, vrátila se Lola Montez do Mnichova. Tím pohár trpělivosti bohabojných Bavorů přetekl. Znovu se rozhořely nepokoje a z obavy před revolucí přinutili členové dynastie krále, aby metresu vykázal ze země. Avšak ani to Ludvíka I. nezachránilo a chování krásné tanečnice ho nakonec stálo trůn, protože ztratil veškerou autoritu. Byl natolik zdiskreditován, že raději abdikoval.

Nově objevený plynný obr svou pouhou existencí ohrožuje naše současné teorie o vzniku planetárních systémů. Je totiž příliš velký na to, aby mohl být u své hvězdy.

Planetární soustava NGTS-1 ze souhvězdí Holubice je od nás vzdálená asi 600 světelných let. Místní hvězdou je ultrachladný červený trpaslík spektrální třídy M, jehož hmota a velikost jen o něco málo přesahují polovinu Slunce. Robotický lovec exoplanet Next-Generation Transit Survey (NGTS) právě v této soustavě získal svůj první úlovek.

Horký jupiter u malé hvězdy

Plynný obr NGTS-1b vlastně není zase tak výjimečný. Je o něco lehčí než náš Jupiter, hvězdu oběhne za 2,6 dne a panuje na něm teplota asi 530 °C. Podobných horkých jupiterů známe spousty. Přesto ale tenhle obr vědce šokoval.

TIP: Překvapení v planetárním systému: Obří planeta u příliš mladé hvězdy

Z výpočtů totiž vyplývá, že podle našich teorií o vzniku planet by v soustavě tak malé hvězdy neměl tak velký plynný obr vůbec existovat. Teorie připouštějí, že malé hvězdy mohou formovat skalnaté planety, ale nemohou dostat dohromady dostatek materiálu k vytvoření planet velikosti Jupiteru. Očividně ale existuje, takže jsme se mýlili. Navíc by podobných planet mohlo být v Mléčné dráze hodně, protože červení trpaslíci jako je NGTS-1 jsou nejhojnější hvězdy vůbec.

Na Madagaskaru řádí mor. Před pár stoletími by taková informace vyvolala ohromnou paniku. Dnes už naštěstí mor umíme jakžtakž zvládnout, přesto si ale jeho epidemie zasluhují velkou pozornost.

Na Madagaskaru propukají epidemie moru prakticky každoročně od roku 1990, kdy místní úřady polevily v očkování a hygienických opatřeních. Ta letošní je ale nebezpečnější než jindy. Ve většině případů se přenáší v plicní formě, která se snadno šíří kapénkovou infekcí. Snad ještě horší zprávou je, že letos mor zasahuje dvě největší města ostrovního státu, Antananarivo a Toamasinu. Epidemie vypukla v srpnu a k 20. říjnu si vyžádala 124 lidských životů. Nakazilo se celkem asi 1 300 lidí.

WHO proti moru

Lékaři a zdravotníci intenzivně bojují proti nákaze přímo v místech výskytu choroby. Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala varování, že by se mor mohl rozšířit i do dalších zemí, hlavně v Africe.

TIP: Vědci izolovali DNA původce Velkého moru ze zubů koster obětí v Londýně

Ve snaze co nejvíce omezit riziko dalšího šíření moru zaslala WHO na Madagaskar 1,2 milionu dávek antibiotik. Původce moru, bakterie Yersinia pestis, je naštěstí stále vysoce citlivá na antibiotika. Doufejme, že jí to vydrží co nejdéle. Jakmile by se mor stal rezistentním, bude zle.

Přestože se největší bitvy Velké války odehrávaly zpravidla na území Francie, první výstřely konfliktu třeskly v Belgii. Zdejší královská armáda se s podporou opevnění i zprvu tápajících dohodových mocností snažila zadržet valícího se nepřítele a způsobila mu citelné škody. 

V létě 1914 se nad Evropou zatáhla válečná mračna. Výjimkou nebyla ani Belgie, jejíž představitelé již 24. července proklamovali, že v případě konfliktu je země připravena potvrdit svou neutralitu se zbraní v ruce. A skutečně: vzhledem k horšící se mezinárodní situaci vyhlásila vláda v poslední červencový den mobilizaci královské armády. Belgická pěchota na snímku očekává další vlnu nepřátelského útoku. Zuřivý odpor Belgičanů narušil časový harmonogram Schlieffenova plánu.