Konflikty v Sýrii či na Ukrajině přinesly spoustu zpráv o (údajném) nasazení zbraní, které se řadí mezi „zakázané“, respektive je omezují mezinárodní smlouvy. Na prvním místě se zde jedná o chemické bojové prostředky, tedy bojové chemické látky, ale současnost i nedávná minulost jsou plné řady dalších vojenských výrobků a technologií, na něž se vztahují právní regulace. Pořád ale platí, že smlouvy mají takovou váhu, jak silná je vůle „hráčů“ je podepsat nebo dodržovat. Proto zřejmě nepřekvapuje, že pod nejednou takovou smlouvou dosud chybějí podpisy hlavních mocností a že se téměř všechny takové dohody dočkaly také porušení. A nelze asi realisticky očekávat, že by se situace měla v tomto smyslu změnit. 

Od trojnožky po nukleární zbraně

První pokusy o zákaz nových vojenských technologií náležejí dokonce už do středověku. Papež Inocenc III. v roce 1136 vydal bulu, jež lučištníkům zakazovala používat trojnožku, která hodně přispívala k přesnosti střelby. O tři roky později byl na lateránském koncilu přijat zákaz užívat kuše, a to pod trestem exkomunikace z církve. Avšak jistě stojí za zmínku, že se to vztahovalo pouze na užívání mezi křesťany navzájem, nikoli v bojích proti muslimům. Určitě též nepřekvapí, že se tento zákaz široce porušoval, byť faktem zůstává, že střelci s kušemi se často nebrali do zajetí. Následně se objevilo též úsilí zakazovat tehdy absolutně revoluční novinku, již představovaly zbraně na bázi střelného prachu, která však neměla šanci na úspěch.

Platilo, že technický pokrok se nedá zastavit žádným, i když dobře míněným zákazem. Změna se proto dostavila až na konci 19. století, kdy se začaly objevovat systematické snahy omezit některé bojové prostředky, jejichž účinky proti lidem byly považovány za nehumánní. Nakonec prošla regulace trojice druhů zbraní hromadného ničení, tedy zbraní nukleárních, chemických a biologických; dnes tedy funguje trojice smluv, jež u první kategorie omezuje šíření a u zbylých dvou nařizuje likvidaci a zakazuje další vývoj a výrobu. Vedle toho ale existují další smlouvy, jež tak či onak omezují některé další specifi cké kategorie vojenské techniky.

Závislost na ochotě velmocí 

Zákazy se proto týkají například nášlapných protipěchotních min, kontejnerové munice, zápalných zbraní, oslepujících laserů nebo zbraní ve vesmíru. Je však nutné upozornit, že k řadě těchto smluv se hlavní vojenské mocnosti nepřipojily, a proto pro ně nejsou závazné. Spíše groteskně působí v tomto směru snahy úplně zakázat kosmické zbraně, neboť je vesměs podporují jen státy bez kosmických programů (platí tudíž jenom smlouva z roku 1967, jež se označuje jako Outer Space Treaty a nedovoluje umisťovat do kosmu jaderné zbraně).

Jakýkoli smluvní zákaz je jen tak silný, jak silná je ochota smluvních stran se jím opravdu řídit. Proto se nelze divit, že většina takových dohod již byla porušena, když některá země došla k závěru, že přínosy tohoto porušení jsou hodnotnější než případné sankce. A samozřejmě nelze přinutit velmoci, aby dohody podepsaly a dodržovaly, pokud samy nechtějí. Cynici (či realisté?) často říkají, že četné „slabé“ země usilují o smluvní zákaz určitých zbraní pouze kvůli tomu, že si je samy nemohou dovolit.

V současné době lze pozorovat snahy o omezení autonomních zbraní (označovaných i za „roboty-zabijáky“), dnes zejména bezpilotních letadel. Je však asi dosti naivní se domnívat, že by hlavní mocnosti přistoupily na nějaké zásadní omezení této (vojensky velmi efektivní) kategorie techniky. Už řadu staletí trvající „závody“ mezi technikou na straně jedné a etickými výhradami na straně druhé tak pokračují.

Kontroverzní expanzní střely

Ve filmech či knihách se občas mluví o střelách „dum-dum“. Původně se jedná o jméno města v Indii, kde měli Britové zbrojovku, jež v 19. století vyvinula nový druh kulky. Ta měla dutou špičku, což po zásahu způsobilo, že se střela „rozplácla“, což pochopitelně dramaticky zvýšilo její ranivý účinek. Oficiálně se takové střely označují nejčastěji jako expanzní a vedle duté špičky lze podobných účinků dosáhnout tím, že střela má měkkou špičku a je pouze částečně pokryta tvrdým pláštěm (odtud další známé označení „poloplášťová střela“).

Kromě tovární výroby se nabízí možnost upravit již existující kulku, aby měla expanzní efekt, a to zpravidla naříznutím její špičky. Ve všech případech však dojde k tomu, že vstupní otvor do těla je malý, zatímco výstupní může být obrovský, protože expandující střela vytrhává velký kus tkáně. Právě proto byly takové střely zakázány Haagskou úmluvou z roku 1899 jako nehumánní, avšak pouze při použití v mezistátních konfliktech. Velkého rozšíření naopak doznaly mezi lovci, protože bylo naopak konstatováno, že maximální zranění způsobí rychlejší usmrcení (a tedy menší utrpení) zasaženého zvířete.

Německo v první světové válce tvrdilo, že armády států Dohody navzdory zákazu kulky „dum-dum“ užívají, jednoznačný důkaz o tom však neexistuje. Faktem ale zůstává, že se v řadě armád uplatňovaly i některé druhy střeliva z velmi měkkého kovu bez pláště, u nichž existovala nemalá pravděpodobnost, že po zásahu dojde k určité expanzi. V současné době lze na klasické expanzní střely u vojáků narazit už jenom vzácně, a to jednoduše proto, že střelivo dnešních útočných pušek zaručuje daleko vyšší účinnost. 

Běžně lidé kvality svého vnímání ostře odlišují – tvar vnímáme jako tvar, chuť jako chuť a barvu jako barvu. Neplatí to ale vždy. Lidé s tzv. synestezií (z řeckého syn = spojení a aesthesis = cítění, vjem) dokážou například vidět zvuky nebo interpretovat některé tóny jako barvy. K nepočetné skupině synestetiků patrně patří i jedenáctiletá Deepti Regmi z Nepálu, která o sobě tvrdí, že dokáže rozpoznat barvy podle jejich vůně.

Jak voní červená?

Zvláštní schopnost se u Deepti měla vyvinout v loňském roce, a přestože ji dívka připisuje Bohu, není spontánní vznik synestezie neznámý ani lékařům a vědcům. Epidemiologické a genetické studie ukazují, že u někoho se synestezie objevuje po celý život, někdo pozná tuto zkušenost jen po přechodnou dobu a většina populace vůbec. Přibližně šestkrát častěji se tato schopnost objevuje u žen, což podle vědců naznačuje, že by synestezie mohla mít co do činění s chromozomem X (konkrétně chromozomem 16), častěji se vyskytuje u dětí a obecně u „přírodních národů“.

Jako první synestezii popsal Darwinův synovec sir Francis Galton ve svém článku Visualized Numerals, otištěném v časopisu Nature 15. ledna 1880. Označil ji tehdy jako peculiar habit of mind (podivuhodná schopnost duše) a upozornil na její dědičnou složku. 

TIP: Malířka s genetickou mutací vidí 100× víc barev než ostatní

Podle údajů Americké psychologické asociace se synestezie objevuje přibližně u jednoho z 2 tisíc lidí. Ne každý, kdo touto schopností vládne, si ji ale musí plně uvědomovat. Ze známých osobností jsou se synestezií spojováni například ruský romanopisec Vladimir Nabokov, malíř Vincent van Gogh, spisovatel Edgar A. Poe, skladatel Ludwig van Beethoven nebo americký klavírista Duke Ellington.

Na celém světě propukne každým rokem asi 22 milionů infekcí břišního tyfu. Jde o závažné onemocnění, jehož původcem je bakterie Salmonella typhi, a které si každoročně vyžádá na 220 tisíc životů. Břišní tyfus se šíří ve špatných hygienických podmínkách, hlavně v rozvojových zemích.

Břišní tyfus je sice možné léčit antibiotiky, ale bakterie se stávají více a více rezistentními. A v chudých oblastech bývá o antibiotika nouze. Proto se vědci a lékaři snaží vyvíjet vakcíny, které by zabránily samotnému vzniku choroby.

TIP: Už letos v zimě: Univerzální vakcína proti chřipce jde do klinických testů

Světová zdravotnická organizace WHO právě schválila novou vakcínu proti břišnímu tyfu. Jde přitom o vůbec první vakcínu tohoto druhu, kterou je možné očkovat děti. Odborníci si od této vakcíny slibují, že by mohla zabránit milionům infekcí a desetitisícům úmrtí obyvatel zejména v chudých zemích.

Až doposud vznikaly všechny satelity, které se objevují na oběžné dráze, v podstatě stejným způsobem. Startup NovaWurks teď ale přichází s novým a převratným postupem tvorby stavebnicových satelitů.

Jejich systém je založený na takzvaných satletech (HISats, z anglického Hyper-Integrated Satlets). Satlety jsou navenek identické, 7 kilogramů vážící moduly, o rozměrech 20 × 20 × 10 centimetrů.

Stavebnice na oběžné dráze

Fungují podobně jako kostky satelitní stavebnice LEGO. Z jednitlivých kostek je možné sestavit mnoho různých satelitů, ať už na Zemi nebo na oběžné dráze. Software pak určí, jakou roli bude ten který modul hrát.

TIP: SkyFire: NASA pošle k Měsíci sondu sestavenou ze 6 CubeSatů

Astronauti na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) před pár dny složili ze satletů experimentální satelit SIMPL (Satlet Initial Proofs and Lessons). V pátek 27. října vypustili SIMPL do vesmíru zařízením NanoRacks, které slouží k vypouštění mikrosatelitů z paluby ISS. Je to poprvé, kdy byl satelit sestaven z více komponent přímo na oběžné dráze a vypuštěn do vesmíru.

Časté přesuny legií z jednoho konce impéria na druhý dávaly římské armádě potřebnou flexibilitu, takže vojáci si na dlouhé pochody museli zvyknout. K přemísťování sloužila rozsáhlá a dobře udržovaná síť silnic. Legionář si nesl štít, zbroj a zbraně, zásobu jídla na tři dny až týden, čutoru s vodou, houni na spaní, nádobí, náhradní tuniku a další vybavení. Na jiné osobní věci už nezbývalo moc místa, takže si jich mohl brát jen minimum. Historici dnes odhadují, že reálná zátěž římského vojáka na pochodu představovala 30–40 kilogramů.

Pochodová formace zůstávala kompaktní i na bezpečném území, aby se zabránilo promíchání jednotek či pokusům o dezerci. Důstojníci tak měli o svých mužích přehled. Běžná denní trasa mohla měřit 30–35 km. Díky pravidelnému režimu si vojáci na pochodování natolik zvykli, že po náročném přesunu zvládali svést i bitvu.

Jak se staví opevnění

Jakmile vojsko dorazilo na místo, kde mělo nocovat, vykrokovali vojáci pozice stanů. Tím se ujasnilo, kde má být která jednotka a družstvo legionářů. Uprostřed tábora se nacházel velký stan velitele, jenž tak byl skvěle chráněn, a navíc strategická pozice umožňovala prvnímu muži rychlý přesun do všech částí ležení. 

Tábor rozdělovaly dvě cesty, po nichž se vojáci snadno dostali do jeho středu a v případě potřeby mohli sešikovat jednotku. Museli také zajistit vnější ochranu ležení – většinou vykopali příkop a navršili u něj drnový val. Tyto práce si nedovolil ignorovat žádný velitel od dob Spartakova povstání, kdy jen kvůli lenosti a ignoraci utrpěly překvapené římské jednotky porážku. 

Pestré příděly 

Základní potravinové příděly vojáků sestávaly z obilí, masa, sýra, zeleniny (cibule, ředkviček či zelí), luštěnin a kyselého vína (acetum), které se lišilo od skutečného vína, označovaného jako „vinnum“. Z obilovin dostávali legionáři obvykle pšenici; ječmen se vydával za trest jednotkám, jež ztratily čest, případně sloužil jako píce pro dobytek. 

Místo masa se často používala trvanlivější slanina, jinak římští vojáci jedli především vepřové nebo hovězí. Příděly, které si platili sami pravidelnými srážkami z platu, dostávali v surové podobě, načež je obvykle zpracovávala jednotlivá družstva sdílející stan. 

Lék na vzpoury

Stany zůstávaly zcela prázdné, jen když všichni legionáři nastoupili ke společnému cvičení, při němž se udržovali v celkové kondici: Trénovali například i střelbu z luku a praku či zacházení s kopím. Většinou se však zaměřovali na boj s mečem (gladiem) a štítem (scutem), případně s vrhacím oštěpem (pillem). Důležitý byl rovněž nácvik formací, které představovaly základ římské armádní taktiky. Díky téměř každodennímu výcviku nezbývalo legionářům moc volného času, takže nedocházelo k tolika sporům s obyvateli v okolí a rovněž se předešlo vzpourám. I řadoví vojáci přitom museli zvládat alespoň jednoduchý zápis a počty pro případ, že by později zastávali nějakou vyšší hodnost či funkci. Rostla tak jejich všestrannost.

Vycvičit nové rekruty

Někdy jednotka dostala posilu nových rekrutů – a ti měli vojenský život organizovaný zcela jinak. Většinu dne trávili mimo tábor a učili se pochodovat, nejprve však s menší zátěží. Dál musel nováček například prokázat, že umí plavat.

TIP: Pompeje u vídeňských bran: Gladiátorská škola Carnuntum nedaleko českých hranic

Poté následoval výcvik se zbraní. Zpočátku dostali noví muži do rukou jen dřevěné meče a štíty z vrbového proutí, které však byly díky zabudovaným olověným částem podstatně těžší než skutečné zbraně. Nejdřív se trénovalo bodání proti cvičnému kůlu, později i vzájemné souboje. Teprve když nováčci skvěle ovládli zacházení s nápodobou, dostali reálné zbraně, které jim pak připadaly lehké. 

V Saúdské Arábii se nedávno uskutečnila konference, jejíž součástí byla i jedna zvláštní událost. Androidka, tedy člověku podobná robotka jménem Sophia se dočkala toho, že ji Saúdská Arábie propůjčila své občanství.

Bylo to jako blesk z čistého nebe. Jde o historickou událost, byť zatím není jasné, co vlastně udělení občanství androidce znamená. Podle některých odborníků ale bude mít Sophia vlastně v Saúdské Arábii více práv, než její lidské kolegyně. Nemusí nosit šátek a nepotřebuje mužský doprovod.

TIP: Pozdravte Nadine! Na scénu přicházejí sociálně zdatní humanoidní roboti

Androidka Sophia a její umělá inteligence jsou výtvorem společnosti Hanson Robotics se sídlem v Hong Kongu. Podle očitých svědků byla Sophia propůjčením občanství potěšena. Její emoce prý ale není úplně jednoduché číst.

V NASA mají unikátní dvojici astronautů. Jsou to dvojčata Mark a Scott Kelly. Scott nedávno strávil více než 11 měsíců ve vesmíru, zatímco jeho bratr Mark zůstal na Zemi. Vědci teď mohou porovnat jejich organismy a odvodit z toho spoustu cenných informací o důsledcích pobytu ve vesmíru na lidské tělo.

Výzkum je to velmi všestranný. Týká se fyziologických změn, vlivu mikrogravitace, změn ve fungování smyslů, také změn v uvažování a chování, genetiky, a rovněž i změn ve složení a fungování střevních bakterií.

Genetika dvojčat

Chris Mason z Weill Cornell Medicine a jeho tým se zaměřili genetiku dvojčat Kellyových. Porovnali fungování genů dvojčat a zjistili, že když se astronaut dostane do vesmíru, jeho geny bouřlivě reagují. Tisíce genů změní své nastavení. Buď se vypnou, nebo naopak zapnou. Některé z těchto změn přetrvávají i po návratu astronauta zpět na Zemi.

TIP: Rekordman Scott Kelly: Americký astronaut strávil ve vesmíru již 386 dnů

Velmi překvapivé bylo například zjištění, že pobyt ve vesmíru vyvolal prodloužení konců chromozomů Scotta Kellyho, takzvaných telomer. Paradoxně je to ale přesně opačná změna, než jakou vědci očekávali. Prodloužení telomer totiž vlastně prodlužuje život buněk.

Jak vypadali dinosauři? Díky náročné práci paleontologů se to postupně dozvídáme. Dnes už víme, že pro dinosaury byl důležitý zrak a barvy, stejně jako pro dnešní ptáky. Proto není zvláštní, že se u nich vyvinuly výrazné barevné vzory.

Britští vědci nedávno odhalili, jak byl původní vzhled malých dravých dinosaurů z příbuzenstva ptáků – sinosauropteryxů. Tito druhohorní dravci se skrývali před kořistí i před velkými predátory díky peří s kamufláží.

TIP: Někteří druhohorní dinosauři byli opeření. Mohli ale létat?

Měli pruhovaný ocas a jejich oči na jinak světlé hlavě lemoval tmavý pruh. Jako by to byli lupiči s maskou, kteří řádili na počátku období křídy, asi před 125 miliony let. Vědci usuzují, že díky takovému zbarvení mohli tito dinosauři využívat okolní vegetaci k účinnému maskování. Právě Sinosauropteryx se před lety stal prvním dinosaurem, u něhož vědci spolehlivě potvrdili opeření.

Britský spolek The Adventurists není jen tak nějakou partičkou šílenců, byť mají na svém kontě již několik divokých projektů – například cestu přes Himaláje v motorikše nebo třeba motocyklovou túru přes zamrzlý Bajkal. Cílem spolku je ale vedle dobrodružství především charita. Za 12 let svého fungování již The Adventurists dokázali z příspěvků svých klientů a od sponzorů vybrat pět milionů liber (zhruba 140 milionů korun) a rozdělit je na charitativní a ekologické projekty.

TIP: Svérázný Kanaďan se nechal unést balónky naplněnými héliem. Kvůli reklamě

Jejich nejnovější projekt se co do míry bláznovství nijak neliší od všech předchozích – na afrických pláních si Dobrodruzi na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je létat jen s pomocí balónků naplněných héliem. Zatímco v Botswaně jim nepřálo počasí, v Jižní Africe se již pokus vydařil. Na obyčejné židli přivázané ke stovce balónků dokázal Tom Morgan vystoupat do výšky 2 438 metrů a urazit vzdálenost 25 kilometrů. Pokud si tedy chcete vyzkoušet jaké to je nechat se unášet balónky, volejte Dobrodruhům.

K turistickému centru na hřebeni můžete dojet autem, ale pravou krásu Broumovských stěn pozná jen ten, kdo se k vrcholům vypraví skrze tajemné a vlhké rokle. Po výstupu mu bude odměnou daleký rozhled. Zdejší krajina za plného slunce je nádherná a úchvatná je i při ranních mlhách, jež se líně válí na dně kotliny. Během hluboké noci má osobitý romantický ráz. Ale i ponuré počasí si získá své milovníky, kteří tak poznají osobitou až tajuplnou atmosféru, která zde vládne.

Pískovcová dílna

Dvanáct kilometrů dlouhý nesouměrný hřeben se pozvolna svažuje jihozápadním směrem k Polické pánvi. Naopak severovýchodně k Broumovu spadá kolmými stěnami. V průběhu celého hřbetu jsou v nejvyšších partiích kolmé a převislé skalní stěny místy až padesát metrů vysoké (Hvězda, Supí hnízdo) a temeno je v některých úsecích jen několik metrů široké. Na severovýchodním konci pohoří se vypíná Honský špičák (652 m n. m.), na opačném Božanovský špičák (773 m n. m.), který je nejvyšším místem tohoto geologického útvaru.

TIP: Toulání po Svratecké hornatině aneb Vábení zubří země

Mírně ukloněné svahy směrem k Polici jsou protkány několika skalními kaňony (Kovářova rokle, Hájkova rokle). Stejně tak směrem k Broumovu mají rokle divoký charakter, ale jsou obecně kratší. Na jejich dnech, zahlcených mocnými blokovými sutěmi, se nachází veřejnosti trvale skryté podzemní systémy pseudokrasových jeskyní. Nejrozsáhlejší v celé oblasti je jeskyně Pod Luciferem.

Hřeben má složitější strukturu v oblasti od obce Slavný až po sedlo Machovský kříž. Tato část je bohatá na výskyt unikátních skalních hřibů, které získaly svou podobu díky specifickému složení hornin a následnému vlivu vodní a větrné eroze i teplotních změn. Celý blok je rozdělen roklemi a soutěskami do menších skalních měst.

Kolébka vzácného ptactva

V Broumovských stěnách jsou zastoupeny zejména jedlobukové a smrkobukové porosty. Na severovýchodních svazích se místy zachovaly klenové bučiny, v některých případech vysokého stáří a typu přírodního lesa. Bylinné patro je zastoupeno převážně borůvkou černou, brusinkou obecnou, vřesem obecným, vzácným mléčivcem alpským či lilií zlatohlavou a lýkovcem jedovatým. Na kamenitých svazích se vzácně objevuje kapradina laločnatá. Nejzajímavější druhy rostou v hlubokých roklích, kde můžete objevit třeba kratušku vlasovitou.

Ze světa fauny narazíte při troše štěstí na mloka skvrnitého, myšici temnopásou, jezevce lesního, lišku obecnou a jiné zajímavé druhy. Byly zde zjištěny i v naší republice vzácné druhy netopýra stromového, pestrého a netopýra severního. To ukazuje, jak je prostředí pískovcových měst CHKO Broumovsko ekologicky jedinečné. Za zmínku stojí i sledování výskytu medvěda brtníka v roce 1995, samotáře, procházejícího touto oblastí.

TIP: Půvab kamenných útvarů České republiky aneb Kazatelny v chrámu přírody

Relativně větší klid a menší návštěvnost v oblasti umožňuje nerušené hnízdění ptáků, mezi které patří krkavec velký, výr velký či kulíšek nejmenší. Z těchto důvodů byly Broumovské stěny zvoleny pro celostátní projekt reintrodukce sokola stěhovavého, který v současné době probíhá.

Přírodní bariéra

Skalnatý hřeben je jedinečným přírodním fenoménem, který odděluje nejen dvě geologicky a tvarově různé krajiny, ale je i výrazným klimatickým a hydrologickým předělem. Řada frontálních poruch se na této přírodní bariéře rozpadá. Výsledkem jsou dny, kde je například na Broumovsku slunečno, zatímco na straně Polické svádí počasí spíše k pobytu doma. Jistou místní zvláštností je přítomnost ledu i v červenci. A to v nejchladnějších pseudokrasových jeskyních.

Hydrologický předěl odvádí vodstvo do dvou různých moří. Z příkrých svahů stékají vody do Stěnavy, dále do Odry a Baltského moře. Z protější pozvolné strany jsou vody odváděné řekou Metují a Labem a svůj cíl najdou v Severním moři.

Rozcestník

Hvězda – srdce „Broumovek“. Turistické centrum a křižovatka značených cest lákají návštěvníky. Vyhlídkové místo na skalním ostrohu nabízí širé rozhledy po Broumovské kotlině s pohraničním horským pásmem. Název Hvězda je odvozen od tamní kaple panny Marie Sněžné, která má půdorys právě ve tvaru hvězdy. Můžete zde využít možnosti občerstvení i ubytování na chatě Hvězda. Další nedaleké občerstvení potkáte při sestupu z Hvězdy k Broumovu, v restauraci Amerika.

Na návštěvu do Kovárny – jihovýchodním směrem vede z Hvězdy po hřebeni červeně značená stezka. Během cesty máte několik možností sejít z hřebenovky na Polickou stranu skrze divoké skalní rokle. Nejznámější a nejdelší je Kovářova rokle. Podle pověsti prý musel kdysi v jeskyni Kovárna jistý kovář kout zbraně pro loupežníky, kteří jej zde věznili. Během zdolávání krkolomného terénu minete několik skalních vyhlídek (Supí hnízdo, Modrý kámen). Naskytnou se vám výhledy na Broumovskou kotlinu s pohraničními Javořími horami. Za nimi jsou vidět polské Soví hory, dále Krkonoše, Orlické hory, Rychleby a za jasných dní i Jeseníky.

Kam ze Slavného – do obce Slavný můžete přijet autem, pak musíte pokračovat po svých nebo na kole po červené značce. Asfaltka končí na rozcestí U pánova kříže, odkud se můžete vydat do skalního bludiště, na nejvyšší vrchol Božanovský špičák, nebo druhý nejvyšší vrchol Korunu. Oba vrcholy nabízí rozhledy převážně do Polska a lokalita je bohatá na nejrůznější pískovcové útvary.

Ze Slavného můžete jít i po žluté značce, která vede po hřebeni až na samý konec Broumovských stěn, Korunu. Opět se vám naskytnou rozhledy z několika vyhlídek, z nichž nejzajímavější je Kamenná brána, jakási zmenšenina Pravčické brány. Celá lokalita, zejména okolí nad obcí Slavný, je bohatá na nepřeberné množství skalních hřibů.

Tipy na výlety po okolí:

• Ostaš – stolová hora se skalními labyrinty
• Adršpašské a Teplické skály
• Jiráskovy skály – zámeček v obležení pískovcových skal
• Javoří hory – pohraniční horské pásmo s nejvyšším vrcholem uprechtickým špičákem na němž je vysoká rozhledna
• Stolové hory – Národní park v Polsku navazuje na Broumovské stěny a má stejně zajímavou geomorfologii

Rady do batohu

Doprava

Broumovské stěny jsou dobře dostupné z obou stran. Na jihozápadní straně od Police se s autem dostanete do vesnice Pěkov, Hlavňov, Slavný nebo Machov a dále musíte po svých. Výjimkou je parkoviště na Hvězdě, odkud je to kousek k výletním místům. Naopak z Broumovské strany dojedete autem přímo pod Stěny do vesnic Křinice, Martínkovice či Božanov. Odtud vás čeká výstup na hřeben s celkem slušným převýšením.

Sportovní vyžití

Skalní lezení lze provozovat pouze ve vyznačených oblastech a je povoleno horolezcům registrovaným v ČHS nebo v organizacích začleněných do UIAA. Aktuální informace o terénech, kde je povoleno skalní lezení najdete na www.broumovsko.schkocr.cz

V oblasti NPR je značeno několik kilometrů cyklostezek, zejména pro horská a trekkingová kola. Některé trasy jsou vhodné pro rodiny s dětmi a některé jsou koncipovány pro náročné „bikery“, kteří zdolávají nebezpečné terény.
V zimě si zde přijdou na své běžkaři. Ti mohou využít značené běžkařské trasy, kterých rok od roku přibývá.

Sezona

Broumovky mají své kouzlo po celý rok. Jen v zimě je turistika náročnější a nebezpečnější. Pokud terén dobře neznáte a nedržíte se prošlápnuté pěšiny, pod neznámou pokrývkou sněhu hrozí nebezpečí – propast či hluboká rokle.

Mapy – SCHOCart 1:50 000 č.25 – Broumovsko, Adršpach; SCHOCart 1:40 000 č. 425 –Broumovsko.

Více informací viz www.broumovsko.cz