Klíčovou roli v plánech na příští cestu lidské posádky k Měsíci a později i k Marsu má sehrát supertěžká raketa SLS a kosmická loď Orion. Startu s posádkou má předcházet nepilotovaná mise označovaná jako EM-1. Původní plán mise EM-1 počítal s nepilotovaným obletem Měsíce na dráze volného návratu a s přistáním do Tichého oceánu v první polovině roku 2019.

TIP: Historický milník: Servisní modul pro Orion dodá Evropa

Podle včerejší zprávy NASA je nyní jasné, že to bude později. Nový plán počítá s nejbližším termínem v prosinci 2019, spíše ale v polovině roku 2020.

Hlavní důvody odkladu jsou podle NASA technické problémy servisního modulu pro loď Orion a zdržení v důsledku škod napáchaných v únoru tornádem v Michoudově středisku v New Orleans. Právě ve zdejším svařovacím středisku v minulosti vznikaly první stupně raket Saturn nebo externí nádrže pro raketoplány a pro raketu SLS se zde připravují její nejdůležitější součásti.

Ještě před několika tisíci let hostily ostrovy v Karibiku přes 130 druhů velmi rozmanitých savců. Byli mezi nimi obří pozemní lenochodi, velké opice, mamuti i gigantické krysy. Asi před 6 tisíci let se ale všechno zvrtlo. Místní savci začali rychle mizet.

V dnešní době je druhová pestrost savců v Karibiku mnohem nižší, než během nejmladší doby ledové. Z původních savců tam přežilo jenom asi 60 druhů netopýrů a 13 druhů nelétavých savců.

TIP: Jmenuje se Bond. Nová hutie z Karibiku se honosí slavným jménem

Vědci si dlouho lámali hlavu s tím, co by mohlo být hlavní příčinou mohutného vymírání savců Karibských ostrovů. Podle nové studie je to ale docela jasné. Zmizelé savce v Karibiku mají na svědomí lidé. Nejprve osídlili Karibik příchozí z amerického kontinentu - přibližně před 6 tisíci let, a pustili se do místních savců. Pak přišli Evropané, kteří řadu zbývajících savců dorazili.

Již za druhé světové války působila v britské armádě skupina židovských dobrovolníků, kteří působili v německém týlu a organizovali v okupované Evropě mezi svými souvěrci odboj. Z 32 nasazených mužů a žen jich bylo sedm popraveno. Jedním z výsadkářů, kteří válku přežili, byl i Joel Palgi (1918–1978). Toho pověřil v roce 1948 premiér Ben Gurion výstavbou izraelských výsadkových sil.

Těžké začátky

Začínalo se úplně od nuly, Palgi se mohl opřít pouze o své bývalé spolubojovníky a další válečné veterány, doplněné mladými rekruty, kteří sice překypovali nadšením a odvahou, ale neměli žádný výcvik a zkušenosti. K dispozici měli válečné padáky nakoupené z druhé ruky a nesourodou sbírku dopravních letounů. Intenzivní výcvik provázela řada nehod, zapříčiněných jak technikou, tak lidskými chybami. 

TIP: Izraelské tankové síly: Těžká technika na obranu vlastní existence

Během války za nezávislost výsadkáři do bojů nezasáhli, ale tehdejší vrchní velitel IOS (Izraelských obranných sil) Jakov Dori (1899–1973) je považoval za důležitou ofenzivní složku, proto nadále pokračoval intenzivní výcvik. Postupně také skončila doba improvizací a výsadkáři dostali spolehlivé padáky a letouny vhodné pro hromadné seskoky. V roce 1950 vznikla jednotka velikosti roty, ze které se vyvinul 890. výsadkový prapor, jemuž velel major Ariel Šaron (1928–2014). Dalším slavným velitelem výsadkářů byl Mordechai „Mota“ Gur, který se stal prvním velitelem 101. výsadkového praporu, ustaveného v roce 1955.

Základ formace tvořila speciální jednotka rychlé reakce, sestavená z příslušníků brigády Nahal. Velitel Edwin Doron měl za úkol chránit místní usedlíky a provádět ve svěřené oblasti protiteroristické operace. O rok později přišla reorganizace jednotky na výsadkový prapor Nahal a zařazení do izraelské Výsadkové brigády, v jejímž stavu 101. prapor existuje dodnes. Výsadková brigáda sice ještě neměla ukončený bojový výcvik a plné stavy, ale díky častému nasazení v pohraniční její příslušníci získali mnoho zkušeností. Velitelé si také mohli prověřit správnost taktických postupů, takže do sinajského tažení v roce 1956 nastupovali parašutisté jako prvotřídní bojová jednotka. 

Boje s arabskými teroristy 

Od roku 1950 začaly zvětšenou měrou útočit na území Izraele arabské teroristické skupiny, které zapalovaly zemědělské usedlosti, zabíjely civilisty a poté se rychle stahovaly zpět za jordánsko-izraelskou hranici. Do bojů s těmito záškodníky byli kromě pravidelných jednotek IOS nasazováni také výsadkáři. Situace se vyhrotila poté, kdy arabští teroristé 12. října 1953 zabili ženu a její dvě děti granátem vhozeným do okna jejího domu. Izraelci se rozhodli demonstrovat svoji sílu útokem na vesnici Kibija, která měla být základnou pro teroristy.

Skupina asi 130 výsadkářů a příslušníků zvláštní „jednotky 101“ pod velením Ariela Šarona obdržela rozkaz provést operaci „Šošana“ dne 14. října večer. Izraelci bez problémů překročili hranici, trubkovými náložemi, známými jako „torpédo Bangalore“ zničili ploty z ostnatého drátu kolem vesnice a v prudké přestřelce zabili asi tucet nepřátel. Až na pár lehce raněných Izraelců nenastaly žádné potíže. Osudnou chybou však byla další část úkolu – zničení všech budov ve vesnici. V noci nikdo nezkontroloval, zda jsou domy prázdné, a tak při jejich demolici došlo k masakru mezi vesničany, kteří se v nich skrývali a čekali, až útok skončí.

Dokončení: Izraelští výsadkáři: Skutečná elita s okřídleným hadem ve znaku (2) (vychází v pátek 10. listopadu)

Ve vesnici zahynulo 69 mužů, žen i dětí a tako akce se dočkala odsouzení celým světem i židovskými organizacemi. I když byla „jednotka 101“ brzy po masakru rozpuštěna, její příslušníci se přesunuli do 890. výsadkového praporu a velitel útoku Šaron nebyl nikdy potrestán. Nevinní trpěli při protiteroristických operacích i nadále, byť se Izraelci snažili civilním ztrátám předejít. Náčelník štábu Moše Dajan (1915–1981) vydal striktní rozkaz, aby se IOS vyhnuly útokům proti cílům obsazeným i civilními osobami, ale ne vždy šlo tento rozkaz dodržet.

V době, kdy fungují různé vychytávky do domácnosti jako jezdící lednice, by nás nemělo překvapovat, že lidé soutěží v závodech se super rychlými drony. Zatím se sice nepořádá mistrovství světa, ale jde o poměrně mladý sport, který vznikl zhruba před 2 roky. Mistrovství Evropy v drone racingu neboli závodech s kvadrokoptérami už existuje. Poslední závod letošního ročníku Drone Champions League se bude konat v Berlíně začátkem prosince. Aktuálně se na špici tabulky drží český tým Rotorama. Více o závodění s drony nám prozradil Jan Mittner, jeden z pilotů Rotoramy.

Kdo se závodění s drony nejčastěji věnuje?

Je to opravdu různé. Napadá mě akorát jediná výjimka. Drone racingu se věnují pževážně muži. I když na profesionální úrovni se s pár závodnicemi setkáme, je to opravdu jen hrstka. Nadšení pro drony ale proniká všemi věkovými skupinami. Létají s nimi úplně malé děti, většinou s pomocí tatínků, ale také třeba šedesátiletí i sedmdesátiletí „dědečkové“. Věk většiny pilotů se sice pohybuje mezi 20 a 30 lety, ale nemáme tady žádnou spodní či horní věkovou hranici. K závodění s drony mají blíže lidé z technických oborů. Drony totiž nejen létají, ale často také padají, proto je dobré, když si je piloti zvládnou také opravit a zajímá je vše o technologiích.

Musí si člověk při prvním letu se závodním dronem na něco zvykat?

Let probíhá tak, že dron nese kameru spolu s video vysílačem a pilot má nasazené video brýle, přes které sleduje obraz z dronu prakticky bez zpoždění. Ten obraz, který pilot vidí, není příliš kvalitní a je pouze dvourozměrný. Dá se to přirovnat k obrazu ze staré televize. Proto se nejdřív musíte naučit odhadování výšky a všech vzdáleností. Můžete si to představit jako hraní počítačové hry na monitoru.

Můžete popsat pravidla závodů?

Máme vyznačenou závodní trať, kterou dron musí proletět. Je ohraničená různými bránami, které se prolétávají, vlajkami a pylony, které se oblétávají nebo jinými překážkami. Závod letí více dronů naráz, dva, tři, čtyři a někdy dokonce i osm. Začíná se hromadným startem a vyhrává ten, kdo doletí do cíle první.

Závodí jednotlivci nebo týmy?

Záleží na formátu soutěže. Většinou závodíte jako jednotlivec, ale právě v evropské sérii Drone Champions League proti sobě soupeří 4členné týmy. Myslím, že právě týmové závody více baví i diváky. Mají větší náboj, víc emocí. Tým Rotorama se před posledním závodem v Berlíně sice drží na první příčce, ale rozdíly mezi prvními třemi týmy v žebříčku jsou velmi malé.

Celý rozhovor a další novinky naleznete na Elektrina.cz.

Sochař (neboli NGC 253) je relativně blízká spirální galaxie, kterou pozorujeme v souhvězdí Sochaře, ve vzdálenosti asi 11 milionů světelných let. Astronomové v ní nedávno objevili celý poklad rozmanitých organických molekul.

Ryo Ando z Tokijské univerzity společně s dalšími kolegy zaměřil výkonnou soustavu radioteleskopů ALMA v Chile na molekulární mračna v galaxii Sochař. V jednom z těchto mračen detekovali celkem 19 různých organických molekul. Tak bohatou „sklizeň“ organických látek v jiné galaxii jsme zatím ještě neviděli.

Les organických molekul

Data získaná soustavou ALMA obsahovala tolik organických látek, že to vědcům připomínalo celý les molekul. Astronomové používají přirovnání k lesu tehdy, když studují spektrum elektromagnetického záření, které je doslova napěchované signály mnoha různých látek.

TIP: Radioteleskopy ALMA vystopovaly dramatický hvězdný ohňostroj

Pozorovaná molekulární mračna v galaxii Sochař jsou vlastně veliké zásobárny kosmického plynu a prachu, které obklopují nově zrozené hvězdy. Takové prostředí je přímo rájem pro chemické reakce, v nichž vznikají organické molekuly.

Manažer pilotované kosmonautiky v NASA Chris Kraft, seděl 9. listopadu 1967 na své židli v řídicím středisku v Houstonu. „Nikdy jsem na vlastní oči neviděl Saturn letět. Vlastně jsem neviděl start žádné rakety, jen na televizní obrazovce, ať už šlo o Mercury, Gemini, či Apollo. Jádro mé práce bylo v řídicím středisku. Možná jsem něco propásl, ale nemohl jsem být na dvou místech najednou. Nikdy jsem však svého rozhodnutí nelitoval,“ vzpomínal později. 

A země se zachvěla…

Na floridském kosmodromu se mezitím probudila k životu raketa, jejíž skutečnou sílu si dosud nedokázal nikdo představit. Pět kilometrů od startovací rampy padaly na novináře na tribunách dlaždičky ze stropu a vlnité plechy z tamní stříšky se uvolnily a nebezpečně vlály. Lidé tvrdili, že ještě než k nim dorazily zvukové vlny motorů Saturnu V, se země zachvěla tak, až to vyvolávalo mrazení v zádech. 

Start přitom probíhal hladce a bezpilotní loď, označovaná jako Apollo 4, dosáhla nízké orbity. Po dvou obletech Země zvýšil motor horního stupně S-IVB apogeum dráhy zhruba na 15 000 km, načež se od něj Apollo oddělilo. Vystoupalo do nejvyššího bodu trajektorie a zbrzdilo se vlastním motorem SPS: Loď tak byla navedena zpět do zemské atmosféry a zároveň se simulovalo nejhorší možné tepelné namáhání při cestě od Měsíce. Nicméně všechno klaplo a návratový modul Apolla dosedl na padácích do oceánu necelých 15 km od stanoveného cíle. Devět hodin po startu se již nacházel na palubě záchranné lodi a mířil na souš. 

Jako ve starém vlaku

NASA slavila úspěšnou premiéru nosiče, pozornosti techniků však víceméně unikl starý problém známý z jiných raket – tzv. pogo efekt, který se naplno projevil při druhém bezpilotním startu Saturnu V následujícího roku. Nepříjemný jev vedl k nepravidelnému průtoku paliva do spalovacích komor během chodu motorů a výsledkem byly nárazovité impulzy při letu nosiče, jež způsobovaly výrazné zatížení celé struktury rakety. Pogo efekt postihl zejména druhý vzlet Saturnu V na jaře 1968 a podle vzpomínek astronauta Eugena Cernana se konstruktéři tehdy divili, že nosič vůbec vydržel pohromadě. 

Vesmírná agentura si však byla odstraněním problému tak jistá, že už na špici třetího Saturnu V posadila kabinu s posádkou – a Apol­lo 8 zamířilo k obletu Měsíce. Mise skončila úspěchem, ale ještě v jejím průběhu hodnotil astronaut William Anders start na Saturnu V jako „jízdu ve  starým vlaku“.

Raketa, jež vynášela Američany k zemskému souputníkovi, platí dodnes za nejsilnější kosmický nosič, jaký se kdy podařilo zdárně provozovat. Na podobné úrovni bude až nová SLS (Space Launch System), vycházející z technologií raketoplánů. Její premiéru plánuje NASA na rok 2021. 

Amazonie je tropickým rájem. Tento ráj ale už dlouhá desetiletí bojuje s dramatickým odlesňováním. Teď se zdá, že by se situace konečně mohla obrátit k lepšímu.

Odborníci, aktivisté i místní úřady spouštějí v Amazonii největší projekt se zalesňováním, jaký se kdy uskutečnil. Během následujících let by se měly vysazovat vybrané druhy místních dřevin, na ploše o celkové rozloze 30 tisíc hektarů. Do roku 2023 má být takto vysazeno zhruba 73 milionů stromů.

TIP: Překvapení: Amazonskou divočinu ve skutečnosti tvoří pěstované stromy

Tento velkolepý projekt má přispět k naplnění závazku, který vyplývá z Pařížské dohody z roku 2015. Podle tohoto závazku by mělo být na celé planetě do roku 2030 opětovně zalesněno 12 milionů hektarů.

V rámci studie „Sustainable Cities Mobility Index 2017“ srovnávali experti společnosti Arcadis celosvětové dopravní koncepty 100 mezinárodních metropolí. Kromě mladých asijských měst bodovala i historická hlavní města Evropy. Praha se v celkovém pořadí umístila na velmi lichotivém pátém místě.

Výzkum, který pro Arcadis vypracovalo Centrum pro ekonomický a obchodní výzkum (CEBR) se zaměřil na tři nejvýznamnější hlediska: ekonomické, ekologické a sociální. První místo s nejlepším průměrem přes 65 % obsadil Hongkong, na dalších příčkách se před Prahou objevila ještě Paříž, Curych a Soul. Těsně za českou metropolí se umístila Vídeň a Londýn, zatímco New York byl mezi stovkou měst až na 23. místě a Řím dokonce až na čtyřicátém.

Sustainable Cities Mobility Index 2017

V ekonomické kategorií se Praha umístila na druhém místě za švýcarským Curychem. O poznání hůře si vedla v kategorii ekologické udržitelnosti, kde obsadila česká metropole až 23. místo. Výsledek je podle autorů studie dán pomalejším vývojem směrem k větší elektro-mobilitě na trhu osobních automobilů, než je tomu v jiných evropských metropolích. V loňském roce připadlo z nově přihlášených osobních automobilů pouze 0,08 % na elektromobily. V Německu to bylo jen za první pololetí roku 1,3 %.

TIP: Koně, pára, elektřina: Těžké počátky městské hromadné dopravy v Praze

V kategorii Lidé, v rámci které autoři posuzovali spolehlivost, dostupnost a pokrytí veřejné dopravy, se Praha umístila na 13. místě, před Rotterdamem, Frankfurtem nebo třeba Kodaní a Vídní.

Pražská veřejná doprava patří k nejlepším v Evropě. Oplývá hustou sítí různých dopravních prostředků včetně dvou lanovek. Stejně jako Vídeň, Dublin, Řím a Curych nabízí hlavní město České republiky dobrý přístup k veřejnému dopravnímu systému. Vzhledem k ekonomickým možnostem jsou příznivé i ceny jízdného.

Třiačtyřicetiletý kouzelník a iluzionista Russel Fox vytvořil nový světový rekord v chůzi po rozbitém skle. Během 29 hodin dokázal Fox urazit vzdálenost 32 kilometrů. O dva kilometry tak překonal dosavadní rekord Nigela Jardineho z Leedsu z roku 2009.

Foxova exhibice se uskutečnila v nákupním centru v Kapském městě a cílem byl nejen zápis do Guinessovy knihy rekordů – šlo především o získání peněz pro nemocné děti. Sám Russel Fox v dětství trpěl epilepsií, ADHD, Tourettovým syndromem a dyslexií a byl hodnocen jako nevzdělatelné dítě.

Během exhibice se podařilo shromáždit přes půl milionu randů (v přepočtu zhruba 780 tisíc korun), které poputují na účet neziskové organizace Nosh For Josh. Ta pomáhá financovat léčbu dětem trpícím autismem, fetálním alkoholovým syndromem a svalovou dystrofií.

V současné době existuje hned několik projektů raketoplánů, či kosmoletů, které by mohly opakovaně létat na oběžnou dráhu a vozit tam pasažéry i materiál. Mezi těmito projekty se stále častěji mluví o Číně.

Podle nedávných informací čínské státní zpravodajské agentury Sin-chua připravuje Čína na rok 2020 start podle všeho tajného raketoplánu. Čínští odborníci tvrdí, že tento raketoplán bude startovat k letu na oběžnou dráhu jako letadlo, což by bylo samozřejmě jednodušší a levnější než v případě startu rakety.

Uspěje čínský pokus s raketoplánem?

Zatím není o čínském raketoplánu známo nic bližšího. Faktem je, že doposud nikdo s takovou technologií nepřišel. Americké raketoplány Space Shuttle i nedokončený sovětský raketoplán Buran potřebovaly ke svému letu na oběžnou dráhu raketu. Snad právě Čína uspěje tam, kde se to zatím nikomu nepovedlo.

TIP: S raketoplánem Dream Chaser poletí do vesmíru experimenty zemí OSN

Na raketoplánech, které by vzlétaly jako letadlo, dnes také pracují soukromé společnosti. Například XCOR připravuje raketoplán Lynx, v současnosti ale čelí problémům s financováním. Asi nejvíce ambiciózní projekt tohoto typu je raketoplán Skylon společnosti REL, který by měl být poháněný revolučními hybridními motory SABRE.