Veřejné mínění v Saúdské Arábii formují v drtivé většině názory mladých – internetové generace, která má rozhled a touží po společenské reformě. Alespoň si to myslí 32letý korunní princ Mohamed bin Salmán, jenž zemi řídí pod záštitou svého otce. V současnosti přitom sází na podporu tzv. mileniálů, tedy lidí narozených a vyrůstajících na přelomu tisíciletí. 

Saúdská Arábie zůstávala jediným moderním státem, který zakazoval ženám usedat za volant. Zrušení zmíněného omezení pak jistě značnou část tamní populace popudilo. Předpokládá se ovšem, že daleko víc obyvatel s rozhodnutím souhlasí. 

Vyplatí se princi riskovat? V zemi, kde je svobodný projev názoru vzácný, se jen těžko určují následky podobně vážných kroků. Průzkum z roku 2014 nicméně ukázal, že v otázce řízení žen se místní populace dělí „půl na půl“. Mohamed přitom hodlá zajít ještě dál a slibuje, že společnost oživí díky „odvážným“ reformám. Změny čekají mimo jiné ekonomiku království – a řadě lidí se příliš nezamlouvá, že by si měli mírně utáhnout opasky.

Rozhodnutí podle dohadů

Podle profesora Steffena Hertoga z London School of Economics se princ při svém rozhodování z velké části opírá o dohady. „Řekl bych, že s legalizováním řidiček souhlasí tichá většina, zatímco hlasitá menšina se ostře ozývá proti,“ vysvětluje. Ať už je však reakce jakákoliv, znamená Mohamedovo jednání značný posun vpřed. „Královská rodina se vzdává starého a velmi těsného sepětí se superkonzervativní a dobře organizovanou menšinou,“ dodává Hertog. „Místo toto hledá rozptýlenější podporu, zejména u mladší části společnosti.“

Negativní ohlasy se objevily již po 27. září, kdy byla „novinka na silnicích“ oznámena prostřednictvím vládního zpravodajství. Poté se uskutečnila i tisková konference, konala se však na saúdskoarabské ambasádě ve Washingtonu. Prolomení zákazu řízení, které by mělo oficiálně začít platit od příštího června, se zařadilo mezi nejdiskutovanější témata na sociální síti Twitter: Zazněly mimo jiné obavy, že pokud začnou ženy řídit, zanedlouho se budou také odhalovat, a že rozhodnutí o změnách v království začnou přicházet z Bílého domu. 

Zrádci ve vlastních řadách

„Jako v každé společnosti, i zde se lidé bojí změn,“ vysvětluje Basmah Omairová, ředitelka centra Khadijah Bint Khawilid, které se snaží prosadit ekonomické zrovnoprávnění žen. Právě její iniciativa v roce 2014 odhalila společnost rozdělenou v otázce řízení na poloviny. Dnes však Omairová poukazuje, že v novějších průzkumech se větší procento vyslovilo proti zákazu. „Jakmile změna přejde do praxe a lidé uvidí, že má pozitivní efekt, zvyknou si na ni velmi rychle,“ dodává. 

Zpřístupnění silnic něžnému pohlaví může posílit hospodářský růst až o 1 % ročně. Do roku 2030 by podle výzkumu BI Economics mohla ekonomika království poskočit v přepočtu až o 1,98 bilionu korun – což je jasný argument pro řízení žen. Podle Ayhama Kamela, ředitele Eurasia Group pro Střední východ a severní Afriku, však odpor zcela utišit nelze: „Mezi kněžími i v královské rodině se vždy najdou tací, kteří budou pokroku bránit.“

Nezávislá Arábie 

Vedle společenských reforem naznačil princ také radikální změny, které se dotknou ekonomiky země: K největším patří uvedení státní ropné společnosti Saudi Aramco na akciový trh. Dál Mohamed prolomil i jinak zdrženlivý přístup Saúdské Arábie k diplomacii, když poslal armádu bojovat s rebely v Jemenu. 

Ekonomické změny obecně sklízejí spíš kladné ohlasy, přesto se v některých ohledech zavádějí hůř, protože nízká cena ropy v podstatě zastavila hospodářský růst země. Podle princových vizí by však Saúdskou Arábii nemusely podobné „zádrhely“ v budoucnu tolik sužovat: Stát se má zbavit závislosti na ropném průmyslu i vládních společnostech a spoléhat spíš na soukromý sektor. 

S církví v pozadí

„Ekonomická reforma s sebou nese řadu komplikací,“ vysvětluje Hertog. „Na druhou stranu povolit ženám řízení je mnohem snazší a získá to princi uznání západních zemí.“ Podle britského profesora má Mohamed „dlouhodobou vizi sociálně a ekonomicky liberálního království, z něhož by se mohlo stát centrum regionálních firem, podobně jako se to povedlo Dubaji“.

S víc než 20 miliony obyvatel a dalšími 10 miliony emigrantů je však království v porovnání se svými sousedy v Perském zálivu obrovské. Zavést reformy do praxe a dosáhnout co nejvyšší zaměstnanosti na tak rozlehlém území je proto velmi náročné. Arábie zároveň spravuje nejsvatější místa islámu, což značně posiluje roli církve, která prosazování změn komplikuje – přestože v poslední době již její hlas nezní tak silně. 

Království ideálů

Během loňského rozhovoru vzpomínal princ na mládí u dvora. Když tenkrát přemýšlel nad svou budoucností, viděl se jako člověk se dvěma možnostmi: Buď se zavedeným pravidlům království pokloní, nebo se je pokusí přizpůsobit své vizi a půjde za vlastními ideály jako velcí vizionáři naší doby. Jmenoval tehdy Steva Jobse, Billa Gatese a Marka Zuckerberga, tedy zakladatele Applu, Microsoftu a Facebooku. „Když se budu řídit jejich receptem na úspěch, čeho všeho můžu dosáhnout?“ ptal se Mohamed. Zatím se zdá, že velkých věcí. 

Hliněná tabulka z istanbulského muzea archeologie ukrývá podle vědců záznam o nejstarší známé předmanželské smlouvě. Podle profesora Ahmeta Berkız Turpa z univerzity v Şanlıurfě (Edessa) obsahuje tabulka ujednání, podle kterého budoucí manželé (Laqipum a Hatala) souhlasí s tím, že nedojde-li do dvou let k naplnění manželství (tedy narození potomka), může se muž obrátit na služby „posvátné prostitutky“. 

TIP: Pokročilá archeologie: Nový objev s pomocí satelitů, dronů a Google Earth

Posvátné prostitutky zvané „hierodules“ byly vlastně otrokyněmi, které společnost využívala jako náhradní matky. Pokud tato náhradní matka porodila chlapce, její služba skončila a byla volná. Opatření mělo za cíl zachovat manželství i v případě, kdy byla žena neplodná. Šlo o důležité opatření, neboť ve starověké monogamní společnosti nebyla neplodnost považována za oprávněný důvod k rozvodu.  

V další části smlouvy je pak podle profesora Turpa uvedeno, že pokud by došlo k rozvodu manželství, je muž povinen zaplatit své ženě necelé 3 kilogramy stříbra. Pokud bude iniciátorem rozvodu žena, musí stejnou částkou vyplatit svého manžela.

Zemřel následník trůnu opravdu v Sarajevu? Právě tak by se mohl ptát příznivec slaboduchých konspiračních teorií, kdyby si pečlivě prohlédl pomník padlých v malé obci Stan nedaleko Hlinska na Českomoravské vysočině. 

Voják, nebo generál?

Pomník sám není ničím neobvyklý – komolý jehlan, zlacené písmo, střízlivé pojetí prosté patosu. Zaznamenána jsou na něm jména šesti padlých z první a jednoho z druhé světové války. Při bližším pohledu na fotografii Františka Navrátila (1888–1915) se však pozorný návštěvník neubrání pocitu, že se nejedná o podobiznu sotva třicetiletého záložáka z českomoravského pomezí, ale někoho úplně jiného.

Ohlodána zubem času, hledí z porcelánové obruby zasazené ve světlé žule do kraje tvář poněkud obtloustlého muže s mohutným knírem a ježkem, který je místo erárního mundůru, popřípadě svátečních šatů, jak je na pomníkových fotografiích zvykem, oděn do honosné generálské uniformy s vyznamenáním Signum Laudis na hrudi.

TIP: Atenát na Františka Ferdinanda d´Este: Událost, která odstartovala konec monarchie

Není pochyb o tom, že se skutečně nejedná o vojína Františka Navrátila ze Stanu, nýbrž o jeho „jmenovce“ arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este (1863–1914). Tedy slovy Švejkovy bytné paní Müllerové „toho tlustýho, nábožnýho“, jehož zavraždění se stalo záminkou k řetězci tragických rozhodnutí vedoucích k vypuknutí světového konfliktu, milionům obětí a následkům, s nimiž si Evropa vlastně neví rady dodnes. Hrůzy války dolehly pochopitelně i na české země, byť se jim přímé akce vyhnuly a pomníky padlých téměř v každé obci a městě jsou dnes jejich nejhmatatelnější ozvěnou.

Slavný vs. zapomenutý

Patrně nezjistíme, jak a kdy k záměně fotografií na pomníku ve Stanu došlo. Mohlo jít o nedbalost, neznalost, nebo snad zlomyslnost? Je to koneckonců jedno, zbývá jen pachuť nespravedlivé ironie.

Nešťastný arcivévoda František Ferdinand bývá někdy označován za první oběť Velké války. Okolnosti jeho smrti jsou zdokumentovány minutu po minutě a jeho hrobka v Arstettenu je bezmála poutním místem. Osud Františka Navrátila je však zapomenut – nejspíš již nelze zjistit, jak a kde přesně padl a kde leží jeho ostatky. Pro budoucí generace po něm měla zůstat alespoň jeho tvář zvěčněná na pomníku v rodné vsi. I to málo mu kdosi odepřel.

I když se však nenápadná proměnná stálice AE Aurigae nachází asi 1 900 světelných let od Země, její stopování naštěstí není nijak strastiplné: Stačí, když na obloze vyhledáte o poznání nápadnější hvězdu Ióta Aurigae, poté se přesunete 4,5° na východ k 16 Aurigae a od ní pak zamíříte 1° na severovýchod.

Unikající stálice

Jelikož jde o hvězdu šesté velikosti, je AE Aurigae na hranici viditelnosti očima a představuje snadný cíl pro malý dalekohled. I v něm samozřejmě zůstane „pouhou“ hvězdou, uvozovky jsou ovšem namístě. Zmíněná stálice je totiž víc než výjimečná: Precizní astronomická měření jejího pohybu kosmickým prostorem ukázala, že zhruba před dvěma miliony let vyrazila ze souhvězdí Orionu. Zdá se, že k tomu došlo tam, kde dnes na nebi nalezneme Velkou mlhovinu v Orionu a k ní náležející mladou otevřenou hvězdokupu Trapez. Od té doby se AE Aurigae řítí vesmírem rychlostí přes 100 km/s a na pozemské obloze urazila od místa svého startu úhlovou vzdálenost 40°.

Důvod útěku?

Méně jasná už je příčina jejího úprku. Možná, že AE Aurigae tvořila součást dvojhvězdy – její souputník však explodoval jako supernova, což nebohou AE Aurigae vymrštilo na cestu mezihvězdným prostorem.

Podle jiné teorie se právě tam, kde se dnes nachází Trapez, srazily před dvěma miliony let dvě hmotné dvojhvězdy. Při kolizi byla z každé z nich doslova vystřelena jedna stálice, zatímco ze zbylých dvou vznikl nový dvojčlenný systém – snad by mohlo jít o podivuhodnou dvojhvězdu Ióta Orionis…

Kromě AE Aurigae pak astronomové našli ještě dvě další stálice s podobným osudem i místem původu: 53 Arietis ze souhvězdí Berana a Mí Columbae z Holubice (právě ta by mohla být druhou odmrštěnou stálicí z popsané srážky).

V zorném poli dalekohledu vypadá AE Aurigae jako prostá hvězda na poněkud světlejším pozadí. Na fotografiích z velkých přístrojů se však její podoba dramaticky promění a obklopí ji překrásná zářící mlhovina Planoucí hvězda. Přiléhavé přízvisko dostala díky svému nápadnému „ohnivému“ vzhledu a astronomové ji vedou pod katalogovým označením IC 405. Jako součást AE Aurigae se ovšem jeví jen šťastnou shodou náhod: Uprchlík z Orionu mlhovinou pouze prolétá, díky němu ji však vidíme. Vysoce energetické záření horké hvězdy totiž ionizuje její plyn a IC 405 pak rovněž sama září.

Od roku 2003 byly hlášeny dva případy vniknutí tygra ussurijského do vesnic na východě Ruska. V obou případech se tygři chovali velmi neobvykle – opustili svoje teritorium a dobrovolně se dostali do blízkosti lidí. Jedním z těchto jedinců byla Galia, tygřice, jejíž pohyb vědci již osm let monitorovali. Galia byla vyhublá a hledala snadnou kořist mezi toulavými psy. Kvůli potenciálnímu nebezpečí, které z její strany hrozilo obyvatelům vesnice, byla zastřelena policií. V následujících letech bylo na jiných místech pozorováno u tygrů podobné chování, jehož příčinu se podařilo rozluštit až nedávno.

Tygří spalničky

Původcem atypických projevů a špatného zdravotního stavu se ukázala být psinka, nakažlivé onemocnění podobné spalničkám, kterým trpí nejčastěji psi. Psinka však může postihnout i rysy, lvy, tuleně, mývaly a fretky.

„Vzhledem ke všem hrozbám, jimž musí tygři ussurijští čelit – od pytláctví až po ztrátu prostředí – bylo na nemoci zaměřeno jen relativně malé procento výzkumné činnosti,“ říká Dale Miquelle ze Společnosti pro ochranu divoké zvěře. „Neexistují žádné záznamy o vniknutí tygrů do vesnic před rokem 2000, takže jde o nový vývoj a novou hrozbu.“

TIP: Člověk jako kořist: Jak se připravit na rizika tygřího návratu

Tygři se mohli nakazit kontaktem s jinými divokými zvířaty či domácími psy. Vědci začali ihned budovat laboratoř pro provádění potřebných testů, které by v budoucnu pomohly rychle identifikovat ohnisko nákazy i nakažené jedince.

Jednadvacetiletý Boris Kiprijanovič z Volgogradu tvrdí, že v minulém životě žil na Marsu. O život ho prý připravila jaderná válka, která zahubila celou populaci rudé planety. Na Zemi se znovuzrodil v roce 1996 spolu s mnoha dalšími svého druhu. On a další marťané přišli, aby lidstvo uchránili od podobné katastrofy, jaká postihla jeho bývalou domovinu.

O výjimečnosti svého syna je přesvědčená i Borisova matka Naděžda. „Že je Boris jiný jsem věděla hned když se narodil. Během jeho porodu jsem necítila vůbec žádnou bolest. Když se na mě poprvé podíval, viděla jsem v jeho hnědých očích pohled dospělého“, říká o svém synovi Naděžda.

TIP: Astronaut NASA tvrdí, že mimozemšťané zabránili jaderné válce na Zemi

Už po dvou týdnech po narození prý dokázal držet vzpřímenou hlavu a mluvit začal, když mu byly čtyři měsíce. V 18 měsících uměl číst a kreslit. Často prý hovořil o svém dřívějším životě na Marsu a svou domovskou planetu dokázal popsat v ohromujících detailech, stejně jako další planety naší Sluneční soustavy. Zemi prý navštívil několikrát – naposled během vlády egyptských faraonů.    

Původní marťany Boris popisuje jako bytosti přes dva metry vysoké, dýchající oxid uhličitý. Poslední generace marťanů byla podle něj mimořádně technicky vyspělá se schopností cestovat v čase i do dalekých koutů vesmíru.

V neděli 12. listopadu odstartovala nákladní loď Cygnus společnosti Orbital ATK. Na palubě měla náklad pro Mezinárodní vesmírnou stanici ISS, jehož součástí byl i zajímavý experiment E. coli AntiMicrobial Satellite (EcAMSat).

Klíčovou roli v tomto experimentu hrají bakterie E. coli, které jsou nejen velmi známé a běžné, ale mohou být i pořádně nebezpečné. Patogenní kmeny E. coli zodpovídají za miliony infekcí močových cest a otrav z jídla, které každoročně trápí lidstvo.

Rezistence na oběžné dráze

Po přistání na palubě ISS čeká vzorky bakterií experiment, v němž budou vědci zjišťovat, jak prostředí mikrogravitace na oběžné dráze Země ovlivňuje schopnost bakterií odolávat antibiotikům.

TIP: Nákladní loď Dragon vynesla k ISS radioaktivní plísně z Černobylu

Bakteriální rezistence jsou dnes na vzestupu a musíme s nimi počítat. Odborníci chtějí zjistit, jak velké nebezpečí reálně takové bakterie představují pro astronauty v prostředí mikrogravitace, kde je lidská imunita zřejmě oslabena. Výsledky experimentu by měly přispět k zajištění vhodných opatření pro ochranu astronautů.

Žijeme v době průniku technologií a organismů. Vědci se již dlouho snaží propojit lidské mozky a počítače. Zatím to ještě úplně nefunguje, ale leccos již dokázali. Například vylepšit paměť.

Američtí badatelé z Univerzity Jižní Kalifornie vyvinuli implantát, který po vložení na správné místo do mozku dovede vylepšit paměť příjemce implantátu až o 30 procent.

TIP: Mozkový implantát velikosti sponky pro ovládání přístrojů myslí

Implantáty zlepšující paměť již mají za sebou první testy na lidech. Implantovali je 20 dobrovolníkům, kterým stejně museli otevírat hlavu kvůli léčbě epilepsie. Implantát funguje v mozku velmi podobně jako hippokampus a zesiluje schopnosti paměti. Podobná zařízení by brzy mohla pomáhat lidem s poškozenou pamětí, jako jsou například pacienti s Alzheimerem.

K dyž se NASA ve spolupráci s americkým vojenským letectvem pustila do vývoje raketoplánu, Sověti nepochybovali, že nová technologie poskytne Spojeným státům možnost vojensky využívat oběžnou dráhu. SSSR samozřejmě nechtěl zůstat pozadu, a tak se i na Východě začal rodit kosmický letoun.

SSSR versus USA

Vývoj a výrobu stroje dostala roku 1974 na starost konstrukční kancelář NPO Energija, jež se však rozhodla postupovat jinak než NASA. Projekt MKS (Mnogorazovaja kosmičeskaja sistema) například nedisponoval raketovými stupni na tuhé palivo, protože s jejich výrobou neměli v té době v Sovětském svazu mnoho zkušeností. Místo toho se konstruktéři rozhodli posadit nový raketoplán Buran („sněhová bouře“) na vznikající silný nosič Energija, který měl využívat výhradně kapalné palivové směsi. 

Další rozdíl spočíval v tom, že sovětský stroj nenesl žádné vlastní velké motory, ale spoléhal jen na zmíněnou raketu. Celý projekt to mírně prodražilo, Buran ovšem mohl na orbitu dopravovat až o 5 tun víc nákladu než americký systém STS. Energija navíc představovala samostatnou jednotku, jež mohla startovat i s jinými náklady než s raketoplánem. Podobný nosič tehdy v Americe nevznikl. 

Sovětský triumf

Soustava Energija/Buran vzlétla z Bajkonuru 15. listopadu 1988 v bezpilotním režimu, bez kosmonautů na palubě. Oddíl testovacích pilotů se však již připravoval. Raketa pracovala bez potíží a na přechodové oběžné dráze se od ní letoun podle plánu oddělil, načež po zážehu vlastních pohonných jednotek vystoupal na vyšší orbitu. Po dvou obletech Země následoval automatický zážeh trysek proti směru letu a zpáteční sestup atmosférou. Přistání na ranveji Bajkonuru se zdařilo navzdory silnému bočnímu větru o rychlosti až 60 km/h. 

Poprvé v historii tak raketoplán zvládl celý let včetně dosednutí sám, v automatickém režimu. (Podle některých zdrojů však Buran při závěrečném navedení na ranvej řídil pilot pomocí dálkové konzole.) U jeho amerických protějšků vykonával závěrečné vyrovnání s dráhou a samotné přistání velitel mise v režimu ručního řízení. Později se zjistilo, že Buran během orbitální mise ztratil jen osm z celkových 38 tisíc keramických destiček tepelné ochrany. Jeho premiéra patřila bezesporu k triumfům sovětské kosmonautiky. 

Místo rozkvětu rozvrat

S dalším letem se počítalo v roce 1993, kdy měl raketoplán strávit na oběžné dráze 15–20 dnů. V polovině 90. let pak měly následovat mise s kosmonauty. Místo toho však přišel hospodářský rozvrat a zánik SSSR, k němuž podle některých názorů přispěly i astronomické částky vynaložené na vývoj robustního stroje. Program MKS byl pozastaven kvůli finančním úsporám a nedostatku úkolů pro takový systém ve vesmíru, načež jej 30. června 1993 prezident Boris Jelcin definitivně zrušil. 

TIP: Sovětský kosmoplán Buran skončil dřív, než začal

Neveselý osud čekal i raketoplán – během oprav v květnu 2002 se na něj zřítila střecha hangáru na kosmodromu Bajkonur, když kazašskou step zasáhly silné deště. Nehoda si navíc vyžádala život osmi pracovníků. Po zrušení programu zůstaly v Rusku rovněž dva napůl dokončené vesmírné letouny a několik testovacích exemplářů. Jeden z nich dnes tvoří páteř kosmické expozice technického muzea v německém Speyeru.