Portoriko nedávno zasáhl divoký hurikán Irma a brzy po něm další nebezpečné hurikán Maria. Katastrofální počasí po sobě zanechalo miliony lidí bez jídla, pitné vody, elektřiny, a také bez mobilního spojení. Hurikány tam zničily 82 procent stanic mobilní sítě.

Portoriko je teď prakticky odříznuté od světa a svět se jim snaží pomoci. Ke zpustošenému ostrovu vyrážejí i balony Project Loon, sesterské společnosti Google. Tyto heliové balony velikosti tenisového kurtu jsou vlastně létající stanice mobilní sítě.

Project Loon získal provizorní „experimentální“ licenci k tomu, aby s hejnem balónu ve výšce asi 20 kilometrů zajistil nouzovou mobilní síť a internetové připojení pro obyvatele Portorika, a také Amerických Panenských ostrovů, na dobu až šesti měsíců.

TIP: Balóny projektu Loon budou přenášet internet ze stratosféry

Není to poprvé, co společnost Project Loon pomáhá lidem postižených katastrofou. Letos už jejich balóny zasahovaly v Peru, kde extrémní srážky způsobily katastrofální záplavy.

Když NASA v roce 2014 udělila grant v přepočtené hodnotě 26 milionů korun ekumenickému výzkumnému centru v oblasti teologie Center of Theological Inquiry v New Jersey, vzbudilo to velký rozruch. Odpůrci náboženství z organizace Freedom from Religion Foundation dokonce požadovali zrušení grantu a hrozili NASA žalobou. Faktem zůstává, že by se s případným objevem cizího života, či dokonce inteligence museli nakonec nějakým způsobem vyrovnat i věřící – a vědomí, že nejsme ve vesmíru sami, by naši společnost zahltilo řadou otázek překračujících hranice vědy. Objevení života mimo Zemi je přitom podle mnohých odborníků pouze otázkou času.

Pouze začátek

K takovému přesvědčení vede vědce víc důvodů, tím hlavním je ovšem fascinující rychlost, s jakou nacházíme jiné planety. V roce 2000 jsme jich znali jen pár, zatímco letos v květnu bylo již potvrzeno 3 608 exoplanet v 2 702 planetárních systémech. A to je pouze začátek. Odborníci odhadují, že do poloviny století dosáhne počet potvrzených exoplanet rovného milionu.

Připustíme-li, že je naše Galaxie plná teoreticky obyvatelných světů, mohl se na nich zrodit i život? A jak by se s mimozemskými civilizacemi měla vyrovnat víra, jejíž kořeny sahají tisíce let do minulosti? Popsané problémy studuje teologické odvětví nazývané exoteologie nebo též astroteologie. A kupodivu nejde o nové pojmy: Už v roce 1714 sepsal Brit William Derham knihu, jež se zabývala teologickými záležitostmi souvisejícími s bohem a zkoumáním oblohy.

Jsme ve vesmíru sami?

Odborníci v souvislosti s otázkou mimozemského života zmiňují několik principů: Například podle principu uniformity se základní fyzikální a chemické procesy odehrávají stejným způsobem na Zemi i v kosmu. Pokud uvedená teze platí, pak by tytéž mechanismy, jež stály za vznikem života na naší planetě, mohly stvořit živé formy i jinde ve vesmíru, kde vládnou příhodné podmínky.

Podle tzv. principu hojnosti, který zavedl americký filozof Arthur Lovejoy, zas v kosmu může vzniknout cokoliv, co je reálně možné. Jinak řečeno, život by se měl zrodit všude tam, kde tomu nic nebrání. Princip průměrnosti pak říká, že postavení Země ve vesmíru není nijak výjimečné, a že má tudíž smysl hledat život nebo i civilizaci na jiných planetách. Právě tento princip však zároveň představuje velkou výzvu pro abrahámovské víry, tedy především pro judaismus, křesťanství, islám a bahá’í, jež se odvozují od starověkého židovského náboženství. Podle nich nás totiž záměrně stvořil bůh, a máme tak proti jiným živým bytostem výlučné postavení.

Mnoho božích dětí

Věda už ovšem princip průměrnosti v minulosti několikrát uplatnila a zbortila tím původní představy o výjimečnosti našeho světa. Když Mikołaj Kopernik v 16. století vyslal Zemi na oběžnou dráhu kolem Slunce a zavedl heliocentrickou teorii, rozpoutal tím ohromující intelektuální smršť, která smetla skomírající geocentrický systém Aristotela. V něm měla naše planeta zcela jedinečné postavení, o něž tak po kopernikovské revoluci přišla.

Nalezení jiné civilizace by mohlo mít na lidstvo podobný účinek. Zpochybnil by takový objev pocity věřících a připravil by je hromadně o jejich přesvědčení? Možná nikoliv. Pozemská teologie totiž nikdy neprohlašovala, že by bůh stál či padal s lidmi. Podle Žalmů, které jsou posvátné pro židy i křesťany, dal Nejvyšší jména všem hvězdám. Podle židovského talmudu zas tráví noc létáním mezi tisícovkami světů. A korán zdůrazňuje, že mu náležejí všechny věci na nebi i na Zemi. 

Darwin versus bible

Otázkou zůstává, zda samotné náboženské knihy možnost existence cizího života zmiňují. Podle katolického kněze a teologa Thomase O’Meary je víře vlastní potvrzování kontaktů, které přesahují lidskou přirozenost. Zároveň je jasné, že bible a korán vznikaly velmi dávno, za specifických historických a kulturních podmínek, což je potřeba brát v úvahu včetně omezení, jež to nevyhnutelně přináší. Pokud ovšem někdo chápe náboženské texty příliš doslovně, může mít s mimozemským životem problém – stejně jako s řadou aspektů všedního dne. 

TIP: Bohové přicházejí: Kdy vznikla jednotlivá světová náboženství?

Týká se to především evangelikálů, tedy konzervativních protestantů, pro něž je jediným zdrojem víry a božího zjevení bible. Odmítají například darwinovskou evoluci s tím, že bůh podle knihy knih stvořil Zemi a veškerý život za sedm dní. Evangelikalismus je přitom dnes ve světě na vzestupu: Jen v USA se k němu hlásí asi čtvrtina obyvatel.

Spása pro mimozemšťany

Pokud bychom evangelikálům položili otázku, zda věří v mimozemský život, nejspíš by ji konfrontovali s textem bible. Tam se však o životě mimo Zemi nedočtou; došli by proto zřejmě k závěru, že nic takového neexistuje. 

Pak je tu problém se spasením, kterého lze podle bible dosáhnout pouze skrz Ježíšovu smrt a znovuzrození. Co to ovšem znamená pro případné vesmírné civilizace? O Kristovi pravděpodobně nic nevědí, takže se jich případná spása nejspíš netýká. Podle jezuitského kněze a bývalého ředitele Vatikánské observatoře George Coyneho by však Ježíšovo vzkříšení na Zemi mohlo „platit“ pro veškerá stvoření ve vesmíru.

Existují ale i jiné výklady: Někteří teologové zvažují možnost, že je spasení jako takové výlučně pozemskou záležitostí. Teologie nevyžaduje, abychom věřili, že hřeší všechny inteligentní bytosti v kosmu. Možná jsme jen my lidé tak špatní. Anebo – řečeno jazykem bible – je možná jen Země tak nešťastné místo, že se tu objevili Adam s Evou. Třeba jsou jiné vesmírné civilizace morálně nezkažené, a duchovní vykoupení tudíž nepotřebují. 

Připraveni na setkání?

Lidé zapojení do projektu SETI neboli Search for Extraterrestrial Intelligence (tedy „hledání mimozemské inteligence“) a do podobných iniciativ pátrají po signálech od jiných živých bytostí v kosmu. Někdy dokonce do vesmíru posílají „vizitky s naší adresou“, aby nás mimozemšťané snáz našli. Jsme však na takový kontakt připraveni? 

Neuropsycholog Gabriel De la Torre z univerzity v Cádizu před pár lety zkoumal etické a sociologické souvislosti aktivní snahy navázat spojení s jinou civilizací. Celkem 116 americkým, italským a španělským vysokoškolákům rozeslal dotazník, v němž se jich ptal na znalosti z astronomie, na vztah k okolnímu prostředí, na náboženské postoje (například zda věří ve stvoření vesmíru bohem) a také na to, s jakou pravděpodobností podle nich kontaktujeme mimozemšťany.

Konec náboženství

Ukázalo se, že oslovení studenti – a nejspíš i celá veřejnost – nemají navzdory překotnému rozvoji vědy a technologií příliš velké povědomí o astronomii. Zdá se, že většina lidí vnímá podobné záležitosti prostřednictvím své víry. Výsledky výzkumu utvrdily španělského vědce v přesvědčení, že ještě nejsme připraveni mimozemské civilizace aktivně kontaktovat.

TIP: Sociální experiment: Dá se žít podle doslovného výkladu Bible?

Pokud někdy v budoucnu přece jen zažijeme setkání s inteligentními mimozemšťany, jak na to zareagují jednotlivá náboženství? Podle některých by to mohlo znamenat konec víry, jak ji známe. Na druhou stranu tomu, že objev mimozemského života přinese náboženstvím na Zemi problémy, věří podle výzkumu profesora teologie Teda Peterse 69 % lidí, kteří nejsou duchovně založení – a to je víc než dvojnásobek v porovnání s 34 % věřících. 

Nové Subaru XV je crossover, který spojuje kompaktní karoserii s vlastnostmi vozu SUV. Pohledný japonský sportovec vám nadělá parádu, i když s ním vyrazíte „do společnosti“: stylově vás odveze do divadla i na nákupy. Subaru XV má samozřejmě legendární dvoulitrový čtyřválec Boxer a symetrický pohon všech kol - obojí je zárukou nejvyšších jízdních kvalit.

Organizace Euro NCAP loni vyhlásila XV a sesterské Subaru Impreza nejbezpečnějšími rodinnými auty ve své kategorii. V japonských zkouškách dokonce Impreza dosáhla nejvyššího hodnocení v historii testů a také americký institut IIHS zařadil vůz do elitní kategorie Top Safety Pick+. Nová platforma zvýšila celkovou torzní tuhost oproti současným modelům o 70 % a úroveň absorpce energie při nárazu se zlepšila o 40 %. Nové XV je šampionem pasivní i aktivní bezpečnosti a „vozem snů“ pro řidičky a řidiče, kteří si rádi za volantem užívají. A interiér? Vy i vaše děti si v něm budete připadat jako doma!

Jízda v Subaru je ideální kombinací pohodlí a bezpečnosti. Nová pevnější platforma vám dovolí ještě ostřejší průjezdy zatáčkami. Nepřekonatelná jistota bez ohledu na počasí a roční dobu – na okresce i na dálnici.

Objevte jiné zážitky z řízení a vyzkoušejte, svezte se a pochopíte. Více na subaru.cz nebo zazijsubaru.cz.

V letech 2010 a 2011 strávilo během projektu Mars500 šest mužů celkem 520 dní na simulované výpravě na Mars. Vědci během té doby sledovali jejich výkony, psychické rozpoložení i zdravotní stav.

Mimo jiné vyšlo najevo i to, že se během mise snížila pestrost bakterií mikrobiomu, tedy bakterií obývajících lidské tělo. Pestrost bakterií v těle je přitom důležitá pro lidské zdraví, takže její snížení během expedice na Mars by mohlo ohrozit marsonauty.

Mikroorganismy pod dohledem

Petra Schwendner z Edinburské univerzity a její tým také zjistili, že některé z bakterií, které v lidech během mise zůstanou, mohou ohrozit kosmickou loď, protože narůstají a šíří se na materiálech, z nichž je plavidlo vybudováno.

TIP: Experimenty ukazují, že pozemské bakterie opravdu přežijí na Marsu

Na místě je samozřejmě otázka, nakolik budou bakterie problémem i během skutečné cesty na Mars, protože některé faktory, jako je například stav beztíže, není možné na Zemi věrně simulovat. Každopádně prý ale bude nutné mikroorganismy během cesty na Mars hlídat, jak v těle marsonautů, tak i v kosmické lodi.

Unikátní konflikt měla na svědomí i pověstná španělská horkokrevnost a hrdost. Když se v roce 1883 obyvatelé malé horské vesničky Líjar na jihu Španělska dozvěděli, že jejich krále Alfonse XII. uvítali Francouzi urážkami, odmítli takové chování tolerovat. Starosta Don Miguel García Sáez spolu s třemi stovkami místních proto vyhlásil Francii válku.

Potrestat zpupnou Francii

Naštěstí se nepustili do žádných zbrklých tažení, a přestože svou pohrůžku mysleli vážně, na boj nedošlo. Zmíněnému starostovi odvážný čin přesto vynesl přezdívku „postrach hor“. Takřka soukromý konflikt trval bezmála sto let a není jisté, zda o něm francouzská vláda vůbec věděla.

Když se ovšem v roce 1976 vydal na návštěvu Francie král Juan Carlos I., vítali jej ovacemi a vše se obešlo bez násilí či urážek. Na základě zlepšení situace potom v roce 1981 rada města v čele se starostou Diegem Sánchezem Cortésem rozhodla, že Francouzi již dostali za vyučenou, a válka tak nemusí pokračovat. Španělsko-francouzský rozpor proto skončil stejně „nudně“, jak po celou dobu probíhal, a obešel se bez jediné oběti. Zbytečný konflikt dnes připomíná už jen vyhlašovací listina ve vitríně na líjarské radnici.

Československý Hollywood. Přesně tak se říkalo barrandovským filmovým ateliérům, které od 30. let 20. století byly centrem veškeré tuzemské kinematografie. Jejich majitel, úspěšný filmový producent Miloš Havel, se nechal inspirovat právě Spojenými státy, které v té době byly pro Čechoslováky tím největším vzorem.

Pan předseda

Miloš Havel ovládl filmovou firmu A-B v roce 1929, když mu bylo právě třicet let. Od té doby si nechal říkat „pan předseda“. Ačkoli kvůli získání majoritního podílu ve studiu značně zadlužil celou rodinu, plány do budoucna měl ohromné. Na své první valné hromadě plánoval založení agentury pro výrobu filmových reklam, toužil pronajímat laboratoře a ateliéry zahraničním tvůrcům, zejména německým filmařům, a hodně si sliboval i od právě vznikajícího zvukového filmu. Nutno říct, že v tom byl o velký krok napřed před svou zdejší konkurencí, která na mluvené snímky ještě dlouho hleděla s velkou nedůvěrou.

Lokalita Barrandov

Zvuk kladl největší nároky na prostor. Současné vinohradské ateliéry společnosti A-B byly pro nové technologie příliš malé a zoufale zastaralé. Havlovi bylo jasné, že je nutné se přesunout jinam. Nejvhodnější se mu zdál kopec nad Vltavou, kde jeho bratr Václav právě vybudoval luxusní multifunkční centrum Terasy, ráj odpočinku snad celé pražské společnosti. Díky tomuto ambicióznímu projektu (který na Barrandově počítal i se zahradní vilovou čtvrtí) sem už vedly silnice, elektřina, plyn i voda.

Filmová studia podle návrhů architektů Maxe Urbana a Viléma Ritterhaina se začala stavět 23. listopadu 1931. Urbanova funkcionalistická hlavní budova s věží uprostřed (původně sloužila jako vodojem) patřila mezi ty nejodvážnější návrhy, jaké Praha do té doby viděla. Plány počítaly se vznikem studií podle světových vzorů, kde by bylo dost místa i na to, aby se točily dva filmy současně! A nejen to. Při výstavbě se dbalo i na to, aby bylo dost místa pro herce i úředníky, aby bylo kde skladovat kostýmy i rekvizity. Nechyběly místnosti pro produkční štáby, střižny, truhlářské dílny, projekční síně, laboratoře, ba ani restaurace. Šlo o ty nejmodernější filmové ateliéry, jaké tehdejší Evropa mohla vidět.

Mnichovská katastrofa pro film

V barrandovských ateliérech vznikaly ty nejpopulárnější snímky a jejich majitel Havel hledal další možnosti rozvoje svého filmového podnikání – a také samotných studií. Strategickým partnerem pro něj tak nějak přirozeně byli sousedé z Německa. Miloš sem jezdí od mládí, německy se domluví zcela bez problémů, dobře se orientuje v poměrech v německém filmovém průmyslu. Asi netuší, že se už brzy dostane do nezáviděníhodné role vyjednavače českého filmu s říšskými filmovými úřady…

V roce 1938 se ateliéry ocitly v hluboké finanční krizi. Mohlo by zde vzniknout až osmdesát filmů ročně, česká produkce ale zvládala naplnit sotva polovinu této kapacity. Filmový průmysl brutálně zasáhlo i odstoupení českého pohraničí po mnichovské dohodě z 29. září 1938. Stovky sudetských kin připadly nacistům.

Ztráta

Jenže ten nejhorší pád měl teprve přijít. Havel se stále hlouběji propadal do dluhů. A pak, v březnu 1939, došlo k okupaci. V červnu začaly v nově vzniklém protektorátu platit norimberské zákony. Česká kina povinně promítala německé propagandistické týdeníky. Miloš Havel se ocitl v těžké situaci, potřeboval práci pro své ateliéry. Chtěl, aby nadále vznikaly české filmy.

Gestapo si na něj došláplo plnou silou 14. června 1939.Vedoucí filmového referátu v oddělení kulturně-politických záležitostí v Úřadu říšského protektora Hermann Glessgen mu po prohlídce bytu a výsleších oznámil, že jeho společnost A-B bude arizovaná. Následovalo dlouhé a vyčerpávající vyjednávání, během kterého nacisté nutili Miloše Havla k prodeji nadpoloviční většiny akcií jeho filmové společnosti. V roce 1940 filmový magnát kapituloval. Původní česká společnost A-B zanikla. Na její místo nastoupil už ryze německý Pragfilm začleněný do filmového koncernu UFA. 

Po válce

Byly to i barrandovské ateliéry, o které se zuřivě bojovalo během pražského povstání v květnu 1945. Shořelo při tom několik dřevěných budov, výrobu to ale nijak nenarušilo. Miloš Havel odtud ale žádné dobré zprávy nedostal. Už v roce 1944 totiž čeští levicově orientovaní filmaři exilové vládě do Londýna odeslali dopis, ve kterém žádali znárodnění studií. Prezident Beneš těmto požadavkům svým dekretem č. 50, který vstoupil v platnost 28. srpna 1945, vyhověl.

Někdejší filmový magnát Miloš Havel po válce odešel do německého Mnichova, odkud se do vlasti už nikdy nevrátil. Jeho Barrandov se vším svým vybavením se roku 1948 stal nejdůležitější základnou znárodněné kinematografie. 

Ráno 4. srpna 1944 vpadla policie nacisty okupovaného Nizozemí do úkrytu v Amsterdamu, kde dva roky žila židovská dívka Anna Franková, autorka slavného deníku, se sedmi dalšími lidmi. Celá rodina Frankových pak byla deportována do koncentračních táborů.

Válku přežil jen otec Otto, Anna zemřela během epidemie tyfu v koncentračním táboře Bergen-Belsen, zřejmě v únoru 1945. Dodnes se neví, kdo tehdy Frankovy udal a postupně se z toho stala jedna z největších detektivních záhad 20. století.

TIP: Otrocká práce existuje i v 21. století: Vymýtí ji umělá inteligence?

Bývalý vyšetřovatel FBI Vincent Pankoke dal dohromady tým, s nímž hodlá tuto záhadu definitivně vyřešit. Zásadní pomoc by jim měla poskytnout umělá inteligence, s jejíž pomocí budou analyzovat velké objemy dat z historických archívů. Inteligence propojí lidi, události a místa, a nakonec snad dospěje k hledanému udavači.

Jakmile zemědělci dostanou ze stébel rýži, ponechají je na polích napospas přírodě. V japonské prefektuře Niigata nicméně vzešli z řad obyvatel umělci, kteří ze zemědělských zbytků vytvářejí jedinečné skulptury. Vedle kombajnů proto na místních strništích můžete potkat také dinosaury, obří kobry, nosorožce nebo bojovné kraby. Zpočátku spontánní akce dala vzniknout festivalu s názvem Wara Art Festival, který se v Niigatě koná za podpory Musashino umělecké univerzity již devátým rokem.

Co by ještě mohla umět sluchátka, kromě toho, že je z nich slyšet hudba a jsou bezdrátová? Sluchátka Pixel Buds společnosti Google jsou bezdrátová, hrají, ale ještě k tomu tlumočí v reálném čase ze 40 různých jazyků.

Milovníci Stopařova průvodce po Galaxii Douglase Adamse si nemohou nevzpomenout na babylónskou rybku, malého žlutého tvora, kterého si uživatel vloží do ucha a najednou rozumí všemu, co slyší. A ještě ke všemu je babylónská rybka vlastně napájena bezdrátově, stejně jako Pixel Buds po vložení do pouzdra.

TIP: Chcete být in? Předělejte si telefon na bat detektor

Zní to jako magie, ale v Google jenom důvtipně využili svou vlastní technologii Google Translate. Překlady sice nejsou zcela stoprocentní a Pixel Buds se jistě stanou terčem dobromyslných vtipů, za 159 dolarů (tj. zhruba 3,5 tisíce Kč) si je ale od listopadu určitě mnozí lidé pořídí.