Do širšího příbuzenstva kapustňáků, dugongů a korounů, kteří tvoří řád sirén, patří tvorové, do nichž bychom to na první pohled rozhodně neřekli – sloni a damani. Tato zdánlivě zcela nepříbuzná zvířata jsou někdy řazena do skupiny označované jako Paenungulata, což bychom si mohli do češtiny volně přeložit jako „skorokopytníci“.

Pohled do pravěku

Každá ze tří současných evolučních větví skorokopytníků má za sebou dlouhý, samostatný vývoj, jehož počátky spadají do druhohor. Společný předek damanů, kapustňáků a slonů byl tedy současníkem dinosaurů.

Za evolučně nejstarší větev skorokopytníků vědci považují damany žijící dnes v Africe a na Středním východě. Zástupci čtyř druhů damanů váží obvykle od 2 do 5 kilogramů a dorůstají délky od 20 do 70 centimetrů. Podobají se svišťům nebo přerostlým morčatům.

TIP: Floridští kapustňáci širokonosí aneb Na podmořských pastvinách

V pravěku však předci dnešních damanů nabízeli mnohem pestřejší podívanou. Největší druhy dorůstaly velikosti menšího koně a nejmenší nebyli větší než myš. Někteří pravěcí damani si zvolili život v bažinách, jezerech a řekách podobně jako největší současní hlodavci kapybary. Tyto „pra-damany“ pak evoluce zformovala na předky dnešních sirén a slonů.

Teplomilní kapustňáci

Předci kapustňáků se vydali na podobnou cestu jako kytovci a přizpůsobili se životu ve vodě. Na souš už vůbec nevystupují a dokonce i porod se odehrává ve vodě. Jejich ocas je proměněn ve veslovitou „ocasní ploutev“ a převzal hlavní roli při pohánění těla vpřed. Zadní končetiny zakrněly a zbyly z nich jen malé výstupky zarostlé ve svalech trupu. Na rozdíl od kytovců se kapustňáci specializovali na rostlinnou potravu. Ta není tak vydatná jako masitá potrava kytovců a nezajišťuje kapustňákům velký přísun energie. Z úsporných důvodů proto mají kapustňáci nízkou úroveň látkové výměny a nejlépe se jim daří v teplých vodách. V chladných oblastech by měli velký problém s udržením stálé tělesné teploty.

Přesvědčivý příbuzenský důkaz

Velcí, na vodní živel přivyklí pravěcí předci damanů stáli také u evoluční kolébky největších současných suchozemských savců – slonů. Před 37 miliony lety žili předci slonů podobně jako hroch. Na rozdíl od předků sirén se však z vodního prostředí vymanili a specializovali se plně na život na souši.

I když jsou nálezy fosílií pravěkých předků dnešních damanů, sirén a slonů neúplné a neskýtají ucelený obraz jejich evoluce, většina vědců o pevném příbuzenském poutu mezi těmito třemi skupinami savců nepochybuje. Velmi pádně dokazují jejich příbuznost především genetické analýzy. Ty potvrzují, že kapustňáci společně s dugongy mají blíže ke slonům než damanům. Dědičná informace dnešních damanů, slonů a sirén si je ale navzájem tak podobná, že tito savci zkrátka museli mít v druhohorách společného předka.

Sirény současné i ty z minulosti

Kapustňáci a dugongové patří mezi savce z řádu sirén (Sirenia). Jméno dostali podle Sirén, jež v antických bájích vábily mořeplavce zpěvem do záhuby, i když hlasové projevy těchto vodních živočichů mají do luzného zpěvu jejich bájných jmenovkyň hodně daleko.

Rod kapustňáků (Trichechus) je zastoupen třemi druhy. U břehů Severní a Jižní Ameriky žije kapustňák širokonosý (Trichetus manatus) a v povodí Amazonky se vyskytuje kapustňák jihoamerický (Trichetus inunguis). Zatím nejméně ověřených informací mají zoologové o kapustňáku senegalském (Trichetus senegalensis), jenž obývá pobřeží a velké řeky západní Afriky. Někteří vědci jsou přitom přesvědčeni, že existuje i čtvrtý druh – kapustňák trpasličí (Trichetus pygmaeus). Ten by se měl vyskytovat v povodí řeky Aripuaná, jež je přítokem Amazonky.

Rod dugongů (Dugong) má dnes jediného zástupce – dugonga indického (Dugong dugon), který žije v pobřežních vodách Indického oceánu.

Ještě v 18. století žil na Zemi další zástupce sirén – koroun bezzubý (Hydrodamalis gigas), který byl větší než kapustňáci a dugongové. Dorůstal délky kolem 9 metrů a vážil asi 10 tun. Bylo možné spatřit jej na Komandorských ostrovech u Kamčatky, kde jej objevila výprava mořeplavce Vituse Beringa. Podle zoologa Georga Wilhelma Stellera byl koroun také označován jako Stellerova mořská kráva. Tvor objevný pro vědu v roce 1741 byl za pouhých 27 let zcela vyhuben bezohledným lovem.

Dvaašedesátiletý Barber Xiong Gaowu z čínského Čcheng-tu dělá svou profesi už více než třicet let. „Moje práce je bezpečnější než zákroky leckterého certifikovaného lékaře. Nikdy jsem neměl jedinou nehodu,“ prohlašuje sebevědomě svérázný „holič očí“ z jihozápadní Číny. Za pár minut svým zákazníkům přejede břitvou oční bulvu a syndrom suchého oka nebo infekce blokující slzné kanálky je ta tam. Tedy pokud se Číňanovi nebudou klepat ruce.

Ačkoliv se to na první pohled příliš nezdá, i v Antarktidě jsou sopky. A rozhodně nejsou všechny zmrzlé na kost. Některé z nich, jako je například Mount Erebus, neustále vypouštějí horkou páru, která hluboko pod ledem vytváří spletité systémy ledových jeskyní.

Dokumentární pořad BBC o těchto pozoruhodných jeskyních nedávno inspiroval australské vědce, aby v těchto jeskyních hledali život. Není to tak beznadějné, jak by se mohlo zdát. V některých jeskyních je díky vulkanické aktivitě dost teplo, až kolem plus 25 stupňů Celsia. 

TIP: Objev u jižního pólu: Pod ledem v Antarktidě našli nové ohromné jezero

Badatelé v některých z jeskyní odebrali vzorky hornin a zjistili v nich stopy DNA. Zatím není jasné, zda jde o DNA současných obyvatel jeskyní nebo pozůstatek zmizelých organismů. Průzkum je ale teprve na samotném počátku. V antarktických vulkanických jeskyních se před námi otevírá celý nový svět. Možná nás zde čekají velmi zajímavé objevy.

Belgie patří k největším producentům piva na světě a má-li tato země nějaký „národní nápoj“, nejspíš jím nebude víno. Přesto i Belgičané mají rádi a dovedou ocenit dobré a kvalitní víno. Ví to pochopitelně i zkušený devětačtyřicetiletý vinař Filip Decroix z vlámského města Ypry, kterému se podařilo připravit speciální šumivé víno s příchutí piva.

Chardonnay s vůní chmele

Jeho víno Steenstraetse Hoppewijn je kombinací Chardonnay s belgickým chmelem. Napohled nezvyklá směsice sklízí uznání u renomovaných someliérů a po první várce, čítající 3 tisíce lahví, se jen zaprášilo. Vinař nyní pracuje nad další várkou, s nabídkou strategického partnerství se mu již ozvalo i několik gastronomických zařízení.

Nad nejlepší kombinaci vína a chmele strávil Decroix zhruba rok. Vyzkoušel přitom 13 různých druhů chmele. Nakonec skončil u dvou – jeden dodává jeho vínu pivní vůni a druhý typickou hořkou pivní chuť.

Pivní novinka není první zvláštností z produkce Filipa Decroixe. Zejména ve Velké Británii slavilo před časem úspěch jeho víno s příměsí máku. Po teroristických útocích v Bruselu a pozdější kampaní spojenou s Brexitem ale zájem o makové víno opadl. Novinka má v tomto směru bezpochyby větší potenciál.

Dítě se učí psát písmenko, třeba „l“. Nepíše ho ovšem rovnou na papír, ale hraje si s ním. Prstíky obtahuje jeho obrysy, dívá se na něj. Litera je navíc vyrobena z hrubého papíru, takže ji mrňous nejen cítí, ale dokonce i slyší. A nakonec si ji nakreslí do písku. Písmenko tak působí na jeho hmat, zrak i sluch. A právě díky tomu, že zaměstná tolik smyslů dítěte najednou, se mu pevně vryje do paměti. 

Na nápad výuky s důmyslnými pomůckami přišla před více než sto lety italská psychiatrička Maria Montessori, mimo jiné první promovaná doktorka medicíny v Itálii. Během své praxe se dostala do kontaktu s dětmi, které okolí považovalo za nevzdělavatelné. Vědkyně začala těmto sirotkům z ústavu nosit hračky, jež sama vymyslela. Zjistila, že děti výuka s pomůckami baví, a postupně je dokázala naučit číst, psát i počítat. 

Zázrak ze sirotčince

Později pro chudé děti otevřela školu Casa dei Bambini neboli „Dům dětí“. Pozorovala, vnímala a experimentovala, až nakonec došla k závěru: Dítě samo určuje, jak, kdy a čím se nechá od svého okolí ovlivnit. Dospělí jsou jen jeho průvodci.

Žáček se dokáže soustředit i dlouhodobě, ale daná činnost ho musí bavit. Všechno si potřebuje ohmatat a prozkoumat vlastními smysly – jen tak se důležité vědomosti uloží do paměti. Maria Montessori proto vytvořila celý systém pomůcek. „Abstraktní myšlení se u dětí rozvíjí až kolem osmého roku věku. Například učí-li se žáček délkové míry, jedná se o velmi abstraktní myšlení. Vezme-li si však jeden decimetr a jeden metr do ruky, pak vidí i cítí rozdíl. Potom se jedná o konkrétní učení, které mu velmi usnadní zapamatování daného poznatku,“ vysvětluje Jana Udatná, manažerka společnosti Montessori v Česku.

Zábava na koberci

A jak vlastně výuka probíhá? Ráno se ve školce začíná na tzv. elipse: děti se shromáždí v kroužku a tiše mluví o svých prožitcích a pocitech. Chodí přitom po obvodu kruhu a mimoděk tak trénují koncentraci. Následuje práce s pomůckami, jež probíhá na koberečcích, přičemž každé dítě má svůj vlastní: na něm třídí, staví, srovnává a počítá. Existuje přitom podmínka, že práce se musí vždy dokončit.

Podobně – ovšem u stolků – se vyučuje i na Montessori základních školách. Nezvoní tu, nehodnotí se známkami, nedodržuje se klasický rozvrh hodin. Žáčci mohou volně chodit po třídě a úkoly plnit třeba i na koberci. Na druhou stranu má každé dítě povinnost splnit svůj týdenní plán, který si před tím samo rozvrhne. 

Ani systém Montessori však není vhodný úplně pro každého – některé děti mají rády jasný program s jednoznačnou zpětnou vazbou. Svoboda je pro ně příliš zatěžující, chybí jim přímočaré ocenění v podobě známek. Systém Montessori klade velké nároky také na učitele, který musí neustále hledat nové cesty, jak látku podat, či vytvářet nové pomůcky. 

Solný důl ve městě Turda je jednou z věcí, kterou při návštěvě Rumunska nesmíte minout. Sůl se zde těžila už v antice, během římské okupace tehdejší Dákie. Těžba dosáhla vrcholu během středověku pod vládou Maďarů, ale sůl se tu těžila až do roku 1932. Zdejší obyvatelé se na přelomu středověku a novověku těšili neobvyklé náboženské svobodě. V roce 1992 byla Turda otevřena veřejnosti jako muzeum, turistická atrakce i místo pro tzv. haloterapii, tedy léčbu solí a slaným vzduchem. 

Děsivá kauza člověka-vampýra se odehrála za průlivem La Manche, a to přímo v Paříži. Případ seržanta Bertranda, který v dobách své pochybné popularity po celé Francii proslul jako „Vampýr“, byl učebnicovou ukázkou nekrofilie. O soudním procesu, který proběhl roku 1849, referovaly nejedny francouzské noviny. 

Zohavená těla

Několik měsíců předtím si hlídači pařížského hřbitova Pere la Chaise všimli, jak mezi náhrobky přelétá temná postava. Ani jeden z pokusů podivný úkaz chytit se nesetkal s úspěchem. Někteří proto začali vážně pochybovat o jeho lidské podstatě. Při následných obchůzkách strážci nalezli pozůstatky „fantomovy“ činnosti: otevřené hroby, mrtvoly vynesené z místa svého posledního odpočinku a k tomu zohavené a znásilněné. Poté přízrak z Pere la Chaise zmizel, ale jen proto, aby místo své působnosti přenesl na pařížské předměstí. Tam si vyhlédl čerstvý hrob sedmileté dívenky, který byl pouhou noc po pohřbu objeven rozkopaný, rakev byla násilím otevřena a tělo zesnulé opět znásilněné a zmrzačené.

Na hřbitově byla zavedena přísná opatření, byl zesílen dozor a nařízeno pátrání po pachateli. Všichni si mysleli, že to povede k odhalení zločince, ale jediným výsledkem celé akce byl přesun celého odporného divadla na hřbitov Montparnasse. A to ještě ve větší míře než kdykoliv předtím. Autority byly v koncích. Jak je možné, že na hlídaných hřbitovech, nadto obehnaných zdí a zajištěných zamykanými železnými vraty, byl „vampýr“ schopen provozovat tak nápadné věci, aniž by jej kdokoliv chytil při činu? Nakonec strážci hřbitova nalíčili na zjevení past. Počkali si na ně se zbraní v ruce. Sice jim na poslední chvíli unikl, ale podařilo se jim ho vážně zranit.

Stopy vedou k vojákům

Krvavá stopa a nalezené útržky vojenské uniformy dovedly muže zákona až k 74. regimentu. Zde několik vojáků potvrdilo, že jeden z jejich poddůstojníků se krátce po půlnoci vrátil zraněný, načež byl převezen do vojenské nemocnice. Stačila chvíle vyptávání a bylo jasné, že viník byl odhalen. Jeho jméno znělo Bertrand, měl hodnost seržanta a při výslechu doznal, že k ničení hrobů a znásilňování mrtvol ho vedla nepřekonatelná touha, která se při a po vykonání aktu měnila ve stavy transu. Při pohledu na způsob zmrzačení těl muselo být lékařům jasné, že před nimi stojí šílenec. Přesto prohlásili Bertranda odpovědným a verdikt soudu zněl: mnohaleté vězení.

Evropská sonda Rosetta udělala u komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko spoustu práce. Vědci z dat získaných Rosettou odvodili, že asi 40 procent jádra této slavné komety tvoří organický materiál. A jak se zdá, je velice starý.

Francouzští badatelé Jean-Loup Bertaux a Rosine Lallement tvrdí, že organický materiál z této komety ve skutečnosti vznikl velmi dlouho před samotným vznikem Sluneční soustavy. Podle nich pochází z mezihvězdného prostoru, z materiálu, který astronomové označují jako DIB (z anglického diffuse interstellar bands), kvůli tomu, že specifickým způsobem absorbuje záření astronomických objektů.

Organické molekuly z mezihvězdného prostoru

Jde o organické molekuly, které jsou tvořené uhlíkem, vodíkem, dusíkem a kyslíkem. Podílejí se nejen na tvorbě komet, ale i planet. Na planetách molekuly podléhají chemických reakcím a postupně se mění. V jádrech komet by ovšem podle vědců mohly tyto prastaré organické molekuly zůstat neporušené.

TIP: Vyřešeno: Záhadný xenon v atmosféře Země pochází z ledových komet

Bylo by skvělé tyto organické molekuly důkladně prozkoumat. Mohly by nám přinést cenné informace o mezihvězdné hmotě. I proto by bylo velmi užitečné, kdyby součástí některé z budoucích misí ke kometám, byl i odběr vzorků a jejich doprava na Zemi.

Každý by asi rád věděl, jak čistá je voda, kterou pije. Společnost Orb Media nedávno uskutečnila výzkum, při němž specialisté prověřili vzorky pitné vody, odebrané po celém světě.

Šlo o více než 150 vzorků vod ze 14 různých zemí na různých kontinentech. Výsledky těchto analýz ukazují, že 83 procent ze všech těchto vzorků obsahuje malá množství mikrovláken plastů.

Na pomyslném vrcholu žebříčku se umístily Spojené státy, kde mikrovlákna plastů obsahovalo celých 94 procent testovaných vzorků. Zahrnovaly mimo jiné i vodu z budovy Kongresu nebo z Trump Towers. V Indii byla mikrovlákna v 82 procentech vzorků, v Evropě to bylo v průměru 72 procent.

TIP: Snadno a rychle: Tento malý černý obdélník dokáže za pár minut vyčistit vodu k pití

Odborníci zatím nevědí, zda a jak tato mikrovlákna působí na lidské zdraví. Po zveřejnění výzkumu Orb Media se ale ihned ozvaly hlasy, které požadují pečlivé prozkoumání vlivu mikrovláken plastů na zdraví lidí. 

Současné oceány dnes brázdí množství nákladních lodí. Vyfukují přitom zplodiny a podle vědců ještě ke všemu zřejmě způsobují nárůst počtu blesků.

Badatelé v nové studii prozkoumali průměrné počty blesků v severovýchodní části Indického oceánu a v Jihočínském moři za roky 2005 a 2006. Zjistili při tom, že v oblastech dvou hlavních tras nákladní roční dopravy, z nichž jedna vede v prostoru mezi Srí Lankou a Sumatrou a druhá zase mezi Singapurem a jihem Vietnamu, udeří v průměru dvakrát více blesků, než v podobných oblastech jen o kus dále v oceánu.

TIP: Prokletí výšky: Udeří do žiraf blesk častěji, než do jiných zvířat?

Vše ukazuje na to, že viníkem jsou saze a další částice z kouře projíždějících lodí. Díky nim vznikají větší počty kapiček vody, které jsou menší než obvykle. Ty stoupají výše do atmosféry a vzniká z nich větší počet ledových částic. A když se o sebe tře více ledu, tak pak v bouřkách srší více blesků. Množství vody ve srážkách není tímto fenoménem ovlivněno.