Bezejmenné město Kujbyšev: Náhradní Moskva bez dlážděných ulic
Kujbyšev byl za druhé světové války mimo jiné obrovskou ubytovnou pro dělníky pracující v nedalekých leteckých továrnách
Když Sověti po německém útoku na svou zemi hledali bezpečné místo pro evakuaci úřadů a dalších institucí z Moskvy, padla volba překvapivě na 860 kilometrů vzdálený Kujbyšev (dnes Samara). Půlmilionové město na břehu Volhy mělo pouze čtyři dlážděné ulice. Ve dvou z nich jezdil trolejbus a za války začala ve dvou zbylých fungovat autobusová linka. Automobilů tu bylo pomálu a v ulicích mohl návštěvník spatřit kromě koní dokonce i velbloudy. Ve městě navíc převládaly suché záchody.
Bezejmenné město
Celkově působil Kujbyšev jako velmi líné a ospalé provinční město. To se ovšem mělo v půlce října 1941 změnit. Do města začali proudit evakuovaní aparátčíci, cizí diplomaté a také například umělci z moskevských divadel. Kromě nich se sem přesunuli i pracovníci a aparatura moskevského rozhlasu, neboť další zvažovaná destinace za Uralem by si vyžádala zesílení signálu, aby dosáhl až na západní polokouli.
Na první pohled neměli dosavadní obyvatelé ve městě bez většího průmyslu co dělat. První dojem ovšem často mate. Své se o tom dozvěděl mladý americký diplomat Ellsworth Raymond: „Stačil krátký výlet za město, aby se situace plně vysvětlila. Několik mil za předměstím Kujbyševa stálo druhé město, ovšem sestávající výlučně z továren. Bylo to Bezejmenné město, kde stály velké továrny jedna vedle druhé jako domy.
V několika továrnách se vyráběly letecké součástky a montovala letadla. Letci amerického dopravního velitelství, kteří navštívili všechna britská
a americká bojiště na světě, jakživi neviděli tolik vojenských letadel pohromadě jako na letišti v Bezejmenném (…) Toto ospalé sídelní město vlastně sloužilo jenom jako jedna gigantická ubytovna pro desetitisíce dělníků, kteří se každý den vydávali pěšky nebo dýchavičným trolejbusem do továren Bezejmenného města.“
Další články v sekci
Černá díra se v černém vesmíru hledá opravdu obtížně. Pokud je zcela osamocená, pak ji detekovat nelze, a i černé díry v blízkosti jiných objektů můžeme odhalit jen pomocí nepřímých metod. Gravitační působení tohoto zhrouceného objektu je totiž tak silné, že z něj neunikne dokonce ani elektromagnetické záření, které je pro astronomy jediným nosičem přímé informace.
TIP: Tajemství černých děr: 15 podivuhodných a málo uvěřitelných faktů
Silná gravitace černé díry se však projevuje na pohybech těles a látky v jejím bezprostředním okolí. Na přítomnost černé díry je tak možné usoudit například z pohybů hvězd v hvězdokupě kolem neviditelného centra, jako je tomu například v centru naší Galaxie, nebo z nasávání (akrece) látky z bezprostředního okolí – z plynného disku, nebo dokonce ze stálice kroužící nedaleko. Probíhající akrece se projevuje jako výrazný zdroj rentgenového záření i dalších jevů, například relativistických výtrysků, které již můžeme pozorovat prostřednictvím elektromagnetického záření.
Další články v sekci
Čína má nejdelší plovoucí chodník na světě: Na délku měří přes 5 kilometrů
Suchou nohou po vodní hladině? V Čínské provincii Kuej-čou je nejdelší plovoucí chodník na světě. Kromě procházky nabízí i spoustu zábavy
Když loni v červnu představil Američan Christo svůj plovoucí chodník spojující italské Sulzano s ostrovem Monte Isola, byla z toho událost, lákající tisíce návštěvníků. Jeho tři kilometry dlouhá lávka z polyethylenových kostek za 15 milionů euro byla v té době svého druhu nejdelší na světě. Byla. Američanův rekord už totiž neplatí – po nejdelším plovoucím chodníku se lze nově projít v čínské provincii Kuej-čou.
Zdejší lávka ve tvaru motýla měří na délku 5,13 kilometru a pokrývá úctyhodnou plochu 54 000 m². Kromě nezvyklé procházky po hladině řeky Chung-šuej nabízí plovoucí park spoustu vodních atrakcí, včetně obřího bazénu, tropické zahrady a 40 metrů vysoké vyhlídkové věže.
Další články v sekci
Vila manželů Benešových se otevře o víkendu návštěvníkům
Poslední víkend v srpnu budou moci zájemci navštívit jedinečné interiéry vily manželů Benešových i rozlehlou zahradu. Objekt bude pro veřejnost otevřen od 10 do 16 hodin
Návštěvníci si mohou prohlédnout nejen reprezentativní a obytné místnosti vily, ale také její exteriér, který vyniká především díky typické fasádě navrácené do původní podoby z let, kdy ji obývali manželé Benešovi. Součástí komentované prohlídky je také procházka přilehlým parkem, který je jedním z mála dochovaných zahradních komplexů z 30. let 20. století na našem území. Trasa je zakončena u hrobky manželů Benešových. Osobní i politický život Edvarda Beneše je přehledně zdokumentován v expozici Husitského muzea v Táboře, která se nachází v Památníku Edvarda Beneše v dolní části zahrady.
Prohlídky, jejichž délka je přibližně 50 minut, budou probíhat v organizovaných skupinách za doprovodu průvodce. Pro velký zájem doporučujeme rezervaci na telefonním čísle 224 002 189 (po–pá: 9.00–15.00). Více informací o vile naleznete na stránkách Úřadu vlády ČR.
Dny otevřených dveří ve vile Hany a Edvarda Benešových v roce 2017:
- 26. – 27. srpna
- 23. – 24. září
- 28. – 29. října
Další články v sekci
Odborníci spočítali, že přes 80 % Čechů přeplácí za plyn. Jedná se o částky vyšší než 5 500 Kč
Už v minulých letech vykazovala analýza energetického trhu překvapivě negativní výsledky. Letošní výsledek ale bohužel předčil očekávání všech zapojených odborníků. Průměrná výše přeplatku se vyšplhala zase výše. Aktuálně se pohybuje okolo 5 500 Kč ročně. Cena komodity jako taková však nijak razantně nevzrostla. Co je tedy příčinou toho, že velké množství domácností za odběr plynu platí nesmyslně vysoké částky?
Kámen úrazu je podle odborníků nevhodně vybraný dodavatel. Na trhu jich operuje více než 80 různých a jen velmi málo lidí věnuje dostatek času detailnímu porovnání všech cenových nabídek. Raději sáhnou po prvním produktu, který jim přijde na oko výhodný. Přitom cena plynu se u jednotlivých dodavatelů liší, někdy i výrazně.
Druhý případ je asi ještě častější. Velké množství odběratelů už léta letoucí odebírá od stejného dodavatele. A to hlavně z důvodu, že do roku 2007 zákon odběratelům bezplatně přejít k jinému dodavateli neumožňoval. Jednoduše si natolik zvykli, že ani nyní, když už je situace na trhu uvolněná, se do změny nikterak neženou. Přijde jim to zbytečně složité a časově náročné. To si raději, jak často sami říkají, pár korun připlatí. Ono to ale ve výsledku úplně pár korun není.
Jak se vyznat v džungli nabídek?
Máte zájem na plynu ušetřit a nevíte, jak na to? Poradíme vám. Srovnat ceny plynu všech dominantních i alternativních dodavatelů si můžete jednoduše online. Jak to probíhá? Vyplníte několik základních údajů do speciální kalkulačky. Ta na základě vašich zadaných údajů vygeneruje seznam dodavatelů, s kterými můžete ušetřit. Následně si také můžete rozkliknout podrobné podmínky, které se k produktům vztahují.
Hlavní výhoda online kalkulačky je, že vždy počítá s aktuálními daty a také vám ukáže právě probíhající akce – někteří dodavatelé například nabízejí podpisovou prémii, nebo jiné zajímavé odměny.
Samozřejmostí je možnost přibližně si spočítat úsporu. A pokud pro vás bude dostatečně zajímavá a taktéž podmínky nového dodavatele vám budou vyhovovat, podepíšete smlouvu a o zbytek už se postarají pracovníci srovnávacího portálu, který kalkulačku provozuje. Není na tom nic těžkého.
Nejlepším obdobím pro změnu je léto
Je to prosté. Přestože je samotná změna velmi snadná, je třeba do ní započítat i výpovědní lhůtu. V obvyklých případech, kdy má domácnost se svým dodavatelem smlouvu na dobu neurčitou, trvá výpovědní lhůta tři měsíce a začíná prvním dnem následujícího měsíce po výpovědi. Pokud se tedy rozhodneme změnit dodavatele 2. ledna, k reálné změně dojde až 1. května. V době, kdy už slunce začíná hřát a vytápět pomalu není potřeba.
Stoprocentně je taková změna lepší než žádná, ale pokud chce rodina ušetřit co nejvíce, je tou nejideálnější dobou právě léto. Vše se obvykle bez problémů stihne včas. Využít můžete i jedné z mnoho probíhajících akcí. Například Ušetřeno.cz aktuálně nabízí bonus až 1 500 Kč, pokud změnu dodavatele provedete přes jejich portál. Když to sečtete s úsporou, už je to pěkných pár tisícovek.
Další články v sekci
Tim Bauer je dnes absolutně k nerozpoznání od své mladší a především těžší verze. Sedmatřicetiletý Kaliforňan ve své nejtěžší etapě života vážil téměř 200 kilogramů. Mohla za to především jeho závislost na přeslazených limonádách – Tim prý denně dokázal vypít neuvěřitelných 8 litrů limonády Mountain Dew, což představovalo okolo 4 tisíc kalorií a hromadu cukru. Kvůli svému horšícímu se zdravotnímu stavu šel Tim do sebe a během 15 měsíců shodil přes 100 kilogramů. Po zásadní úpravě jídelníčku a následnému odstranění přebytečné kůže dnes Tim váží 82 kilogramů, vypadá mnohem lépe a co je hlavní, zlepšil se i jeho zdravotní stav.
Další články v sekci
Šílené fikce, kterým lidé uvěřili: Radiace z Fukušimy a banánové jointy
Kolikrát jste naletěli na falešnou nebo poplašnou zprávu, mystifikaci, novinářskou kachnu, podvod či kanadský žertík? Nejste v tom sami - jak se zdá, svět je plný důvěřivců
Když 28. dubna 1986 vybuchl Černobyl, tehdejší komunistické vlády se rozhodly vše tutlat, takže krátce nato se nic netušící občané východního bloku účastnili prvomájových oslav pod radioaktivním mrakem. Když došlo k výbuchu uvnitř jaderné elektrárny v japonské Fukušimě, reaktory zůstaly neponičené. Co když nám ale vědci schválně lžou, aby nerozšiřovali paniku?
Radiace z Fukušimy
Na nedalekých Filipínách se někomu zřejmě nechtělo do práce, proto vytvořil hoax o úniku radioaktivních látek z Fukušimy. SMS zpráva varovala před vycházením z domů a otvíráním oken po následujících 24 hodin. Pokud jste přece jenom vyšli ven, kvůli radioaktivnímu dešti jste museli obléct i při drobném mrholení pláštěnku. Hoax zabral a v mnoha filipínských školách a firmách měli den volna.
Zpráva se e-maily i s virem šířila do dalších asijských států a nakonec se dostala také do České republiky. Přestože u nás hladina radioaktivity dosahovala sotva hranice měřitelnosti i pomocí nejmodernějších přístrojů, z českých lékáren začaly mizet jódové tablety, ale i mořské řasy a další produkty obsahující jód. Jednalo se tedy zřejmě rovněž o skrytou reklamu na tyto potravinové doplňky, protože ve skutečnosti by vám ostatní zmíněné výrobky kromě jódových tablet proti radioaktivnímu dešti příliš nepomohly.
Různé verze hoaxu také odrazovaly houbaře od jejich koníčku. Protože u některých hub byla po havárii v Černobylu zjištěna schopnost akumulovat radioizotopy cezia, Fukušima měla z vaší houbové polévky udělat pokrm s pořádnou porcí radioaktivity. A skutečnost? I kdybyste si několikrát přidali, na vaše zdraví by to nemělo žádný vliv.
Banánové jointy
Zapomeňte na pěstování marihuany ve skleníku vedle babiččiných rajčátek. Existuje totiž i další přírodní droga, kterou ani nemusíte zalévat a čekat, než vám vyroste. Prostě si zaskočte do nejbližšího supermarketu a nakupte několik kilo banánů. Pro výrobu drogy bananadine totiž budete potřebovat hromadu banánových slupek.
Kromě různých verzí na výrobu této psychotropní drogy na internetu můžete zaručeně správný recept najít i v Anarchistické kuchařce. Kniha Williama Powella v roce 1970 zpopularizovala bananadine mezi veřejností. Přestože výzkum amerického Úřadu pro potraviny a léčiva nepotvrdil výskyt žádných halucinogenních látek v banánových slupkách, mnoho konzumentů i dnes tvrdí pravý opak. Prý stačí tři až čtyři ubalené cigarety, a dostaví se podobné efekty jako po konzumaci opia.
Powell se ovšem pouze nechal inspirovat článkem z undergroundového časopisu Berkeley Barb, a sám se tak napálil hoaxem, který vymyslel satirik Max Scherr v roce 1967, když rok předtím ve Spojených státech zakázali LSD. Berkeley Barb kolem sebe sdružoval komunitu hippies z Kalifornie, která zákaz LSD těžce nesla.
Scherr proto stvořil neexistující látku bananadine, aby ukázal na dvojí metr. Pokud stát nezakáže „návykové“ banány, jak může obhájit zákaz jiných drog? V tomto ohledu byla jeho snaha marná, ovšem obchody s potravinami v té době zaplavili studenti, kteří brali banánové trsy útokem.
Další články v sekci
Obraz nadupaný erotikou: Boschova Zahrada rajských rozkoší je plná nahoty
Obraz Zahrada rajských rozkoší označovaný někdy i jménem Tisícileté království je vůbec nejvýznamnějším dílem Hieronyma Bosche. Tři vedle sebe umístěné výjevy, takzvaný triptych, představují ráj, peklo a zatracení. Uprostřed pak zahradu rajských rozkoší: park připomínající krajinu.
Nahota, kam se podíváš
Právě Zahrada je nejkontroverznější částí, kde se to jen hemží nahými lidmi, kteří mezi zvířaty ochutnávají obrovské šťavnaté plody a beze studu se oddávají erotickým radovánkám. Jezdci krouží kolem rybníka plného dívek. A právě jízda na koni může být chápána jako metafora pohlavního aktu. Některé postavy se dokonce na jemných křídlech vznášejí k nebi.
TIP: Ztracený obraz Hieronyma Bosche: 86 let ležel nepovšimnutý v depozitáři
Vyvrcholení? Pokud malíř dílo zamýšlel jako oltářní obraz, je zvláštní, že právě v jeho hlavní části vyobrazil souložící lidi. Z logiky věci mělo jít nejspíš o symbolické zobrazení pozemského bytí. Někteří badatelé ale ono smilnění vysvětlují coby moralizující obraz světa symbolizující pošetilost lidského konání. Varoval před nebezpečím pokušení? Jiní zase tvrdí, že zde Bosch zobrazil ztracený ráj.
Další články v sekci
Elon Musk zveřejnil první snímek skafandru pro kosmickou loď Dragon
SpaceX už má k dispozici kosmický oblek pro své astronauty. Brzy je uvidíme v akci
SpaceX posílá do vesmíru jednu raketu za druhou a kosmické lodi Dragon se již osvědčily jako zdatné kosmické náklaďáky pro cesty k Mezinárodní vesmírné stanici. Teď jsou na řadě astronauti soukromé společnosti.
Elon Musk právě zveřejnil první snímek skafandru, který budou mít na sobě astronauti v kosmické lodi Dragon. Musk podle všeho navrhl skafandr osobně nebo k tomu alespoň významně přispěl. Bílý kosmický oblek bude astronauty chránit při náhlé ztrátě tlaku v kabině lodi Dragon.
SpaceX má funkční skafandr
Musk na svém Instagramu přiznává, že bylo velmi těžké vybalancovat estetickou stránku a funkčnost skafandru. Zároveň ale také zdůrazňuje, že skafandr na snímku není atrapa, ale funkční model, který již má za sebou testy ve vzduchoprázdnu.
TIP: Boeing vyvinul nové stylové skafandry pro své vesmírné mise
Americká vládní agentura NASA má v současné době se skafandry velké potíže. Připravuje sice tři různé skafandry nové generace, ale letošní audit odhalil, že NASA možná dojdou stávající skafandry dříve, než bude mít k dispozici nové. Musk by jim pak třeba mohl nějaké kosmické obleky půjčit.
Další články v sekci
Medvěd Kodiak (Ursus arctos middendorffi) je největším poddruhem medvěda hnědého. Společně s polárním medvědem je i jedním ze dvou největších medvědích druhů vůbec. Srst kodiaků může být velmi světlá až oranžová. Na druhém pólu možné barevnosti leží tmavě hnědá. Medvíďatům během prvních let života zůstává kolem krku bílý límeček. Velmi podobně zbarveni jsou ovšem i hnědí medvědi grizzly, takže rozlišit kodiaka od „běžného“ grizzlyho vyžaduje znalost dalších charakteristických znaků.
TIP: Král Arktidy v slepé uličce aneb Evoluční problémy ledních medvědů
Prvním a zcela zásadním z nich je místo výskytu. Ačkoli termínu „medvěd kodiak“ se běžně používá pro všechny hnědé medvědy žijící na Aljašce, ve skutečnosti se kodiaci vyskytují pouze na stejnojmenném souostroví Kodiak (ostrovy Kodiak, Afognak, Shuyak, Raspberry, Uganik, Sitkalidak a další), které leží u jihovýchodního pobřeží Aljašky. V roce 2005 zde byl počet těchto obřích savců odhadnut na zhruba 3 500 kusů a během posledních deseti let populace mírně roste.
Dalším rozlišujícím znakem kodiaků je právě jejich velikost, kterou je ovšem za běžných podmínek dost obtížné zjistit. Z dostupných údajů ovšem víme, že samice kodiaků váží 225–315 kilogramů a samci dosahují 360–650 kilo.